Jak mít fajn den

K tomu abyste měli lepší náladu stačí tohle zjištění.

Od té doby co vstanete řídíte svůj den vy sami. Udělejte si zítra super snídani. Pusťte si nějakou fajn hudbu. Dejte si super kafe. Odpoledne se projděte v přírodě, jdete si zaběhat nebo zacvičit a večer napište jeden veřejný blog a zároveň si napište tři věci, které se vám ten den povedly, nebo vás potěšily.

Ten den musí být super.

Projekt zvaný vedlejšák

Možná sníte o tom, že jednou budete další Steve Jobs nebo Elon Musk. Než to dotáhnete až tak daleko, zkuste nejdřív malý krok tímhle směrem.

Vymyslete si malý vedlejšák, který byste mohli dělat při práci. Ideální je vymyslet si něco ve službách, kdy budete prodávat své know-how.

Naučíte se tím prodávat, řídit finance, řešit marketing, dodávat kvalitní služby, dodržovat sliby a přesvědčovat zákazníka, že má koupit zrovna vás.

Všechno tohle nemusíte v zaměstnání řešit, ale v podnikání ano. A místo toho abyste hned ze začátku riskovali úplně vše, takhle si můžete vše zkusit, vyděláte si peníze navíc a naučíte se tolik co byste se v zaměstnání učili roky.

Vytvořte si svůj vedlějšák. A berte to ze začátku klidně jako hru.

Zahrajete si?

Proč byste (ne)měli dostat turka se slehačkou

Když půjdete do hipster kavárny, nejspíše vám turka se šlehačkou nedají a ještě se na vás budou divně koukat.

Podle mě je to blbost. Pokud chce někdo kafe, tak on sám ví jaké kafe mu chutná nejvíce. A není nikdo na světě, kdo by to věděl lépe. Dokáže snad správný hipster poznat, na co máte chuť? Pak je to tajemství pravého kávičkára.

Takže ano, měli byste dostat turka se šlehačkou.

Ale co když ne? Co když má dobrá restaurace zachovat tradici a nedělat svíčkovou s ananasem a čoko polevou a nemít jako hlavní tahák na turisty trdelník s kopicí zmrzliny z Makra?

Můj známý si stěžoval, že vaří totální pecky v jedné zámecké kavárně. Jede aktuální bomby - otevřený sandwich s trhaných vepřovým masem, avokádo toast, má dokonce fialové palačinky v období borůvek z vlastního sirupu. Dává si s každým jídlem takovou práci. A stěžuje si na to, že stejně půlka tržby té kavárny tvoří zmrzlina z Makra, kterou majitelka kupuje za 150 korun za pět litrů. 

Jasně, možná na tom vydělá. Ale kdy naposledy jste někomu doporučovali kavárnu jen proto, že má průměrnou zmrzlinu? 

Ne, možná byste neměli dostat turka se šlehačkou. Ale důležitější otázka je: Jak to budete dělat vy? Budete umělci průměrnosti, nebo se vyhraníte? 

Moje rada? Vyhraňte se a buďte na totálním maximu něčeho. Buďte totálně komerční, nebo naopak totálně domácí. Ale prosím, ne nikdy střed! Střed je nuda, střed nikoho nezajímá. 

Střed je pětilitrová zmrzlina z Makra.

Proč už nejste nejlepší?

Podle mě mrháme talentem a naším časem.

Když už chodíte do práce, nebo tam vlastně chodit musíte, proč už nebýt nejlepší v tom, co děláte?

Stejně tam budete chodit, Stejně budete dojíždět do práce a stejně budete každý den řešit problémy. Tomu se nevyhnete.

Ale odměna za vaši práci může být o trochu větší. Nebo může být dvakrát, pětkrát, desetkrát větší. Kdo je nejlepší v oboru má násobně vyšší příjem než ten druhý v řadě.

Problémů se nezbavíte, ale můžete z toho mít daleko víc. 

Staňte se nejlepším ve vašem oboru. A i kdyby to nevyšlo, neposunulo by vás to o míle daleko?

Chodit jen tak do práce a nepřemýšlet nad tím je blbost.

Jste Dominik, nebo svatební fotograf?

Můj kamarád Dominik (zdravím Tě!) je svatební fotograf.

Někomu se jeho fotky absolutně nelíbí. Pro hodně lidí má ale specifický styl, který je jeho vlastní. Nedělá úplně typické svatební fotky, na druhou stranu to svatební styl opravdu má. Lidé si ho objednávají, protože chtějí jeho a jeho fotky. Nehledají jen svatebního fotografa.

Pokud jste svatební fotograf jako komodita, jediné podle čeho vás budeme poměřovat je cena. A chceme, samozřejmě, to nejlevnější. Protože jste komoditou. Protože nemáte svůj styl, nemáte svůj rukopis. A protože se snažíte zavděčit všem.

Prosím, buďte jako Dominik. Mějte svůj styl, odmítejte některé zakázky a nesnažte se zavděčit všem. Jedině tak můžete účtovat násobně víc. Jedině tak se můžete rozumně živit.

Prosím, buďte jako Dominik. Nebo buďte nejlevnější.

Co budete dělat, když všechno tohle zvládne někdo jiný?

Tesco, Rohlík i Košík vám rádi přivezou nákup až ke dveřím.

V kantýně v prvním patře vám rádi navaří jídlo na tři dny.

Ten sousedův kluk vám rád poseká celou zahradu a bude za to chtít jen dvě stovky.

Pán z ulice ve třetím domě vpravo jezdí s Uberem. Už vás dvakrát vezl a stačilo na to pár kliknutí. Vezme vás kamkoliv budete chtít.

Paní z Chodova má dva malé kluky a ráda si přivydělá tím, že se postará o celou vaši domácnost.

Halenku a sukni do práce vám ráda přežehlí ta stejná paní. A tenhle seznam by tak mohl pokračovat. Většinu práce, kterou teď děláte, by za vás mohl snadno dělat někdo jiný.

Co budete dělat, když všechno tohle zvládne někdo jiný? 

To je přesně to, co byste měli většinu dne dělat. Potřebuje vás, dělejte to. Svět nepotřebuje dalšího člověka, který jen oprašuje svůj život. Potřebuje vás. Někoho, kdo změní svět okolo nás k lepšímu.

Už víte co budete dělat?

"Tak povídej, ale rychle."

Také jste tuhle větu slyšeli od vašeho manažera, partnera nebo kamaráda?

Jak mnoho jde v jedné větě vyjádřit. Tahle věta ve zkratce říká nejméně tyto tři věci:

  1. Můj čas je důležitější než tvůj čas, proto to můžeš zkrátit.
  2. Jsem důležitější než ty, proto Ti můžu říkat jak dlouho můžeš mluvit.
  3. Nerespektuji Tě jako člověka a nejspíš si neumím udělat pořádek ve vlastním programu.

Pokud někdy tuhle větu říkáte, nedělejte to, prosím. Zkuste následující:

Pokud jste v časovém presu, domluvte si schůzku jindy a nabídněte jiný termín. Zároveň se zeptejte na téma, abyste se mohli na danou schůzku připravit.

Pokud máte někam namířeno a zároveň to není citlivé téma (!), nabídněte, že vám to řekne po cestě. S nejlepší šéfovou, kterou jsem kdy měl, byly vždy nejlepší schůzky u ní v autě když se někam přesouvala. Mohl jsem se svézt krásnou Audi a zároveň vyřešit co bylo třeba po cestě. Všichni ušetřili čas a zároveň bylo dost času vše probrat.

Všude se dá šetřit čas. Ale nikdy ho nešetřete na lidech.

Užijte si rychlost až do konce

Mám jednu známou, která vždycky když jí potkám, někam spěchá.

Musel jsem se jí na to zeptat. Říkala, že toho má tolik. Do práce spěchá, aby tam byla včas a mohla začít dříve než ostatní. Na schůzkách spěchá a lidem skáče do řeči, aby byla co nejefektivnější. Z práce skoro utíká, aby prý zase stihla vlak.

Kdyby mohla, tak by i ten vlak popoháněla. Stejně to podle mě dělá, minimálně ve své hlavě. Protože už si představuje ten seznam úkolů, které má doma udělat. Postel je pak snad jediné místo, kde zůstává na místě jak tělem, tak i hlavou.

Můžete si užít rychlost až do konce.

Nebo to dělat jinak. Umět se pravidelně zastavit, zamyslet, naplánovat další akce a dělat něco kreativního. 

Pokud budete neustále spěchat, nemůžete udělat nic přelomového. Umět se zastavit je důležité nejen pro vás, ale i vaši práci. A vaše zdraví.

Můžete

Máte pocit, že jste se zaseknuli v životě?

Že musíte být v práci, která vás nebaví?

Že musíte trpět lidi ve vašem okolí, kteří vás vysávají?

Že vás štve váš pracovní rytmus bez dovolené a bezesných nocí?

Že sníte o tom jak byste měli žít, ale nežijete tak?

Zastavte se. Vždy máte volbu co uděláte, málokdy jste v opravdové pasti. Někdo musí počkat na facku od osudu, někdo na první nemoc, někdo na první infarkt.

A pak to najednou vždy jde. Najednou po první velké facce můžete končit v práci v pět, můžete opustit lidi co vás vysávají, můžete dát výpověď v práci, začít běhat a brát si pravidelně dovolenou. Když se díváme z očí do očí smrti nebo nemoc nebo jiné ráně osudu, všechny strachy jsou pryč. A my najedou konáme.

Moje rada? Nečekejte až vás osud zasadí ránu. Změnte svůj život dnes.

Není to vůbec těžké. Stačí udělat rozhodnutí hned.