Chuť kávy ovlivňuje image a slova baristy

Bavil jsem se nedávno s jedním baristou v mé oblíbené kavárně a zaujala mě jedna informace - chuť kávy podle něj ovlivňuje to jakým způsobem kávu prodává, jak ho zákazník vnímá jako profesionála a do jaké míry mu zákazník věří.

Pokud ho prý zákazník vnímá jako profesionála, který mu pravidelně dělá skvělou kávu, bude skoro vždy spokojen.

Pokud prý o kávě dobře mluví a dodá tomu správný příběh, chuť se bude podle jeho slov měnit spolu s příběhem.

Pokud mu prý zákazník věří, bude daleko spokojenější i s kávou, která se zrovna nemusela povést.

Tohle musíme používat i jinde, než v kavárnách. Zajímá mě jak to můžete použít ve svém životě? Jak můžete příběh, tím co vyzařujete ovlivnit kvalitu vašich služeb?

A jak vám zákazník může více věřit? Placebo? Možná. Ale funguje to.

"Je to jenom gauč!"

V jedné ze scén mého oblíbeného filmu Americká krása (American Beauty) svádí Lester Burnham (Kevin Spacey) svou manželku Carolyn (Annette Bening) u nich doma na gauči. Drží ale v ruce láhev piva a to se jeho ženě nelíbí. Což velmi rychle ukončí jejich erotickou chvíli. Tady je:

Tahle scéna se mi stále drží někde vzadu v hlavě. Říkáte si - jsou to jenom věcí! Ale kolikrát jste dali větší důležitost věcem, než lidem? Někdo má tak rád své auto, že v něm nemůžete jíst, pít a ideálně byste se v něm měli i přezouvat.

Prosím, jsou to jen věci. Bez lidí není nic důležité.

Co si tedy odnést? Dávejte lidi na první místo, ne věci.

Kde se berou dobré nápady?

Každé ráno v devět hodin u fotoaparátu, počítače, v ordinaci.

Profesionál nečeká na inspiraci. Múza profesionálku totiž vítá každé ráno přesně jak přichází pravidelně do práce.

To je rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Amatér pracuje když se mu chce, profesionál(ka) přichází do práce pravidelně a tak i múza.

Amatér vs. Profesionál II.

V prvním článku jsem měl jednoduchou myšlenku - pokud chcete dělat něco profesionálně, musíte to dělat skvěle. Nestačí to jen zaimprovizovat, zkusit na první dobrou a ono se uvidí.

Na druhou stranu, pokud chcete být fakt dobří, potřebujete nadšení. Nadšení je něco, co nabíjí ostatní. Co z vás sálá, co vás žene dopředu a co prodává. Nadšený majitel lépe prodává svůj produkt, než otrávený majitel (skvělý produkt je samozřejmostí).

Znám deset míst, kde mají skvělé kafe. Jen v málo z nich vás ale příjemně uvítají, jsou k vám milí a sálá z nich nadšení pro kávu.

Co z toho vyplývá?

Pokud chcete být profesionál, tak musíte dodávat skvělé věci a zároveň se pro to nadchnout. Tenhle proces je podle mě daleko snazší, než se snažit prodávat něco, co vás baví už teď. Baví mě knížky, ale těžko bych je prodával. Nadchnout se pro prezentace ale nebylo vůbec těžké.

Ať je z vás cítit nadšení. A nezapomínejte na to, že profesionál znamená dělat věci skvěle. S nadšením a skvěle.

Bez chyby nestačí

Pokud jste zachytili můj poslední příspěvek, tak jedno vám je jasné - bezchybný produkt nestačí. Kvalita je daná, kvalitu čekáme. Čekáme, že naše auto bude jezdit pět let bez poruchy. Že nová televize bude fungovat po zapojení. Že nás nový telefon nezklame a vždy bude fungovat.

To, že věci fungují, s tím počítáme. Kvalita dnes nestačí. Musíte svým zákazníkům dát něco víc.

Překvapit je. Být osobní a vytvářet produkt, který je potěší.

Nemůžete být levnější než Makro. Jak tedy budete vítězit na trhu jinak než cenou?

Kvalita je daná.

Práce, kterou nevidíme

Nejjednodušší je dělat práci, kterou vidíme.

Špinavé auto říká “umej mě”. Nepořádek ve skříni si žádá o úklid. Neustlaná postel je jasný signál jasné práce.

Všechno tohle jsou práce, které vidíme. Odepsat na všechny maily? To si říká o okamžité vyřešení!

Někteří lidé jsou zacyklení v dělání práce, kterou všude okolo sebe vidí. Můj známý má čtyři auta. Jen to, aby je udržel čisté, mu dá spoustu práce. Celou dobu jsem si myslel, že ho to musí bavit. Že to má jako koníček. Ale naposledy jsem se ho na to ptal a sám přiznal, že mu to nic nedává. Ale že nesnáší špinavé auto.

Spoustu té práce, kterou vidíme, za nás může dělat někdo jiný. Je to často ta mentálně snadná práce (byť fyzicky velmi náročná).

Ale svět od nás čeká něco víc. Čeká tu práci, kterou nevidíme na první pohled.

Napsat první knížku? To nikde nevidíme.

Rozjet nové podnikání? To nám necvrkne do nosu.

Začít cvičit jógu? Taková práce si o to sama neřekne.

Ať už budete pracovat na sobě, na svém zdraví nebo na pracovním životě, všechno to jsou práce, které nevidíte. A musíte se naučit je vidět a ideálně naučit ostatní je vidět.

Co byste měli dělat vy a nikdo jiný? Jděte, udělejte to.

(ten mail počká)

Proč byste měli učit ostatní vidět

Nemusíte zrovna dělat danou věc abyste mohli ostatní učit vidět.

Co tím přesně myslím? Je to jednoduchý.

Podívejte se na pořad Adama Gebriana. Adam Gebrian je architekt, který nikdy nepostavil žádnou stavbu a přesto vyhrál cenu Architekt roku (!).

Jak je to možný?

Podívejte se na pár dílů a pochopíte. Jednoduše učí lidi vidět architekturu. Podíváte se na pár dílů a začnete si všímat věcí, které vám dřív nevadili. Ani jste nevěděli, že jsou!

To samé u Ano šéfe! Zdeněk Pohlreich je kuchař, ale v jeho pořadu vás naučí vidět gastronomii. Po pár dílech jsou vám jasné základní principy, které se snaží předat soutěžícím. Nemuseli jste se do jeho pořadu ani hlásit, abyste si z něj mohli něco odnést.

Teď je řada na vás. Co můžete ostatním ukázat aby začali vidět?

Jste v něčem experti. Umíte něco, co neumí většina z nás. Jak nám pomůžete, abychom to začali vidět?

(výhoda je, že pokud lidi naučíte vidět problémy, tak jim pak snadno můžete prodat řešení)

Tři dny co změní váš život

Možná máte stejně jako já pocit, že je potřeba naučit se něco nového.

Dnes jsem něco nového dokončil a mám z toho obrovskou radost. Je to naprosto mimo můj současný záběr a stačili 3 dny k tomu, abych dokončil první funkční program v komplet nové technologii.

Proto výzva pro vás - co byste mohli dokončit za tři dny? Najděte si dovednost, kterou byste se chtěli naučit. Prvních pár hodin hledejte z čeho se daná dovednost skládá a pak věnujte dané tři dny učení se jednotlivých subdovedností.

Za tři dny byste měli umět něco konkrétního. Ať už je to pečení francouzského koláče nebo nová technika v zubařství, tři dny by měly stačit. Připomeňte si také můj článek s jednoduchými tipy jak se za 20 hodin naučit skoro cokoliv.

Dejte mi vědět na jakub@stavnateslajdy jak se vám zadařilo.

Potřebujeme vaše dovednosti. Co nového se naučíte?

Opravdově žít, nesdílet

Mám skvělou kamarádku.

Když mi vypráví své příběhy z cest, přijde mi to úžasné. Jižní Amerika, Lisabon, Balkán, Anglie, Švýcarsko aktuálně (,ale nejezděte tam, nejspíš už bude zase jinde).

Žije úplně jinak než já, ale unikátní je něčím jiným. A podle mě o tom neví. Nikde své cesty příliš nesdílí. Nikoho nehodnotí , nikomu neříká, že by takhle měl žít. Nedefinuje se jako nomád, nepropadá bezhlavě době a trendům. Ona svoje cesty de facto nesdílí.

Ona ho žije.

Tahle bychom měli žít i my, co jsme víc na jednom místě. Umět se zastavit, plně se soustředit na danou chvíli a mobil nechat vypnutý na stole. Nebo vůbec - nechat ho doma a jít na procházku bez toho, abyste to museli sdílet světu. Protože moment, ve kterém právě jste, si nejlépe můžete vychutnat jen vy sami.

Žijete opravdově, nebo sdílíte každý moment? Prosím, zastavte se. Potřebujeme vás.

Děkuji moc, Iveto, že mi ukazuješ jak žít. A že mi nestačí Tě sledovat na sítích, ale musím si udělat čas abychom se mohli projít a tvé cesty propovídat.

Offline.