Být iniciátor, nebo kolo ve stroji?

Strike a match - beniale (2012, sxc.hu)

Být kolem ve stroji se člověk snadno naučí už ve škole. Nejdůležitější otázka je "Bude tohle v testu?". Sklonit hlavu, umět zatnout zuby a podřídit se systému. A když přijde do práce ptá se "Co je potřeba udělat, jaké problémy řešit?". Ano, je dobré řešit problémy, ale proč stále čekat na instrukce, ptát se sám sebe jestli dostávám dost a jestli a kdy přijdou další úkoly.

Proč nebýt iniciátorem, startérem? Začít meeting příležitostmi - co je možné dělat lépe, co přestat dělat, co zahodit a udělat znovu a pětkrát lépe od začátku? Ano, chce to odvahu. Může se zdát, že odvaha se dá koupit. Přijdete do knihkupectví a je tam sto knížek o tom, jak něco začít dělat. Jak fotit, jak podnikat, jak vést meeting. 

A kde se dá koupit odvaha? 

Odvaha začít z nuly, odvaha začít dělat něco úplně jinak, odvaha být iniciátorem? Nedá se koupit, přesto jde pěstovat. Být kolem ve stroji a čekat na instrukce, nebo něco začít?  Každý z nás můžou být jiskrou, která se promění v mohutný plamen.

Iniciátor? Startér něčeho nového, neokoukaného a nejspíše nevyzkoušeného? Vy? 

Udělejte to, co jste nikdy nedělali.

​Spoustu lidí chce podnikat, ale jen málokdo se do podnikání opravdu pustí. Není divu. Nikdo vám totiž neřekne, co máte dělat. Podnikatelů je proto tak málo.

Na škole jsme si zvykli, že byly vždy jasná zadání. Hádali jsme, když nebylo jasné zadaní a prali jsme se o bodík navíc. Naším hlavním zájmem bylo jediné - bude to v testu? Kreativita, nadšení a iniciativnost se projevovala v těch nejmenších případech. Iniciativní se hlásili, méně iniciativní spali.

A potom si najít dobrou práci. ​Dobrá práce může zajistit ​to, co vás vyléčí od strachu z žádného zadání. Plány, porady a jasné zadání je pak zase v kurzu. 

Vyhledávejte nejasná či žádná zadání, protože tam máte největší příležitost uspět. Otáčet hamburgery v McDonald's o pět procent rychleji vás může katapultovat na zaměstnance měsíce, ale nezajistí vám to jistou kariéru. Ti nahoře nemají často vůbec žádné zadání. ​

A vy můžete být tím nahoře už teď. Podnikavost je ve vás a vždy byla. Nehledejte zadání. Udělejte to, co jste nikdy nedělali.​

Potřebujeme vaši podnikavost.​

Líbil se vám článek? Přihlašte se pro odběr newsletteru (formulář na levé straně stránky) a získejte tak další business tipy a nové ebooky zdarma. Žádný spam, žádné kraviny.​

Jak si opravdu můžete vybudovat nový zvyk (a přestat věřit self-help zen gtd kaizen gurus)

Když jsem psal před několika týdny článek o vůli a co ji ovlivňuje  dostal jsem spoustu zpětné vazby. ​Už přes tři týdny každý den běhám běhám a pokud chcete také vybudovat nějaký nový zvyk, je dobré podle mně vědět tři zásadní věci.

1. Vše, co jste četli o postupných změnách, je nejspíše špatně (a nefunguje to).
2. ​Pokud chcete posilovat vůli a budovat nový zvyk, potřebujete především vědět, jak zvyky fungují. 
3. K budování nových zvyků je potřeba odstraňovat vše, co vaši vůli vyžaduje.​

Jak jsem psal v minulém článku o vůli, vůle je omezený zdroj. Dle posledních poznatků vědy jí mám prostě někdy více, někdy méně. Není divu, že někdy vyluxujete lednici, když přijdete po práci unaveni domů, nebo že se vám do fitka v sedm večer nechce a tabulka čokolády v prostředním šuplíku je více sexy, než pekáč buchet na břiše (minimálně je daleko dostupnější).​

Vůle máme prostě málo a kde co nám vůli ubírá. Pokud chcete vybudovat nový zvyk, pracujte jako první na hladkém průběhu. To, co se chcete naučit, musí vyžadovat minimum aktivní vůle. Dám příklad z běhání. Když si nesbalím věci na běhání a nebudu je mít v chodbě, tak když budu chtít běhat budu potřebovat vůli nejen na samotné běhání, ale i na balení se na běhání. V průběhu toho dávám spoustu šancí přemýšlení o to, jestli se mi chce nebo ne. Když mám ale sbaleno a boty, bunda - prostě vše, v čem běhám mám už na sobě​ ještě před běháním, není to tak těžké zvednout zadek od počítače.

Pokud chcete změnit zvyk, změňte nejdříve prostředí, které vás ovlivňuje. Říká se tomu guiding structure​. S vůli musíte šetřit. Pokud chcete jíst zeleninu, tak si jí v první řadě dostatek kupte (nebo ať jí vám vozí Tesco donáškou až do lednice) a nekupujte věci, co nechcete jíst. Hubnutí začíná nakupováním. 

Postupné změny zvyku nefungují tak snadno, jak je nám prezentováno. Dost často od self-help praktikujících (doplňte slova "zen", "GTD", "kaizen" dle chuti)​ uslyšíte, jak je důležité dělat malé změny pomaličku. 

V práci by vás za zvýšení zisku o 0,001 procenta ročně nejspíše vyhodili (pokud nepracujete v Google). Nesnažte mít stejně pomalý postup v budování zvyků. Výsledky chce každý (váš šéf, zákazník, manželka, váš pes...) a vás samotného potěší. Nikoho ale nebaví dřít bez odměny a proto si najděte jasnou odměnu za každý den, kdy budete budovat svůj zvyk (nebude pokuřovat s tetkami v okně, půjdete běhat, ...). U mě je to čokoláda - za každé běhání kus čokolády.​

Pro další skvělé informace doporučuji následující video. Charless Duhigg je prostě borec a o zvycích toho ví, než kdejaký self-help guru:​

Tři způsoby jak více vydělat

jsou vyrábět levněji, prodávat větší objemy, nebo prodávat za vyšší cenu. Můžete tedy snížit náklady, zvýšit obrat, nebo zvýšit marže. To jsou tři základní způsoby jak vydělat víc.

 Většina lidí je chyceno do pasti prvních dvou způsobů a jejich kombinace. Ptají se: „Jak mohu prodávat více za méně?“. K tomu potřebujete především hodně levné a nahraditelné lidi, unifikované procesy (pak můžete kohokoliv snadno nahradit (optimalizovat, lidově vyhodit) a co nejlevnější vstupy. Velmi rychle narazíte na surovou konkurenci. Nemůžeme se divit, když samoobsluhy postupně krachují v konkurenci diskontů a supermarketů. Se strategií větších objemů velmi rychle narazíte na dva problémy – těžko se prodává za méně a těžko budete mít nějakou konkurenční výhodu. Pokud je váš produkt stejný jako ostatní, tak s dovolením beru ten nejlevnější.

Pokud chcete porazit industriální model, vydejte se po maržích. Nejlepší restaurace dokáží z mouky, cukru a těsta za pár korun vykouzlit dezert za stovky korun. Nejdražší je pak umění – kuchařské umění a pro zákazníka jsou nejcennější pocity, které má z večera v takovém podniku. Snažte se prodávat silné, pozitivní emoce, které váš produkt vyvolá. Zacíleni na vaší marži se budete snažit dostat nahoru, nebýt jen dobrými, být špičkami. Budete tak moc být štědří, zákazníkům dát něco extra, protože vám za skvělou službu dobře zaplatí.

Dávejte ale pozor na to, kam míříte. Pokud se nerozhodnete postavit model s nahraditelnými částmi, ale stát se jednou nahraditelnou částí a podávat průměrné výsledky bude velmi snadné vás nahradit. Raději se snažte zvyšovat svou cenu na trhu a svou marži. Objemy si vás najdou, a zisk se postará i o náklady.

Transakce vs kontakt

Některé restaurace fungují jako továrna. Dostanete vždy stejný lístek. Číšníci vás zdraví dle příslušného manuálu. Manuál napsal vedoucí provozu nebo majitel restaurace a vynucuje si chování zaměstnanců dle stanového řádu. Kuchař už nepřináší nové inovace. Vaše KVZ (knedlo–vepřo–zelo) vypadá vždy stejně dobře, ale začíná vás to nudit. Říkáte si, proč by se nemohl někdo začít chovat kreativně. Je jen jedna správná cesta jak zdravit, upéct maso, napsat jídelní lístek?

Společnosti, které už odpustily od modelu industriální ekonomiky, se nebojí ztrát. Ano, špatný blog, tweet, příliš originální pozdrav zákazníka může znamenat ztráty. Většinu času to ale bude přinášet zisk, pokud dáte lidem šanci používat vlastní mozek. Určitě je dobré mít příručku, postup, návod… ale buď je váš business industriální (výroba), ale daleko pravděpodobněji je váš business o kontaktu.

Nudné si nikdo nezapamatuje, stejně jako stejné. Všimli jste si někdy prodavačky v supermarketu, která nemohla přijít tentokrát do práce? Buď jste nahraditelnou součástí systému, nebo se snažíte o kontakt. Lidé schopni tvořením lidského kontaktu s ostatními nám budou vždy chybět, na jakékoliv pozici. 

Kino, nebo PowerPointová prezentace

O víkendu jsem byl s přítelkyní na nové bondovce Skyfall. Už při vstupu do sálu se lidé mačkali, vybaveni popcornem a kolou. Sál plný lidí a film začíná dramatickou akční scénou trvající asi patnáct či dvacet minut. Ostrý začátek, kdy rovnou spadnete do filmu bez větší okolků a poměrně vás překvapí, když Bonda hned na začátku zastřelí na začátku jeho vlastní kolegyně–agentka.

Prezentace se podle mě mají od filmu co učit. Lidé chodí rádi na filmy, protože je baví a zároveň vás to občas nutí zamyslet se, v něčem vás to třeba inspiruje, nebo něco sami v životě změníte.

K prezentacím se nevyplatí laxní přístup. Někdo má pocit, že vždy když stojí na stage a mluví před lid, dělá prezentaci.

Prezentace je o tom něco změnit, nikdo nesmí odejít stejný, jako na prezentaci přišel.

To vás bude motivovat k tomu dělat dramatické prezentace, plnit je zajímavými příběhy, přidávat do prezentace akci a napětí. Protože budete vědět, že musíte něco změnit. Že váš výstup nesmí vypadat uměle.

Druhá možnost jak mít nezapomenutelnou prezentaci je kdyby na vás spadnul strop (určitě znáte spoustu vtipných historek komu se co stalo při prezentaci).

Záleží jen na vás, kterou možnost si vyberete.

Hrdina všedního dne na lince 177

Začal nový semestr a tak to kolem mě létá abstraktními slovy jako synergie, proaktivita, týmový duch apod. Proaktivita mi připomněla jednu z jízd z kolejí na Jižním městě směrem na Chodov. Je to cesta autobusem MHD o třech zastávkách, zabere tak asi pět minut. Naprostá většina jízd je absolutní rutina. Jízda nudí řidiče určitě stejně jako cestující a je to vlastně taková hromadná ztráta času (pokud si třeba nečtete knížku, nebo neděláte něco kloudného). Potkal jsem ale řidiče, který se rozhodl dělat svou práci prostě jinak.

Jak se za mnou zavřeli dveře autobusu č. 177 jednoho letního rána, řidič autobusu si vzal mikrofon a začalo se z reproduktorů ozývat následující hlášení: „Dobré ráno vážení cestující, rád bych vás přivítal na pravidelné lince číslo 177 mezi zastávkami Poliklinika Mazurská – Chodov. Dnes můžeme očekávat krásný den, bude jasno až polojasno, s teplotami mezi 25 až 28 stupni. Doprava je dnes velmi plynulá a naší na konečné zastávce tak budeme přesně dle jízdního řádu. Rád bych vám poděkovat, že využíváte našich služeb a přeji vám příjemnou cestu.“

Proaktivita není o velkých činech. Je právě o těch malých. Že vyměníte v kanceláři prasklou žárovku, přihlásíte se na hodině, když se nikdo nehlásí, pomůžete staré paní s taškou, když se nikdo jiný nenabízí, uděláte úkol o trochu lépe, než byste museli, přinesete ráno malý dárek kolegům v práci nebo květinu přítelkyni, dárek přítelovi, uvaříte kamarádům čaj, zavoláte domů a pozdravíte hlasitě v obchodě. Pokud řidič autobusu linky 177 může změnit zážitek z jízdy a pamatuji si tu jízdu už skoro rok, je čas na nás. Vyhrňme si rukávy, zítra je čas udělat něco konkrétního jinak. Jaký je váš plán?

Jak na vizitky

The rule of friendship means there should be mutual sympathy between them, each supplying what the other lacks and trying to benefit the other, always using friendly and sincere words. –Marcus Tullius Cicero 

Vizitky, to zní jako další nástroj masového marketingu. Stejně jako pampeliška, někteří lidé si dávají za cíl kolik vizitek denně rozpráší. S vizí houfného networkingu se snaží zasadit svoje kontaktní semínko do našich peněženek a doufají, že si na ně vzpomeneme, až nám bude po obchodnících smutno. Podle mě v tom případě vizitky nemají smysl. Pokud je budete rozdávat bez rozmyslu a cíle všem, které potkáte, můžete také zkusit rozdávání letáků v metru a mačkání v poštovní schránce spolu s prospekty diskontů a jiným supermarketů.

Zkuste si nechat vytisknout tu nejjednodušší možnou verzi vizitky – žádné kraviny. Jméno, adresa, telefon, email, nic víc. Tiskněte na nejlepší papír, co můžete. Nejlépe 400g, minimálně 350g. Lidé vás soudí podle vašich bot, oblečení a papíru na vizitce. Jak uvidíte na nějaké akci někoho zajímavého, dejte se s ním do řeči. Najděte společné téma, poslouchejte a o sobě mluvte co nejvíce konkrétně. Na konci rozhovoru poděkujte a předejte vizitku. Jak jí budete dávat, řeknete důvod, proč by vás měl dotyčný kontaktovat. Právě dobrý důvod ho může nalákat vizitku si nechat.

Lidé nevyhazují užitečné vizitky, ty si naopak pečlivě ukládají a cení se ji zlatem.

Obrázek: Stock photo: Free Business Card Mockup 5, evobrained, www.sxc.hu

Předvídatelně iracionální

Zadarmo není jen nula korun

Nula korun pro nás není jen něco zadarmo, ale silný emocionální náboj. Když si člověk může vybrat mezi dvěma čokoládami – belgickými pralinkami za 15 korun a obyčejnou Milkou za nula korun, tedy zadarmo, většina lidí šáhne po té zadarmo. Nebere nás tak výhodnost belgických pralinek za tak výhodnou cenu, jdeme přirozeně na jistotu. Proč? Protože na člověka silně působí tzv. averze ztráty (v anglických textech pod názvem loss aversion). Vyhnout se ztrátě člověka motivuje více než velmi výhodná koupě. Jak byste poskytování něčeho zadarmo mohli využít vy ve své práci / podnikání?

Všechno je relativní

Jestli nám jde něco velmi špatně, tak je to rozhodovat se ve vakuu. Také se vám stalo, že jste byli v jednom z oddělení supermarketu a na regálu byla jedna či dvě položky mnohonásobně dražší než ostatní? Je to právě díky naší relativitě rozhodování. Vždy se rozhodujeme v kontextu ostatních nabídek a možností. Když si kupujete věc za deset tisíc, málokdo by pro ušetřenou stokorunu přejet do jiného obchodu. Pokud ale kupujeme věc za pár stovek korun, jedna stokoruna už pro nás může být dostatečně motivující na to vyrazit pro nižší cenu někam jinam. Když jsem byl dnes pro obyčejný jogurt na svačinu, vedle kasy byly viditelně umístěny bio hořčice v ceně 150 korun a více za jednu malou skleničku. Nevím v čem je bio hořčice lepší než ta za šest korun, ale každý si toho u kasy všimne a získá dobrý pocit, že přeci neutratil tolik za jednu položku.  I když hořčici neprodají ani jednu, stejně jim přinese reálný příjem.

Minulá rozhodnutí současnými rozhodnutími

Když jsem poprvé viděl ceny v kavárně Starbucks, nenašel jsem jediný racionální důvod, proč by někdo byl ochoten utratit 110Kč za latte v papírovém kelímku. Věřím, že kdybyste se zeptali lidí, proč jsou ochotni to utratit, nebudou srovnávat latte v McDonald’s a latte ve Starbucks. Budou mluvit možná o kultuře, atmosféře, internetu, místě mezi domovem a kanceláří. Přesně to pochopil Starbucks a na tom mohl vystavět takové impérium. Od každé maličkosti se snaží Starbucks donutit zákazníky aby v hlavě nesrovnávali jejich latte a latte jinde. Proto se např. většina nápojů jmenuje jinak než v obyčejné kavárně – Frapuccino, Chai Tea Latte nebo Espresso Con Panna.

Aby tam někdo chodil pravidelně je potřeba zvyku. Abychom se denně vyhnuli tisícům rozhodování, vedou nás minulá rozhodování. Jak často měníte kadeřnictví, jak často jezdíte jinou tramvají nebo jak často se rozhodujete kam zajít v poledne na oběd? Minulá rozhodnutí jsou pro nás silným vodítkem a právě tak Starbucks tvoří příjmy. Odlišuje se výrazně od konkurence a dělá vše proto, abyste se po první návštěvě znovu nerozhodovali, kam odpoledne vyrazit na kávu.

Business tip: Přijměte přiměřené riziko.

Snad v Zentivě nezkouší nic nového.

Včera mě druhý den bolela hlava a Ibuprofen tak zachránil den. Někoho v Zentivě mohlo napadnout zkusit nové složení prášku, který jsem si chtěl vzít. Mohl rozhodnout, zaexperimentovat a změnit složení. Nebo u prášků na srdce – změnit složení, zlepšit účinnost nebo jen snížit náklady. Jak jsem rád, že to nedělají. Vždyť by mohli někoho zabít.

Skoro každý koho znám ale nepracuje v Zentivě. V práci bílých límečků jsou chyby málokdy smrtící a nevratné. Přijmout přiměřené riziko znamená zkoušet něco nového, něco nečekaného a pokusit se dělat věci lépe. Pokud je potencionální zisk větší než možná ztráta, nic vám nestojí v cestě.

Nikdo ještě neumřel při prezentaci, kvůli jiné kombinaci košile a kravaty nebo protože zkusil odpovídat jinak a lépe na emaily. Stačí pak rychleji zkoušet než ostatní a více se naučíte. Go, try it.