Netěžíte už příliš dlouho z toho, co jste se naučili před léty?

Některé dovednosti jsou platné své době a ty je potřeba obměňovat. Něco sice můžeme používat roky a pořád to platí, pokud ale pracujete hlavou a rukama (myšleno ťukáním do klávesnice), je dost možná, že si musíte obměnit váš skill set každých pár let.

Jak na to? Mám pro vás tři doporučení.

Udělejte si vlastní L&D rozpočet. Stejně jako firmy mají svůj Learning and Development rozpočet, udělejte si svůj a pravidelně každý rok ho využijte a investujte do svého vzdělávání. Za mě je nejlepší si zaplatit i nějakou zahraniční přednášku, konferenci nebo workshop, kde úroveň bývá jindy a můžete získat poslední know-how. Na vašem CV bude také kurz ve Stockholmu vypadat lépe než kurz v Horních Měcholupech.

Každý den věnujte 30 minut až hodinu svému rozvoji. Věnujte se na začátku nebo na konci pracovního dne čtením novinek, shlédnutím nějakého zajímavého videa nebo se naučte novou dovednost. Třicet minut denně se neskutečně nasčítá a brzy budou vaše skills úplně jinde.

Pravidelně čtěte naučnou literaturu i beletrii. Zrovna jsem dnes poslouchal skvělý podcast s Tom Petersem kde říkal, že když měl pocit, že jeho know how už zastarává tak věnoval celý rok intenzivnímu čtení a studiu. To mi přijde geniální. Tím jsou jeho tipy platné i po šedesáti letech kariéry. O CEOs říká, že je nejvíce brzdí to, že nečtou. Nedělejte stejnou chybu a pořiďte si každý měsíc zajímavou knížku. Je to levný způsob jak se něco užitečného naučit.

Jaké jsou vaše tipy na učení se? Co funguje vá?

Osm let školím prezentační dovednosti a tento dokument shrnuje mé zkušenosti

Osm let už školím prezentační dovednosti pod značkou Šťavnaté slajdy. Řekl jsem si, že je čas dávat víc know-how zdarma vám, čtenářům mého blogu a fanouškům na Facebooku.

Stáhněte si proto shrnutí mých prezentací a workshopů.

Na několika stranách najdete konkrétní tipy k přípravě, designu a projevu. Zároveň zde najdete tipy na knížky, webové stránky a konkrétní prezentace, které vám pomohou vytvářet lepší slajdy a být skvělým řečníkem. Na konci je také několik mých slajdů pro ukázku.

Pokud se vám dokument líbil, pošlete ho své kolegyni, kamarádovi nebo ho rozešlete v rámci své firmy. Uděláte mi tím opravdu radost a pomůžete tak zlepšit úroveň prezentování v Čechách.

Chuť kávy ovlivňuje image a slova baristy

Bavil jsem se nedávno s jedním baristou v mé oblíbené kavárně a zaujala mě jedna informace - chuť kávy podle něj ovlivňuje to jakým způsobem kávu prodává, jak ho zákazník vnímá jako profesionála a do jaké míry mu zákazník věří.

Pokud ho prý zákazník vnímá jako profesionála, který mu pravidelně dělá skvělou kávu, bude skoro vždy spokojen.

Pokud prý o kávě dobře mluví a dodá tomu správný příběh, chuť se bude podle jeho slov měnit spolu s příběhem.

Pokud mu prý zákazník věří, bude daleko spokojenější i s kávou, která se zrovna nemusela povést.

Tohle musíme používat i jinde, než v kavárnách. Zajímá mě jak to můžete použít ve svém životě? Jak můžete příběh, tím co vyzařujete ovlivnit kvalitu vašich služeb?

A jak vám zákazník může více věřit? Placebo? Možná. Ale funguje to.

"Je to jenom gauč!"

V jedné ze scén mého oblíbeného filmu Americká krása (American Beauty) svádí Lester Burnham (Kevin Spacey) svou manželku Carolyn (Annette Bening) u nich doma na gauči. Drží ale v ruce láhev piva a to se jeho ženě nelíbí. Což velmi rychle ukončí jejich erotickou chvíli. Tady je:

Tahle scéna se mi stále drží někde vzadu v hlavě. Říkáte si - jsou to jenom věcí! Ale kolikrát jste dali větší důležitost věcem, než lidem? Někdo má tak rád své auto, že v něm nemůžete jíst, pít a ideálně byste se v něm měli i přezouvat.

Prosím, jsou to jen věci. Bez lidí není nic důležité.

Co si tedy odnést? Dávejte lidi na první místo, ne věci.

Kde se berou dobré nápady?

Každé ráno v devět hodin u fotoaparátu, počítače, v ordinaci.

Profesionál nečeká na inspiraci. Múza profesionálku totiž vítá každé ráno přesně jak přichází pravidelně do práce.

To je rozdíl mezi amatérem a profesionálem. Amatér pracuje když se mu chce, profesionál(ka) přichází do práce pravidelně a tak i múza.

Amatér vs. Profesionál II.

V prvním článku jsem měl jednoduchou myšlenku - pokud chcete dělat něco profesionálně, musíte to dělat skvěle. Nestačí to jen zaimprovizovat, zkusit na první dobrou a ono se uvidí.

Na druhou stranu, pokud chcete být fakt dobří, potřebujete nadšení. Nadšení je něco, co nabíjí ostatní. Co z vás sálá, co vás žene dopředu a co prodává. Nadšený majitel lépe prodává svůj produkt, než otrávený majitel (skvělý produkt je samozřejmostí).

Znám deset míst, kde mají skvělé kafe. Jen v málo z nich vás ale příjemně uvítají, jsou k vám milí a sálá z nich nadšení pro kávu.

Co z toho vyplývá?

Pokud chcete být profesionál, tak musíte dodávat skvělé věci a zároveň se pro to nadchnout. Tenhle proces je podle mě daleko snazší, než se snažit prodávat něco, co vás baví už teď. Baví mě knížky, ale těžko bych je prodával. Nadchnout se pro prezentace ale nebylo vůbec těžké.

Ať je z vás cítit nadšení. A nezapomínejte na to, že profesionál znamená dělat věci skvěle. S nadšením a skvěle.

Bez chyby nestačí

Pokud jste zachytili můj poslední příspěvek, tak jedno vám je jasné - bezchybný produkt nestačí. Kvalita je daná, kvalitu čekáme. Čekáme, že naše auto bude jezdit pět let bez poruchy. Že nová televize bude fungovat po zapojení. Že nás nový telefon nezklame a vždy bude fungovat.

To, že věci fungují, s tím počítáme. Kvalita dnes nestačí. Musíte svým zákazníkům dát něco víc.

Překvapit je. Být osobní a vytvářet produkt, který je potěší.

Nemůžete být levnější než Makro. Jak tedy budete vítězit na trhu jinak než cenou?

Kvalita je daná.

Práce, kterou nevidíme

Nejjednodušší je dělat práci, kterou vidíme.

Špinavé auto říká “umej mě”. Nepořádek ve skříni si žádá o úklid. Neustlaná postel je jasný signál jasné práce.

Všechno tohle jsou práce, které vidíme. Odepsat na všechny maily? To si říká o okamžité vyřešení!

Někteří lidé jsou zacyklení v dělání práce, kterou všude okolo sebe vidí. Můj známý má čtyři auta. Jen to, aby je udržel čisté, mu dá spoustu práce. Celou dobu jsem si myslel, že ho to musí bavit. Že to má jako koníček. Ale naposledy jsem se ho na to ptal a sám přiznal, že mu to nic nedává. Ale že nesnáší špinavé auto.

Spoustu té práce, kterou vidíme, za nás může dělat někdo jiný. Je to často ta mentálně snadná práce (byť fyzicky velmi náročná).

Ale svět od nás čeká něco víc. Čeká tu práci, kterou nevidíme na první pohled.

Napsat první knížku? To nikde nevidíme.

Rozjet nové podnikání? To nám necvrkne do nosu.

Začít cvičit jógu? Taková práce si o to sama neřekne.

Ať už budete pracovat na sobě, na svém zdraví nebo na pracovním životě, všechno to jsou práce, které nevidíte. A musíte se naučit je vidět a ideálně naučit ostatní je vidět.

Co byste měli dělat vy a nikdo jiný? Jděte, udělejte to.

(ten mail počká)

Proč byste měli učit ostatní vidět

Nemusíte zrovna dělat danou věc abyste mohli ostatní učit vidět.

Co tím přesně myslím? Je to jednoduchý.

Podívejte se na pořad Adama Gebriana. Adam Gebrian je architekt, který nikdy nepostavil žádnou stavbu a přesto vyhrál cenu Architekt roku (!).

Jak je to možný?

Podívejte se na pár dílů a pochopíte. Jednoduše učí lidi vidět architekturu. Podíváte se na pár dílů a začnete si všímat věcí, které vám dřív nevadili. Ani jste nevěděli, že jsou!

To samé u Ano šéfe! Zdeněk Pohlreich je kuchař, ale v jeho pořadu vás naučí vidět gastronomii. Po pár dílech jsou vám jasné základní principy, které se snaží předat soutěžícím. Nemuseli jste se do jeho pořadu ani hlásit, abyste si z něj mohli něco odnést.

Teď je řada na vás. Co můžete ostatním ukázat aby začali vidět?

Jste v něčem experti. Umíte něco, co neumí většina z nás. Jak nám pomůžete, abychom to začali vidět?

(výhoda je, že pokud lidi naučíte vidět problémy, tak jim pak snadno můžete prodat řešení)