Netěžíte už příliš dlouho z toho, co jste se naučili před léty?

Některé dovednosti jsou platné své době a ty je potřeba obměňovat. Něco sice můžeme používat roky a pořád to platí, pokud ale pracujete hlavou a rukama (myšleno ťukáním do klávesnice), je dost možná, že si musíte obměnit váš skill set každých pár let.

Jak na to? Mám pro vás tři doporučení.

Udělejte si vlastní L&D rozpočet. Stejně jako firmy mají svůj Learning and Development rozpočet, udělejte si svůj a pravidelně každý rok ho využijte a investujte do svého vzdělávání. Za mě je nejlepší si zaplatit i nějakou zahraniční přednášku, konferenci nebo workshop, kde úroveň bývá jindy a můžete získat poslední know-how. Na vašem CV bude také kurz ve Stockholmu vypadat lépe než kurz v Horních Měcholupech.

Každý den věnujte 30 minut až hodinu svému rozvoji. Věnujte se na začátku nebo na konci pracovního dne čtením novinek, shlédnutím nějakého zajímavého videa nebo se naučte novou dovednost. Třicet minut denně se neskutečně nasčítá a brzy budou vaše skills úplně jinde.

Pravidelně čtěte naučnou literaturu i beletrii. Zrovna jsem dnes poslouchal skvělý podcast s Tom Petersem kde říkal, že když měl pocit, že jeho know how už zastarává tak věnoval celý rok intenzivnímu čtení a studiu. To mi přijde geniální. Tím jsou jeho tipy platné i po šedesáti letech kariéry. O CEOs říká, že je nejvíce brzdí to, že nečtou. Nedělejte stejnou chybu a pořiďte si každý měsíc zajímavou knížku. Je to levný způsob jak se něco užitečného naučit.

Jaké jsou vaše tipy na učení se? Co funguje vá?

Osm let školím prezentační dovednosti a tento dokument shrnuje mé zkušenosti

Osm let už školím prezentační dovednosti pod značkou Šťavnaté slajdy. Řekl jsem si, že je čas dávat víc know-how zdarma vám, čtenářům mého blogu a fanouškům na Facebooku.

Stáhněte si proto shrnutí mých prezentací a workshopů.

Na několika stranách najdete konkrétní tipy k přípravě, designu a projevu. Zároveň zde najdete tipy na knížky, webové stránky a konkrétní prezentace, které vám pomohou vytvářet lepší slajdy a být skvělým řečníkem. Na konci je také několik mých slajdů pro ukázku.

Pokud se vám dokument líbil, pošlete ho své kolegyni, kamarádovi nebo ho rozešlete v rámci své firmy. Uděláte mi tím opravdu radost a pomůžete tak zlepšit úroveň prezentování v Čechách.

Chuť kávy ovlivňuje image a slova baristy

Bavil jsem se nedávno s jedním baristou v mé oblíbené kavárně a zaujala mě jedna informace - chuť kávy podle něj ovlivňuje to jakým způsobem kávu prodává, jak ho zákazník vnímá jako profesionála a do jaké míry mu zákazník věří.

Pokud ho prý zákazník vnímá jako profesionála, který mu pravidelně dělá skvělou kávu, bude skoro vždy spokojen.

Pokud prý o kávě dobře mluví a dodá tomu správný příběh, chuť se bude podle jeho slov měnit spolu s příběhem.

Pokud mu prý zákazník věří, bude daleko spokojenější i s kávou, která se zrovna nemusela povést.

Tohle musíme používat i jinde, než v kavárnách. Zajímá mě jak to můžete použít ve svém životě? Jak můžete příběh, tím co vyzařujete ovlivnit kvalitu vašich služeb?

A jak vám zákazník může více věřit? Placebo? Možná. Ale funguje to.

"Je to jenom gauč!"

V jedné ze scén mého oblíbeného filmu Americká krása (American Beauty) svádí Lester Burnham (Kevin Spacey) svou manželku Carolyn (Annette Bening) u nich doma na gauči. Drží ale v ruce láhev piva a to se jeho ženě nelíbí. Což velmi rychle ukončí jejich erotickou chvíli. Tady je:

Tahle scéna se mi stále drží někde vzadu v hlavě. Říkáte si - jsou to jenom věcí! Ale kolikrát jste dali větší důležitost věcem, než lidem? Někdo má tak rád své auto, že v něm nemůžete jíst, pít a ideálně byste se v něm měli i přezouvat.

Prosím, jsou to jen věci. Bez lidí není nic důležité.

Co si tedy odnést? Dávejte lidi na první místo, ne věci.

Kde se berou dobré nápady?

Každé ráno v devět hodin u fotoaparátu, počítače, v ordinaci.

Profesionál nečeká na inspiraci. Múza profesionálku totiž vítá každé ráno přesně jak přichází pravidelně do práce.

To je rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Amatér pracuje když se mu chce, profesionál(ka) přichází do práce pravidelně a tak i múza.

Na špatném zdraví není nic sexy

Při čtení o tom jak si někdo zničil prací své zdraví (např. povídání Martina Žufánka o totálním kolapsu dvou členů rodiny nebo článek Tomáše Beránka o tom, jak dostal mozkovou příhodu) vás může jímat pocit, že je to sexy. Tvrdě makat, zničit si zdraví - pro úspěch se přeci musí trpět!

Success story pro mě není zničit si zdraví. Protože pokud jste na druhé straně (tj. ten bez dobrého zdraví), není to pro vás vůbec sexy.

Ležíte v nemocnici, chodíte po doktorech, hledáte (často neexistující) řešení vašich problémů.

Jak moc je zdraví důležité pochopíte až když zdraví ztratíte. Na nemoc jste vždycky sami. Nikdo z vašich fanoušků a followerů s vámi nebude sedět v ordinacích a chodit s vámi na vyšetření.

Myslete na to, prosím.

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Opravdově žít, nesdílet

Mám skvělou kamarádku.

Když mi vypráví své příběhy z cest, přijde mi to úžasné. Jižní Amerika, Lisabon, Balkán, Anglie, Švýcarsko aktuálně (,ale nejezděte tam, nejspíš už bude zase jinde).

Žije úplně jinak než já, ale unikátní je něčím jiným. A podle mě o tom neví. Nikde své cesty příliš nesdílí. Nikoho nehodnotí , nikomu neříká, že by takhle měl žít. Nedefinuje se jako nomád, nepropadá bezhlavě době a trendům. Ona svoje cesty de facto nesdílí.

Ona ho žije.

Tahle bychom měli žít i my, co jsme víc na jednom místě. Umět se zastavit, plně se soustředit na danou chvíli a mobil nechat vypnutý na stole. Nebo vůbec - nechat ho doma a jít na procházku bez toho, abyste to museli sdílet světu. Protože moment, ve kterém právě jste, si nejlépe můžete vychutnat jen vy sami.

Žijete opravdově, nebo sdílíte každý moment? Prosím, zastavte se. Potřebujeme vás.

Děkuji moc, Iveto, že mi ukazuješ jak žít. A že mi nestačí Tě sledovat na sítích, ale musím si udělat čas abychom se mohli projít a tvé cesty propovídat.

Offline.