Tripadvisor, Amazon a Google Maps... a průměr nemá šanci.

Nebuďte průměrní, nemáte šanci.

Seth Godin říká, že “Average is for losers”. Je příliš kritický? Podle mě ne.

Když vybírám hotel, na pár kliknutí mám ty nejlepší hotely ve městě.

Když vybírám elektroniku, nejdřív jdu na Amazon a pak kontroluji na Google Play hodnocení aplikace k dané elektronice.

Restaurace? Ani tam nejdu, pokud má hodnocení na Google Maps pod 4 z 5.

A to je ještě ta dobrá situace, kdy mám čas.

Pokud dostanete závažnou nemoc, chcete nejlepšího doktora. Nechcete nějakého průměrného, chcete toho top člověka. Mrkněte na tenhle apel Romana Šmuclera.

Průměr? Ten by měl být vaše poslední možnost.

Sto druhů a všechno stejné

A.F., Acid Off, Aero Red, Aero-OM, Aero-Sim, Aerocol, Aerox, Aesim, Aflat, Air-X, Anaflat, Antiflat, Baby Rest, Bicarsim, Bicarsim Forte, Blow-X, Bobotic, Bobotik, Carbogasol, Colic E, Colin, Cuplaton, Degas, Dentinox, Dermatix, Digesta, Dimetikon Meda, Disflatyl, Disolgas, Elugan N, Elzym, Endo-Paractol, Enterosilicona, Espaven Antigas, Espumisan, Espumisan L, Flacol, Flapex, Flatidyl, Flatoril, Flatulex, Flucolic, Gas X, Gas-X, Gaselab, Gaseoflat, Gaseoflatex, Gaseophar, Gaseoplus, Gaseovet, Gaservol, Gasnil, Gasofilm, Gastrex, Gastrosen, Gazim X, Gazix, Geludrox-HS, Genasyme, Ilio-Funkton, Imogas, Imogaze, Imonogas, Infacalm, Infacol, Infacolic, Lefax, Lefaxin, Lefoam, Logastin, Luftal, Maxi Flat, Meteosim, Metiorisan, Metsil, Mylanta, Mylicon, Mylicongas, Mylom, Mymus, Nanog, Neodrop, Neogasol, Neolanta, Orocure, Ovol, Pedicon, Phazin, Phazyme, Restime, Rugby Gas Relief, Sab Simplex, Salinal, Semecon, Semeth, Sicongast, Siflat, Silbione, Siligas, Silipin, Sim, Simcone, Simecon, Simecrin, Simedill, Simegut, Simet, Simethicon, Simethicone, Simetic, Simeticon, Simeticona, Simeticone, Siméticone, Simeticonum, Simetigast, Simflat, Simicol, Simicon, Wilcon, Wind-eze, a WindSetlers.

Všechny tyhle léky mají stejnou účinnou látku Simethicone. Fungují úplně stejně, proti prdům.

Padesátý hotel na Tripadvisoru, šestá kavárna na Google a 3,8 na Google Maps. Být průměrný dnes znamená být neviditelný.

Dělejte něco unikátního, protože šance, že uspějete jako jedna mezi sto, kteří dělají to samé, je blízká nule.

Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/Simeticone

Měli Japonci s měřením úsměvů pravdu?

Nápad jak měřit úsměvy možná není tak špatný.

Stále se čas od času vracím k myšlence proč byla vlastně jedna moje konkrétní bývalá šéfová nejlepší? Co dělala jinak, v čem se odlišovala?

Je toho víc, ale jedno je jisté. Měla schopnost, kterou jsem od té doby málo viděl ve firmách.

Umění šířit nadšení.

Kdo je ve vaší firmě za to zodpovědný? Nikdo? Ne, vedení je za to zodpovědné. Aby umělo nejen řešit problémy, ale aby umělo i slavit a šířit pozitivní myšlenky, nadšení a zápal.

Pokud budete celý den zabrání jen do problémů bez úsměvu, pak se zkuste vrátit k tomuto videu a přeměřte svůj úsměv.

Nestačí jen dobře pracovat. Naučte se šířit nadšení a všichni okolo vás budou šťastnější. 

Potřebujeme více úsměvů, méně formality.

"Nejsme kávoví fanatici"

Nemohl mi ujít rozhovor slečny na pohovoru v mé oblíbené kavárně. Ona a spolumajitel té kavárny spolu váleli perly podnikatelských rad. 

"Musím vám ještě říct jednu nepříjemnou věc. Jak je to tu malé, nevejde se nám sem záchod. Máme smlouvu se záchodem v metru a musela byste chodit tam. Sám jsem byl trochu v šoku, když jsem tam poprvé šel," říká majitel.

Lekce první - Mluvit s lidmi narovinu. Tohle se vyplatí skoro vždy, zvlášť když jdete do nové práce.

"S tím nemám problém. Pracovala jsem v mobilní kavárně, tam nemáte ani střechu." Tím si majitele získala - "Tak to je vidět, že záchod pro vás nebude problém," říká potěšeně majitel.

Lekce druhá - Nebojte se nepohodlí. Co je nepříjemné pro ostatní má svou cenu, kterou ostatní ocení.

"Nejsme kávoví fanatici. Pokud přijde pán a chce turka, dostane ho. Pokud přijde slečna a chce půllitrové cappuccino a na to hromadu karamelu, dostane ho. Zákazníky nevychováváme, děláme jim kávu takovou jakou mají oni sami rádi," vysvětluje dál majitel.

Tahle věta se mi zaryla do paměti. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo vysvětloval co si mám koupit a co mám jak dělat, i když jsem měl jasnou představu o tom, co chci.

Lekce třetí -  Nevychovávejte zákazníky. Oni sami vědí, co chtějí. Anebo je vychovávejte, ale pak nedělejte ústupky a dělejte si své služby svou cestou, fanoušky si také najdete. Buďte sví, nebo buďte pro všechny.

Jeden rozhovor, tři lekce. Která je ta vaše nejoblíbenější?

Dva světy, ve kterých žijeme

Jsou dva světy, ve kterých žijeme. 

První je ten, co děláme a kým jsme právě teď. Chodíte do práce, věnujete volný čas koníčkům, rodině a přátelům, snažíte se chovat slušně, nemluvit sprostě a chovat se tak, jak byste se chovat asi měli. Je to ten náš svět. Realita.

Pak je tu ten druhý svět. Svět toho, co bychom chtěli dokázat nebo zkusit. Zde jsou naše sny, fantazie, touhy a ambice. Možná chodíte do práce a říkáte si po cestě, že byste hrozně rádi napsali knížku. Nebo že byste rádi začali podnikat, začali více cvičit, letěli do Číny nebo do New Yorku.

Je na čase tyhle dva světy začít spojovat. Vyberte si dnes něco z druhého světa. Máte? Udělejte to.

Uvidíte, jak se vám uleví. A jak se sebe budete mít radost. A jak najednou zjistíte, že to nebylo tak těžké.

Jste spisovatel co nepíše? Podnikatel co nepodniká? Pak víte, co je to druhý svět.

Proč byste měli pozvat úplně cizího člověka na kafe

Čas od času se snažít pozvat úplně cizího člověka na kafe. Dnes se zase podařilo. Pán na Shellce, který vám nabízí natankování se sice styděl, ale nakonec měl chuť na černou kávu.

Zaplatil jsem mu jí u automatu a donesl až k němu spolu s cukrem. Byl přímo nadšený, říkal že moc děkuje a že to nečekal. A že to nemuselo být, že je to jeho práce. Odpověděl jsem, že zase mým koníčkem je zvát cizí lidi na kafe. Potřásl jsem mu rukou a jeli jsme pryč.

Věřím, že je to příběh, který bude třeba doma vyprávět co se mu dnes stalo v práci. Že to byl dobrý den v práci, že třeba lidi jsou fajn. A že je rád co dělá. 

Tyhle malé služby mě naučila moje bývalá šéfová. Brala stopaře, i když jela s řidičem. Nechápal jsem, ani často ti stopaři nechápali. Byla v ní obrovská pokora a chtěla prostě ten výtah, kterým se dostala nahoru, poslat zase zpět dolů.

Každému můžeme zlepšit den a zpříjemnit práci. Mám pro vás nápad - zkuste pozvat úplně cizího člověka na kafe. 

Uvidíte, že jeho den bude o mnoho lepší. A přitom to stojí tak málo. 

Buďte sami změnou, kterou byste rádi viděli u ostatních.

K cizím se chováme lépe jak k vlastním

Skoro po patnácti letech odcházím z mé první banka k jiné. Podmínky se změnily natolik, že se mi už roky nevyplatilo zůstávat. Byl jsem s nimi jen z lenosti a obavy přejít k jiné bance, konečně jsem se ale rozhoupal.

Za pár dní si toho možná všimnou, když u nich budu rušit staré konto. Mám takový pocit, že to nikdo nebude řešit. Že mě nikdo nebude přemlouvat ani nabízet lepší podmínky. Přitom je to příležitosti spláchnutá do záchodu.

Na poradách marketingu den co den sedí spoustu lidí a přemýšlí jak utratit miliony korun za to, aby získali nové zákazníky. Nikdo ale už nechce utrácet ani statisíce za to, aby ukázal, že si současných zákazníků váží.

Představte si, že by za vámi váš partner po patnácti letech přišel a řekl vám, že od vás odchází. Možná by vás to zničilo, možná byste to pár dní zapíjeli v hospodě. Pochybuji, že byste reagovali jako korporace, suše poděkovali a ukázali partnerovi dveře. 

Chovejte se k zákazníkům jako k partnerům. Nebude pak překvapením, že si vás budou vážit.

Chovejte se k vlastním lépe jak k cizím. Proč? Protože se často chováme k vlastním ještě hůř jak k cizím.

Jenom jméno?

Systém, ve kterém žijeme, z nás rád dělá jen čísla.

Číslo na výplatní pásce, číslo občanky nebo číslo vaší pojistky vás definuje. Není pak divu, že nám chybí pocit, že někomu chybíme. Že na nás někomu záleží. Proto jsou lidé ochotni platit za pětihvězdičkový hotel nebo dávat stovku za kafe - ne proto, že by to kafe bylo o tolik lepší nebo že musí mít na pokoji minibar - ale proto, že chtějí, aby je na recepci oslovovali jejich jménem. 

A na parkovišti měli zarezervované místo s jejich jménem.

Zítra ráno půjdu nejspíš v práci nejdříve do našeho firemního bufetu. Ne, že bych nesnídal (to už se mi dlouho nestalo), ale protože se tam jdu nabít pozitivní energií. Jdu tam protože vás tam obsluha pozdraví jménem a pamatuje si, co si klasicky ráno objednáváte. Všichni se tam chodíme tak trochu nabíjet. Do zásoby.

A ano, loupák tam stojí asi devět korun, ne 35 - tohle není Karlín. Není to o ceně.

Pozdravte ráno zítra kolegy v práci jménem. Uvidíte ten rozdíl.

Jenom jméno? Ne, křestní jméno není jen jméno. Je to to nejdůležitější a nejzajímavější slovo pro druhého člověka.

Je to o zájmu.

Ale vždycky to jde. Možná bez vás, ale jde to

Naposledy jsem slyšel, že to nejde.

Že nejde dělat nic se současným systémem a nikdo to nemůže ovlivnit. Že ten systém musí být tak komplikovaný, uživatelsky nepřátelský a že musíte prostě každý týden strávit dvě hodiny zbytečnou administrativou.

A vůbec, jsi jediný kdo si stěžuje (čti: ostatní drží pusu a krok). Já si zvyknul, zvykneš si taky.

Až na to, že jsem si nezvyknul, nikdy. A najedou to v nové práci jde. Najednou to jde mít jednoduchý systém. Najednou to jde nezabít administrativou dvě hodiny týdně, ale jen pět minut. Najednou to jde nemít kolos, který všechny jen otravuje, ale systém, který přináší pořádek bez zbytečného otravování.

Jde to vždy. Otázka je, jestli to půjde s vámi, nebo bez vás

Budete stát pokroku v cestě, nebo se pokrokem stanete?

Mít zájem je přesně ta chybějící komodita

Ráno jsem si koupil makový rohlík a ovocný smoothie v bufetu u nás v práci. Je to úplně obyčejný bufet, který najdete v kdejaké kancelářské budově. Až na jeden rozdíl.

A to je ta bláznivá blondýna.

Nevím jak se jmenuje, ale ona přesně ví, jak se jmenujeme my, kteří za ní ráno chodí. Kasa jí zřejmě ukáže (když platíte svou pracovní vstupní kartou) vaše jméno. A jí tak napadlo si zapamatovat nejen jméno všech zákazníků, ale i jejich tradiční ranní nebo odpolední objednávky.

V praxi to vypadá tak, že stojíte ve frontě a slyšíte "Dobré ráno Martine, espresso jako vždy?", "Dobré ráno Moniko, míchaná vajíčka? Jak velký máte dnes hlad", "Dobré ráno Petře, tak co ten váš velký projekt, zadařilo se?"

Možná vás teď napadá argument, který jsem tu slyšel. Vždyť je to přece jednoduché a zapamatovat si stačí jméno a objednávku. Až na to, že to skoro nikdo nikde nedělá.

Kolikrát vás někdo v hotelu oslovil jménem a znal vaší objednávky ještě dříve, než jste jí řekli?

V tomhle bufetu je neustále fronta, vždy tam stojí lidé a začínám mít podezření, že tam chodí i když vlastně nic nepotřebují. Kromě toho potkat někoho, kdo o ně projeví zájem, nabije je trochu pozitivní náladou a ukáže jim (skutky!), že na nich záleží.

Když jsou lidé ochotni platit 120 Kč za jedno latté, aby na papírovém kelímku bylo jejich jméno.. kolik by byli ochotni platit vám, kdybyste váš business udělali více osobní?