Osm let školím prezentační dovednosti a tento dokument shrnuje mé zkušenosti

Osm let už školím prezentační dovednosti pod značkou Šťavnaté slajdy. Řekl jsem si, že je čas dávat víc know-how zdarma vám, čtenářům mého blogu a fanouškům na Facebooku.

Stáhněte si proto shrnutí mých prezentací a workshopů.

Na několika stranách najdete konkrétní tipy k přípravě, designu a projevu. Zároveň zde najdete tipy na knížky, webové stránky a konkrétní prezentace, které vám pomohou vytvářet lepší slajdy a být skvělým řečníkem. Na konci je také několik mých slajdů pro ukázku.

Pokud se vám dokument líbil, pošlete ho své kolegyni, kamarádovi nebo ho rozešlete v rámci své firmy. Uděláte mi tím opravdu radost a pomůžete tak zlepšit úroveň prezentování v Čechách.

Chuť kávy ovlivňuje image a slova baristy

Bavil jsem se nedávno s jedním baristou v mé oblíbené kavárně a zaujala mě jedna informace - chuť kávy podle něj ovlivňuje to jakým způsobem kávu prodává, jak ho zákazník vnímá jako profesionála a do jaké míry mu zákazník věří.

Pokud ho prý zákazník vnímá jako profesionála, který mu pravidelně dělá skvělou kávu, bude skoro vždy spokojen.

Pokud prý o kávě dobře mluví a dodá tomu správný příběh, chuť se bude podle jeho slov měnit spolu s příběhem.

Pokud mu prý zákazník věří, bude daleko spokojenější i s kávou, která se zrovna nemusela povést.

Tohle musíme používat i jinde, než v kavárnách. Zajímá mě jak to můžete použít ve svém životě? Jak můžete příběh, tím co vyzařujete ovlivnit kvalitu vašich služeb?

A jak vám zákazník může více věřit? Placebo? Možná. Ale funguje to.

"Je to jenom gauč!"

V jedné ze scén mého oblíbeného filmu Americká krása (American Beauty) svádí Lester Burnham (Kevin Spacey) svou manželku Carolyn (Annette Bening) u nich doma na gauči. Drží ale v ruce láhev piva a to se jeho ženě nelíbí. Což velmi rychle ukončí jejich erotickou chvíli. Tady je:

Tahle scéna se mi stále drží někde vzadu v hlavě. Říkáte si - jsou to jenom věcí! Ale kolikrát jste dali větší důležitost věcem, než lidem? Někdo má tak rád své auto, že v něm nemůžete jíst, pít a ideálně byste se v něm měli i přezouvat.

Prosím, jsou to jen věci. Bez lidí není nic důležité.

Co si tedy odnést? Dávejte lidi na první místo, ne věci.

Kde se berou dobré nápady?

Každé ráno v devět hodin u fotoaparátu, počítače, v ordinaci.

Profesionál nečeká na inspiraci. Múza profesionálku totiž vítá každé ráno přesně jak přichází pravidelně do práce.

To je rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Amatér pracuje když se mu chce, profesionál(ka) přichází do práce pravidelně a tak i múza.

Na špatném zdraví není nic sexy

Při čtení o tom jak si někdo zničil prací své zdraví (např. povídání Martina Žufánka o totálním kolapsu dvou členů rodiny nebo článek Tomáše Beránka o tom, jak dostal mozkovou příhodu) vás může jímat pocit, že je to sexy. Tvrdě makat, zničit si zdraví - pro úspěch se přeci musí trpět!

Success story pro mě není zničit si zdraví. Protože pokud jste na druhé straně (tj. ten bez dobrého zdraví), není to pro vás vůbec sexy.

Ležíte v nemocnici, chodíte po doktorech, hledáte (často neexistující) řešení vašich problémů.

Jak moc je zdraví důležité pochopíte až když zdraví ztratíte. Na nemoc jste vždycky sami. Nikdo z vašich fanoušků a followerů s vámi nebude sedět v ordinacích a chodit s vámi na vyšetření.

Myslete na to, prosím.

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Opravdově žít, nesdílet

Mám skvělou kamarádku.

Když mi vypráví své příběhy z cest, přijde mi to úžasné. Jižní Amerika, Lisabon, Balkán, Anglie, Švýcarsko aktuálně (,ale nejezděte tam, nejspíš už bude zase jinde).

Žije úplně jinak než já, ale unikátní je něčím jiným. A podle mě o tom neví. Nikde své cesty příliš nesdílí. Nikoho nehodnotí , nikomu neříká, že by takhle měl žít. Nedefinuje se jako nomád, nepropadá bezhlavě době a trendům. Ona svoje cesty de facto nesdílí.

Ona ho žije.

Tahle bychom měli žít i my, co jsme víc na jednom místě. Umět se zastavit, plně se soustředit na danou chvíli a mobil nechat vypnutý na stole. Nebo vůbec - nechat ho doma a jít na procházku bez toho, abyste to museli sdílet světu. Protože moment, ve kterém právě jste, si nejlépe můžete vychutnat jen vy sami.

Žijete opravdově, nebo sdílíte každý moment? Prosím, zastavte se. Potřebujeme vás.

Děkuji moc, Iveto, že mi ukazuješ jak žít. A že mi nestačí Tě sledovat na sítích, ale musím si udělat čas abychom se mohli projít a tvé cesty propovídat.

Offline.

Za co rozházet vaše těžce vydělané peníze

Když se poprvé postavíte na vlastní nohy, zjistíte, že je to obrovská svoboda. Najednou si za vlastní peníze můžete koupit co chcete. Jenže, co jednou utratíte, co vám nikdo nevrátí.

Za co tedy ty korunky utrácet?

Za mě jsou to jasné tři kategorie věcí (plus jedna, za kterou neutrácet).

Nástroje vaší práce. Sem patří vše, co vám vydělává peníze. Kupte si tu nejlepší zubní vrtačku, lopatu, mixážní pult, počítač, který můžete. Co máte denně v ruce a vyděláváte tím korunky má být to nejlepší.

Cestování. Pokud to nemá vaše kultura ve zvyku, po vaší smrti nepůjdou všechny ty věci co jste si nasbírali za život do vaší rakve, ale do popelnice. Ukazuje se, že zážitky nám přinášejí dlouhodobější radost, než věci. Cestování je pro mě numeru duo, za co bych být vámi víc rozhazoval.

Váš rozvoj. Pokud nestojíte u pásu, prodáváte vaše know-how. Cokoliv, co vám tohle know-how rozšíří a prohloubí stojí za to. Můžete si to dát na CíVíčko? Jo? Tak tam házejte peníze.

A za co moc neutrácet?

Pohodlí. Do jisté míry fajn, ale rozdíl mezi sedačkou z IKEA a sedačkou z losí kůže z Itálie je především cenový. První třída stojí násobně víc, než business nebo turistická. Doletíte ale do stejné destinace.

Za co utrácíte vy?