Mít zájem je přesně ta chybějící komodita

Ráno jsem si koupil makový rohlík a ovocný smoothie v bufetu u nás v práci. Je to úplně obyčejný bufet, který najdete v kdejaké kancelářské budově. Až na jeden rozdíl.

A to je ta bláznivá blondýna.

Nevím jak se jmenuje, ale ona přesně ví, jak se jmenujeme my, kteří za ní ráno chodí. Kasa jí zřejmě ukáže (když platíte svou pracovní vstupní kartou) vaše jméno. A jí tak napadlo si zapamatovat nejen jméno všech zákazníků, ale i jejich tradiční ranní nebo odpolední objednávky.

V praxi to vypadá tak, že stojíte ve frontě a slyšíte "Dobré ráno Martine, espresso jako vždy?", "Dobré ráno Moniko, míchaná vajíčka? Jak velký máte dnes hlad", "Dobré ráno Petře, tak co ten váš velký projekt, zadařilo se?"

Možná vás teď napadá argument, který jsem tu slyšel. Vždyť je to přece jednoduché a zapamatovat si stačí jméno a objednávku. Až na to, že to skoro nikdo nikde nedělá.

Kolikrát vás někdo v hotelu oslovil jménem a znal vaší objednávky ještě dříve, než jste jí řekli?

V tomhle bufetu je neustále fronta, vždy tam stojí lidé a začínám mít podezření, že tam chodí i když vlastně nic nepotřebují. Kromě toho potkat někoho, kdo o ně projeví zájem, nabije je trochu pozitivní náladou a ukáže jim (skutky!), že na nich záleží.

Když jsou lidé ochotni platit 120 Kč za jedno latté, aby na papírovém kelímku bylo jejich jméno.. kolik by byli ochotni platit vám, kdybyste váš business udělali více osobní?

Síla rukou psaného vzkazu - co vás může 5* hotel naučit o službách

Na trhu se nejvíce platí těm, kteří dokáží být buďto levní, nebo skvělí. Pro ostatní není místo. Najít nejlepší restauraci v okolí je prací na tři kliknutí, nejlepší hotel v Londýně na čtyři. V době kdy snadno najdeme to nejlepší pro nás (nemusí být nutně to nejdražší) je nejtěžší pozicí na trhu průměr - být průměrně drahý s průměrnými službami. Lidé v případě průměru pak volí často tu možnost nejlevnější, nebo nezvolí nic.

Jak je možné, že 5* hotely účtují pětkrát i desetkrát za noc tolik co levnější hotely? Samozřejmě, prestiž je jedna věc. Lidé rádi platí za pocit výjimečnosti. Chtějí vypadat výjimečně ale chtějí se tak i cítit. A to dobrý 5* hotel umí opravdu dobře. Umí ale i něco dalšího.

V hotelu The Temple House (nejlepší hotel v Chengdu, hlavním městě provincie Sichuan v Číně, kterou znáte nejspíše jako rodiště pálivých jídel alá "hovězí po sečuánsku") vám rádi napíší ručně psané přání s krabičkou makronek když máte narozeniny. 

Jsme ochotni platit tisíce za to, aby nám někdo ukázal trochu lidskosti? Ano, jsme.

"Náš zákazník, náš pán" už dávno neplatí a často hraje hlavní roli cena. Za kolik, ptají se vás? Pokud ale nechcete hrát tuhle ohranou hru a vykouzlit také občas někomu úsměv na tváři, nemusí vás to stát ani hodně peněz, ani hodně práce.

Bude vás to ale stát hodně psychické práce. Napsat někomu ručně psaný vzkaz totiž není to, co bychom dělali běžně a rádi a proto se za to dobře platí. Za malé projevení lidskosti jsou lidé ochotni hodně zaplatit.

Co může být tím ručně psaným vzkazem ve vašem podnikání či práci? Jakou malou věcí můžete mile překvapit své zákazníky a kolegy? Pokud máte dobrý nápad, podělte se s ostatními v komentářích.