Pokud chcete mít skvělý nápad, mějte nejdříve hodně nápadů.
Jakub Šafránek blog o tom jak lépe podnikat, dělat lepší zákaznický servis a jak dokončit více práce za méně času.
Často toužíme po velké změně, ale někdy stačí málo.
Když se budete něčemu věnovat 10 minut každý den, za rok se to nasčítá - za rok to bude šedesát hodin. Představte si, že věnujete
60 hodin cvičení
60 hodin čtení
60 hodin meditaci
Jaký dopad by to mělo na vaši náladu, energii a vaše zdraví? Někdy stačí málo každý den.
Jednou na škole jsme si měli namalovat svoje životní hodnoty. Přišlo mi to jako hrozná blbost, ale co. Vzal jsem do ruky voskovky, rozdělil papír na šest dílů a do každého okýnka namalovat jednu životní hodnotu.
Zajímavé je, že si je doteď pamatuji. A když přemýšlím do čeho investovat pozornost, čas a peníze, hodnotím to proti těm hodnotám. Právě proti tomu papíru, který mi přišel tak debilní.
Přitom je to tak super nápad.
Namalujte si na papír svoje životní hodnoty.
Ten papír si někam vyvěste.
Každé důležité rozhodnutí porovnejte s vašimi hodnotami. Co je nepodporuje, tomu řekněte ne.
Naši učitelé na škole měli pravdu, je to super cvičení. A těžím s toho papíru už roky. Stačí vám přitom voskovky a kus papíru.
Přidáte se?
Když napadne tolik sněhu jako teď, máte dvě možnosti.
Sedět doma, čekat na městské služby až projedou chodník a nadávat na to, že už to dávno neudělali. Není to přece vaše práce, vaše starost. Od toho je tu někdo jiný.
Nebo si můžete vzít lopatu a odhrabat sníh z chodníku. Zapotíte se a možná to bude zbytečná práce, protože hodinu potom to projedou městské služby s frézou.
Stejné je to se školou vašich dětí a vaší prací. Můžete být tou, co čeká na ostatní, nebo budete tou, co si bere pravidelně lopatu do ruky.
Prosím, buďte linchpin, buďte ten s lopatou. Ve světě už je dost čekačů na ostatní. Vykašlete se na to, nečekejte a raději riskujte, že se pořádně možná zbytečně zapotíte.
Lepší mít mozoly na ruce, než mozoly na zadku.
Kolo vám přijde jako bezpečný dopravní prostředek do první šipky na beton.
Do té doby jste si říkali, že se vám nemůže nic stát. Máte helmu na hlavě a to je přeci dostatečná ochrana před všemi nástrahami jízdy. Bojíte se spíš toho, že píchnete, než že byste spadli.
Pak hodíte svou první šipku přes zaseknuté přední kolo na beton. Jak letíte, s jistotou se smiřujeme se zlomeninou, v hlavě se vám promítne kus života a vy víte, že jízda na kole už nebude nikdy jako dřív.
Ve vteřině přijde rána. Tak tvrdá, že to někomu vyrazí dech. Je vám z toho fyzicky špatně, můžete být rádi, když si nepoškodíte nějaké vnitřní orgány.
V mém případě mi zapadlo přední kolo do kanálu, který je 100 metrů od domova. Trvalo mi to tedy ani ne minutu se brutálně vysekat na kole. Po ráně na beton se mi zatmělo před očima a já se pomalu zvedal. Bylo mi fakt špatně a ruka mě bolí ještě teď.
Pochopíte pak, že se pohybujete třeba stejně rychle jako motorkář, ale bez jakékoliv výbavy na vaši ochranu (na rozdíl od motorkáře) když nepočítám helmu.
Docela se mi ale rozsvítilo v makovici.
“Co můžu udělat proto, aby byla jízda na kole bezpečnější?” To byla první otázka, co jsem si položil. Nechal jsem si vyměnit pláště za výrazně bezpečnější a přilnavější (což jsem měl udělat už dávno), nechal jsem vyměnit pedály za výrazně širší, se kterými jsem na kole také jistější plus jsem se zařekl, že už nebudu nikdy vozit tašku přes řídítka či cokoliv jiného na řídítkách (což jsem pravidelně dělal). Také jsem si našel skvělou fyzioterapii, která mi pomáhá nejen od bolavých zad, ale i od bolavé ruky.
Riziko k životu patří. Pro mě bylo zásadní pochopit, že často je to právě jedna otázka, která vám pomůže změnit život k lepšimu.
Poprvé se objednat na fyzioterapii.
Objednat se na masáž.
Domluvit si nutriční terapii.
Zavolat do servisu na tuning vašeho kola ať je o fous bezpečnější.
Koupit si pořádné přední a zadní světlo na kolo.
“Co můžu udělat proto, aby byl můj život o kus lepší,” je otázka, kterou bychom si měli klást každé ráno.
A dostanete tak dobré nápady i bez toho, abyste se museli vyflákat na kole jako já.
Když k nám poprvé dorazil hodinový manžel, který má na Google Maps 56 pětihvězd, nestačil jsem se divit. Otevřel kufr auta a v něm měl perfektně seřazené profi sady nářadí. Vše označené, nabité, připravené.
Časem jsem si všiml takového vzoru. Přijdete do kavárny 220Grad v Salzburgu a vidíte tam stát tenhle kávovar:
La Marzocco leva
220Grad salzburg
220grad salzburg
220grad salzburg
Pokud se nepletu, je to La Marzocco Leva. Bavíme se tady o kávovaru za 600 tisíc Kč.
Ten kávovar je krásný, dělá skvělé kafe, vypadá skvěle, ale není úplně praktický. Je fakt náročné s ním udělat espresso, protože kde v běžném řetězci stačí zmáčknout čudlík, tady musíte tažením těch pák postupně dolů dělat kafe “ručně”. Tlačítko na to stačit nebude.
V Praze vím jen o dvou podnicích, kde ho najdete. Je to Lázeňská 4, malá pobočka pražírny Grounds a potom pražírna Coffee Source ve Štěrboholech.
V obou pobočkách dostanete exceletní kafe.
V typicky špatné kavárně najdete nepořádek, neznalost, špatné kafe a špatné vybavení. Stejně tak když k vám přijede řemeslník a má auto jako prase, v nářadí bordel a pořád něco hledá, je to jasné.
Investujte do vašeho “nářadí” maximum co můžete. Kupte si ten nejlepší notebook, sluchátka, monitor, vysavač, pilu…. prostě to, co vám vydělává peníze, musí být skvělé a ve skvělém stavu.
Buďte profík. Nářadí z Lidlu stačí mně, ale pokud se tím živíte, kupte si, prosím, něco fakt skvělého.
…neřekl nikdo.
Doporučíte fakt skvěle průměrnou restauraci? Těžko.
Doporučíte někomu doktorku, která je naprosto průměrná, když vás něco fakt trápí? Ne.
Doporučíte někomu restauraci s průměrným poledním menu, když na typické polední menu budete pracovat déle než hodinu, abyste ho zaplatili? Těžko.
“Average is for losers,” píše Seth Godin v The Dip.
Ve světě Tripadvisoru, recenzí na Google Maps a Booking.com budete průměrné těžko doporučovat.
Ultra-levné? Jasně. Drahé a fakt skvělé? Jasně. Průměrné a ani levné, ani drahé? Nikdy.
Budete levnější než Kaufland? Asi těžko. Možná je čas, abyste byla nejlepší doktorka v kraji. A ještě k tomu drahá.
(Nejlepší v Čechách?)
Když jsem včera odjednával sushi po telefonu, zaskočilo mě, že mě pozdravil spolumajitel jménem.
Je to snad poprvé, co si mě někdo z rozvozu uložil. Jasně, máme u nich už pár objednávek za tu dobu, ale ve spoustě kaváren jsem byl třeba 30x a mojí typickou objednávku si stejně napamatují.
Zájem o člověka, ten upřímný, se dá těžko předstírat. A jestli mě něco fakt potěšilo, tak je to právě ta drobnost s číslem.
Říkáte si, že tohle jde jen v malé firmě. V sushi zvedá telefon pár lidí, je to snadné si zapamatovat někoho známého.
Podle mě to není pravda, za mě je to o lidech. Chodím do jednoho řetězce kaváren, který je po celém světě. Je ale jedna pobočka, která se vyniká. Lidé mě tam zdraví tak nějak příjemněji, prohodí se mnou pár slov, zeptají se na rodinu. A přitom je to stejná pobočka jako všechny ostatní. Alespoň na oko.
Mějte upřímný zájem o lidi. Vrátí se vám to stonásobně. A kdyby ne? Stejně to stojí za to.
Když chceme něco změnit, radikální řez je lákavý.
Koupit si permici do fitka a chodit tam třikrát týdně. Přestat pít kafe, začít vstávat v pět ráno a dávat si potom hned studenou sprchu.
Než se vrhnete do velkých změn, zkuste něco jiného. Zkuste každý den udělat jeden malý správným směrem.
Dát si zdravou snídani.
Místo šesti kafí vypít jen pět.
Ujít kilometr pěšky.
V práci jít po schodech místo výtahu.
Dát si 200 Kč stranou.
Udělat pět kliků.
Takové změny nám přijdou snadné a to je dobře, protože je velká šance, že je uděláme. A když každý den uděláte jeden správný malý krok, za měsíc, půl roku, rok, to nakonec bude obrovská změna.
(na toto téma doporučuji knížku Tiny Habits od B.J. Fogg, příp. jeho skvělou přednášku)
Nebojíte se velkých cílů? Moc vám fandím.
Mám ale pocit, že šance, že svět opravdu změníme a ohneme realitu okolo nás o jeden stupeň, je opravdu hodně malá. Proto nabízím raději pět tipů pro všechny ty, kteří si raději vyhrnou rukávy a začnou něčím hodně malým…
Posbírejte pár odpadků při vaší další procházce. Vždycky si přijdu jako pitomec, když tohle dělám. A večer mám přesto dobrý pocit, že druhý den tam už nenajdu nic. A to mi radost udělá.
Pozvěte na kafe někoho úplně cizího. Pozval jsem na kafe paní ve frontě za mnou v Amsterdamu, pozval jsem na kafe obsluhu na benzínce a přinesl jsem jednou kafe a zákusek pánovi, co šéfoval hlídanému parkovišti. Všichni byli v mírném šoku a věřím, že si to doteď pamatují. Stojí to pár korun, nebrání vám v tom vůbec nic.
Při placení zaplaťte zároveň za cizí stůl. Tohle jsem udělal jednou, dost jsem se styděl, než jsem se rozhoupal, ale doteď na tom v milém vzpomínám. Škoda, že jsem neviděl výraz toho, kdo se dozvěděl, že není co platit.
Dejte dárek obsluze ve vaší oblíbené kavárně. Balíček čokolád si vysloužila obsluha v mé oblíbené kavárně. Je to mega korporát a přesto se tam dobře známe.
Dejte se do řeči s někým úplně cizím. Takhle jsem se na jedné konferenci v Londýně seznámil s velice úspěšným českým podnikatelem a na konferenci v Bukurešti s místními manažery. Nezapomenutelné příběhy a setkání, které nestojí ani korunu. Je to zároveň dobrý trénink vašich komunikačních dovedností. A musíte se trochu osmělit, to je jasné.
Je jasné, že měnit svět by bylo asi daleko honosnější, než tipy výše. Ale tyhle typy můžete dělat každý den a každý den tak udělat někomu radost, s někým se seznámit a ten svět přeci jen o malinko k lepšímu posunout.
Stojí to za to? Zkuste to… dnes.
Zítra mi bude 34 a proto je čas na resumé toho, co mi těch 33 let dalo. Následuje osobní a upřímný seznam toho, co jsem se naučil. Pokud budete alespoň s polovinou souhlasit, budu to považovat za nesmírný úspěch.
Pojďme na to.
Na známkách ve škole nezáleží. Z matiky jsem měl čtyřku, závěrečné státnice jsem měl za jedna. Je to úplně jedno, do života do nemá váhu.
Škola je skvělou přípravou na školu, ne na život. Smutné, pravda. Pokud si to přiznáte, pochopíte, proč škola učí to, co učí. Žijeme v době, kde se osmdesát procent dovedností naučíte zdarma z YouTube. Škola to nepochopila, našim dětem to už řekneme my.
V životě máte dvě nejcennější komodity - energii a čas. Investujte obě s rozmyslem.
Naučte se naslouchat lidem. Každý rád mluví hlavně o sobě. Pokud tohle pochopíte, pochopíte polovinu mezilidských vztahů.
Pradědeček říkaval, že známí jsou někdy víc než peníze. Měl pravdu. Budujte a starejte se o vaši síť vztahů.
K tomu, aby se člověk cítil fit, se často stačí dobře vyspat a dobře najíst. Nešiďte se ani na jednom.
Přijdou roky, kdy je dobré skoro veškerý čas investovat práci. Za mě to byly roky co jsem byl na VŠ. Propracované prázdniny, noci, víkendy. Nelituji toho, byla to jediná možnost jak se posunout dopředu.
Pokud je vám 18, 20, 24, dost možná s vaším partnerem či partnerkou nebudete do konce života. Mějte trochu nadhled.
V životě běžného člověka jsou dvě věci extrémně drahé - bydlení a auto. Podívejte se na jejich ceny když je vám 18, 20 a podle toho zvolte svou kariéru a práci. Nic proti tomu, že se chcete stát mistry světa v točení jojo, ale nevím jestli to bude na uživení.
Pracovat především pro peníze je OK. Hodně článků se vás bude snažit přesvědčit o tom, že máte pracovat pro radost. Nevěřím na to. Pro čistou radost tady máme hobby, ne práci. Práce vám nemá vadit, ale nemusíte u ní prožívat pocit nejvyššího blahobytu a radosti zalité sluncem.
Hodnotu zdraví pochopíte, až zdraví ztratíte. Tohle bolí, ale je to pravda. Vím, o čem mluvím.
Hodnotu života pochopíte, až umře první spolužák. Najednou je to osobní. Není to číslo, řeknete si - sakra, mohl jsem to být já.
Zbavte se přátel, kteří vás táhnout dolů. Je to očistné, bolí to a jen vám to pomůže.
Dělejte těžká rozhodnutí rychle. Váháte nad něčím? Najděte rozhodnutí, které je alespoň z půlky dobré a udělejte to.
Dělejte šílené věci, zvlášť, když jste mladí. Byl jsem na posledn a největší technopárty v ČR, Czechtek 2006, kde nám vykradli stan tak, že ani boty a trička nezůstali a já jel domů jen v šortkách. Dva roky po střední jsem strávil na Taiwanu, kde jsem cestoval a učil se čínsky.
Cestujte! A hlavně pokud nemáte děti. Nemáte peníze? Neřešte. Hrozně jsme chtěli jet do Budapešti na silvestra. Nebyly ale prachy na přespání. Řešení bylo nakonec jednoduché - koupili jsem si zpáteční jízdenku vlakem a byli jsme vzhůru až do 1. ledna, kdy nám jel vlak zpátky. Pochopíte dvě věci - šetřit se dá na cestách extrémně a když je vám 20, nemusíte spát ve Four Seasons.
Sakra dobře si rozmyslete obor, ve kterém budete pracovat. Pokud se tam většině lidém nedaří, nemyslete si, že zrovna vy budete výjimka. Najděte si obor, kde i průměrný jouda se má docela dobře.
Na začátku kariéry neřešte peníze, protože stejně umít h*vno. První stáž jsem několik měsíců dělal úplně zadarmo, pár spolužáků si klepalo na čelo. U první práce se mě ptali kolik chci za hodinu. Řekl jsem, že 85 korun, protože jsem tuhle hodinovku viděl na náborovém letáku na práci za kasou v jednom supermarketu. Myslím, že levnější kandidát tam nebyl. Za pár měsíců mi sami přidali. Šéfová říkala, že to musela udělat, protože se styděla, když viděla mou výplatní pásku.
V první práci /prvních letech kariéry/ řešte hlavně to, abyste se naučili užitečné dovednosti. Peníze přijdou, musíte ale něco umět. To hroťte do úmoru.
Zapomeňte na talent. Když jsem se rozhlédl ve třídě, vždycky jsem si přišel někde tak pod průměrem. Talent není důležitý, důležitá je píle. Pro představu - u příjmaček na VŠ jsem byl první ze všech. Říkáte si, jak jsem to dokázal mít z těch lidí nejvyšší skóre? Není to těžké, jen potřebujete fakt hodně času. Koupil jsem si všechny knihy vzorových testů a každé cvičení jsem si udělal, k tomu jsem několikrát týdně chodil na doučování. Nikdo nebyl víc připravený než já. Příprava to snad ani nebyla, byla to čistá obscese.
Děti mějte dříve než později.
Nezáleží na tom v čem chodíte a v čem jezdíte. Většina lidí, kteří vám tvrdí opak, se vám dost možná snaží jen prodat dražší oblečení a drahé auto.
To, co děláte, mluví tak nahlas, že neslyším, co říkáte. Pokud vám někdo radí tak se dobře podívejte jak žije. Je to dobrý život? Pokud se mu nedaří, pak si neumí poradit ani sám sobě. Jak pak může radit dobře vám? (Na tohle si snažím opravdu dávat pozor, protože jsem se už xkrát spálil. Za lidi musí mluvit činy, ne slova)
Některé problémy nevyřešíte dnes. Raději se dobře najezte a jděte dřív spát. (rada mé mámi, měla pravdu)
Investujte čas a peníze do cizích jazyků, budou se hodit dost možná vic, než si myslíte. Aktuálně je můj primární pracovní jazyk němčina. Jazyk, o kterém jsem si myslel, že ho nikdy, nikdy, nikdy nebudu používat.
Váš doktor toho dost možná ví v něčem méně, než se dočtete na Google Scholaru a Wikipedii. Pokud vám nikdy neřekl třeba o tom, že máte dost pravděpodobně málo Vitamínu D a měli byste ho suplementovat, tak bingo. (tohle mě fyzicky bolí psát, ale bohužel se mi to už tak 3x potvrdilo)
Nejdříve vydělejte, pak peníze investujte, pak spořte a pak utrácejte. Prosím, hlavně ne naopak.
Pokud na to nemáte, tak si to prostě nekupujte. Nemám fancy auto, fancy telefon, fancy oblečení ani fancy hodinky. A jsem s tím úplně v pohodě (ve 20 jsem si myslel, že všechno tohle musím mít fancy)
Kupte si ty nejlepší pracovní nástroje na světě. Nejlepší sluchátka, nejlepší vrtačku, nejlepší hever, nejlepší čistič na koberce… ať už je váš obor jakýkoliv, na vašich pracovních nástrojích nešetřete. Mějte opravdu Crème de la crème.
Nemusíte odpovídat na každou zprávu, na každý email. Ne, fakt nemusíte.
Bude nejvíce záležet na vašem manželovi, rodině, dětech, práci a vašem zdraví. Starejte se o všech pět.
Pište. Psaní je skvělá dovednost, která vás naučí lépe myslet, lépe se vyjadřovat a být o fous lepším.
Čtěte. Jsem blázen do čtení a vím proč. Není levnější způsob jak se něco naučit. Knihy, knihy, knihy. Sbírám je, čtu je, miluju je. Naučte se milovat knihy, naučte to i vaše děti.
Jakých je vašich 33? Co byste přidali, co byste ubrali?
A co uděláte dnes? Jen na tom totiž záleží.
Jakub Šafránek - tipy na prezentace, podnikání a pracovní efektivitu