Vždy navrhujte slidy pro poslední řadu

Restaurace na Hlavním nádraží v Praze jako příklad prezentace? Ano. Prostřední televize ukazuje časy odjezdů vlaků. Vždyť nejde nic přečíst říkáte? Co si z toho tedy odnést:

1. Vždy navrhujte slidy vašeho PowerPointu pro poslední řadu. I pro lidi u dveří musí být vše dobře čitelné.
2. Prezentujte na opravdu velkém plátnu, televizi - ještě jsem neviděl příliš velké plátno či monitor. Make it big.
3. Vaše prezentace vypadá nejlépe na počítači. Tak dobře nebude již potom nikdy vypadat, smiřte se s tím. Ladit každý detail nemá cenu, protože na projekci stejně budou znát jen velké a kontrastní věci. 

Delegujme vše

„Vydělej a nech vydělat.“

-můj pradědeček zahradník-podnikatel

Kutil Tim je v nás přirozeně – ze své podstaty bych nejraději nakupoval, uklízel, drhnul a luxoval auto, vytíral, chodil pro poštu, faxoval, tiskl, myl nádobí, hrál golf, jezdil na lyžích, chodil na šerm, doplňoval mýdlo na ruce v koupelně a pravidelně měnil povlečení.

Čas máme všichni – přesně 86 400 okamžiků denně, kdy se můžeme rozhodnout dělat jen pár věcí naplno, pořádně, a zbytek prací přenechávat jiným. Dáváme jim tak práci a sobě skvělou příležitost – dělat to, co umíme nejlépe.

Jak se dělíte o práci vy?

image source: Outside, By Tim Dorr, www.flickr.com

Práce bez kritiky

"Great minds discuss ideas. Average minds discuss events. Small minds discuss people."

- Eleanor Roosevelt

Jedna z oblíbených forem rezistence (nebo prokrastinace), kterou snadno poznáte je kritika ostatních. Čím víc se něco přestává dařit, tím se člověk cítí hůř a hůř. Proč to nedat za vinu přátelům, rodině, špatné ekonomice, kolegovi… všichni za to můžou (alespoň trochu).

Fandím vám. Svět by určitě potřeboval spoustu věcí změnit.

Z čistě ekonomického hlediska je daleko ziskovější změnit sebe, a je to také snadnější. Až budeme příště někoho kritizovat, zkusme na konci kritiky doplnit „mně se toho také spoustu nepovedlo“, uvidíte, jak se tím zase staneme nedokonalými, lidskými lidmi.

Nebo nad těmi ostatními můžeme přestat přemýšlet a začít pracovat na tom, po čem v hloubi duše toužíme.

image source: 01 (162), By Victor1558, www.flickr.com

Odhodlání a profesionál

“Unless commitment is made, there are only promises and hopes; but no plans.”
Peter F. Drucker

Jak moc to chcete?

Věřím vám, že víte, co chcete. Nechodíte na tenhle web jen tak. Jdete po něčem, po něčem co má smysl, co má budoucnost (nebo jste absolutně přesvědčeni, že to má budoucnost). Gratuluji vám. První krok máte za sebou.

Jak moc to chcete? Jsou tři stupně:

1.       Zajímám se o to, zní to dobře.

2.       Opravdu mě to baví.

3.       Jsem zcela odhodlán, jsem profesionál.

Pokud nejste ve třetí skupině, je čas na terapii nadšení a přístupu. Pokud jste ve třetí vaší mantrou je: „Jsem profesionál. Plánuji jako profesionál, oblékám se a pracuji jako profesionál.“ Tím, že jí ještě nejste v očích ostatní, nevadí. Říkáte tak ale jasně co je váš cíl, že to nebere na lehkou váhu.

Jedině s opravdovým odhodláním se dá něčeho dosáhnout. Excessive self-regard tendency vám bude říkat, že to zvládnete. Jelikož jste to nikdy nedělali, budete si myslet, že je to daleko snadnější, než to vypadalo. Jedině nadšení a odhodlání nás posune dál.

Máte bobky a nemáte stoprocentní nadšení nebo odhodlání, ale u obou více než 80%? Je to v pořádku. Bobky mám taky, ale bez nich víte leda to, že jste si vybrali něco nudného a ještě kde není co riskovat.

Jste profesionál, vaší mantrou je: „Je lepší být v aréně a dostávat rány, než stát na chodníku přes ulici a snít o tom být v ringu. Vy jste v ringu každý den.“

Mit pravdu, nebo mit vysledky?

Mit pravdu prinasi skvely pocit- radi se tak snazime presvedcit ostatni a ukazat jim, ze pravda je nekde jinde nez rikaji.

Mit pravdu je drahe- protoze vysledky jsou presvedcivejsi nez pravda. Pekar,obchodnik,kadernik nemeni housky za pravdu, ale za vysledky.

"Present to inspire: How to be damn good at PowerPoint". – zítra v Hubu

You can't hire someone else to do your push-ups for you.

— Jim Rohn

Máte zítra v sedm večer čas stavit se v Hubu na Andělu? V rámci setkání Prague Business Toastmasters budu mluvit o tom proč vlastně používat PowerPoint a jen ho nezakázat napříč všemi přednáškovými místnostmi a konferenčními halami.

Místo toho, abyste museli číst 1500 stran ze sedmi knih o tom jak dělat pořádné slidy, jsem je přečetl já a zhustil jsem pro vás to nejdůležitější - do patnáctiminutové prezentace. 

Máte čas? Stavte se.

Výsledky

“Talk doesn’t cook rice..“
-Chinese proverb

Co je cílem práce?

„Se svým šéfem si dobře rozumím.“ „Mám skvělé kolegy. Máme krásné moderní kanceláře, super kantýnu a to si ještě neviděl ty řízky, které tam mají v pátek.“ Služební auto, byt, počítač.  Když vztahy v práci příliš nefungují, je snadné si to vzít osobně – o tom se po práci snadno diskutuje.

Je spousta věcí, nad kterými lidé přemýšlí ohledně práce. Stačí se podívat na CVčka: orientovaný na cíle, týmový hráč, leadership.  Když jdete do pekařství, co vás bere? Housky. Co vás nebere- nejsou to ani vztahy jaké tam mají, ani jestli pečou housky v mramorem obložených pekárnách a na toaletách mají zaměstnanci hedvábný toaletní papír, zlaté kohoutky a hrají Beethovenovu devátou – občas střídaný Bachem, protože teprve pozoun člověka dobře inspiruje.

Cílem práce není kupodivu právě ten mramor, ale housky. Výsledky jsou nejen hlediskem, podle kterého se hodnotíte jak váš vlastní šéf, ale je to přesně to, co řeší zákazníci.  A podle nich se dá skvěle rozhodovat. Ideálním stavem by tak nebyl podnik, kde by se zaměstnanci měli skvěle, váleli se po sedačkách a hráli ve volných chvílích poker – byl by to podnik, kde by nikdo nemluvil, protože by každý věděl co dělat a to je to, co by si bral velmi osobně – výsledky.

Co můžu dělat?

Zkuste někomu nabídnout kávu, když kávu nepije – většina lidí promptně odmítne. Ví, co nemají rádi velmi přesně. Jaké by to bylo, kdyby člověk znal stejně přesně to, co miluje? To co ho naplňuje, baví a co má opravdu rád? Práce se snadno definuje podle toho, co člověk nedělá – nemyju podlahu, to dělá uklízečka, nevařím v jídelně, nechodím pro poštu. Navrhuji se definovat tím, co dělat můžete. Můžete zlepšit firemní kulturu, spravit nefunkční topení, namazat vrzající dveře, koupit kolegům jídlu když jdete na oběd, vytvořit příručky firemních procesů, zefektivnit práci, identifikovat které práce jsou zbytečné a pracovat na jejich odstranění. Když prodavačka přijde na způsob jak každý den obsloužit během své směny o 5 zákazníků víc, dělá to přes 1000 za rok.

Co můžete dělat? Co můžete zlepšit? Krom vaší stávající pozice máte novou zodpovědnost – za výsledky. Co budete dělat?

Další jamka

„The most important shot in golf is the next one.“ 
 –Ben Hogan, American pro golfer

Sedím v londýnské kavárně a usrkávám café cappuccino. Na stole leží pero z oceli, zápisník a sedmnáctipalcový notebook a mezi čtením knížky poslouchám zbylé návštěvníky kavárny. Je pozdní letní den, fouká lehce vítr a je tak ideální příležitost projít se po Hyde Parku, dát si borůvkový muffin, které dělají skvěle ve stánku hned u jezera a kdyby bylo opravdu hezky, půjčil bych si lehátko a pozoroval kachny jak plují po jezeru. Anglie je úžasná země.

Vidím ten obrázek jasně, i když je to ale cíl na tento rok. Cítím ale to cappuccino jako kdyby čerstvě uvařené přede mnou stálo, kachny pluly po mém kolejním pokoji a lehátka se nabízela na střeše nad vstupem do kolejí.

Kde byste seděli vy a jak přesně to můžete popsat? Představte si to místo, kde byste chtěli být. Co byste dělali? Jaký je to pocit? Jaká nejmenší akce by vás přiblížila tomuto cíli?

Nemůžu přestat pracovat, plánovat a dělat z nehmotných myšlenek hmotné výsledky. Je to má volba. Vždycky jsem si přál nebýt při práci unavený, nemít strach nebo mít jídlo a pití na stole. To nikdy nepřijde, můžu si ale vybrat – odpálit další míček.

Půjdeme na další jamku, za dalším cílem, když jeho uskutečnění fyzicky cítíme už teď?

Kdyz nejde zvitezit, je lepsi se pridat

Terapie - odstrani vas strach. Klinika esteticke chirurgie - odstrani a upravi casti vaseho tela dle pravidelneho menu. Skola - zaplni nedostatky ve vasich znalostech.

Neverim, ze se da odstranit strach, prokrastinace ci neduvera v ostatni ci sama sebe. Ani to neni ucelem - jsou to informace, ktere muzete vyuzit, reakce a procesy vaseho mozku, ktere jsou vrozene.

Nase touha odstranovat a zaplnovat mezery cehokoliv je skryta prokrastinace - je snazsi si rict, ze budu uspesny az ... nez si sednout na zadek - a zacit pracovat.

Cilem tak neni odstranovat, ale resit a tvorit neco noveho, neco co je vice nez my.

Zase to stejné, nebo předčít očekávání?

“There are no traffic jams on the extra mile.” 

― Zig Ziglar

Co se od vás očekává a co uděláte mění zásadně přístup zákazníků k vám. Většina chtěl-bych-být podnikatelů si to vůbec neuvědomuje. Mohl bych psát znovu a znovu o chybách ve službách, nepochopení podnikání, ale nemělo by to cenu. Raději píšu o příležitostech. Dá se hrozně snadno poznat, pokud někdo k práci přistupuje se stereotypem – další zákazník, další prezentace, další hovor.

Každá nová akce je nová příležitost k tomu to udělat lépe. Zvedáte telefon již dva roky stejně? Co to dělat jinak a lépe? Děláte další prezentaci a má stejný obsah jako minulý rok? Co jí reorganizovat, přidat nějaké nejnovější poznatky? Jasně, bude vás to stát nejspíš několik nocovek, bude to možná bolet, ale pokud chcete výsledky tak to jinak nepůjde. Ne každá práce je zajímavá, ale pracovat vás posune v životě nejdále.

Fotka je z restaurace NOI na v Praze na Újezdu. Účet dostanete spolu s jednou mentolkou pro každého zákazníka v dřevěné krabičce, na toaletách vás potká nejen kvalitní mýdlo, ale také krém na ruce. Má to ještě jednu výhodu výhodu - ten samý krém na ruce a mýdlo si můžete koupit v nedalekém obchodě.

Překračovat očekávání často znamená malou změnu, ke které vede dlouhá cesta a mnoho cviku.

Více o očekávání zde ― http://book.personalmba.com/expectation-effect/