Možná jste nikdy předtím necvičili. Neběhali. Nepsali. Necestovali. Nemeditovali. Neplavali.
A pak se něco stalo. Řekli jste si dost. Možná vám to řekl doktor, že takhle dál nemůžete. Nebo jste si to prostě řekli sami.
Co bylo je za vámi. Co jste nedělali doteď je jedno.
Jediné co se počítá, je co uděláte dnes.
Je snadné se podívat na ostatní a poradit jim. Vidíte deset věcí, které dělají špatně a budete mít pro ně možná dvacet dobrých rad jak se zlepšit.
Jak jíst líp.
Jak líp spát.
Jak se víc hýbat.
Jak napsat knihu.
Jak se o sebe víc starat.
Jak si najít partnera.
Jak…
Máte všechny tyhle dobré rady? Skvělé. A víte co?
Poraďte si nejdříve sami sobě. Proč? Protože na světě změníte snadno jen sebe, nikoho jiného.
Škoda plýtvat dobrými radami, když můžete poradit nejdříve sami sobě. A když se zlepšíte, dost možná inspirujete sami ostatní ke změně.
Včera jsem jel domů na kole. Cestou jsem potkal na kraji silnice stát starou třešeň.
Zastavil jsem se, opřel kolo o strom a pojídal zralé třešně. Nedělal jsem nic jiného, na nic jiného jsem nemyslel. Pozoroval jsem okolí, hlavu jsem měl vypnout a na nebi občas proletělo letadlo.
Říkal jsem si jaké je to fajn se občas takhle zastavit. Být offline, nemyslet na nic a jen tak být.
Zkusme se občas takhle zastavit. Nemyslet na nic, vyrazit do přírody a zkusit na chvíli jen být.
Uvidíte, jak si u toho krásně odpočinete. A možná vás napadnout nápady, které u počítače nebo pracovního stolu prostě nepřijdou.
Zastavíte se dnes?
Techmania Science Center (pohled z parkoviště)
Jsou podle mě dva typy muzeí - to interaktivní a to nudné. Minimálně z pohledu tříletého dítěte.
To nudné (a pěkné) je např. Technické muzeum v Praze, které jsme navštívili nedávno. Synovi se tam nejvíce líbila lokomotiva, ve které se mohl vyfotit. Byl to ostatně také jediný exponát, do kterého se dalo vlézt. Jinak vás všude jinde hlídalo snad deset hlídačů abyste se nedej bože něčeho nedotkli.
Na opačném konci je Techmania Science Center v Plzni. Za mě je to nejlepší muzeum / herna v ČR. Nepotkal jsem nic jiného, kde by se tak dítě zabavilo, poznalo různé fyzikální jevy, zároveň si mohlo skoro všechno prakticky vyzkoušet (včetně malého bagříku, kterého můžete ovládat) a zároveň se nemusíte nikde tlačit, protože je vše v jedné obrovské mega hale. Tudíž, na všechno je dost místa.
Skvěle nakombinované exponáty, kde se dítě může něco dozvědět a k tomu různé klouzačky, řeka z molitanu, do které můžete skákat, tekoucí voda, se kterou si děti mohou hrát… za mě unikátní pecka.
Jestli za mě jako rodiče můžu něco doporučit, stavte se tady a hrajte si. Neznám lepší místo na hraní a poznávání světa, než je tohle.
A protože víte, pokud mě znáte, že bez kafe ani ránu, tak můj tip je The Fresh Bar. Správnej hipster spot kde si můžete dát fajn koláč a k tomu výběrový kafe.
Techmania Science Center (uvnitř)
Jedno v životě jsem se naučil a to, že nikdo jiný vás neudělá šťastnou.
Štěstí si musíte najít, musíte o něj bojovat, musíte si za ním jít a někdy na cestě za štěstím nepotěšíte ostatní.
Nedá se zavděčit vždy všem. Ale pokud věříte, že vás musí někdo dělat šťastnými a šťastní jinak nejste, tak je mi to líto. Ale tak to nefunguje.
Štěstí je vaše práce, váš úkol a nikdo jiný to za vás neudělá.
Jak se dnes můžete potěšit?
Dnešek se pokusím prožít tak jako kdybych žádný jiný den neměl.
Neřešit budoucnost, nemyslet na minulost.
Užít si slunce, vítr, rodinu, čas venku. Stejně, jiný den než dnešek nemáme.
Přidáte se?
Mám i další možnosti.
Můžu nadávat na to, že lidé odhazují odpadky.
Můžu o tom diskutovat.
Můžu to přehlížet, ignorovat, dívat se jinam.
Můžu říkat, že sbírat odpadky má někdo jiný. Jindy. Ne přece já.
Nebo o tom můžu všude mluvit, psát, ale moc to nedělat.
nebo…
Při každé procházce zvednout a vyhodit dvě, tři plechovky, pet lahve a jiný bordel. Za pár týdnů jsem si tak vyčistil všechny cesty, které mám rád. Někdo to má dokonce jako sport.
Upřímně? Je to divný. Máte pocit, že to má dělat někdo jiný. Bohužel to nikdo jiný nedělá a tak raději než čekat… zkusíte to taky?
Když jde o ostatní, máme pro ně hned deset rad. Poradit kamarádovi, manželce, kolegyni - to není žádný problém. Hned víme, co mají dělat.
Jak mají zhubnout, jak lépe pracovat, jak lépe žít. Poradit ostatním je snadné.
Poradit sobě je daleko těžší. Máme pocit, že je najednou situace komplikovanější. Vidíme (nebo si to spíš myslíme) proč něco nejde, proč tahle rada určitě fungovat nebude a tak dále.
Zkuste jednoduché cvičení. Až budete chtít na sobě změnit, zamyslete se nad tím co byste poradili někomu jinému ve stejné situaci.
Podívat se na sebe jako na někoho jiného je jednoduchý způsob jak se “odzaseknout” a vyrazit vstříc nové změně.
Co byste poradili kamarádce ve vaší situaci?
Máte hned ty dvě tři rady? Skvělé. Jděte na nich makat.
A uvidíte, že to přeci jen jde. Změna je možné a my jí potřebujeme. Jděte do už už dnes. Proč?
Protože nic než dnešek nemáme.
Jak připravit publikum na prezentaci? To je úplná blbost, ne? Neměli byste se připravovat vy?
Ano.
Vlastně ne, vůbec ne.
Jsou dvě možnosti. První je, že na prezentaci jste dorazili tak tak a nemáte moc času na nic. Rychle zapojit počítač a jedeme.
Druhá možnost je dát si tu práci být na místě daleko dřív. U důležité akce minimálně o hodinu. Pak máte spoustu času na to si všechno v klidu zapojit a přichází ten nejdůležitější moment.
Jděte za vašimi posluchači, podejte si s nimi ruku, popovídejte o tom odkud přijeli, co je zajímá, co je trápí co se vašeho tématu týče. Tohle “zahřívání” publika má hned dva pozitivní efekty.
Ukážete, že jste připravení. Že si nečtete na poslední chvíli ještě své slajdy před akcí.
Ukážete neutuchající zájem o publikum. Prezentace je fajn, ale ten opravdový král akce je publikum samotné. Není publikum, není prezentace. A takhle dáte publiku tu nejvyšší poctu - mluvte s lidmi a hlavně hodně poslouchejte.
Když prezentuji, tak jsem vidět, jsem výrazný, jsem hlučný. Jedu show.
Ale když se bavím s publikem, jsem spíše introvetrní. Poslouchám, ptám se, zjišťuji. Tohle je to, co publikum chce. Naslouchejte!
Jak se seznamujete s publikem vy? Dáváte si dost času na to, abyste se s publikem seznámili?
Mluvíte spíš vy, nebo posloucháte?
Já vím, jako advokát prezentování se slajdy bych tohle neměl říkat, ale je to tak.
Lidé si skvělé jídlo zapamatují lépe, než skvělého řečníka. Proto nikdy neochuďte účastníky o dobrý catering - ať už jde o malý workshop nebo o velkou konferenci.
Byl jsem na důležité konferenci v Rumunsku, kde mj. vystupovat Daniel Goleman, Robin Sharma nebo Seth Godin. Některé prezentace jsem úplně zapomněl, ale doteď nezapomenu, že tam měli spoustu dobrého kafe zdarma a na oběd tak dobrého lososa, že jsem ho už dlouho neměl.
Pokud bych si měl vybrat akci s průměrnými řečníky a skvělým jídlem a zázemím, nebo skvělé řečníky a špatné jídlo a špatné místo, volím si první možnost.
Maslow měl pravdu.
Tak na to nezapomeňte až budete plánovat další akci.
