Víc, víc, víc

Společnost v tom má jasno. Kdo má víc, ten je lepší. Jenže v honbě za větším, lepším a dražším narazíte za pár let na jednoduché omezení.

Že začnete čas měnit za peníze.

Čas je nejcennější komodita spolu s energií. Protože když nemáte čas nebo energii, ani peníze vám nepomohou. Můžete mít peníze na krásnou jachtu, ale když nemáte čas se v ní ani jednou projekt, k čem vám bude?

Proto v honbě za více penězi, úspěchem a větším a lepším narazíme na to, že jednou začnete měnit čas strávený s lidmi, které milujete (váš muž, vaše žena, vaše děti, rodina a nejbližší přátelé) za peníze.

Řešení? Načrtněte si v hlavě čáru, kam už nepůjdete. Budete obětovat každý večer? Jste ochotni obětovat i víkendy práci, nebo chcete večer číst sami pohádku dětem?

Řekněte si, co jste ochotni pro “víc, víc, víc” udělat. A nejděte, prosím, za to.

Vaše zdraví, rodina a děti za to stojí.

Jednoduchý návod na to, jak dostávat méně emailů

Ruku na srdce - také vám neustále chodí spoustu zpráv do inboxu, které musíte řešit a odepisovat na ně? Kontrolujete neustále vaši emailovou schránku, aby vám žádný nový email neunikl? Už vás to nebaví a chtěli byste trávit méně času v emailu a více času v reálném životě?

Pak mám pro vás jednoduché řešení - pište méně emailů!

Je to jednoduché pravidlo, které jde jiným směrem, než všechny rady tipu inbox zero apod. Většina tipů na mail řeší jak efektivně emaily zpracovávat, neřeší ale jak jich dostávat méně.

Chcete méně mailů a méně času trávit v inboxu? Tak prostě pište méně emailů. Potřebujete konkrétní rady?

Zkuste tedy tohle:

1) Pište co nejkratší možné maily. Ideálně maximálně na pět vět. Tohoto se držel můj kamarád, který řídil velkou firmu. Skoro nikdy nepsal delší emaily, než pět vět (a ten podpis v emailu opravdu měl!).

2) Na tvrdo neodepisujte na maily, odepisujte jen na ty zásadní. Tohle už je nepříjemné, protože někoho určitě naštvete a někoho urazíte, ale lidé to pochopí. Je to jediný způsob jak naučit lidi vám nepsat každou kravinu.

3) Odepisujte nejdříve druhý den. Ukažte, že máte lepší věci na práci, že nejste osobní asistent. Když budete odepisovat s větším časovým odstupem, lidé mají menší šanci vám napsat více emailů.

4) Naučte se volat. Spoustu věcí se vyřídí po telefonu rychleji.

5) Speciální tip pro korporátní harcovníky - prosím, opravdu nepište lidem co sedí ve stejné kanceláři, příp. tři metry od vás. Naučte se zase s lidmi mluvit tváří v tvář.

Těchto pět jednoduchých tipů vám pomůže trávit čas věcmi, které jsou v životě opravdu důležité.

Kdy začnete?

Netěžíte už příliš dlouho z toho, co jste se naučili před léty?

Některé dovednosti jsou platné své době a ty je potřeba obměňovat. Něco sice můžeme používat roky a pořád to platí, pokud ale pracujete hlavou a rukama (myšleno ťukáním do klávesnice), je dost možná, že si musíte obměnit váš skill set každých pár let.

Jak na to? Mám pro vás tři doporučení.

Udělejte si vlastní L&D rozpočet. Stejně jako firmy mají svůj Learning and Development rozpočet, udělejte si svůj a pravidelně každý rok ho využijte a investujte do svého vzdělávání. Za mě je nejlepší si zaplatit i nějakou zahraniční přednášku, konferenci nebo workshop, kde úroveň bývá jindy a můžete získat poslední know-how. Na vašem CV bude také kurz ve Stockholmu vypadat lépe než kurz v Horních Měcholupech.

Každý den věnujte 30 minut až hodinu svému rozvoji. Věnujte se na začátku nebo na konci pracovního dne čtením novinek, shlédnutím nějakého zajímavého videa nebo se naučte novou dovednost. Třicet minut denně se neskutečně nasčítá a brzy budou vaše skills úplně jinde.

Pravidelně čtěte naučnou literaturu i beletrii. Zrovna jsem dnes poslouchal skvělý podcast s Tom Petersem kde říkal, že když měl pocit, že jeho know how už zastarává tak věnoval celý rok intenzivnímu čtení a studiu. To mi přijde geniální. Tím jsou jeho tipy platné i po šedesáti letech kariéry. O CEOs říká, že je nejvíce brzdí to, že nečtou. Nedělejte stejnou chybu a pořiďte si každý měsíc zajímavou knížku. Je to levný způsob jak se něco užitečného naučit.

Jaké jsou vaše tipy na učení se? Co funguje vá?

Osm let školím prezentační dovednosti a tento dokument shrnuje mé zkušenosti

Osm let už školím prezentační dovednosti pod značkou Šťavnaté slajdy. Řekl jsem si, že je čas dávat víc know-how zdarma vám, čtenářům mého blogu a fanouškům na Facebooku.

Stáhněte si proto shrnutí mých prezentací a workshopů.

Na několika stranách najdete konkrétní tipy k přípravě, designu a projevu. Zároveň zde najdete tipy na knížky, webové stránky a konkrétní prezentace, které vám pomohou vytvářet lepší slajdy a být skvělým řečníkem. Na konci je také několik mých slajdů pro ukázku.

Pokud se vám dokument líbil, pošlete ho své kolegyni, kamarádovi nebo ho rozešlete v rámci své firmy. Uděláte mi tím opravdu radost a pomůžete tak zlepšit úroveň prezentování v Čechách.

Na špatném zdraví není nic sexy

Při čtení o tom jak si někdo zničil prací své zdraví (např. povídání Martina Žufánka o totálním kolapsu dvou členů rodiny nebo článek Tomáše Beránka o tom, jak dostal mozkovou příhodu) vás může jímat pocit, že je to sexy. Tvrdě makat, zničit si zdraví - pro úspěch se přeci musí trpět!

Success story pro mě není zničit si zdraví. Protože pokud jste na druhé straně (tj. ten bez dobrého zdraví), není to pro vás vůbec sexy.

Ležíte v nemocnici, chodíte po doktorech, hledáte (často neexistující) řešení vašich problémů.

Jak moc je zdraví důležité pochopíte až když zdraví ztratíte. Na nemoc jste vždycky sami. Nikdo z vašich fanoušků a followerů s vámi nebude sedět v ordinacích a chodit s vámi na vyšetření.

Myslete na to, prosím.

Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Od do

Makat každý den dvanáctky je celkem snadné.

Do té doby, než to poznáte na vašem zdraví nebo vztazích. Jak tedy být produktivní a zároveň se nezhuntovat? Řekněte si, od kdy do kdy budete pracovat. Kdy konkrétně začnete a kdy skončíte.

Pak budete mít daleko menší šanci pro neefektivitu a zároveň budete jasně vědět, co je spouštěč a kdy začít pracovat.

Neodkládejte váš život na později. Žijte, pracujte efektivně od-do.

Za co rozházet vaše těžce vydělané peníze

Když se poprvé postavíte na vlastní nohy, zjistíte, že je to obrovská svoboda. Najednou si za vlastní peníze můžete koupit co chcete. Jenže, co jednou utratíte, co vám nikdo nevrátí.

Za co tedy ty korunky utrácet?

Za mě jsou to jasné tři kategorie věcí (plus jedna, za kterou neutrácet).

Nástroje vaší práce. Sem patří vše, co vám vydělává peníze. Kupte si tu nejlepší zubní vrtačku, lopatu, mixážní pult, počítač, který můžete. Co máte denně v ruce a vyděláváte tím korunky má být to nejlepší.

Cestování. Pokud to nemá vaše kultura ve zvyku, po vaší smrti nepůjdou všechny ty věci co jste si nasbírali za život do vaší rakve, ale do popelnice. Ukazuje se, že zážitky nám přinášejí dlouhodobější radost, než věci. Cestování je pro mě numeru duo, za co bych být vámi víc rozhazoval.

Váš rozvoj. Pokud nestojíte u pásu, prodáváte vaše know-how. Cokoliv, co vám tohle know-how rozšíří a prohloubí stojí za to. Můžete si to dát na CíVíčko? Jo? Tak tam házejte peníze.

A za co moc neutrácet?

Pohodlí. Do jisté míry fajn, ale rozdíl mezi sedačkou z IKEA a sedačkou z losí kůže z Itálie je především cenový. První třída stojí násobně víc, než business nebo turistická. Doletíte ale do stejné destinace.

Za co utrácíte vy?

Bling-bling

Dostali jste se na nějakou slušnou pozici. Máte najednou fajn příjem. Řeknete si, že je potřeba se trochu odměnit.

Nové auto, lepší restaurace, hodinky, iPhone, motorka, Mercedes, chata ve Špindlu, dovolená na Bali.

Na tohle všechno máte nárok, ne? Najednou zjistíte ale, že nemáte dost peněz na vlastní bydlení. A spoření pro dceru. A žijete tak nějak od výplaty k výplatě.

Jak je to možný, ptáte se?

Nebudete to chtít slyšet, ale žijeme na příliš vysoké noze. Koupili jste si sekundární znaky úspěchu. Šťastně žít můžete s daleko méně věcmi, než si myslíte.

Pocit, že máte na něco nárok, je zatraceně drahá věc.

Žijete, nebo kupujete?