Co dělat, když máte pocit, že jste se v životě zasekli?

Možná jste měli pocit, že se váš vývoj zastavil a to ať už v osobním životě nebo v práci. Čas od času se dostaneme do situace, kdy jeden den vypadá jako druhý a my čekáme na nějakou změnu, která ale nepřichází. Co s tím?

Jak se vám objektivně daří? Položte si nejdříve tuhle první otázku. Zhodnoťte jak se daří vám a jak se daří ostatním. Jaké máte bydlení, zdraví, vztahy, práci, příjem, úspory a kariérní šance? Možná přijdete na to, že se vám objektivně daří dobře.  V této fázi nejde o to, že se máme všichni lépe než ti, co nemají co jíst. Protože kdyby byli na našem místě dostatečně dlouhou dobu, dost možná by časem měli stejně blbé nálady jako my. Jde ale o to zhodnotit vaší situaci objektivními měřítky.

V této první fázi většina lidí přijde na to, že se má vlastně dobře. 

Pochvalte si to a připomeňte si vše, co funguje. Někteří lidé mají totiž tendenci tvořit si problémy, když je klid. Proč? Protože jim chybí vzrušení a protože to funguje také jako skvělá výmluva. Když si domů přivedete někoho se záznamem v trestním rejstříku dost pravděpodobně to odláká pozornost ostatních od faktu, že se místo psaní diplomky prostě jen.. flákáte.

V této fázi si potvrdíte, co funguje dobře a co třeba byla jen strategie výmluv nebo taktika k tomu, abyste vyvolali nějaké umělé vzrušení.

Co váš štve? Položte si tuhle jednoduchou otázku s tužkou a papírem v ruce a sepište si vaše nápady. Pokud máte blbou náladu, máte pocit "zaseklosti" a ztráty rozvoje určitě najdete min. pět, deset oblastí nebo věcí, co váš štvou.

Vaše blbá nálada dost možná právě dostává jasnější rozměry.

Co byste poradili vaší kamarádce ve stejné situaci? Sepište si strategie co byste jí poradili, kdyby měla stejné pocity jako vy a stejné problémy jako vy (vycházejte tedy z toho, co jste si napsali v předcházejícím kroku).

Umíme skvěle a okamžitě radit ostatním (hůře už sobě). Proto ta kamarádka. Co jste si napsali?

Vyberte si jednu věc a týden na ní pracujete, po týdnu zhodnoťte. Je to lepší, horší? Co jste se naučili?

Blbá nálada je dost často kombinací toho, že si nepřipomenete to dobré, nezhodnotíte objektivně situaci a snažíte si pomoct sami, když je lepší přemýšlet jak byste poradili své kamarádce.

Je to lepší?

Kdo bude řešit váš rozvoj?

Je snadné si myslet, že musíte na někoho čekat. Někdo ve formální struktuře by měl řešit vaše vzdělávání, vaše cíle i vaši budoucnost. A podle toho by vás zase někdo jiný měl oceňovat. Nemůžete si přeci sami začít dávat úkoly, sami se hodnotit a sami se odměňovat.

Co byste dělali, kdyby nikdo z těchto lidí neexistoval? Co kdybyste se začali chovat jako kdybyste byli na volné noze a shodou okolností pracujete pro tuto firmu? 

Chovejte se tak. Najednou zjistíte co všechno můžete dělat, v čem se můžete rozvinout a že všechno to čekání bylo úplně zbytečné.

Chovejte se tak jako kdybyste byli na volné noze.

"My zákazníkům nevoláme"

Tahle opravna elektroniky mě zaujala. Rozbil se nám vysavač, na internetu jsem našel autorizovaný servis a vyrazil na cestu. Z venku správné devadesátky, uvnitř osmdesátky. Při předání vysavače mi pán vysvětluje jak bude oprava probíhat a jak dlouho to bude cca trvat. 

Bere do rukou žlutý zvýrazňovač a zvýrazní číslo objednávky a telefon na ně. "Na našem webu si můžete najít stav objednávky, ale my zákazníkům nevoláme, když je věc opravená." To mě nejdřív zarazilo, až trochu urazilo.

Proč by nevolali zákazníkům? To je takový problém vzít telefon a zavolat, že máte vysavač opravený? 

S odstupem několika dní to vidím ale skvělý příklad toho, že jak se rozhodnete podnikat je na vás a vaše rozhodnutí tím vyberou i zákazníky, kterým chcete služby poskytovat. Komu to nevyhovuje, ten si hold najde jiný servis. Já jsem nakonec rád, že mi nikdo nevolá, neotravuje a na jejich webu jsem si už našel, že je zakázka opravená. Což bylo daleko rychleji, než jsem čekal a než slibovali.

Ať už jde o váš blog, o vaše podnikání nebo způsob vaší práce - dělejte pevná rozhodnutí a stůjte si za nimi, zákazníci, čtenáři si vás najdou a ti, co nebudou mít zájem, půjdou jinam. Nesnažte se zavděčit všem, nakonec z toho akorát budete smutní, protože se budete hrozně snažit, ale nikdo nebude ve výsledku spokojený.

Budete drazí? Levní? Hlasití? Rychlí? Pomalí? Nebudete volat? 

Za čím si budete stát vy?

Hledáte uspokojení, nebo změnu?

Článek na Forbesu vám nejspíše přinese uspokojení. Stejně tak když jste si pustili zajímavý podcast ráno v autě. Nebo když jste čekání ve frontě využili čtením skvělé knihy.

To vše vám nejspíše přinese uspokojení. Pocit, že jste pro sebe udělali něco užitečného, že jste se naučili zajímavé tipy a slyšeli nebo viděli nějakou novou myšlenku. Kolik těch myšlenek potřebujete?

Možná jich ve své podstatě potřebujete daleko méně, než si myslíte. Možná stačí jedna dobrá, ale nepříjemná rada. Nebo nepříjemné školení, nepříjemná zkušenost. Protože pokud hledáte uspokojení, že jste pro sebe něco udělali, nebudete určitě hledat změnu. Změna je vždy nepříjemná, proto se jí bráníme.

Zkuste hledat proto změnu. Nehledejte další myšlenky, nečtěte další knihy, neposlouchejte další podcasty. Místo toho si vyberte jednu myšlenku na jeden týden a tu praktikujte v těch nejméně příjemných situacích. Tenhle týden to může být téma prodeje. A tak zkoušejte každý den, celý týden 20 studených telefonátů denně.

Tahle změna, nepříjemné zkušenosti a případné odmítnutí vás naučí daleko víc, než další uspokojivé tipy.

Kolikrát ročně se můžete rozhodnout změnit svůj život?

Jde to jen na Nový rok? 

Některé dny mají magickou sílu změnit náš život. Přichází otočení listu, staré odchází a nové přichází. Cítíme, že tohle je příležitost pro nové rozhodnutí, novoroční předsevzetí. Máme možnost vykročit do nového roku pravou nohou a začít žít jinak, lépe, zdravěji.

Druhého ledna se nám ale stejně nebude chtít vstávat, psát knihu nebo pracovat na našich snech. Možná stále budeme čekat na inspiraci, na to, až nás políbí múza. 

Jestli není lepší tyhle rozhodnutí dělat častěji. Protože z některých nic nebude a některé nám opravdu pomohou změnit náš život k lepšímu. Co si pak nezlepšit ty čísla, rozhodnutí dělat častěji a nečekat na ten poslední den v roce, že jeho kouzlo nám pomůže v tom splnit si své sny.

Čekat na Nový rok a vybrat si novoroční předsevzetí? Jsem určitě pro. Je to ale jediný den, kdy můžeme změnit svůj život?

Ne, tohle rozhodnutí můžeme udělat kterýkoliv den v roce. A taková rozhodnutí bychom měli dělat pravidelně. 

Tři otázky k lepší kariéře

Je to těžké?

Co je těžké platí lépe. Samozřejmě nestačí jen fyzická práce, ale je potřeba i psychická práce. Těžká rozhodnutí a vůle jít a sám něco udělat. Nečekat na příkaz, rozkaz ani dovolení. To, co je těžké, není často ani vidět. 

Je o to zájem? 

Být nejlepším ve skládání puzzle může být zajímavé, ale nejspíše to nebude dobře platit, protože je o to malý zájem. Nemá cenu se snažit změnit trh a vytvářet nový zájem, protože na to nejspíše nemáte dostatek energie a kapitálu. Snazší je najít něco, co už existuje a najít lepší řešení.

Jste v něčem výrazně lepší?

Dovoz potravin tu byl jak dlouho, pak ale přišel Rohlík. Knihy se prodávaly na internetu dávno, ale Bookdepository vám pošle knihu s poštovným zdarma skoro po celém světě a po jednotlivých kusech, takže nemusíte čekat na to, až budou všechny knihy z objednávky na skladě. A co takhle Moo, kteří vám z Anglie pošlou zdarma vzorek svých vizitek? A vytisknou vám různé typy vizitek v balení 50 kusů. To v ČR nikdo neumí (za rozumnou cenu).

Zkuste sami najít odpověď ve vašem případu. To je daleko zajímavější, než si přečíst další odpovědi. 

V povýšení vás možná brzdí efekt opožděné odměny

Pracujete déle než musíte, svou práci děláte nadmíru dobře a berete si úkoly, které nemusíte. Takhle to děláte měsíce a odměna ani povýšení nepřichází. Díváte se na ostatní a říkáte si možná, že všechna ta extra práce vlastně nemá smysl, protože ti, co pracují na osmdesát procent dostanou tu samou odměnu, jako vy.

A právě proto jsou odměny a povýšení málo časté. A lidé zůstávají roky na stejné pozici, protože neznají efekt opožděné odměny.

Váš šéf za vámi nemůže přijít a dát vám dvacet navíc na stůl jen proto, že poslední měsíce pracujete opravdu skvěle. Ty výsledky musí být konstantně dobré a musí být na vás spolehnutí. Někdo vás třeba najednou doporučí, přijde na vás pozitivní referenci. Začnete tak budovat pomalu svou reputaci a to může klidně dobrý rok trvat.

Koho by bavilo pracovat rok po nocích, brát si extra úkoly a méně dovolené než ostatní a přitom dostávat stejné peníze?

Musíte najít v sobě jiný motor, než odměnu. Protože bonus, povýšení.. to vše může přijít klidně až za rok, dva. Když jste na začátku své kariéry, tak klidně za pět let. Ale je potřeba si uvědomit, že ty roky dřiny se jednou projeví. 

Uvědomte si jedno. V práci všichni trávíme plus minus stejně dlouhou dobu (řekněme +/- 3 hodiny denně). Nevyplatí se tedy dělat svou práci v tom času jak nejlépe umíte a tím získat případné odměny? Tak jak tak tu práci dělat musíte.

Proč si tedy nevybrat dělat ji nejlépe jak umíte nehledě na to, kdy opožděná odměna může přijít?

Chcete víc, mít se líp? Převezměte konečně odpovědnost.

Vždy se najde někdo, na koho můžete převést svou odpovědnost. Můžete dělat jako že se vás to netýká, že je to práce někoho jiného anebo vám to prostě může být jedno. 

A nebo se můžete začít chovat jako živnostník a převzít plnou odpovědnost za odvedenou práci.

V sobotu ráno mi zrušili let. To je jedna z nejhorších věcí, co se vám při cestování letadlem může stát. Zvlášť, když máte ještě v dalším městě přestup. Paní, která vyhlašovala zrušení letu očividně neměla žádný zájem nám to trochu ulehčit. "Je nám líto, váš let byl zrušen, kontaktujte naši kancelář, kde dostanete další instrukce." 

Jeden z cestujících, co se to dozvěděl jako první nahlas hned vyhlásil, že je u letiště autem, má ještě dvě místa volné a vezme kohokoliv z cestujících do Varšavy (kam jste letěli). Ostatní vyčkávali a po chvíli se otráveně vydali do kanceláře.

Volám na zákaznickou linku, nechají mě 15 minut čekat a pak se dozvím, že peníze mi vrátí za 14 dní. Nakonec jedu se šéfem zpět domů autem, jsem zachráněn, řešení se našlo. Pár vedle mě a další za nimi nemají takové štěstí, lidé za přepážkou neví co s takovou masou hned dělat a radí jim že "si do Varšavy možná mohou půjčit auto, nebo někoho stopnout?". 

Naučte se brát odpovědnost za konečný výsledek, zvláště za zákaznickou spokojenost. Je nějaké zpoždění? Jděte a řeště to. Ať je zákazník spokojený. Zařiďte se tak jako kdyby váš šéf a jeho šéf neexistovali. Kdo by pak řešil vaše problémy?

Vy?

Děláte něco, o čem budou lidé mluvit?

Je těžké být průměrnější než průměr. Když máte nekonečně mnoho možností, vyberete si to nejlevnější, nejlepší (nehledě na cenu) nebo to s nejlepším poměrem cena/výkon. Málokdo si vybere tu nudnou, průměrnou volbu (pokud opravdu nemusí).

Přesně tohle jsem právě četl v jedné recenzi hotelu. Čeká mě další služebka a tak procházím klasicky hotely na Booking a Tripadvisoru. Průměrný hotel vyhraje opravdu jen pokud má skvělé místo (blízko jak k práci tak letišti/nádraží). Problém takové hotelu je ale někde jinde.

Všichni co v takovém hotelu pracují to ví. Že k nim jedete jen proto, že musíte. Už jak do hotelu vstoupíte cítíte, že "tady to mají lidé na háku". Je to jako správná turistická past - lidé odcházejí a přicházejí a další stejně přijdou, takže co bychom se snažili. Přesně z těchto důvodů radši zvolím hotel trochu dál, jen se vyhnout hotelu "z povinnosti".

Čekám na novou knížku od Setha Godina. Váží tolik co 20 běžných pejprbeků a žádnou větší knihu snad v knihovně ani nemám. Je obrovská a definuje novou, vlastní kategorii. Tuhle věc budete skoro těžko nazývat knihou. 

A když ji uvidíte, otevřete, potěžkáte a začtete se do ní, nejspíše o ní budete mluvit. A v tom to je. Pokud chcete dělat něco zajímavého, užívat si lepších odměn a pokud chcete lepší marketing vaší vlastní značky, pak musíte dělat něco, o čem budou lidé mluvit.

Nikdo se nezastaví nad další hnědou krávou. Ale vidět fialovou krávu na poli, tak okamžite zastavíte, jdete si jí vyfotit a určitě o tom někomu řeknete. 

Co je vaší fialovou krávou?

Síla rukou psaného vzkazu - co vás může 5* hotel naučit o službách

Na trhu se nejvíce platí těm, kteří dokáží být buďto levní, nebo skvělí. Pro ostatní není místo. Najít nejlepší restauraci v okolí je prací na tři kliknutí, nejlepší hotel v Londýně na čtyři. V době kdy snadno najdeme to nejlepší pro nás (nemusí být nutně to nejdražší) je nejtěžší pozicí na trhu průměr - být průměrně drahý s průměrnými službami. Lidé v případě průměru pak volí často tu možnost nejlevnější, nebo nezvolí nic.

Jak je možné, že 5* hotely účtují pětkrát i desetkrát za noc tolik co levnější hotely? Samozřejmě, prestiž je jedna věc. Lidé rádi platí za pocit výjimečnosti. Chtějí vypadat výjimečně ale chtějí se tak i cítit. A to dobrý 5* hotel umí opravdu dobře. Umí ale i něco dalšího.

V hotelu The Temple House (nejlepší hotel v Chengdu, hlavním městě provincie Sichuan v Číně, kterou znáte nejspíše jako rodiště pálivých jídel alá "hovězí po sečuánsku") vám rádi napíší ručně psané přání s krabičkou makronek když máte narozeniny. 

Jsme ochotni platit tisíce za to, aby nám někdo ukázal trochu lidskosti? Ano, jsme.

"Náš zákazník, náš pán" už dávno neplatí a často hraje hlavní roli cena. Za kolik, ptají se vás? Pokud ale nechcete hrát tuhle ohranou hru a vykouzlit také občas někomu úsměv na tváři, nemusí vás to stát ani hodně peněz, ani hodně práce.

Bude vás to ale stát hodně psychické práce. Napsat někomu ručně psaný vzkaz totiž není to, co bychom dělali běžně a rádi a proto se za to dobře platí. Za malé projevení lidskosti jsou lidé ochotni hodně zaplatit.

Co může být tím ručně psaným vzkazem ve vašem podnikání či práci? Jakou malou věcí můžete mile překvapit své zákazníky a kolegy? Pokud máte dobrý nápad, podělte se s ostatními v komentářích.