I kdyby se vám nechtělo

..nezapomeňte na jednoduchou věc - je lepší udělat malý krok, než snít o něčem velkém a neudělat vůbec nic.

Možná se vám nechce dnes cvičit jóga, možná se vám nechce číst žádnou knížku nebo se nemůžete dostat tenhle týden ke sportu. 

Dejte tomu klidně jen pět minut, ale dejte tomu opravdu těch pět minut. 

Malý krok.

Každý den.

Stejně jako tenhle blog.

Jak začít cvičit jógu

Po práci rád vyrazím někam na vzduch. Sednu na kolo, jdu se proběhnout nebo se jen na hodinu projít do přírody. Kombinace lesa a pohybu na mě funguje skvěle. Takový pohyb mi dobíjí energii, pomáhá bojovat s výkyvy nálad a smete skoro každý splín ze stolu.

Řekl jsem si, že by to ale chtělo nějaké jednoduché krátké cvičení na ráno nebo např. do hotelu. Na služebce nemusíte mít ani bazén, ani posilovnu nebo hezkou přírodu v okolí. Pak se hodí naučit se pár cviků, ke kterým nepotřebujete vůbec nic.

Moje volba padla na jógu. Na můj vkus dostatečně pomalá, dá se říct časem prověřená a ve své podstatě je to i forma meditace. 

Jak se jí ale začít cvičit, když o ní vůbec nic nevíte.

Vygoogloval jsem nejbližší jóga studio, našel jsem nejlepší jóga podložky na světě a přečetl o józe pár článků na internetu. A pak mě napadlo, že vše by mohlo být jednodušší.

Našel jsem si dvě viděa na YouTube - jedno pětiminutové cvičení na ráno a jedno sedmiminutové na večer. 

Cvičení jsou úplně jednoduchá a pokud chcete, tak budu rád když se ke mě přidáte a postupně se naučíte tyhle dvě série. Ráno dobíjí energii a večer pomáhají zklidnit mysl.

Nehledejte na cestě k pohybu složitosti - chodťe po schodech, vystupte o zastávku dříve nebo choďte na malý nákup pěšky s batohem bez auta.

Zacvičíte si se mnou? 

Bude to fungovat?

Když se dívám zpětně, dal bych si jednu radu.

Často se ptáme, jestli něco bude fungovat. Vytváříme si plány, připravujeme prezentace a hledáme odpovědi. Bojíme se neúspěchu, možná trochu trapnosti a ztráty. Vždyť ten náš nápad nemusí vůbec vyjít.

Ta jedna rada by byla poměrně jednoduchá. Zkus to a uvidíš. 

Přemítáním a přemýšlením se člověk většinou nic nenaučí. O podnikání vás naučí víc první reálný prodej, než deset teoretických analýz. Když do svého nápadu dáte vlastní peníze (klidně jen trochu), najednou jde sranda stranou a vy opravdu jdete do reálného podnikání.

Mám tedy pro vás (a zároveň i pro mě) jednu radu. Pokud nad nějakým nápadem přemýšlíte už pár dní, jděte ho zkusit. Bude to fungovat? Nikdo neví. Zkuste to, uvidíte. Možná to vyjde, možná ne. Tak jako tak se toho spoustu naučíte.

Litujeme spíš těch věcí, které jsme ani nezkusili. Knihu napíšete psaním, ne mluvením, otázkami a váháním. 

O čem už delší dobu přemýšlíte? Co můžete zítra zkusit?

Každý den pocit, že jsem blbec

Seběvědomí dost často přichází s výsledky. Co když ale nepřichází a vy o sobě pravidelně pochybujete?

Pak pro vás nemám nejdříve tip (jako byste čekali), ale mám pro vás můj příběh. Nehledě na to jak jsem se v kariéře posunul, skoro každý den mám pocit, že jsem blbec. Do jisté míry o sobě a svých schopnostech pochybuji každý den. 

Jestli mám opravdu talent na to co dělám (mám pocit, že ne). Jestli se opravdu dokážu posunout (mám pocit, že ne). A jestli vlastně nemám horší schopnosti, než ostatní (nehledě na to jak se daří mám tenhle pocit i tak).

Tohle pochybování vede k určité (pro mě ještě zdravé) míře nespokojenosti. Nespokojenosti s mými schopnostmi, kariérním růstem, osobní značkou a výsledky. Mohl bych pracovat na tom, aby tohle pochybování nepřicházelo, ale je to marný boj. 

Možná o sobě také pravidelně pochybujete.

Pak vám můžu doporučit jedno. Nemá cenu se snažit s tímhle pocitem bojovat. Nemá cenu se snažit se změnit, protože to stejně nejspíš nedokážete. Vyplatí se ale jedno. Vyplatí se pracovat, zlepšit se, mít výsledky a ohlédnout se večer za tím, co se vám povedlo. A pochválit si to.

Pochybovat budete o sobě stále. Můžete ale pracovat pochybnostem navzdory. A s výsledky a pochybnostmi zároveň se dá úplně v pohodě.

Jen právě vy. A to stačí

Jen právě vy jste šílenými fanoušky do knížek a jste za jeden speciální kus ochotni zaplatit tisíce. 

Jen právě vy máte zálibu v hokejových kartičkách, sbíráte pivní tácky a bez obou nedokážete žít.

Jen právě vy milujete cestování. Šetříte pak přes rok každou korunu a den dovolené, abyste pak mohli měsíc cestovat po celém světě.

Jen právě vás baví francouzština natolik, že jste se odstěhovali do Francie a začali tam pracovat. 

Jen právě vy raději místo volného večeru přes týden pracujete na vašem začínajícím podnikání. A nemůžete si pomoct.

Jen právě vy milujete nosit výrazné barvy, milujete nosit Crocsy, milujete nosit oblečení na hory do města a milujete nosit výrazné tenisky.. na obchodní schůzku. 

Nenechte si vzít svou originalitu. Nemusíte zapadnout do nějaké davu a konvence. Nepřemýšlejte nad tím, jestli váš koníček, nějaká vaše záliba nebo preference je ulítlá, jiná nebo prostě nezapadá. 

Jste to právě vy, kdo žije váš život a žijte ho tak jak chcete, jak to cítíte a dělejte to, co vás baví.

Jen právě vy, jeden člověk na svět? To stačí. 

Bullshitting

Pamatujete si, jak byl napsaný pracovní inzerát na vaši současnou pozici?

Co z toho je pravda?

V businessu se setkáváme (podle odvětví) s úžasnou mírou prázdných frází, nesplněných slibů a nenaplněných očekávání. Řeší se firemní benefity (čti: stravenky), firemní loajalita (udržet ty, na kterých je největší marže) a ziskovost (mít minimum seniorů, protože ti jsou nejdražší).

Přitom by se práce se zaměstnanci dala shrnout do jedné, dvou vět.

  • Po čem se vám bude stýskat, až z práce odejdete? 
  • Komu byste v práci chyběli, kdybyste odešli?

Pokud nebudete nikomu chybět a vám nebude nic chybět, asi vás někdo jen těžko udrží stravenkami. Lidé prahnou po tom, aby o nich někdo měl zájem

Dvě otázky, řešení je na vás. Na nás.

Jaké hry hrát

Také máte doma nějaký pěkný diplom ze školní olympiády, z plaváčka (nejrychlejší plavec do 7 let?) a nějaký certifikát ze zkoušky cizího jazyka na křídovém papíře, který nikoho nezajímal?

Nevím přesně čím to je. Možná naší přirozenou tendencí mít svou sebehodnotu. A tak hledáme způsoby jak si tu hodnotu získat, třeba i uměle.

Problém je, že většina těch hezkých cen a certifikátů na křídovém papíře nikoho nezajímá. A co hůř, jestli jste byli pátí nebo desátí, pak je to to samé jako kdybyste se skoro neúčastnili.

Nikoho nezajímá průměrná restaurace za průměrné ceny. Nikdo nedoporučuje ve volném čase kavárnu v office parku kam jdete jen když musíte (protože ta dobrá je moc daleko). 

Stejně tak nikoho nezajímá, že jste byli desátí (čest výjimkám). 

Otázka pak je jednoduchá - v čem soutěžíte vy? Které soutěže podle vás mají smysl, co by vám reálně mohlo pomoci a které soutěže je potřeba, abyste opustili. Tyhle umělé soutěže vám totiž dávají pocit, že je vše v pořádku, že jste dobří a že nemusíte nic řešit. Přitom to nemusí být pravda nebo jen taková soutěž nemá reálný dopad a je nejspíše ztráta času.

Jaké soutěže pro vás mají smysl? Jaké opustíte? 

Nehrajte hry, které nemají smysl.

Co můžete, co ne

Nemůžete změnit ostatní, sebe ale ano. Otázkou pak je - co s tím uděláte?

Bylo by někdy skvělé mít tu moc změnit ostatní. Někdy můžeme mít ten pocit. Pocit, že změníme naše kolegy, spolužáky nebo přátele. Nedej bože mít tu moc změnit naše partnery a blízké. Všechno to, co nám vadí, bychom mohli kouzlem odstranit. 

Nevěřte, že máte moc změnit ostatní. Možná je můžete inspirovat příkladem, to ano. Možná jim můžete poradit (pokud jsou naladěni na to poslouchat), ale nemůžete je změnit.

To, co ale není vytesané v kameni, tak to jste vy. Na sobě naopak můžete změnit skoro cokoliv. Můžete se naučit nový jazyk, začít sportovat, změnit práci. Z flákače se můžete stát workholikem, z workoholika člověkem, který umí zamakat, ale umí také odpočívat.

Prvním krokem ke změně je vůbec připustit si tu možnost, že byste mohli být novým já. Že byste mohli být zdravější, hubenější, chytřejší.. že byste mohli začít číst knížky, začít běhat nebo připravovat snídani pro svého partnera.

Když připustíte, že se vše může změnit.. jak byste se viděli vy?

Ale vždycky to jde. Možná bez vás, ale jde to

Naposledy jsem slyšel, že to nejde.

Že nejde dělat nic se současným systémem a nikdo to nemůže ovlivnit. Že ten systém musí být tak komplikovaný, uživatelsky nepřátelský a že musíte prostě každý týden strávit dvě hodiny zbytečnou administrativou.

A vůbec, jsi jediný kdo si stěžuje (čti: ostatní drží pusu a krok). Já si zvyknul, zvykneš si taky.

Až na to, že jsem si nezvyknul, nikdy. A najedou to v nové práci jde. Najednou to jde mít jednoduchý systém. Najednou to jde nezabít administrativou dvě hodiny týdně, ale jen pět minut. Najednou to jde nemít kolos, který všechny jen otravuje, ale systém, který přináší pořádek bez zbytečného otravování.

Jde to vždy. Otázka je, jestli to půjde s vámi, nebo bez vás

Budete stát pokroku v cestě, nebo se pokrokem stanete?

Připustit si, že to jde

Když se dívám zpětně na některé mé pracovní projekty tak si říkám, že se všemi šlo začít dříve. Ta doba čekání byla často způsobena tím, že jsem si prostě nemohl připustit, že to jde.

A pokud to jde, logicky na tom můžete začít pracovat a zkusit to.

Vždy jsem měl sen, že bych napsal knížku. Jak by bylo mít jednu knížku napsanou, třeba o prezentování - to mě přeci baví a částečně živí. Ale jaksi tomu chybělo něco zásadního - nikdy jsem jí nepsal. 

Teď mám nějakých deset stran. Není to mnoho, ale připustil jsem si, že by to bylo možné napsat knihu. Zkusím to, lepší než snít. 

Snění je sice super, pomůže nám si představit kam bychom to mohli dostat. Problém se sněním je, že realita nikdy tomu snu neodpovídá. A cesta bude min. 3x náročnější, než jsme si říkali. Pokud ale vidíme někoho, který se dostal tam, kam chceme - proč to také nezkusit?

Zkusíme malý test. 

Přestavte si, kam byste to chtěli tenhle rok dotáhnout z pracovního hlediska. Máte? Dobře.

Já vám tímto garantuji, že to možné je. Co pro váš cíl dnes uděláte?