Představte si podnik, do kterého byste přišli, a číšník by se na vás usmál a pozdravil vás jménem. Uvedl by vás ke stolu, kde by byla kartička s rezervací a vaším jménem. Mnoho obchodů s oblečením nabízí klubové karty, jaké by to bylo, kdyby ta vaše měla na sobě vyryté vaše jméno? Jaké by to bylo, kdybyste dostávali od vašich dodavatelů poštu s ručně psanou kartičkou, kde by vám děkovali za spolupráci? Individualizace je podle mě skvělý marketing a zvládne ji každý.
Co se dá individualizovat: do pošty vkládejte ručně psaní vzkaz s pozdravem či poděkováním, dokumenty měňte podle zákazníka tak, aby v nich vždy bylo jeho jméno nebo název společnosti, vaše prezentace mohou obsahovat informace od lidí z publika, o společnosti pro kterou pracují a na to vše se jich můžete dopředu zeptat. Můžete zjistit jména lidí, se kterými se setkáte dopředu a tak je jako první oslovit jménem, můžou tak být příjemně překvapeni. Můžete zjistit, když mají narozeniny anebo svátek a poslat jim malý vzkaz nebo dárek, to se dá uhlídat v Outlooku nebo v diáři. V hlavičce emailu může být vždy jméno či název zákazníka.
Individualizace není cesta snižování nákladů. Pokud jste McDonald’s, pak nedává žádný smysl. Jednotlivec ale nikdy není masovou továrnou služeb a produktů a tam je vaše síla individualizace. Jak to vidíte vy? Zajímá mě váš názor.
Kdyz kuchar dostane objednavku na kureci rizek se salatem vi presne ktere kroky budou potreba k tomu, aby takovy rizek vznikl. Delal to uz tolikrat a recept je znamy. Informace tedy nema sama o sobe skoro zadnou hodnotu. Kazdy muze udelat kureci rizek s bramborovym salatem, neni to ani nikterak tezke.
Tezke je byt schopen udelat takovych rizku za den treba padesat a kazdy skoro stejne dobry. Den za dnem. Za takovouto premiovou sluzbu zakaznik ale zaplati. Konzistence je tedy marketingovy kanal i ekonomicka hodnota.
Když se Petr vydal na studium vysoké školy, všichni ho podporovali. Známí, kamarádi i příbuzní mluvili o velikém štěstí. Petr mohl studovat v zahraničí, v jemu sympatickém městě. Všichni jeho blízcí ho podporovali v jeho vizi – fandili mu a věřili nejen jemu, ale i oboru, který si vybral. Bylo jen několik lidí, kteří Petra odrazovali od jeho myšlenky. Ti si nemysleli, že si vybral dobrý obor. Věřili, že škola pro něj bude příliš snadná a Petr nebude mít šanci uspět. Navíc věděli, že se nikdy nenaučí jazyk lidí, kteří ho budou obklopovat v nové škole i zemi. Petr na ně příliš nedbal a vyrazil do školy.
Začal se divit, když se dostal do jeho vysněné vysoké školy. Lidé tam nemluvili jeho rodným jazykem, a studium pro něj bylo příliš jednoduché. Jazyk byl příliš náročný. Začal cítit, že se ho nikdy nenaučí dobře. Obor ho po několika měsících přestal zajímat a začal cítit, že udělal velkou chybu. Strach ho začal čím dál více svírat. Zavolal tak své rodině, přátelům i ostatním, kteří ho podporovali. Řekl jim o svém strachu, o tom, že studium asi není pro něj. Přátelé i rodina ho dále podporovali, mysleli to s ním dobře. Petr se rozhodoval v oboru pokračovat a nikdy se nezeptal, proč s jeho rozhodnutím někteří nesouhlasili. Neperspektivní obor, příliš jednoduchá škola a studium v cizím jazyku bylo špatné rozhodnutí. Nikdy neudělal žádnou kariéru a vždy měl problém najít práci.
Čteme příběhy úspěšných miliardářů, ale málokdy těch, kteří se rozhodli špatně. Možná kdyby Petr přeci jen vyslechl nesouhlasné hlasy, možná by dopadl jinak. Máme tendenci vidět a slyšet to, co zapadá do našeho plánu, do naší vize. Ta může být někdy nesprávná. Vyplatí se vyslyšet názory těch, kteří s námi nesouhlasí i těch, kteří s námi souhlasí. Rozhodnutí zůstane na nás, ale naše vidění bude zostřené. Škoda, že pro Petra už je pozdě. Pro nás ale pozdě není.
Často se vás někdo zeptá „Jak vám můžu pomoci?“. Málokdo má podle mě čas nad tou otázkou opravdu přemýšlet a kdo ten čas má, vám málokdy zaplatí realizaci řešení takové odpovědi. Můžete se tak ptát zákazníka, ale často dostanete spíše odpověď na nějaký povrchní problém.
Ptát se „Jak vám můžu pomoci“ je podle mě třeba často a ptát se především sebe. Jak můžu zákazníkovi pomoci? Co by mu opravdu pomohlo? Jak můžu dělat to, co dělám o kus lépe? Jen tím, že se sami sebe ptáte a sami přicházíte s řešením zákazníkova problému, budete opravdu prospěšní. Jedním z pilířů rozumného podnikání je být prospěšný. Ptát se zákazníků co chtějí a dodávat jim řešení nikomu moc neprospěje a omezíte tak jakoukoliv kreativitu v podnikání. Stanete se číšníkem, který nosí přesně to, co si zákazník objednal.
Ptejte se sami sebe jak zákazníkovi nejlépe pomoci. Máte raději když ostatní přijdou a navrhnou vám řešení, nebo čekají, že za ně zase musíte rozhodovat co mají dělat?
Říkal jsem si, jak mi to ranní vstávání v šest pěkně jde. Podařilo se mi to udržet asi deset dní a pak následoval návrat zpět. Přesně si pamatuji, jak jsem slavil těch několik dní jako úspěch. Příště už slavení pokroku nechám na příště. Uprostřed dlouhé túry na vrchol také moc lidí asi nenapadne rozdělat tábor, posadit se na zadek a slavit. Je poměrně velká šance, že byste tam také mohli umřít. To je docela slušná motivace pokračovat a slavit opravdu až doma, když je po všem. Soustředění se na pokrok nás oslabuje.
Pro více čtení doporučuji The Science of Willpower .Kelly McGonigal napsala i fantastickou knížku The Willpower Instinct, velmi pěkné čtení o tom, co ovlivňuje naši vůli a co s tím dělat.
