Projekt zvaný vedlejšák

Možná sníte o tom, že jednou budete další Steve Jobs nebo Elon Musk. Než to dotáhnete až tak daleko, zkuste nejdřív malý krok tímhle směrem.

Vymyslete si malý vedlejšák, který byste mohli dělat při práci. Ideální je vymyslet si něco ve službách, kdy budete prodávat své know-how.

Naučíte se tím prodávat, řídit finance, řešit marketing, dodávat kvalitní služby, dodržovat sliby a přesvědčovat zákazníka, že má koupit zrovna vás.

Všechno tohle nemusíte v zaměstnání řešit, ale v podnikání ano. A místo toho abyste hned ze začátku riskovali úplně vše, takhle si můžete vše zkusit, vyděláte si peníze navíc a naučíte se tolik co byste se v zaměstnání učili roky.

Vytvořte si svůj vedlějšák. A berte to ze začátku klidně jako hru.

Zahrajete si?

Minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích

 Photo by  gdtography  on  Unsplash .

Photo by gdtography on Unsplash.

Tuhle formulku uvidíte na reklamách všemožných výhodných investic. Historie nedefinuje budoucnost. Platí to samé i jinde, než jen ve světe financí?

Jistě. A právě proto byste si na to měli dávat pozor.

Že máte pravidelnou mzdu není samozřejmost.

Že vám partnerka pravidelně vaří není samozřejmost.

Že vám klapou rodinné vztahy není samozřejmost.

Že vám klape zdraví není samo od sebe.

Že vás ráno nebolí záda není jen tak.

Že nemáte pravidelně migrénu není u každého.

Že vám to přijde jednoduché není náhoda.

..

Potkáváte každé ráno ty, kteří pravidelně běhají a přitom to vůbec nepotřebují? Možná mají dobrou postavu a fyzičku právě tím, že pravidelně běhají.

A možná je čas se pravidelně začít starat o svoje tělo, vztahy, finance a práci než zjistíte, že to co bylo nemusí být.

Co budete pravidelně dělat vy pro to, abyste si minimálně udrželi to, co už máte?

Bullshitting

Pamatujete si, jak byl napsaný pracovní inzerát na vaši současnou pozici?

Co z toho je pravda?

V businessu se setkáváme (podle odvětví) s úžasnou mírou prázdných frází, nesplněných slibů a nenaplněných očekávání. Řeší se firemní benefity (čti: stravenky), firemní loajalita (udržet ty, na kterých je největší marže) a ziskovost (mít minimum seniorů, protože ti jsou nejdražší).

Přitom by se práce se zaměstnanci dala shrnout do jedné, dvou vět.

  • Po čem se vám bude stýskat, až z práce odejdete? 
  • Komu byste v práci chyběli, kdybyste odešli?

Pokud nebudete nikomu chybět a vám nebude nic chybět, asi vás někdo jen těžko udrží stravenkami. Lidé prahnou po tom, aby o nich někdo měl zájem

Dvě otázky, řešení je na vás. Na nás.

Připustit si, že to jde

Když se dívám zpětně na některé mé pracovní projekty tak si říkám, že se všemi šlo začít dříve. Ta doba čekání byla často způsobena tím, že jsem si prostě nemohl připustit, že to jde.

A pokud to jde, logicky na tom můžete začít pracovat a zkusit to.

Vždy jsem měl sen, že bych napsal knížku. Jak by bylo mít jednu knížku napsanou, třeba o prezentování - to mě přeci baví a částečně živí. Ale jaksi tomu chybělo něco zásadního - nikdy jsem jí nepsal. 

Teď mám nějakých deset stran. Není to mnoho, ale připustil jsem si, že by to bylo možné napsat knihu. Zkusím to, lepší než snít. 

Snění je sice super, pomůže nám si představit kam bychom to mohli dostat. Problém se sněním je, že realita nikdy tomu snu neodpovídá. A cesta bude min. 3x náročnější, než jsme si říkali. Pokud ale vidíme někoho, který se dostal tam, kam chceme - proč to také nezkusit?

Zkusíme malý test. 

Přestavte si, kam byste to chtěli tenhle rok dotáhnout z pracovního hlediska. Máte? Dobře.

Já vám tímto garantuji, že to možné je. Co pro váš cíl dnes uděláte?

Ďábel není v detailu. Proč je lepší začít od základů?

Ďábel není v detailech. Ďábel je v dobře odvedených základech.

Když si budete vybírat skvělý hotel, půjde vám v první řadě o několik základních parametrů: rychlý check-in, dobrá poloha, skvěle se vyspat, super snídaně. Když se dobře vyspíte a dobře se najíte, tak budete dost pravděpodobně spokojení a odpustíte hotelu takové drobnosti jako chybějící mýdlo v koupělně, problémy v obsluze nebo slabší jídlo v hotelové restauraci (pokud je alespoň v okolí supermarket, kde si můžete jídlo koupit).

Před pár dny jsem byl na hotelu v Amsterdamu, který dává každému hostovi tabulku čokolády na uvítanou. Ta čokoláda vypadá opravdu pěkně, má to ale jeden háček (a zároveň poučení pro nás).

Řešit tu čokoládu, aby byla na každém pokoji a nedošla není zas tak malá starost jak by se mohlo zdát (v počtu několika stovek pokojů). Někdo se ale rozhodl, že mu to za to stojí všechen ten čas, náklady a práce.

A takhle máme tendenci přemýšlet, když chceme něco zlepšit. Najdeme něco, co bychom mohli přidat navíc.

Co kdybyste ale přemýšleli tak, jak něco naopak odstranit a soustředit se naopak na ty úplné základy a udělat tak něco, o čem by ostatní mluvili? Proč by u hotelové recepce nemohl být jeden kavárník z místní hipster pražírny, který by vám udělal třeba kávu zdarma na cestu nebo k snídani? 

Proč by check-in nemohl být kompletně online bez toho, abyste čekali frontu na recepci? Mohl by hotel fungovat i bez fyzické recepce (tohle místo ve mě totiž nevzbuzuje žádné pozitivní pocity, možná vůbec žádné pocity.. kromě nekonečného čekání).

Zapomínáme to nudné, pamatujeme si to, co se odlišuje. Tabulka čokolády nejspíše v odlišení stačit nebude. Jak můžete váš projekt celý zjednodušit tak, abyste se mohli více soustředit na to důležité?

Ďábel je ve skvěle provedených základech. 

Když přistoupíte na to, že pracovat musíte

...nedávalo by smysl pracovat jak nejlépe umíte?

Nepatřím mezi lidi, kteří by pracovali z nadšení. Nadšení není to, co mě ráno dostane z postele do taxíku a letadla do mrazivého dne jako dnes. Ano, umím si na tom cestování, schůzkách a bláznivých dnech najít to dobré. Ale ať si rozumíme - smysl povinnosti mě dostane z postele.

Pracuji, protože co bych dělal bez práce? I největší rebel, školní anarchista a ten, kdo odmítal už na základce svačiny od rodičů a tím si hledal cesty rebélie se dostane do stavu, že pracovat vlastně musí (pokud nechce být na ulici, ale bohužel, i sbírání papíru je vlastně práce). 

Co dělat, když to máte jako já? Tedy vášeň a nadšení se projevu čas od času, ale z postele vás dostane smysl povinnosti?

Moje rada (a rada, kterou si dávám i sobě) je dělat svou práci jak nejlépe umíte. Proč dělat práci na půl, když už tam jste? Proč se připravit o možnost lepších podmínek, lepšího života a možnosti ovlivňovat to, co děláte.. jen proto, že se vám v posteli do mrazu nechce?

A vidíme to každý den. Smutné obličeje loučících se se svými rodinami musí do mrazu vystoupit a uvidí se nejdříve za osm hodin, spíš ale déle. Zkuste to jinak. Najděte si oblast, kterou můžete ovlivnit a tu dělejte jak nejlépe umíte.

Není v tom právě ta svoboda?

Proč už nestačí být nejsnadnější volbou

Vybírám hotel na služební cestě a došel jsem ke klasickému dilema jestli si vybrat hotel, který je nejblíž práci, nebo si vybrat hotel, který je nejlepší v daném městě (v mé cenové kategorii). 

Když přespávám jeden den, člověk zvládne hodně a čas často hraje hlavní roli, proto beru klidně špatný hotel, ale hlavně že je blízko práci (prezentaci). Když přespávám dlouho, musí to být kompromis mezi kvalitou a místem (optimálně v docházkové vzdálenosti).

Teď jde ale o pár nocí a v tom případě volím nejlepší hotel v dané oblasti (v mé cenové kategorii). Jednoduše vezmu žebříček na Tripadvisoru, porovnám s hodnoceními na Booking.com a projdu několik recenzí a fotek.

Proč tedy řešit další cestu do práce navíc, když bych mohl vybrat něco blíž? 

Protože hotely, které těží především ze své lokace blízko kancelářím, jsou touhle mentalitou už úplně prorostlé. Práce se tam dělá na půl, lidé se s tím moc nemažou a malé (či střední) problémy se přehlížejí. Mají totiž slušnou fluktuaci a těží z lidí, kteří jdou za obchodem a jsou už zvyklí snad na všechno.

Hotely někde v centru oproti tomu mají tvrdou konkurenci, v které si musí najít místo. Když jdete do hotelu, který je někde v TOP 10 na Tripadvisoru, všimnete si malých rozdílů. Mají třeba parkoviště, zdarma čaj / kávu na recepci, kterou vám klidně dají s sebou. Mají zdarma snídani nebo saunu / posilovnu., pamatují si vás, opravdu vám umí pomoct. Musí se snažit a mají v ideálním případě opravdu snahu být lepšími.

Tuhle myšlenku můžete použít paralelně na jiná odvětví. Vzdělávací agentury zjistili že už nestačí se jen prodat korporaci a stát se jediným schváleným dodavatelem vzdělávání. Kantýny pochopili, že nestačí být jedinou kantýnou v okolí, když existuje Dámejídlo, když lidé mají auta a když si vlastně jídlo můžou lidé přinést z domova.

Už nestačí být nejsnadnější volbou. Lidé nejčastěji volí toho, kdo je nejlepším pro ně v jejich cenové oblasti. Tím pádem musíte být v něčem na hraně, v něčem se vynikat.

K jaké hraně se blížíte vy? 

Hodinky za pade, auto za mega. Co opravdu potřebujeme k tomu udělat pořádnou práci?

Motto: Bohatství je rozdíl mezi vaším příjmem a vašimi výdaji. Tím vzniká bohatství. Bohužel si hodně lidí plete opravdové bohatství a jeho vnější (často falešné) znaky - drahé hodinky, auta, dovolené, oblečení, šperky, restauraci a další. 

Co opravdu potřebujeme k tomu udělat kus pořádné práce?

Potřebujete kvalitní nástroje. S notebookem za pětku se sice dá pracovat, ale ne rozumně a dlouhodobě. Pokud nejste zrovna Stephen King, kterému stačila chatka a psací stroj, potřebujete stroj, na kterém se dá normálně pracovat. Něco rychlého, co vám vyhovuje.

Pak nejspíše potřebujete internet, mobil. To se dá pořídit za pár tisíc. Díkybohu

Většina z nás nepracuje jako zubař, který potřebuje křeslo za milion, nepotřebujeme jeřáb za statisíce nebo kávovar za desítky tisíc, abychom mohli pracovat. Pokud pracujete ve službách, pracujete na počítači, stačí vám relativně hrozně málo.

Pak vám možná došlo jak se dostat nahoru. Začali jste na sobě pracovat, začali jste fakt makat a dostali jste se trochu výš. 

A začala vás nejspíše svrbět šrajtofle.

Říkáte si - kurňa, ale nějaké to bling bling by to chtělo. Přece nebudete chodit jako obyčejný člověk, když už máte nějakou tu keš. Jste ve střední třídě, a když se rozhodnete, že je čas si začít kupovat lepší věci, už je na vás připravené celé odvětví.

Celá řada firem na vás číhá, aby udělala všechno proto, aby z vás udělala střední třídu donekonečna. Čeká na vás německá svatá trojice BMW, Audi a Mercedes, abyste proměnili váš několikaroční příjem za něco, čemu klesne hodnota do pěti let o polovinu. Čekají na vás drahé kluby, aby vás za jeden drink úspěšně připravili o hodinu vašeho života v práci. Za deset, patnáct minut.

Budou na vás čekat drahá vína, kávovary, drahé dovolené. A pokud podlehnete žití v lepší společnosti, zjistíte, že tahle lepší společnost není tak lepší, ale především a hlavě dražší. A se zvyšujícími se výdaji možná přijdete na to, že máte na konci měsíce úplně stejně, jako jste měli před několika lety. Akorát musíte pracovat daleko víc a samozřejmě máte daleko větší stres. Proč? Protože tím jak máte vyšší výdaje, není snadné najít práci, která vám vždy zajistí takový příjem. A uskromnit se není nic příjemného.

Jak z toho ven a jak se nenechat nachytat? Jde to poměrně snadno, ale chce to vůli (a následovat několik poměrně jednoduchých, ale ne tak samozřejmých, kroků).

Rozdělujte, co chcete a co potřebujete.  Většinu věcí z toho, co chceme, reálně nepotřebujeme. 

Žijte pod svoje poměry. Pokud si chcete něco koupit, vyberte si to a pak si řekněte, co by se stalo, kdybyste to ztratili. Opravdu by vás to mrzelo, protože by to pro vás byla velká finanční ztráta? Pokud ano, pak je to nejspíše zbytečně drahé a zkuste najít levnější variantu.

Neexistuje výrazně levnější varianta? Vadilo mi, že v letadle je hluk a nedá se tam pořádně spát a hudbu do sluchátek to pro změnu ruší. Říkám si, sluchátka od Bose, ta by to snadno vyřešila. Za vosum Palackých. Sakra, říkám si, taková sluchátka ztratit, to by mě fakt štvalo. Koupil jsem si špunty do uší, stály mě dvacku. Fungují dokonale. Neexistuje výrazně levnější varianta vašeho problému?

Jak byste to řešili, kdybyste měli deset tisíc, tisíc korun, žádné peníze? Tohle je poměrně mocná otázka. Někdy najdeme elegantní řešení, které funguje velmi dobře zadarmo. Dát do řešení deset tisíc korun by mohlo pomoct, ale ne o tolik. Napadá mě hned web. Pokud jste malá kavárna, můžete si nechat vyvinout webové stránky za desítky tisíc, nebo pro začátek začít se stránkou na Facebooku zdarma. Ta druhá varianta dává daleko větší smysl.

Uvědomte si, že bohatství je rozdíl mezi příjmem a výdaji. Nejsou to nákupy u gučiho, hodinky za pade, auto za mega. Jasně, říkáte si, kašlu na MHD, vezmu si auto na operák nebo lízačku. Můžete takhle úspěšně házet do kamen peníze každý měsíc, ale do žádné "vyšší třídy" vás to nedostane. Maximálně tak do "vyšší útratové" třídy.

Nebuďte škrti ve všem. U postele, stolu, na židli, u počítače, s mobilem trávíte tisíce hodin. S těmito nástroji vám proteče rukama statisíce/miliony. Zůstává mi rozum stát, že na těchto věcech někdo šetří. Jednoduché pravidlo - pokud to používáte k práci více jako dvě hodiny denně, kupte si to nejlepší, co můžete.

Nejdříve si dejte peníze bokem, pak žijte do konce měsíce se zbytkem. Jednoduché pravidlo, které vám pomůže udržet rozpočet a zároveň si šetřit na potom. 

Co z toho plyne? Když začnete vydělávat víc, rozlišujte vnější znaky bohatství (drahé věci), věci s reálnou hodnotou co opravdu něco stojí (kvalitní počítač) a věci, co prostě nepotřebujete (sluchátka za vosm Palackých). 

Bohatství je to, co vám zůstane po výdajích. Nejrychlejší cesta k bohatství je tak zvyšování příjmu a snižování vašich měsíčních životních nákladů. 

PS. Chtěli byste si tenhle článek vytisknout a pohodlně přečíst? Zde je v PDF formátu.

Pracovat vs. učit se pracovat

Pokud chcete napsat knížku, piště. Pokud chcete podnikat, podnikejte. Pokud chcete rozjet nový projekt, rozjeďte nový projekt. 

Zní to možná triviálně, ale vůbec to tak není. Mnoho lidí místo práce dělá přípravu na práci. Místo psaní čtou knihy a blogy o psaní. Místo podnikání se přihlásí na MBA program a mají pocit, že jsou blíže podnikání. Místo rozjíždění nového projektu si koupí pět knih na Amazonu o tom, jak rozjíždět nové projekty.

Ano, je rozumné se připravit. Je rozumné si o vašem oboru číst, dívat se na videa a učit se nové věci. Žádná práce se ale tak neudělá. Prací se udělá práce.

Přestaňte se učit, začnete pracovat.

Nemám čas! Tento článek vám ho pomůže najít.

Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s odpovědí, že někdo nemá na něco čas. Je ale zajímavé, že tu větu de facto neslyším od velmi úspěšných lidí. Tím jsem se dostal k myšlence, že úspěšní lidé čas mají, neúspěšní mají často min. výmluvu. 

Nehledě na to kde jste a jak úspěšní jste, kde můžete najít více času? Následují moje osobní tipy, které vám pomohou najít čas:

Tři dny analyzujte, co během dne děláte.

Tři dny si pište po čtvrt hodinách co jste v daném čase dělali. To pro mě bylo klíčové (a za tento tip vděčím mimo jiné Jardovi Homolkovi). Ke sledování času jsem používat Emergent Task Planner (David Seah). Zjistil jsem kolik času ztrácím na aktivitách, které nemají žádný smysl. Analýza toho, co vám zabírá čas, je prvním krokem vaší léčby. Už to mi pomohlo eliminovat spoustu zbytečných aktivit.

Eliminujte "pár proflákaných minut". Za mě velká novinka tohoto roku. Všiml jsem si, že jsem měl tendenci si občas krátit čas na mobilu na Instragramu nebo Facebooku. Obě aplikace jsem odinstaloval, a nechybí mi ani jedna, Facebook zůstal jen na počítači, u kterého nejsem stále. Nevidím sice každé vaše vyfocené latté v kavárně, ale mám díky tomu více času. Ono šlo o pár minut denně, ale to se slušně za týdny, měsíce a roky nasčítalo.

Nedělejte ze sebe poslíčka. Na poslíčkování je tady Messenger. Pokud není vaším posláním vozit věci z místa A do místa B, tak to prosím nedělejte.

Nechodím na obědy ve 12. Není horší čas, než jít ve 12 na oběd. Všude budete čekat frontu a budete dlouho čekat na jídlo. Stačí si vzít před 12 něco malého a jít v jednu na oběd, v každé restauraci je najednou o polovinu méně lidé (a čekáte také daleko méně). Další řešení je vařit si doma, příp. využívat rozvoz. Ušetří i čas do restaurace a zpět.

Eliminujte jízdy autem na nezbytné minimum. Pokud můžete, jeďte raději vlakem/MHD/taxi. Když už jedu autem, poslouchám audioknížky. Hlavně díky autu jsem jich za posledních pár let naposlouchal přes 70.

Naučte se delegovat. Většina toho, co děláte, může dělat někdo místo vás levněji, rychleji a snáze. Ať už jde o úklid, nakupování, poslíčkování a chození na různé schůzky. Vždy se dá najít někdo, kdo vám s tím může pomoci a rád to za úplatu udělá. 

Najděte aktivity, které delegovat nemůžete. A na ty se soustřeďte. Je jen několik málo klíčových aktivit, ve kterých vás nejde snadno delegovat. Na ty byste se měli právě soustředit a těm věnovat více času (právě také ten, který ušetříte delegováním jiných aktivit).

Přestaňte se vymlouvat.  Když je někdo v nastavení mysli, že "nemá čas" a toto a toto "musí dělat", nelze ho přesvědčit o opaku. Ani vás pak nebudu přesvědčovat. Musíte nejdříve změnit myšlení. Moje nastavení mysli je takové, že jsou tu prezidenti, miliardáři, opravdu úspěšní lidé (pro mě je třeba vzorem Tomáš Baťa). A oni měli stejně času jako já. Takže pokud mám pocit, že mám málo času, tak ho neumím efektivně využívat. Zkuste si najít vlastní podobou matru.

Naučte se naplno odpočívat. Tento tip jsem si měl dát už před lety. Neuměl jsem odpočívat, pracoval jsem přes noci, do rána, víkendy. Z dovolené jsem byl schopný si vybrat tři dny za rok. Vůbec toho nelituji, pořádná práce se nedá udělat od devíti do pěti. Ale musíte se naučit někde brát, někde relaxovat. Zapojte trochu sportu, zdravou stranu a naučte se vzít si klidně týden dovolené. Po dovolené budete mít třikrát více energie, než před ní.

Následující tipy vám budou fungovat jen pokud na nich budete pracovat. Zkuste s nimi experimentovat, zkuste najít cestu, jak vaše dny využívat více naplno a jak si je více vychutnat. Uvidíte, že se vám bude lépe dařit jak v osobním, tak soukromém životě.

Které tipy se osvědčily vám?

Pokud máte tipy, jak vy sami šetříte čas, budu moc rád, když je napíšete do komentářů. Nepište prosím, proč šetřit čas nemůžete. Moc děkuji!