Nemám čas! Tento článek vám ho pomůže najít.

Poslední dobou se čím dál častěji setkávám s odpovědí, že někdo nemá na něco čas. Je ale zajímavé, že tu větu de facto neslyším od velmi úspěšných lidí. Tím jsem se dostal k myšlence, že úspěšní lidé čas mají, neúspěšní mají často min. výmluvu. 

Nehledě na to kde jste a jak úspěšní jste, kde můžete najít více času? Následují moje osobní tipy, které vám pomohou najít čas:

Tři dny analyzujte, co během dne děláte.

Tři dny si pište po čtvrt hodinách co jste v daném čase dělali. To pro mě bylo klíčové (a za tento tip vděčím mimo jiné Jardovi Homolkovi). Ke sledování času jsem používat Emergent Task Planner (David Seah). Zjistil jsem kolik času ztrácím na aktivitách, které nemají žádný smysl. Analýza toho, co vám zabírá čas, je prvním krokem vaší léčby. Už to mi pomohlo eliminovat spoustu zbytečných aktivit.

Eliminujte "pár proflákaných minut". Za mě velká novinka tohoto roku. Všiml jsem si, že jsem měl tendenci si občas krátit čas na mobilu na Instragramu nebo Facebooku. Obě aplikace jsem odinstaloval, a nechybí mi ani jedna, Facebook zůstal jen na počítači, u kterého nejsem stále. Nevidím sice každé vaše vyfocené latté v kavárně, ale mám díky tomu více času. Ono šlo o pár minut denně, ale to se slušně za týdny, měsíce a roky nasčítalo.

Nedělejte ze sebe poslíčka. Na poslíčkování je tady Messenger. Pokud není vaším posláním vozit věci z místa A do místa B, tak to prosím nedělejte.

Nechodím na obědy ve 12. Není horší čas, než jít ve 12 na oběd. Všude budete čekat frontu a budete dlouho čekat na jídlo. Stačí si vzít před 12 něco malého a jít v jednu na oběd, v každé restauraci je najednou o polovinu méně lidé (a čekáte také daleko méně). Další řešení je vařit si doma, příp. využívat rozvoz. Ušetří i čas do restaurace a zpět.

Eliminujte jízdy autem na nezbytné minimum. Pokud můžete, jeďte raději vlakem/MHD/taxi. Když už jedu autem, poslouchám audioknížky. Hlavně díky autu jsem jich za posledních pár let naposlouchal přes 70.

Naučte se delegovat. Většina toho, co děláte, může dělat někdo místo vás levněji, rychleji a snáze. Ať už jde o úklid, nakupování, poslíčkování a chození na různé schůzky. Vždy se dá najít někdo, kdo vám s tím může pomoci a rád to za úplatu udělá. 

Najděte aktivity, které delegovat nemůžete. A na ty se soustřeďte. Je jen několik málo klíčových aktivit, ve kterých vás nejde snadno delegovat. Na ty byste se měli právě soustředit a těm věnovat více času (právě také ten, který ušetříte delegováním jiných aktivit).

Přestaňte se vymlouvat.  Když je někdo v nastavení mysli, že "nemá čas" a toto a toto "musí dělat", nelze ho přesvědčit o opaku. Ani vás pak nebudu přesvědčovat. Musíte nejdříve změnit myšlení. Moje nastavení mysli je takové, že jsou tu prezidenti, miliardáři, opravdu úspěšní lidé (pro mě je třeba vzorem Tomáš Baťa). A oni měli stejně času jako já. Takže pokud mám pocit, že mám málo času, tak ho neumím efektivně využívat. Zkuste si najít vlastní podobou matru.

Naučte se naplno odpočívat. Tento tip jsem si měl dát už před lety. Neuměl jsem odpočívat, pracoval jsem přes noci, do rána, víkendy. Z dovolené jsem byl schopný si vybrat tři dny za rok. Vůbec toho nelituji, pořádná práce se nedá udělat od devíti do pěti. Ale musíte se naučit někde brát, někde relaxovat. Zapojte trochu sportu, zdravou stranu a naučte se vzít si klidně týden dovolené. Po dovolené budete mít třikrát více energie, než před ní.

Následující tipy vám budou fungovat jen pokud na nich budete pracovat. Zkuste s nimi experimentovat, zkuste najít cestu, jak vaše dny využívat více naplno a jak si je více vychutnat. Uvidíte, že se vám bude lépe dařit jak v osobním, tak soukromém životě.

Které tipy se osvědčily vám?

Pokud máte tipy, jak vy sami šetříte čas, budu moc rád, když je napíšete do komentářů. Nepište prosím, proč šetřit čas nemůžete. Moc děkuji!

Buďte výjimeční, nebo zmizte – jak se nestát komoditou

Před pár dny jsem psal článek o tom, jak má někdy naše kariéra tendenci stát se komoditou. Stát se něčím, co bude časem jen klesat na hodnotě, ztrácet svůj smysl a co bude (dost možná) časem nahrazeno stroji.

Dnes přicházím s prvním tipem, jak se stát opravdu výjimečným. Někým, za kým se zákazníci budou vracet, stát se někým, kdo nám bude chybět, když nepřijdete do práce.

Lekce první: Začnete si už vážit vašich současných a stálých zákazníků.

Získat nového zákazníka je násobně dražší, než vyřešit elegantně problém současných zákazníků nebo je jen tak občas odměňovat. Většina firem to vůbec nechápe. Dva příklady jen za několik posledních dní.

• Hotel při check-inu neudělal v systému check-in a blokace peněz na kartě se tak zrušila. Bylo potřeba, abych zašel do hotelu osobně a situaci řešil na místě a zaplatil znovu kartou. Na recepci jsem čekal asi dvacet minut, nikdo za tu dobu nenabídl ani kolu. Přitom v hotelu ví, že v jejich síti jsem za poslední rok spal už skoro 60x (!). Kolik lidí stráví více jak dva měsíce v kuse na hotelu?
• Eurowings (kromě dalších věcí, které mě na nich iritují) dnes měli přes dvě hodiny zpoždění. V letadle po nás ale pak chtěli 3 eura za kávu, Jakou aroganci musíte mít, abyste chtěli za 2 dl džudu tři eura či za jedno kafe z automatu, když jste nechali někoho čekat přes dvě hodiny?

A teď dva pozitivní příklady.

• V McDonald’s jsem si na jejich stránkách stěžoval na chování jednoho z jejich zaměstnanců. A to jsem si u nich kupoval jen jeden Cheeseburger (20 korun!). Přišlo rozuzlení, které by nečekal ani velký fanda smažených hranolek. Odepsala mi přímo jejich tisková mluvčí s osobní, upřímnou odpovědí s prosbou o mou adresu, že mi posílá kupon na 200 Kč. Den poté reagoval přes email manažer dané prodejny, opět s omluvou, a že až budu mít cestu kolem, osobně se mi omluví a útrata ten den tam je na účet podniku. A opravdu, zašel jsem tam, manažer mě pozdravil osobně, a vybavil nejen hamburgerem, ale ještě kávou a dezertem navíc včetně doporučení, co je podle něj nejlepší ten den v nabídce. To vše kvůli 20ti korunovému cheeseburgeru.
• Včera jsem byl v mém oblíbeném Lokálu a měl jsem po obědě chuť na něco sladkého. Chvíli jsme se bavili se servírkou, že mi nesedne žádný dezert a tak mi nabídla, že není problém mi udělat palačinku s domácí marmeládou (ano, jak dobře chápete, ta nebyla na jídelním lístku). Nebyl problém ji udělat, namarkovat a chvíli si se mnou popovídat.

Pokud si může McDonald’s dát takové práce kvůli jednomu burgeru a Lokál kvůli jednomu zákazníkovi a jedné palačince, proč byste si vy nedali práci starat se o vaše zákazníky, kteří u vás utrácejí desítky tisíc?

Co si dnes odnést:

• Poskytujte stálým zákazníkům pečlivý, nejlépe exkluzivní servis. Je daleko levnější odměňovat současné zákazníky, než získávat nové.
• Při každé reklamaci a vaší chybě oplácejte ve velkém. Pokud někdo platil letenku za několik tisíc, dejte mi minimálně občerstvení a pití zdarma.
• Buďte opravdu výjimeční, nebo opravdu levní. Nikdo dnes nekupuje průměr, kupuje to nejlepší v jeho vlastní kategorii. Proč byste si kupovali špatný hotel, když vidíte na tři kliky jeho hodnocení na Google, Tripadvisoru a Booking.com? 

Nebudujte vaši kariéru jako další aerolinku

V posledních týdnech nasbírám celkem osm letů. To je asi stejný počet, co jsem dříve létal za rok. Co mě zaráží je jak jsou služby aerolinek de facto naprosto stejné. Jejich služba se pak stává komoditou. Stává se i vaše kariéra komoditou?

Letěl jsem s ČSA, nedostal jsem ani sklenici vody a letenka stála víc jak letenka s German Wings (oproti ČSA nízkonákladovka). Kromě barvy letadla a toho, že v ČSA letuška všechny zdravila česky (což doteď nechápu), byste ČSA od German Wings nerozeznali.

Přichází na scénu Air Berlin, se kterými jsem absolvoval čtyři lety. Služby byly de facto stejné (stejně průměrné letušky, průměrné uniformy a průměrné chování personálu), jediný rozdíl byl v tom, že jste měli zdarma pití co jste chtěli (standardní káva, čaj, voda, džus) a malý snack. Zase, nic extra, ale z těch tří nejlepší.

Dostáváme se ale k vaší kariéře. Z těch tří aerolinek bych nevybral žádnou, co bych mohl doporučit. Žádná mi nijak neutkvěla v paměti a jde tedy o komoditu - letět z místa A do místa B. Pak se na danou službu díváte jen podle jediného měřítka a to je cena. Protože jsou všichni de facto stejní, budete vybírat ty s nejnižší cenou. Služba je přeci stejná, ne?

Pokud se ve vaší kariéře výrazně neodlišíte od ostatních (know-how, sítí kontaktů, skills, jazyky, přístupem k lidem, ...), stanete se komoditou. Nikomu nebudete chybět po tom, co odejdete (nikdo si toho možná ani nevšimne) a budete placeni jako komodita, tedy tou nejnižší možnou cenou.

Jak pozná zákazník, že na tom pracujete vy? Co vás odlišuje? V odpovědi buďte naprosto upřímní, protože zákazník má v dnešním světě nulovou trpělivost. 

Jazyky umíme blbě a můžeme si za to (částečně) sami

Za poslední dva roky jsem měl tu možnost poznat víc jak deset lektorů němčiny. Tahle zkušenost mě obohatila o pocit, proč jsme v jazycích tradičně na chvostu v celé EU. Rád bych to nějak shrnul, kdo je podle mě dobrý učitel jazyka, kdo špatný a proč Češi podle mého umí jazyk špatně a celý ten proces učení je špatně.

Život není učebnice.

Na tohle narazíte asi jako první věc, když dorazíte do Drážďan, možná jen za česko-německé hranice. Možná jste uměli dokonale tabulky všech možných pádů, ale jak na vás Němec začne šprechtit, jste mimo. Proč? Byli jste nejspíš zvyklí na to, jak mluví Němci na CD k učebnici. O tom, že takhle nikdy nemluví, nemusí být asi řeč.

Byli jste také zvyklí na rozhovory v učebnici a důkladné vypisování gramatických cvičení v učebnicích. Další ztráta času, protože Němec se s vámi chce dohodnout, musíte reagovat a nemáte zrovna čas přemýšlet, která spojka jde se kterým pádem. 

Váš učitel to myslel dobře.

Chtěl vás naučit gramatiku, které spojky se váží s kterým pádem a jak se v Němčině pěkně skloňuje. Což většinou vede k tomu, že v reálu jste nervózní říct vůbec jednu souvislou větu, protože se bojíte. abyste neudělali chybu. V regionu DACH (Německo, Rakousko, Švýcarsko) pracují miliony cizinců, kteří umí hůř (nebo líp) jak vy. Nikdo se na vás nebude koukat blbě, když budete blbě mluvit.

Včera koupit já dva rohlík.

Pokud je cílem jazyka se domluvit, pak potřebuje hlavně slovíčka. Spoustu slovíček. S těmi pár základní gramatiky a jedete. To netrvá dlouho se naučit. Když budete pilovat každou gramatiku, ztrácíte čas něčím, co samotný rodilý mluvčí úplně nerozumí.

Větě výše asi všichni rozumíme. Ok, není uhlazená, není správně, ale má jasný smysl. Pokud ale nevíte, jak se řekne "rohlík", je to už docela problém.

Jak z toho ven?

Obklopte se cizím jazykem, který se chcete naučit - knížky, audioknížky, videa, telefon a počítač v daném jazyku. Dělejte ho každý den. Ano, každý den.  Najděte si kamaráda či kolegu, který daným jazykem mluví a pravidelně ho trénujte.

Pokud se budete muset domluvit, jazyk se naučíte zázračně rychle. Nutnost je (v učení jazyků) matka inovace a pokroku. 

Potřebujete lepší design? Pozor na CRAP.

Vytváříte prezentace v PowerPointu? Děláte analýzy v Excelu? Řešíte sociální sítě jako Instagram nebo Facebook?

Pak jste designér.

O designu existují stohy knih. Vy ale potřebujete pro začátek pevné základy. Jedna z výborných knih o designu je The Non-Designer's Design Book od Robin Williams (ne ten herec). Přináší zkratku čtyř písmen, které položí základy vašemu dobrému designu:

• Contrast (Kontrast) - Prvky, které jsou jiné, udělejte výrazně odlišné. Ve vašem designu by se mělo objevovat minimum prvků, které jsou si podobné (ale ne stejné). Co je jiné, by mělo být výrazně jiné. Co patří k sobě, by mělo být stejné (stejné barvy, stejný design, font).
• Repetition (Opakování) - Opakujte prvky (barvy, font, tvary, grafické koncepty) napříč vaší prací. Vytváří to organizaci a posilujte jednotnost. 
• Alignment (Zarovnání) - Nic by neměl být na stránce umístěné náhodně. Každý element má mít svoje vizuální spojení s jinými elementy. To vytváří čistý design. 
• Proximity (Blízkost) - Prvky, které spolu souvisí, by měly být blízko sebe. Naopak odlišné prvky by měly být daleko od sebe. To organizuje informace a snižuje zmatek a vytváří jasnou strukturu. 

Jak můžete využít CRAP ve vašem designu? Pište do komentářů, těším se na ně.

PS. Víte, že jsem na Instagramu? Přijdete se mě, aby vám neunikly žádné novinky.

Nakopnete se do zadku? Recenze workshopu Umění sebedisciplíny s Jaroslavem Homolkou #predatorcode

V pátek 22. 1. 2016 jsem se zúčastnil workshopu Umění sebedisciplíny kouče, trenéra a nakopávače zadků Jaroslava Homolky. Možná přemýšlíte, že byste na nějaký jeho workshop zašli. Možná jen chcete vědět, jaké to bylo. A stálo to za to?

Pokud nejste úplně organizovaní, pokud se vám nedaří budovat nové zvyky, nebo pokud chcete líp spolupracovat s ostatními - na workshop určitě jděte. Přiznám se vám ale nejdřív, že se mi na workshop ze začátku nechtělo. 

Proč? Mám už asi averzi na různá "školení". Zvlášť v českých luzích a hájích bývá kvalita sporadická a školení se šijí univerzálně. Vyhozené peníze a čas pro všechny strany. Schválně, kolik jste zažili nudných školení? 

Workshop protíná téma sebeorganizace, organizace, motivace a disciplíny (s různými zajímavými překryvy). Už výběr místa (Hotel Ibis na Andělu) se mi líbil. Člověk se tam dostane dobře všemi prostředky a zároveň nesedíte v prosklené zasedačce. Dobré kafe z automatu hned na úvod po ráno, to mě potěšilo (řekl jsem, že na rozdíl od spousty školení, bylo kafe v ceně?).

Začalo se včas. Ono je fakt umění začít včas (z mnoha různých důvodů) a v průběhu celého dne nebyly žádné technické potíže. Co mě dostalo je, že Jarda válí bez slajdů. Zkuste si dát celodenní workshop bez prezentace, za kterou byste se mohli schovat.

To chce sakra skill.

Už z toho mi bylo jasné, že Jarda ví o čem mluví. Mluví z něj zkušenosti, mluví zajímavě, pobaví. Přestávky jsou když pozná, že potřebujeme trochu dobít baterky. V průběhu celého dne vás čekají různá cvičení, takže si jednotlivé techniky ošaháte. Zároveň kvituji složení skupiny, měli jste možnost poznat velmi zajímavé lidi a vidět práci s motivací a organizací z jiného pohledu.

Jarda vám nic necpe. To bylo moje druhé, rychlé zjištění. O to raději jsem dával pozor. Nejsem fanda lidí, kteří vás něco učí, ale existuje jen jejich pravda a prezentují se jako lidé, kteří mají snad i ponožky srovnané podle barev. Jarda hraje fér, neprezentuje se jako někdo, kdo ví vše a vše dělá dokonale. Je lidský, tím si vás získá.

Dostali jsme takový fajnový Papelote zápisník, který mám nacpaný poznámkami co změnit, co zlepšit. Co jsem zatím s úspěchem implementoval?

• Dělám si za tenhle týden časové snímky (k tomu používám geniální Emergent Task Planner)
• Přešel jsem k plánování s papírovým diářem Moleskine Weekly Large. Velikost mi naprosto vyhovuje, vejdou se vám tam i poznámky a úkoly. Kde potřebuji upozornění, to jde do Google Calendar. K projektům a cílům používám Trello pro které mě nadchnul Tomáš Beránek.
• Každý větší úkol dělím na menší.
• Začal jsem používat pravidelně if-then. Neznáte? Mrkněte, pecka.
• Každých 14 dní čtu jednu knížku.
• Zrevidoval jsem cíle, vypnul veškeré notifikace.

Kdybych měl navrhnout, jak workshop vylepšit? Zkusil bych zapracovat s nějakým follow-upem a možná dal účastníkům víc konkrétních nástrojů co dělat po tom, až odejdou. Nikdo za vás činky zvedat ale nebude. Za mě spokojenost z workshopu a rád někdy zajdu na další. 

Měl bych ještě tip na dva pěkné rozhovory s Jardou Homolkou (a třeba i ty vám pomůžou se rozhodnout, jestli na jeho workshop jít). Jeden je s Petrem Márou o Predatorcode (Bistro Digital), druhý o stejném tématu, ale delší (a co se zvuku týče kvalitnější) verze. Ráno posnídat u jednoho z videí jest produktivní začátek dne. 

Co jste si odnesli z workshopu Jardy vy (pro ty, kdo na jeho workshopu byl) a co pomáhá vám v tom, být organizovaný? Budu se těšit na komentáře. 

Sledujte mě na (novém!) Instagramu @jak_safranek nebo na Twitteru @jakubsafranek. Budu moc rád, když se na těchto dvou sociálních sítích nějak protneme. 

Nemáte čas? Možná řešíte blbosti.

Motto:

Hledí-li si kdo věcí cizích a malicherných, nezbývá mu čas na věci vlastní, potřebné a důležité. – Tomáš Baťa

Design topení na obrázku je učinění fail. Podobných věcí, které jsou očividně špatně, najdete každý den desítky. Vyplatí se vám tím ale zabývat?

Všímat si špatného designu vám pomůže vylepšit si  váš dobrý vkus a cit pro to dělat věci tak, aby fungovaly. Samotným pozorováním se můžete hodně naučit.

Na činžovním domě, který stojí při cestě k nám domů je očividně špatný design zábradlí na balkóně. Devadesát procent lidí si zábradlí zakrylo rákosem, aby skrz něj nebylo vidět. Na soukromí architekt mohl ale myslet už při návrhu a místo velkých mezer u zábradlí tam dát např. neprůhledné sklo. Nebylo by pak třeba zábradlí balkónu zakrývat rákosem. Stačilo se dívat co lidé chtějí (soukromí na balkóně). 

Takových chyb najdete spoustu. Špatně navržené jídelní lístky, reklamy cestovek, weby, billboardy, chyby v designu mobilního telefonu.... každý den se setkáváme s věcmi, které nás spíš trápí, než že nám slouží.

Řešit tyhle malichernost a psát o nich dlouhosáhlé články je na nic, pokud s tím něco neuděláte a pozorování nějak nevyužijete. Krásným příkladem pozorování je např. návrh korejského designéra, který přepracoval volební lístky v USA nebo Peter Smart, který vytvořil nový design palubních lístků do letadla. 

Takové mini projekty se budou snadno šířit po webu, bude se o vás mluvit a lidé vás budou chtít slyšet a následně najmout. Je to také skvělá věc jak obohatit vaše CV ve volném čase.

Co si z toho vzít?

1. Najděte něco, co nefunguje, co je špatně.
2. Pozorujte. 
3. Navrhněte, jak by bylo nejlepší to řešit.
4. Publikujte vaše řešení na webu.

Neřešte blbosti, ztrácíte tím čas. Zkuste ale s námi sdílet řešení. Výhodné jak pro nás, tak pro vás. Výhodné pro celý svět.

Co můžete vyřešit?

Pozn. Tipy na knihy o designu, díky kterým se na věci budete dívat naprosto jinýma očima:

The Non-Designer's Design Book - Robin Williams

Universal Principles of Design - W. Lidwell, K. Holden, J. Butler

The Design of Everyday Things - Don Norman

Don't Make Me Think - Steve Krug

Co říkáte vs. kam investujete

Pro většinu lidí je zásadní zdraví, vzdělání, vztahy, práce a rodina. Jsou to hodnoty, kterým věří. Hodnoty, které se snadno proklamují a snadno kontrolují.

Není zásadní co je vaše hodnota. Je zásadní jestli do ní investujete tři nejdůležitější komodity - čas, peníze a energii.

Tomu, kdo říká jedno a myslí si druhé, říkáme pokrytec. Co si pak ale myslet o spouště lidí, kteří věří ve vzdělávání, zdraví a vztahy a investují do těchto třech hodnot minimum času, energie a peněz?

Průměrný Čech investuje podle ČSÚ do vzdělávání 80 Kč měsíčně. Přitom tolik řečí o tom, jak je důležité celoživotní vzdělávání. Pokud by do něj průměrný Čech investoval alespoň deset procent průměrné mzdy měsíčně, bylo by to 2 700 korun, tedy skoro 34x tolik. Přitom investici do vzdělání a rodiny vnímají Češi jako nejlepší v životě. 

Udělejte si krátkou revizi toho, za co utrácíte čas, peníze a energii. To jsou vaše reálné hodnoty. Jsou v souladu s vašimi hodnotami, které nosíte v hlavě?

Pozn. Zajímavou studii Češi 1990-2015 (za co Češi vydělávají, utrácejí, jak se cítí, čemu věří) najdete na www.25let.cz. Doporučuji!

Fakt super knížka, musím doporučit! Co sis odnesl? Vůbec nic.

Výběr z mé knihovny.

Když mi někdo doporučuje nějakou knížku („To je super knížka, tu si musíš přečíst!“), rád se ho zeptám, co si z té knížky odnesl, co na svém životě po přečtení té super knížky změnil.

Nejčastější změna v životě? Vůbec nic.

Promrhat tolik času na přečtení knížky, co má 300 stran a nezměnit vůbec nic? To už je lepší nečíst vůbec nic, protože alespoň ten čas využijete nějak efektivně. Podle mého naprosto hrubého odhadu 80 % naučných knih nemá žádný reálný dopad na životy čtenářů. 

Četli jste třeba Getting Things Done, Presentation Zen nebo třeba Konec prokrastinace? Ano? Co jste si odnesli, co jste reálně změnili ve svém životě? Je možné, že vůbec nic?

Čím to podle mě je? Čtení má hrozně blízko k reálné práci. A vypadá na první pohled opravdu produktivně. Obhájit si čtení knížky o hubnutí je hrozně snadné. To, že reálně vůbec nehubnete, protože s tím nic neděláte, je pak věc druhá.

Čtení knížky je jako když se pustíte do úklidu místo psaní diplomky. Víte, že to není zrovna to, co byste měli dělat. ale je to nejbližší aktivita k práci, kterou byste doopravdy měli dělat. 

Co s tím dělat? Víte co? Také na trpím. Čtu toho hrozně moc, jsem přímo zavalený knihami (zatím stíhám tempo jedna kniha za 14 dní) a pak třeba zjistím, že jsem ale žádný tip z knihy ani nezkusil. Co s tím tedy, co mi pomohlo? 

Vyprdněte se na čtení haldy knih a soustřeďte se na čtení jedné knihy. Potrhejte si zajímavé kapitoly a na svůj blog/Facebook hoďte výpisky z té knihy, co nejzajímavějšího jste si odnesli. Udělejte na výpisy z knihy krátkou prezentaci a hoďte na Speakersdeck nebo Slideshare. Zkuste někoho něco naučit, co jste si z knihy odnesli. Udělejte na tohle téma workshop zdarma/za pár korun na Naučmese. Napište recenzi. Zkuste u každého tipy přemýšlet, jak ho můžete aplikovat do života a z každé knihy si vyberte tři tipy, které využijete/zkusíte.

Jaký tip na praktické čtení knihy si odnesete vy z tohoto článku? 

Napište komentář nebo sdílejte článek, budu moc rád! Předem děkuji fandům blogu.

První (český!) workshop, na který jsem se přihlásil. Přidáte se?

Českým vzdělávacím workshopům jsem se vyhýbal jako čert kříži. Většina z nich už z popisu vypadala nudně, nabídka není nijak široká a málokterý workshop dokázal inspirovat. Když jsem potřeboval inspiraci na lepší slajdy, letěl jsem do Londýna vidět Seth Godina live. Pak to byl workshop Duarte v Amsterdamu, obě akce naprosto skvělé. Hvězdy v oboru.

Poprvé po dlouhé době jsem se ale přihlásil na český workshop. Konkrétně pak Umění sebedisciplíny, první část cyklu #predatorcode, kterou vede Jaroslav Homolka. Možná ho znáte třeba z Bistro Digital. Viděl jsem ho na iCON Prague a jeho přednáška tam byla pro mne s velkým odstupem nejlepší. Proč? Žádný bullshit, jasně a stručně k věci, od člověka, co už má zkušenosti. 

Pevně věřím, že to bude super. Mrkněte na jeho stránky, třeba vás také nějaká část z cyklu zajme a přihlašte se. První už je plný, ale další ještě volné. Investice do sebe se vrátí. Češi málo investují do sebe (pár Kč / měsíc typicky) a je to chyba.

Změníte to? Proč nezačít u sebe?

Výzva! Účastnili jste se nějakého workshopu / školení v ČR, které bylo super? Prosím, doporučte do komentáře níže, budu vám neskonale vděčný! Předem díky!

Víte, že jsem už na Facebooku? Dejte "like", ať nepřijdete o nové updaty.