Proč začít v malém

Když vidíte miliardové podniky je snadné dostat pocit, že pokud vy nezačnete rovnou měnit svět, neděláte vůbec nic. Přitom začít v malém je ta nejlepší kariérní rada, kterou můžete dostat.

Každý miliardový podnik začal v malém. První výhodou je, že tak může začít každý. O volných večerech, o víkendech. Stojí to pár peněz, nepřijdete přinejhorším o moc a zároveň vám první prodej dá tolik zkušeností jako semestr předmětu o podnikání.

Chce to trpělivost a zároveň se ale každý den o trochu posunout dopředu. Nemá cenu si stěžovat na to, že jste po osmi měsících nezměnili svět. Pokud ale zároveň vidím, že do práce chodíte pozdě a odcházíte brzy, asi do toho nedáváte tolik úsilí jako byste měli.

Úsilí zároveň ostatní ocení. Když lidé vidí, že se snažíte, makáte na tom a začali jste v malém, bude vám většina fandit. Pak si klidně můžete říct o radu a nejspíše ji dostanete, protože už budete mít alespoň malé výsledky. A ty už se počítají.

To je asi nejlepší rada, kterou vám můžu dát i já. Začněte v malém ve vlastním projektu. Tam se můžete nejvíce naučit a hlavně si vyzkoušet vlastní iniciativu. A pak sbírejte malé výhry, výsledky. A pak se začněte ptát úspěšných lidí na radu. Když uvidí první výsledky, poradí vám.

Bez výsledků se také ptejte, ale nečekejte dobrou radu. Dobrých rad je všude spoustu ale nikdo nechce ztrácet čas učit druhého když vidí, že potom s tím nijak nepracuje.

Proč začít v malém? A můžeme vůbec začít úspěšně nějak jinak?

Sekundární znaky úspěchu

Mercedes-Benz, Breitling, LV, Starbucks, Audi, Ferrari, iPhone, první třída v letadle, vlastní řidič, luxusní bydlení..

..to vše jsou pouze sekundární znaky úspěchu.

Ukázali jste ostatním, že na to možná máte. Možná, protože ten Mercedes může být služební nebo na leasing. Nechte si někdy vyprávět příběhy od člověka, co dělá v leasingové společnosti. Bude vám říkát případy desítek lidí, kteří se vymlouvají, že nemají na splátku (a možná na ní opravdu nemají) a přitom je to váš známý doktor, vaše právnička nebo známá ředitelka. Vzali si moc velké sousto.

Lidé si pletou co jde jako první. První jde úspěch, tedy to, co nabízíte na trhu. Pokud se to protne s tím, po čem je zrovna zájem, přinese vám to zisk. Nabídku musíte ladit, ale kdo je trochu chytřý, určitě si vydělat může. A pak je na vás jak svoje peníze utratíte.

Nespadněte ale prosím do první skupiny lidí. Ti, co opovrhují všemi drahými značkami nehledě na kvalitu produktu. Neříkejte, že byste si Porsche nikdy nekoupili, když se vám reálně moc líbí, jen na něj třeba nemáte. 

Nevěřte ale iluzi, že s drahými věcmi se vám bude lépe žít. Jak kde a jak s čím. S drahým autem přichází problém závisti, starostí aby vám ho někdo neukradl, neobjel korunou, abyste měli na veškerý servis a kde parkovat? Protože se starší škodovkou jste mohli parkovat na ulici, s drahým autem to už asi nepůjde. Oproti tomu třeba s drahým telefonem nebo počítačem (nástrojem k práci obecně) se vám bude pracovat skvěle a má smysl do takových nástrojů investovat hodně.

Stále ale platí, že to co není atraktivní, má často vyšší hodnotu. Něco jsou ale opravdu pasti na střední třídu a těm je potřeba se vyhnout.

Co jsou pro vás pasti na střední třídu a do čeho má podle vás smysl investovat?

Jedna věc, kterou byste na hotelovém pokoji nečekali

Když jde o hotely, vystřídám jich za rok spoustu. Jsou města, kde jsem zkusil i sedm různých hotelů, než jsem našel ten, co mi vyhovoval nejvíce. Dá se tedy říct, že jako zkušený hotelový povaleč (pracant cestovatel) už vím, co na pokoji čekat a co v kterém hotelu zase raději nečekat.

Bluetooth repráček spojený s rádiem jsem ale potkal na pokoji poprvé. Když ho uvidíte na stole v hotelu řeknete si, že kurňa, to je přece jasné! Každý má dnes chytrý mobil, v mobilu Spotify a propojit si mobil s reprákem na pokoji je přeci super věc. Večer si tu pouštím písničky, podcasty, videa.. skvělá věc, samozřejmé, ne?

Ne, není to vůbec samozřejmé.

Když vám někdo ukáže takovou "jasnou novinku", než k tomu došel mu zabralo nejspíše neskutečně moc práce, úsilí a času. Přijít právě s takovými jasnými věcmi není vůbec jasné. Protože je to fakt těžké se k něčemu takovému dostat.

Co může být u vás taková nová samozřejmost?

Szanowny Panie Jakubie

Dostáváte také hromadné emaily, které vás oslovují jménem?

Pro člověka, který pracuje s programem na rozesílání hromadné pošty je to práce na pět minut. Pokud s takovým programem nemáte zkušenost, je to práce maximálně na hodinu než se to naučíte. Vygenerovat a rozposlat tedy tisíc emailů je otázkou několika minut. A v tom je právě problém této (a podobných) továrny na personalizaci. 

Že vůbec nepůsobí osobně.

Nepleťte si také osobní přístup např. s ručně podepsanou kartičkou.. kde je všechen ostatní text již předtištěn. Takovou mám vedle sebe. Zdraví mě na ní "Dyrektor Generalny" a oslovuje mě "Szanowny Panie Jakubie".

Ano, celá kartička je předtištěná a očividně mají jen polskou verzi. Je to sice milé gesto (a lepší než nic, jak se říká), ale jsou daleko lepší gesta.

Před cca. třemi lety jsem byl v Holandsku a cestou k hotelovému výtahu jsem potkal vedoucího směny. Poznal, že jsme právě dorazili (podle kufrů, předpokládám) a osobně se nám představil a pokud bychom měli jakýkoliv problém, ať se na něj neváháme obrátit.

Takové gesto je daleko silnější. Protože je to něco, co očividně nedělá s každým. Kartička je předepsaná věc, to je jasné.

A stále si pamatuji na oblíbenou kavárnu, která patří do mezinárodního řetezce. Ale chodil jsem jen do téhle. Proč? Barman si všiml, že tam chodím často, choval se ke mě jinak než k ostatním (lépe) a dvakrát mi dal kávu na účet podniku. Jednou, protože to byla prý "novinka co musím zkusit" a podruhé, protože jsem měl špatný den.

Být osobní může být každý z nás. Ale nezapomeňte, že to znamená umět překvapit a umět ocenit ty, kteří jsou stálí zákazníci. K takovým byste se, samozřejmě, měli chovat lépe. Protože je levnější zákazníky udržet, než získat nové.

Kolik vás stojí poslat ručně psaný pohled? Zkuste to, opravdu. Uvidíte, že být osobní, může být opravdu každý.

[Rozhovor] Jaroslav Homolka: Jak prezentovat jako predátor

[SPECIÁL] Na tipy k prezentování jsem se tentokrát zeptal trenéra rozvoje osobností PREDATORCODE, sparring partnera a kouče Jaroslava Homolky. Jaroslav Homolka má více jak 20 let zkušeností s prezentováním. 
(V komentářích pod videem najdete odkazy na zmiňované tipy)

Když přistoupíte na to, že pracovat musíte

...nedávalo by smysl pracovat jak nejlépe umíte?

Nepatřím mezi lidi, kteří by pracovali z nadšení. Nadšení není to, co mě ráno dostane z postele do taxíku a letadla do mrazivého dne jako dnes. Ano, umím si na tom cestování, schůzkách a bláznivých dnech najít to dobré. Ale ať si rozumíme - smysl povinnosti mě dostane z postele.

Pracuji, protože co bych dělal bez práce? I největší rebel, školní anarchista a ten, kdo odmítal už na základce svačiny od rodičů a tím si hledal cesty rebélie se dostane do stavu, že pracovat vlastně musí (pokud nechce být na ulici, ale bohužel, i sbírání papíru je vlastně práce). 

Co dělat, když to máte jako já? Tedy vášeň a nadšení se projevu čas od času, ale z postele vás dostane smysl povinnosti?

Moje rada (a rada, kterou si dávám i sobě) je dělat svou práci jak nejlépe umíte. Proč dělat práci na půl, když už tam jste? Proč se připravit o možnost lepších podmínek, lepšího života a možnosti ovlivňovat to, co děláte.. jen proto, že se vám v posteli do mrazu nechce?

A vidíme to každý den. Smutné obličeje loučících se se svými rodinami musí do mrazu vystoupit a uvidí se nejdříve za osm hodin, spíš ale déle. Zkuste to jinak. Najděte si oblast, kterou můžete ovlivnit a tu dělejte jak nejlépe umíte.

Není v tom právě ta svoboda?

Proč už nestačí být nejsnadnější volbou

Vybírám hotel na služební cestě a došel jsem ke klasickému dilema jestli si vybrat hotel, který je nejblíž práci, nebo si vybrat hotel, který je nejlepší v daném městě (v mé cenové kategorii). 

Když přespávám jeden den, člověk zvládne hodně a čas často hraje hlavní roli, proto beru klidně špatný hotel, ale hlavně že je blízko práci (prezentaci). Když přespávám dlouho, musí to být kompromis mezi kvalitou a místem (optimálně v docházkové vzdálenosti).

Teď jde ale o pár nocí a v tom případě volím nejlepší hotel v dané oblasti (v mé cenové kategorii). Jednoduše vezmu žebříček na Tripadvisoru, porovnám s hodnoceními na Booking.com a projdu několik recenzí a fotek.

Proč tedy řešit další cestu do práce navíc, když bych mohl vybrat něco blíž? 

Protože hotely, které těží především ze své lokace blízko kancelářím, jsou touhle mentalitou už úplně prorostlé. Práce se tam dělá na půl, lidé se s tím moc nemažou a malé (či střední) problémy se přehlížejí. Mají totiž slušnou fluktuaci a těží z lidí, kteří jdou za obchodem a jsou už zvyklí snad na všechno.

Hotely někde v centru oproti tomu mají tvrdou konkurenci, v které si musí najít místo. Když jdete do hotelu, který je někde v TOP 10 na Tripadvisoru, všimnete si malých rozdílů. Mají třeba parkoviště, zdarma čaj / kávu na recepci, kterou vám klidně dají s sebou. Mají zdarma snídani nebo saunu / posilovnu., pamatují si vás, opravdu vám umí pomoct. Musí se snažit a mají v ideálním případě opravdu snahu být lepšími.

Tuhle myšlenku můžete použít paralelně na jiná odvětví. Vzdělávací agentury zjistili že už nestačí se jen prodat korporaci a stát se jediným schváleným dodavatelem vzdělávání. Kantýny pochopili, že nestačí být jedinou kantýnou v okolí, když existuje Dámejídlo, když lidé mají auta a když si vlastně jídlo můžou lidé přinést z domova.

Už nestačí být nejsnadnější volbou. Lidé nejčastěji volí toho, kdo je nejlepším pro ně v jejich cenové oblasti. Tím pádem musíte být v něčem na hraně, v něčem se vynikat.

K jaké hraně se blížíte vy? 

Váš malý osobní projekt

Šťavnaté slajdy byl můj malý osobní projekt v rámci mého koníčku - prezentací. Rozhodně jsem nečekal, že se z koníčku vyvine možnost pracovat pro univerzity, známé korporace a podívám se do firem, které jsem vždy obdivoval. 

Jak se ukazuje, takové malé sázky jsou to nejlepší, co pro svou kariéru můžete udělat. Jsou to malé osobní projekty, které vás mohou posunout dopředu, zlepšit vaše CVčko a pomohou vám v situacích, kdy jste se v životě zasekli.

Jakou malou sázku, malý osobní projekt si vybrat?

Vyberte si něco, co už děláte minimálně částečně teď v práci, čemu rozumíte a co vás baví. Potom se podívejte co už je na trhu a co vy byste mohli nabídnout. A pak to jděte co nejrychleji nabídnout za peníze, poprvé klidně zadarmo. Zdarma můžete začít točit videa, psát články, doporučovat skvělé služby a produkty.

Pak se přesuňte ale rychle k tomu dělat to za peníze. A rozhodněte se, že budete pracovat jako profesionál. Toho definuji jako člověka, který to nedělá z lásky. Ano, nepracuje pro lásku k dané aktivitě, ale pracuje pro peníze. Zpoždění, laxní přístup a pomalé odpovědi si jako amatér můžete dovolit, protože to děláte z lásky a protože to počká. Profesionál si to už dovolit nemůže.

Postupně tenhle osobní projekt rozvíjejte, hledejte nové zákazníky a nabízejte dál svoje služby. Mnoho úspěšných firem začalo malý osobní projekt. 

V čem je chyták malého osobního projektu? Že vám ho nikdo nikdy nezadá. Musíte si ho zadat sami. Většina z nás čeká na instrukce, čeká na potvrzení od šéfa a čeká na to, až na ledu bude bruslit spoustu lidí.

Jaký bude ten váš? 

Co dělat, když máte pocit, že jste se v životě zasekli?

Možná jste měli pocit, že se váš vývoj zastavil a to ať už v osobním životě nebo v práci. Čas od času se dostaneme do situace, kdy jeden den vypadá jako druhý a my čekáme na nějakou změnu, která ale nepřichází. Co s tím?

Jak se vám objektivně daří? Položte si nejdříve tuhle první otázku. Zhodnoťte jak se daří vám a jak se daří ostatním. Jaké máte bydlení, zdraví, vztahy, práci, příjem, úspory a kariérní šance? Možná přijdete na to, že se vám objektivně daří dobře.  V této fázi nejde o to, že se máme všichni lépe než ti, co nemají co jíst. Protože kdyby byli na našem místě dostatečně dlouhou dobu, dost možná by časem měli stejně blbé nálady jako my. Jde ale o to zhodnotit vaší situaci objektivními měřítky.

V této první fázi většina lidí přijde na to, že se má vlastně dobře. 

Pochvalte si to a připomeňte si vše, co funguje. Někteří lidé mají totiž tendenci tvořit si problémy, když je klid. Proč? Protože jim chybí vzrušení a protože to funguje také jako skvělá výmluva. Když si domů přivedete někoho se záznamem v trestním rejstříku dost pravděpodobně to odláká pozornost ostatních od faktu, že se místo psaní diplomky prostě jen.. flákáte.

V této fázi si potvrdíte, co funguje dobře a co třeba byla jen strategie výmluv nebo taktika k tomu, abyste vyvolali nějaké umělé vzrušení.

Co váš štve? Položte si tuhle jednoduchou otázku s tužkou a papírem v ruce a sepište si vaše nápady. Pokud máte blbou náladu, máte pocit "zaseklosti" a ztráty rozvoje určitě najdete min. pět, deset oblastí nebo věcí, co váš štvou.

Vaše blbá nálada dost možná právě dostává jasnější rozměry.

Co byste poradili vaší kamarádce ve stejné situaci? Sepište si strategie co byste jí poradili, kdyby měla stejné pocity jako vy a stejné problémy jako vy (vycházejte tedy z toho, co jste si napsali v předcházejícím kroku).

Umíme skvěle a okamžitě radit ostatním (hůře už sobě). Proto ta kamarádka. Co jste si napsali?

Vyberte si jednu věc a týden na ní pracujete, po týdnu zhodnoťte. Je to lepší, horší? Co jste se naučili?

Blbá nálada je dost často kombinací toho, že si nepřipomenete to dobré, nezhodnotíte objektivně situaci a snažíte si pomoct sami, když je lepší přemýšlet jak byste poradili své kamarádce.

Je to lepší?

Kdo bude řešit váš rozvoj?

Je snadné si myslet, že musíte na někoho čekat. Někdo ve formální struktuře by měl řešit vaše vzdělávání, vaše cíle i vaši budoucnost. A podle toho by vás zase někdo jiný měl oceňovat. Nemůžete si přeci sami začít dávat úkoly, sami se hodnotit a sami se odměňovat.

Co byste dělali, kdyby nikdo z těchto lidí neexistoval? Co kdybyste se začali chovat jako kdybyste byli na volné noze a shodou okolností pracujete pro tuto firmu? 

Chovejte se tak. Najednou zjistíte co všechno můžete dělat, v čem se můžete rozvinout a že všechno to čekání bylo úplně zbytečné.

Chovejte se tak jako kdybyste byli na volné noze.