"Tak povídej, ale rychle."

Také jste tuhle větu slyšeli od vašeho manažera, partnera nebo kamaráda?

Jak mnoho jde v jedné větě vyjádřit. Tahle věta ve zkratce říká nejméně tyto tři věci:

1. Můj čas je důležitější než tvůj čas, proto to můžeš zkrátit.
2. Jsem důležitější než ty, proto Ti můžu říkat jak dlouho můžeš mluvit.
3. Nerespektuji Tě jako člověka a nejspíš si neumím udělat pořádek ve vlastním programu.

Pokud někdy tuhle větu říkáte, nedělejte to, prosím. Zkuste následující:

Pokud jste v časovém presu, domluvte si schůzku jindy a nabídněte jiný termín. Zároveň se zeptejte na téma, abyste se mohli na danou schůzku připravit.

Pokud máte někam namířeno a zároveň to není citlivé téma (!), nabídněte, že vám to řekne po cestě. S nejlepší šéfovou, kterou jsem kdy měl, byly vždy nejlepší schůzky u ní v autě když se někam přesouvala. Mohl jsem se svézt krásnou Audi a zároveň vyřešit co bylo třeba po cestě. Všichni ušetřili čas a zároveň bylo dost času vše probrat.

Všude se dá šetřit čas. Ale nikdy ho nešetřete na lidech.

Užijte si rychlost až do konce

Mám jednu známou, která vždycky když jí potkám, někam spěchá.

Musel jsem se jí na to zeptat. Říkala, že toho má tolik. Do práce spěchá, aby tam byla včas a mohla začít dříve než ostatní. Na schůzkách spěchá a lidem skáče do řeči, aby byla co nejefektivnější. Z práce skoro utíká, aby prý zase stihla vlak.

Kdyby mohla, tak by i ten vlak popoháněla. Stejně to podle mě dělá, minimálně ve své hlavě. Protože už si představuje ten seznam úkolů, které má doma udělat. Postel je pak snad jediné místo, kde zůstává na místě jak tělem, tak i hlavou.

Můžete si užít rychlost až do konce.

Nebo to dělat jinak. Umět se pravidelně zastavit, zamyslet, naplánovat další akce a dělat něco kreativního. 

Pokud budete neustále spěchat, nemůžete udělat nic přelomového. Umět se zastavit je důležité nejen pro vás, ale i vaši práci. A vaše zdraví.

Můžete

Máte pocit, že jste se zaseknuli v životě?

Že musíte být v práci, která vás nebaví?

Že musíte trpět lidi ve vašem okolí, kteří vás vysávají?

Že vás štve váš pracovní rytmus bez dovolené a bezesných nocí?

Že sníte o tom jak byste měli žít, ale nežijete tak?

Zastavte se. Vždy máte volbu co uděláte, málokdy jste v opravdové pasti. Někdo musí počkat na facku od osudu, někdo na první nemoc, někdo na první infarkt.

A pak to najednou vždy jde. Najednou po první velké facce můžete končit v práci v pět, můžete opustit lidi co vás vysávají, můžete dát výpověď v práci, začít běhat a brát si pravidelně dovolenou. Když se díváme z očí do očí smrti nebo nemoc nebo jiné ráně osudu, všechny strachy jsou pryč. A my najedou konáme.

Moje rada? Nečekejte až vás osud zasadí ránu. Změnte svůj život dnes.

Není to vůbec těžké. Stačí udělat rozhodnutí hned.

Výlet o samotě z vlastního života

Jedna z věcí, která mi pomáhá získat zpět nadhled, inspiraci a zároveň člověka trochu vytáhne z pohodlí. Udělat si výlet, akorát trochu jinak.

Stačí vám na to jeden víkend. Kupte si letenku do jiné země, nemusí to být ani vůbec drahá.

Najděte si nějakou akci, která se v té dané zemi koná a zúčastněte se jí. Může to být velká konference, nebo klidně jen setkání lidí, kteří tančí tango. 

Seznamte se s místními, více poslouchejte než mluvte. Nechte si poradit dobré restaurace a kavárny, vyzkoušejte vše místní. 

Naučte se alespoň pár slov místním jazykem a hlavně to nejdůležitější - vyrazte na takový výlet sami.

Po prvním dnu zjistíte, že vlastně začnete žít na chvíli jiný život. Že můžete s úplně cizími lidmi prožít dobrodružství, které by vás ani nenapadlo. 

Nebude to stát ani moc peněz, ani moc úsilí. Ale bude to rozhodně stát za to.

Kam vyrazíte vy?

"A proč ne?"

Příště až se vás někdo zeptá jestli byste nezkusili pro vás něco nového, jednoduše odpovězte "A proč ne" a jděte do toho. Noví lidé a nové zážitky jsou to, co vás posune. 

Můj seznam "A proč ne" v náhodném pořadi:

• letěl jsem do Rumunska na konferenci Brandminds 2018
• koupil jsem si kolo a opravdu na něm pravidelně jezdím (kdo by tohle čekal?)
• zkusil jsem snad všechny rozumné kavárny v okolí práce
• zkusil jsem jógu a s menšími a většími úspěchy se jí stále držím (řekl jsem jógu?)
• koupil jsem větší počet knih o architektuře - ne protože bych na ní byl expert, ale protože mě architektura prostě baví
• zkusil jsem školení od Jardy Homolky
• tři roky už učím kurz na Karlově univerzitě
• pravidelně daruji body, které moje benzínka mění na koruny a dává Kapce naděje (já a neziskovka?)
• tři týdny jsem byl v Číně, kde jsem jedl husí krev, žáby, oslí maso, něco-jako-omeletu přímo z ulice a vše jsem přežil v klidu

Co zkusíte? Dejte o tom pak ostatním vědět na vašem blogu nebo sociální síti a udělejte svůj vlastní seznam "a proč ně" zážitků.

Kdokoliv to může udělat

Vidíte jak nefunguje kohoutek a necháte ho být. 

Jdete okolo papírku na zemi a necháte ho ležet.

V kanceláři praskne žárovka a nikomu o tom neřeknete.

Náš pocit? Někdo jiný to může udělat a není to moje práce.

Potřebujeme opravdu tohle motto? Podle všeho ano. 

A víte co? Ukazuje se, že nejradši máme vedle sebe lidi, kteří to berou za svou práci a nečekají na někoho jiného. 

Vidíte něco? Udělejte to.

Vzrušení gramatických chyb

Jedna výhoda psaní blogu je, že si nemusíte dělat velkou starost s gramatikou. 

Jasně, cokoliv psané by mělo být gramaticky správně. Napsat něco gramaticky správně není ale zas tak velký problém, stačí trochu víc číst, text si po sobě přečíst nahlas a pokud to myslíte vážně, tak mít zároveň dobrého korektora.

Problém většiny textů není že jsou gramaticky špatně. Jejich problém je, že buď:

1. Jsou celkově o ničem.
2. Nemají žádnou pořádnou myšlenku.

Gramatická správnost nikoho moc nenadchne, pokud vaše texty nebudou mít myšlenku. 

Zkuste se příště uvolnit, napsat něco od srdce (klidně s chybou), ale hlavně pracujte na myšlence.

Proč se tak bojíme chyb (a zároveň tak vypichujeme chyby)? Protože nás to tak roky učila škola. Neučila nás psát něco smysluplného, šlo o gramatiku a naplnění délky textu. 

To je nuda.

Zkuste napsat něco vzrušujícího. A pokud tam bude nějaká chyba, tak nevěšte hlavu. Vždy se najde někdo, kdo vás na ni rád upozorní. 

Na text bez myšlenky vás ale nikdo neupozorní.

Zkuste dnes tyhle tři tipy, které vás zdarma udělají lepším člověkem

Některé stránky mají postavené články jen podle tipů správného copywritera. A to tedy:

1. Používají číslovky ("tři tipy")
2. Mají urgenci ("ještě dnes")
3. Obsahují nejoblíbenější slovo a to "zdarma"

Můžete psát všechny články přesně podle pravidel a možná váš atraktivní titulek opravdu přiláká posluchače. Otázka ale za mě: Budete mít z takového psaní radost? 

A nebo možná ještě lépe: Změní takové psané něco? Budou takové články někomu chybět?

Zkuste to možná někdy napsat bez všech těch triků, které se nás snaží jen levně oblbnout. Zkuste to je tak, bez příkras, přirozeně a od srdce.

Takové psaní nám bude chybět. 

Zkusíte to?

24 hodin

Zítra máte 24 hodin. Stejně hodin jako Steve Jobs, Bill Gates nebo Elon Musk.

2 myšlenky.

Pokud máte pocit, že máte málo času, pak máte problém. Nejúspěšnější lidé na téhle planete mají stejně času jako vy.

Pokud máme jen 24 hodin, eliminujte vše kromě toho, kde jste nejlepší. Co všechno může dělat někdo jiný za vás?

Zítřek, 24 hodin.. získáte z nového týdne maximum?

"Nejsme kávoví fanatici"

Nemohl mi ujít rozhovor slečny na pohovoru v mé oblíbené kavárně. Ona a spolumajitel té kavárny spolu váleli perly podnikatelských rad. 

"Musím vám ještě říct jednu nepříjemnou věc. Jak je to tu malé, nevejde se nám sem záchod. Máme smlouvu se záchodem v metru a musela byste chodit tam. Sám jsem byl trochu v šoku, když jsem tam poprvé šel," říká majitel.

Lekce první - Mluvit s lidmi narovinu. Tohle se vyplatí skoro vždy, zvlášť když jdete do nové práce.

"S tím nemám problém. Pracovala jsem v mobilní kavárně, tam nemáte ani střechu." Tím si majitele získala - "Tak to je vidět, že záchod pro vás nebude problém," říká potěšeně majitel.

Lekce druhá - Nebojte se nepohodlí. Co je nepříjemné pro ostatní má svou cenu, kterou ostatní ocení.

"Nejsme kávoví fanatici. Pokud přijde pán a chce turka, dostane ho. Pokud přijde slečna a chce půllitrové cappuccino a na to hromadu karamelu, dostane ho. Zákazníky nevychováváme, děláme jim kávu takovou jakou mají oni sami rádi," vysvětluje dál majitel.

Tahle věta se mi zaryla do paměti. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo vysvětloval co si mám koupit a co mám jak dělat, i když jsem měl jasnou představu o tom, co chci.

Lekce třetí -  Nevychovávejte zákazníky. Oni sami vědí, co chtějí. Anebo je vychovávejte, ale pak nedělejte ústupky a dělejte si své služby svou cestou, fanoušky si také najdete. Buďte sví, nebo buďte pro všechny.

Jeden rozhovor, tři lekce. Která je ta vaše nejoblíbenější?