Jakub Šafránek

View Original

Když přistoupíte na to, že pracovat musíte

...nedávalo by smysl pracovat jak nejlépe umíte?

Nepatřím mezi lidi, kteří by pracovali z nadšení. Nadšení není to, co mě ráno dostane z postele do taxíku a letadla do mrazivého dne jako dnes. Ano, umím si na tom cestování, schůzkách a bláznivých dnech najít to dobré. Ale ať si rozumíme - smysl povinnosti mě dostane z postele.

Pracuji, protože co bych dělal bez práce? I největší rebel, školní anarchista a ten, kdo odmítal už na základce svačiny od rodičů a tím si hledal cesty rebélie se dostane do stavu, že pracovat vlastně musí (pokud nechce být na ulici, ale bohužel, i sbírání papíru je vlastně práce). 

Co dělat, když to máte jako já? Tedy vášeň a nadšení se projevu čas od času, ale z postele vás dostane smysl povinnosti?

Moje rada (a rada, kterou si dávám i sobě) je dělat svou práci jak nejlépe umíte. Proč dělat práci na půl, když už tam jste? Proč se připravit o možnost lepších podmínek, lepšího života a možnosti ovlivňovat to, co děláte.. jen proto, že se vám v posteli do mrazu nechce?

A vidíme to každý den. Smutné obličeje loučících se se svými rodinami musí do mrazu vystoupit a uvidí se nejdříve za osm hodin, spíš ale déle. Zkuste to jinak. Najděte si oblast, kterou můžete ovlivnit a tu dělejte jak nejlépe umíte.

Není v tom právě ta svoboda?