Když vás ovládne strach

Právě jsem v Číně. A můj mozek mi tak říká, že nebezpečí na mě číhá z každého rohu.

Přitom jsem se několikrát díval na doporučení pro turisty. Skoro všude jsem se dočetl to samé - že Čína je pro turisty naprosto bezpečná země (pokud se držíte několika jednoduchých pravidel). Ostatně stejnou zkušenost jsem měl osobně z první cesty do Číny. Na Taiwanu jsem žil dva roky skoro nonstop, nepamatuji si jedinou alespoň trochu nebezpečnou situaci.

Takže nebezpečí mi hrozí maximálně v mé hlavě. Proč? Říkám si, ty jo, máš syna, máš určité povinnosti (zas ne tolik, ale přeci) a máš zodpovědnost.

A možná v tom občas zapomínáme na jedno - život prožít.

Život pro mě není o tom prožívat v maximálním bezpečí. Ale podstupovat rozumné nebezpečí a užívat si toho, co život nabídne.

Umřít můžu doma ve vaně. Celý život je risk. Tak neodkládejte žití na potom.

Žádné potom nebude. Ten správný čas je teď.

Až až až

Čekáte?

Až odrostou děti, až budete mít dovolenou, až budete mít postaveno, až splatíte hypotéku, až doděláte projekt v práci, až skončí tohle období, až až až.

Čekat můžeme do konce života. Pokud ale chcete žít a chcete žít šťastně, žijte naplno už dnes.

Žijte tak jako kdyby jediné co existovalo je právě dnešek.

Nečekejte, dnešek je váš nejlepší den.

/žádný jiný den nemáte/

Proč byste měli učit ostatní vidět

Nemusíte zrovna dělat danou věc abyste mohli ostatní učit vidět.

Co tím přesně myslím? Je to jednoduchý.

Podívejte se na pořad Adama Gebriana. Adam Gebrian je architekt, který nikdy nepostavil žádnou stavbu a přesto vyhrál cenu Architekt roku (!).

Jak je to možný?

Podívejte se na pár dílů a pochopíte. Jednoduše učí lidi vidět architekturu. Podíváte se na pár dílů a začnete si všímat věcí, které vám dřív nevadili. Ani jste nevěděli, že jsou!

To samé u Ano šéfe! Zdeněk Pohlreich je kuchař, ale v jeho pořadu vás naučí vidět gastronomii. Po pár dílech jsou vám jasné základní principy, které se snaží předat soutěžícím. Nemuseli jste se do jeho pořadu ani hlásit, abyste si z něj mohli něco odnést.

Teď je řada na vás. Co můžete ostatním ukázat aby začali vidět?

Jste v něčem experti. Umíte něco, co neumí většina z nás. Jak nám pomůžete, abychom to začali vidět?

(výhoda je, že pokud lidi naučíte vidět problémy, tak jim pak snadno můžete prodat řešení)

Tři dny co změní váš život

Možná máte stejně jako já pocit, že je potřeba naučit se něco nového.

Dnes jsem něco nového dokončil a mám z toho obrovskou radost. Je to naprosto mimo můj současný záběr a stačili 3 dny k tomu, abych dokončil první funkční program v komplet nové technologii.

Proto výzva pro vás - co byste mohli dokončit za tři dny? Najděte si dovednost, kterou byste se chtěli naučit. Prvních pár hodin hledejte z čeho se daná dovednost skládá a pak věnujte dané tři dny učení se jednotlivých subdovedností.

Za tři dny byste měli umět něco konkrétního. Ať už je to pečení francouzského koláče nebo nová technika v zubařství, tři dny by měly stačit. Připomeňte si také můj článek s jednoduchými tipy jak se za 20 hodin naučit skoro cokoliv.

Dejte mi vědět na jakub@stavnateslajdy jak se vám zadařilo.

Potřebujeme vaše dovednosti. Co nového se naučíte?

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Opravdově žít, nesdílet

Mám skvělou kamarádku.

Když mi vypráví své příběhy z cest, přijde mi to úžasné. Jižní Amerika, Lisabon, Balkán, Anglie, Švýcarsko aktuálně (,ale nejezděte tam, nejspíš už bude zase jinde).

Žije úplně jinak než já, ale unikátní je něčím jiným. A podle mě o tom neví. Nikde své cesty příliš nesdílí. Nikoho nehodnotí , nikomu neříká, že by takhle měl žít. Nedefinuje se jako nomád, nepropadá bezhlavě době a trendům. Ona svoje cesty de facto nesdílí.

Ona ho žije.

Tahle bychom měli žít i my, co jsme víc na jednom místě. Umět se zastavit, plně se soustředit na danou chvíli a mobil nechat vypnutý na stole. Nebo vůbec - nechat ho doma a jít na procházku bez toho, abyste to museli sdílet světu. Protože moment, ve kterém právě jste, si nejlépe můžete vychutnat jen vy sami.

Žijete opravdově, nebo sdílíte každý moment? Prosím, zastavte se. Potřebujeme vás.

Děkuji moc, Iveto, že mi ukazuješ jak žít. A že mi nestačí Tě sledovat na sítích, ale musím si udělat čas abychom se mohli projít a tvé cesty propovídat.

Offline.

Od do

Makat každý den dvanáctky je celkem snadné.

Do té doby, než to poznáte na vašem zdraví nebo vztazích. Jak tedy být produktivní a zároveň se nezhuntovat? Řekněte si, od kdy do kdy budete pracovat. Kdy konkrétně začnete a kdy skončíte.

Pak budete mít daleko menší šanci pro neefektivitu a zároveň budete jasně vědět, co je spouštěč a kdy začít pracovat.

Neodkládejte váš život na později. Žijte, pracujte efektivně od-do.

Za co rozházet vaše těžce vydělané peníze

Když se poprvé postavíte na vlastní nohy, zjistíte, že je to obrovská svoboda. Najednou si za vlastní peníze můžete koupit co chcete. Jenže, co jednou utratíte, co vám nikdo nevrátí.

Za co tedy ty korunky utrácet?

Za mě jsou to jasné tři kategorie věcí (plus jedna, za kterou neutrácet).

Nástroje vaší práce. Sem patří vše, co vám vydělává peníze. Kupte si tu nejlepší zubní vrtačku, lopatu, mixážní pult, počítač, který můžete. Co máte denně v ruce a vyděláváte tím korunky má být to nejlepší.

Cestování. Pokud to nemá vaše kultura ve zvyku, po vaší smrti nepůjdou všechny ty věci co jste si nasbírali za život do vaší rakve, ale do popelnice. Ukazuje se, že zážitky nám přinášejí dlouhodobější radost, než věci. Cestování je pro mě numeru duo, za co bych být vámi víc rozhazoval.

Váš rozvoj. Pokud nestojíte u pásu, prodáváte vaše know-how. Cokoliv, co vám tohle know-how rozšíří a prohloubí stojí za to. Můžete si to dát na CíVíčko? Jo? Tak tam házejte peníze.

A za co moc neutrácet?

Pohodlí. Do jisté míry fajn, ale rozdíl mezi sedačkou z IKEA a sedačkou z losí kůže z Itálie je především cenový. První třída stojí násobně víc, než business nebo turistická. Doletíte ale do stejné destinace.

Za co utrácíte vy?

Bling-bling

Dostali jste se na nějakou slušnou pozici. Máte najednou fajn příjem. Řeknete si, že je potřeba se trochu odměnit.

Nové auto, lepší restaurace, hodinky, iPhone, motorka, Mercedes, chata ve Špindlu, dovolená na Bali.

Na tohle všechno máte nárok, ne? Najednou zjistíte ale, že nemáte dost peněz na vlastní bydlení. A spoření pro dceru. A žijete tak nějak od výplaty k výplatě.

Jak je to možný, ptáte se?

Nebudete to chtít slyšet, ale žijeme na příliš vysoké noze. Koupili jste si sekundární znaky úspěchu. Šťastně žít můžete s daleko méně věcmi, než si myslíte.

Pocit, že máte na něco nárok, je zatraceně drahá věc.

Žijete, nebo kupujete?