"Dvě kila týdně"

Kousek od práce mám skvělou vietnamskou restauraci.

Nejen že dobře vaří, ale u kasy mají mou oblíbenou mísu se skvělými bonbony. Vždy je doplněná, bonbon pro každého.

Mají tam dokonce vedle mísy tabuli s “candy exchange rate”, tedy směnným kurzem za bonbony. Za jeden bonbon byste se měli usmát na obsluhu, za dvě bonbony udělat prsty srdíčko, za tři… vtipné, milé. Hodně lidí se tam o dost více usmívá u té kasy.

Ptal jsem se obsluhy kolik těch bonbonů se sní za týden. “Dvě kila týdně,” odpověděl mi včera pán za kasou. Kurňa, to je pěkných osm kilo za měsíc a ročně se blížíte ke sto kilo. To je spoustu dobrých bonbonů. A něco to stojí.

A je to milé malé gesto, které bychom všichni měli ve svém podnikání dělat. Miluji hotel, který má u recepce vodu s ovocem, kafe a čaj zdarma. Miluji ručně psané přání od hotelu v pokoji když mám narozeniny a vedle něj krásný dortík (mé datum narozenin přeci každý hotel ví). Miluji když jedete nějak za zákazníkem a on zarezervuje parkovací místo a dá tam ceduly s vaším jménem.

Všechny tyhle věci nestojí skoro nic a každého hosta potěší.

Jaká jsou vaše “dvě kila týdně”, tedy malé radosti, které můžete dělat vašim zákazníků (skoro) zdarma?

Jak jsme potkali se ženou miliardářku

Se ženou jsme o víkendu potkali miliardářku.

Jedna z nejznámějších žen v businessu v Česku. Miliardu na účtu nemá, ale řídí jednu ze zásadních firem v tuzemsku. Potkali jsme jí v obchodu s obuví jak si vedle nás zkoušela boty.

Když jsem byl na střední, nejbohatší člověk, kterého jsme mohl poznat nějak blíž, byl ředitel jednoho velkého podniku. Ráno na snídani se mě ptal, jestli nechceme párky k snídani, že by nám skočil do krámu.

Byl jsem překvapený takovou nabídku a tak mu říkám, že jsem nečekal, že chodí do obchodu pro párky. “A to si myslíš, že tam létám vrtulníkem?” Tuhle odpověď si pamatuji doteď.

Lidé, kteří toho hodně dokázali, jsou v mnoha směrech výjimeční. Asi nikdy nebudeme miliardáři jako oni.

Ale jsou to lidé stejně jako my. A my se můžeme stejně jako oni snažit o úspěch, spokojenost a zdraví.

Protože úsilí a píle je tu pro nás všechny stejně dostupná.

Neřešte co bude nebo co bylo. Dnešek může každý z nás změnit.

Projekt zvaný vedlejšák

Možná sníte o tom, že jednou budete další Steve Jobs nebo Elon Musk. Než to dotáhnete až tak daleko, zkuste nejdřív malý krok tímhle směrem.

Vymyslete si malý vedlejšák, který byste mohli dělat při práci. Ideální je vymyslet si něco ve službách, kdy budete prodávat své know-how.

Naučíte se tím prodávat, řídit finance, řešit marketing, dodávat kvalitní služby, dodržovat sliby a přesvědčovat zákazníka, že má koupit zrovna vás.

Všechno tohle nemusíte v zaměstnání řešit, ale v podnikání ano. A místo toho abyste hned ze začátku riskovali úplně vše, takhle si můžete vše zkusit, vyděláte si peníze navíc a naučíte se tolik co byste se v zaměstnání učili roky.

Vytvořte si svůj vedlějšák. A berte to ze začátku klidně jako hru.

Zahrajete si?

Nikdo si není jistý. Napíšete si raději business plán?

Šťavnaté slajdy vznikly před šesti lety. První workshop jsem udělal za 300 korun pokud se nepletu a vůbec se divím, že se někdo přihlásil.

Teď po šesti letech, po desítkách firemních trénincích je mi jasné, že to byl správný krok. Dokážu si spojit co vedlo k čemu a šel bych do toho určitě znovu.

Jenže když jste na začátku, vůbec netušíte jestli to vyjde. Jestli to za šest let bude něco většího, nebo se místo toho budete topit v problémech. Nikdo si není jistý.

Je ale lepší zkusit jít s kůží na trh, něco prodat, zeptat se na zpětnou vazbu, zlepšit váš produkt a takhle pokračovat dál. Jeden prodej vám o vašem produktu řekne víc, než deset business plánů.

Univerzita, iCollege - to jsou všechno užitečné věci. Ale prodávat musíte sami. A kdo bude prodávat za vás? Nikdo

Napíšete si raději business plán?

Soczewka ve Wroclawi a další restaurace okolo Rynku

Soczewka je moje oblíbená restaurace ve Wroclawi. Primárním cílem návštěvy je vždy služebka, ale vždycky se rád zastavím v téhle malé restauraci na hlavním náměstí, tzv. Rynku. Dělají podle mě super burgery a cena je naprosto správná na to, že budete sedět v centru města s pěkným výhledem. Obsluha je fajn, umí vám doporučit dobrou housku, pití.. co si vzpomenete. Jo a majonézu si dělají vlastní. Problém téhle restaurace se ale dá shrnout do názvu jedné z recenzí na Tripadvisoru:

Good but not great.

V dnešní době je tohle to samé jako kdyby o vás řekli, že je to tragédie. A přesně bohužel takhle spoustu restaurací, kaváren a cukráren skončí. Někdo si chce otevřít nový podnik, dá do toho stovky tisíc, musí sehnat obsluhu, dodavatele. kávovar, postavit bar, vybavit kuchyni, nakoupit suroviny, udělat promo, připravit marketing, oslovit zákazníky, udělat opening, připravit menu.. jen proto, aby pak otevřel něco, co je naprosto průměrné?

V Soczewce je vždy večer volné místo, protože o téhle restauraci nejspíše nikdo neví. V ničem nevyniká, na Tripadvisoru je na třicátém místě. Zajdu sem znovu rád, tuhle restauraci bohužel ale nečeká žádný ekonomický zázrak (rozuměj úspěch).

Dejte do toho tu práci, peníze a čas, ale ne abyste byli průměrní, ale abyste byli výjimeční. Není jen jeden žebříček, jsou jich stovky. Buďťe klidně ten nejlepší nemléčný bar v Praze, kde nebude ani jeden produkt z mléka a přitom to bude klasický mlíčňák. 

Buďte ale v něčem nejlepší, prosím. Průměr už nás nudí.

Můžete dělat váš trik 500x ročně?

Možná máte pocit, že by bylo skvělé proměnit to co vás baví (váš koníček) v něco, co váš živí (váš business). Než se do toho pustíte, zeptejte se sami sebe: Můžete dělat váš trik 500x ročně?

Profesionál jde do práce, i když nemá zrovna náladu, i když se mu zrovna nechce, i když venku není pěkné počasí. Koníček děláte, když máte zrovna chuť. Pro váš business bude potřebovat pracovat každý den víc než jen 8 hodin denně. Je rozdíl, jestli občas pobavíte kamarády karetním trikem, nebo děláte 500 kouzelnických show ročně. 

Bude vás to bavit, když to budete dělat znovu a znovu?

Pokud ano, je potřeba si uvědomit jestli jsou za to lidé ochotni platit. Možná ne. Možná váš blog nepůjde nikdy monetizovat. Možná vaše skládání básní nikdy nepůjde otočit v koruny a kdybyste se o to pokusili, nejspíše budete skládat reklamní slogany na pomazánkové máslo.

A je to v pořádku, některé věci prostě děláte pro zábavu.

Pokud je ale nechcete dělat jen pro zábavu, měli byste vědět kdo a proč za to bude platit, že budete mít drive dělat stejný (podobný) trik x-krát dokola. Doporučuji si to opravdu vyzkoušet.

Kousek od místa kde bydlím bylo pár měsíců fitness centrum. Když se otevřelo, přátelé pana majitele mu gratulovali na Facebooku k tomu, že si splnil svůj sen. Zákazníky nezajímá jestli vás práce baví, jestli jste si splnili sen nebo jestli to "děláte od srdíčka". Majitel si tím sice splnil svůj sen, ale nebyl to udržitelný business. Ne každý sdílí vaše sny, zvlášť když jde o peníze.

Jsou lidé ochotni platit za váš trik a bude vás bavit ho dělat x-krát ročně?

Dobrá pověst, nebo zahrádka s příplatkem.

It takes 20 years to build a reputation and five minutes to ruin it. If you think about that, you'll do things differently. - Warren Buffet
20130421_163548.jpg

​Budete účtovat na zahrádce o deset procent vyšší ceny?

Zákazníci mají vytříbený šmejdar (radar na všechny šmejdy) a hned poznají, jestli jednáte nefér. Ty to vycítí rychleji než Karl von Bahnhof vysušený lovečák na jídelním stole. Poznámky pod čarou nevýrazným písmem, nevýhodný kurz nebo příplatek za posezení na zahrádce, která je přímo za výkladní skříní restaurace.​ Jak to zákazníci poznají, budou se od vás držet na sto honů. Budování solidního businessu a vašeho jména může trvat roky, ale stojí to za to. Nebo chcete vážně odrbávat (turisty) zákazníky pár let a pak to zabalit?​

Pokud to podle mě myslí někdo s businessem vážně, pracuje především na zákaznickém servisu. Levněji nakoupíte snadno, ale příjemněji? Lidé rádi chodí tam, kde se o ně dobře starají. A nemusí se bát, že budou odrbáni.

Vyplatí se nebýt na šmejdaru.​