Říci si o zpětnou vazbu

“Ask and it will be given to you; seek and you will find; knock and the door will be opened to you.“
-Matthew 7:7

Tak jednou za týden chodím do restaurace na oběd. Není to žádná fine dining restaurace, ale stejně se přes poledne u jejích dveří tvoří fronta až na ulici a často zatáčí až za roh domu. Proč by někdo přes oběd čekal na volné místo, když se okolo nabízí tolik jiných hospod? Co dělají číšníci, obsluha a kuchaři jinak?

Ptají po zpětné vazbě, všichni a do jednoho. Nebojí se kritiky, jdou s kůží na trh – pokud něco pohaníte, poděkují vám, často přijde vedoucí provozu, vyřeší s vámi daný problém, velmi pěkně poděkuje a vás čeká zákusek a káva zdarma? Proč by to sakra někdo dělal, takové cavyky kvůli tomu, že vám třeba chybí cukr ke kávě?

Protože jsou si vědomi toho, že negativní kritika má tendenci šířit se plíživě a je tichou smrtí každého, kdo podniká ve službách. Ptát se zákazníků vyžaduje odvahu – realita je drsná, zákazníci mají tendenci si nebrat velké servírky. Jaké jsou šance zisku? Obrovské – už jen nasloucháním dáváte zákazníkovi jasný signál – máme vás rádi, posloucháme vás a snažíme se stále vylepšovat díky vám.

Nejen má restaurace, ale zítra jak vstanete, máte možnost se zeptat vašeho kolegy, šéfa či kamaráda jak si vedete. Zeptejte se jich – uvidíte, že se začnete učit jako nikdy předtím.

Říci si o zpětnou vazbu chce odvahu, ale stojí to za to.

Lepší GTD #2 - Mám toho moc a co s tím.

Ničeho jsem nenabyl lehce. Každá věc mně stála nejtvrdší práci. Nehledejte lehké cesty, ty hledá tolik lidí, že se po nich nedá přijít nikam.
-Tomáš Baťa

Pokud toho máte hodně, není to nutně špatně. Je to tak, jak chcete? Souvisí vašeho úkoly s vašimi cíli? Souhlasí vaše krátkodobé cíle s vašimi dlouhodobými?

To jsou podle mě nejdůležitější tři otázky, které můžou projasnit situaci. Spoustu lidí se podle mě vnitřně buďto snaží bránit hodně práce, nebo se do koloběhu hodně práce dostanou, jako kdyby nasedli na zběsilou vlnu, a nemají žádnou kontrolu. Není možné mít kontrolu nad životem, ale je možné mít kontrolu nad vlastními rozhodnutími.

Většina úkolů dělá buďto velmi malý, nebo žádný efekt ve vašem životě. Když tak člověk zašátrá v paměti, ty rozhodnutí co život opravdu změnily výrazně je v řádu desítek – výběr střední, vysoké školy. Koníčky, které knížky budu číst, co dělat ve volném čase a s kým se vídat.

Je výhodnější si nejdříve napsat všechny úkoly a pak jich vyřadit co nejvíce – delegovat, nechat je plavat nebo je udělat někdy jindy. Nejlépe se ale soustředí jen na tři čtyři velké úkoly za den, jinak je den opravdu jak lavina. Delegujte vše ostatní, vyhazujte všechny úkoly, které nejsou nutné.

Lepsi GTD #1 - Nejdulezitejsi ukoly

"Much of the stress that people feel doesn't come from having too much to do. It comes from not finishing what they've started."
-David Allen

Jak vas motivuje rano vstat a mit pred sebou seznam 150 ukolu?

Metoda GTD je time management, ktery uz mam asi z poloviny implementovany a rad bych vypichl jeho nedostatky kdyz ho sami zkusite a co s nimi.

Napsat si seznam 150 ukolu je silne demotivujici. Napiste si vzdy jeste jeden seznam tri az peti ukolu, ktere udelaji nejvetsi rozdil ve vasem dni. Zbytek ukolu je dobrovolny. Paretovo pravidlo v praxi

Svet je neosobni

Pokud si myslite, ze neco zvladnete, nebo ze to nezvladnete - v obou pripadech mate pravdu.
-Henry Ford

Obcas mam pocit, ze se cely svet spiknul proti me. Nekdy naopak jako kdyby cely svet spolupracoval. Funguje tedy zakon pritazlivosti (Law of Attraction)?

Jake by to bylo, kdyby takovy zakon fungoval?

Kreativni prace by byla hracka,napady by priplouvaly sami! Hodiny by plynuly jako minuty,klapani vasi klavesnice by predcilo kadenci ruskeho samopalu a prokrastinace by neexistovala.

Jak se citite doopravdy, kdyz je pred vami kreativni prace?

Najednou vas zacnou prepadat excesivni nutkani po cokolade, myti nadobi, kazdy jiny ukol se zda akutni. Prokrastinace zasahla.

Svetu je uprimne jedno co delate. Je mu to fuk. Jestli budete uspesni (at uz to pro vas znamena vyhrat chovatele domacich vepriku roku nebo reditele vodni elektrarny) zalezi kupodivu jen na vas. Budeme se vymlouvat, proc jsme neco nedokazali, nebo ...?

Jak si u prezentace pohlídat čas?

“I have learned throughout my life as a composer chiefly through my mistakes and pursuits of false assumptions, not by my exposure to founts of wisdom and knowledge.“
- Igor Stravinsky (1882 - 1971)

Ze zkušenosti samotné se dá použit, ale zkušenost samotná je bezcenná. Stejně jako nápad. Dnes jsem si mohl v praxi ověřit dvě chyby, s kterými se při prezentaci člověk často setká. Není to proto, že by se řečníci málo snažili.

Měl jsem dnes ve škole prezentaci na téma Sigmund Freud. Říkal jsem si, že budu mluvit maximálně 15 minut a pak začneme diskuzi. Jak dlouho jsem doopravdy mluvil? 45 minut. „To snad přece není možné,“ říkal jsem si. Porušil jsem základní pravidlo, že člověk se dokáže na stejnou věc soustředit maximálně deset minut. 

Také se vám stalo, že jste prezentovali déle, než jste chtěli? Člověk se rozpovídá a je to hned. Začne opakovat myšlenky, tu přidá, tam přidá a najednou je prezentace třikrát delší a posluchači odchází domů s bolením hlavy. Jak předejít přetahování času? (Následující řádky platí i pro mě, protože jsem dnes přetáhl).

Nastavte si časovač s prezentérem, nebo budík na telefonu

Nejsnadnější způsob jak dělat věci lépe není kupodivu větší sebekontrola, ale pozměnit fyzicky prostředí. Dejte si telefon do režimu vibrace, nastavte si ho na čas, kdy chcete skončit a šup do kapsy. Jsou i prezentéry s vibracemi (min. ten od Logitechu ho má) a budíkem. Používejte ho.

Poproste někoho ať vám pohlídá čas

Lidé mají tendenci pomáhat, když je slušně poprosíte. Zeptejte se někoho z publika před prezentací, můžete nabídnout, že ho třeba za to pozvete na kafčo nebo mu za to můžete dát nějakou pozornost. Váš timer vám za to ukáže, kdy je třeba skončit. Díky němu budou posluchači odcházet lehce nasyceni se zvědavostí na další materiál.

Použijte prezentační mód a trénujte

Čas se nejčastěji přetahuje, když řečníci nemají řeč natrénovanou (můj dnešní případ). Pomohou vám k tomu stopky na telefonu a zkoušet si prezentaci doma.

Zkuste tyhle tři triky a vyhnete si chybě, která se mi dnes povedla. Je lepší toho říci méně, než více – kolikrát jste si přáli, aby toho řečník řekl výrazně víc? A kolikrát jste si přáli, aby skončil o pět minut, deset dříve?

Less is more.

Pětkrát proč

“You can never solve a problem on the level on which it was created.“
 -Albert Einstein

Jak se dostat na opravdové jádro problému?

Znáte ten pocit, když doma něco zapomenete? Je to takový zvláštní pocit naštvání, smutku a překvapení jak se vám to mohlo stát. Je snadné tenhle nepříjemný pocit přejít a narážet tak na stejnou chybu znovu a znovu.

Měl jsem rozbité boty, a protože používám GTD metodu time managementu hned jsem si to zapsal do seznamu úkolů. Proč jsem ale boty nešel opravit rovnou, když se rozbily, ale až 14 dní poté? Protože byly už tak děravé, že jsem nevěřil, že je někdo umí spravit. Proč byly tak moc děravé? Protože když jsem si všiml, že začínají trochu praskat, nedal jsem je slepit. Proč jsem je nenechal spravit, když jsem si všiml, že začínají praskat? Protože jsem měl pocit, že ještě chvíli vydrží. Proč jsem měl takový pocit? Protože se mi nechtělo s botami k ševci. Proč (5. proč) se mi nechtělo s botami k ševci?

Protože nemám jiné společenské boty a bál jsem se, že bych neměl k obleku jiné.

Abychom našli ten pravý důvod, proč se stala chyba, nebude nám stačit jedno „proč?“. Dostat se k jádru problému (v mém případě to byl strach) nám pomůže zeptat se pětkrát proč. Až pak vyplyne ten pravý důvod na povrch a víme na čem opravdu pracovat.

Chcete zlepšit nekonečno?

Ideas can be life-changing. Sometimes all you need to open the door is just one more good idea.

-Jim Rohn

Bylo by super, kdyby život byl jako matematika. Vstupy na jedné straně a výstupy na druhé, k řešení lze dojít jedním, dvěma, maximálně třemi způsoby. Mohli bychom si život stejně jako příklad načrtnout pro zjednodušení do kartézské soustavy souřadnic. Množiny a křivky by se nám různě překrývali a mi bychom hledali potřebné průsečíky. Používali bychom jasná, předem daná pravidla, podle kterých budeme vždy počítat.

Omezení by byla dána zadáním. O omezeních bychom tak nepochybovali, bylo by zbytečné se je snažit pokořit.

Život není matematika. Možných způsobů jak něco vyřešit jsou tisíce. Život se nedá načrtnout pro zjednodušení, nejde ze své podstaty zjednodušit.  Pravidla jak co řešit nejsou předem daná. Je třeba je aktivně hledat.

Předem daná pravidla je potřeba pokořovat, protože to jsou intervaly příležitostí.

Život není matematika, v životě totiž vše lze zlepšit. Chcete zlepšit nulu, nekonečno?

Nebo zlepšit váš, něčí život? Jak to uděláte?

Být nejlepším v oboru

Řemeslem se člověk může velice dobře živit, ale musí ho dělat na vrcholný úrovni.

 –Radek Zachariáš, top zakázkový švec v ČR

Kdyby vám někdo řekl, že bude ševcem zakázkové luxusní obuvi a základní cena jednoho páru bot bude 30 000Kč, asi byste se mu zasmáli, že je to dobrý vtip.

Radek Zachariáš se svým kolegou Martinem Lawartem to dokázali. Jsou nejlepší ve svém oboru. Nejen, že si za ušití bot z těch nejlepších materiálů, které se dají vůbec sehnat, účtují až okolo 50 tisíc, ale poptávka je tak vysoká, že čekací doba je několik měsíců.

 Zisk z vaší kariéry není přímo úměrný vašemu úspěchu. Být druhý neznamená mít o polovinu méně, ale několikanásobně méně.

 Když vyjedete někam na výlet, chtěli byste navštívit průměrnou restauraci, nebo nejlepší místo? Když byste trpěli rakovinou, šli byste za průměrným doktorem, nebo za tím nejlepším? Toužíte tajně po turistické třídě, nebo první třídě?

 Čím více možností máme, tím víc tíhneme k tomu vybírat si podle ceny. Být výrazně nad průměrem pro vás bude znamenat možnost účtovat si výrazně víc a nedostat tak dvakrát víc, ale desetkrát víc.

Penize

Nehlede na to co se rika, vzdycky jde jenom o penize.
-uvodni veta filmu Pretty Woman

Penize. Vetsina z nas by jich chtela vic, je to tak? Byly bychom hned prijemnejsimi, uspesnejsimi verzemi naseho ja. "Jen kdybych mel vice penez!" vam zni v hlave kdyz se divate na projizdejici bavorak.

Kolik by to melo byt?

Pokud chcete vic,je to dobre.Pokud ne,take dobre.Nespokojenost s nedostatkem casto neni z toho ze bychom meli malo,ale nevime kolik vic by bylo potreba.

Kolika lidem muzu pomoci?

Pocet zakazniku ktere dokazete obslouzit je umerny potencialu kolik dokazete vydelat.Proto mohou mit podnikatele milionove zisky - jejich firma obsluhuje miliony zakazniku.

Svetu je jedno kolik vydelate,co svet zajima je, co muzete vy nabidnout. Hospody,kadernictvi a kavarny, kde mate pocit ze obsluha je tam jen pro vas mame radi - co byt tim clovekem,co by pro zakaznika udelal snad vse?

Cílům ano, kritice ne

Don't criticize, condemn, or complain. 

 -Dale Carnegie, How to Win Friends and Influence People

Zapomněl jsem si přístupovou kartu na kolej a zazvonil tak na paní recepční. Otevřela mi dveře a vyčetla mi, abych si kartu nezapomínal, protože může být na telefonu a nemůže otevírat dveře každému. Když jsem jel tramvají, dva pánové se začali vášnivě hádat o tom, jak si mohl jeden z nich začít telefonovat v tramvaji. Při každém nákupu se u regálů setkávám se stejnými poznámkami. Vejce už stojí šest korun, to je hrozný. Brzy už budou stát deset. To ovoce je nějaký oschlý. Za takovou šílenou cenu to nechci, stornujte to.

Je potřeba si uvědomit jedno – co v životě potřebujete a co chcete. Potřebujete toho hrozně málo – vodu, jídlo, střechu nad hlavou. Zbytek chcete. Právě ten chtíč je motorem lidstva. Nepotřebujeme Audi, BMW ani Mercedes, ale díky tomu se cítíme lépe. Vědět co chcete vám dá směr - co v životě chcete dosáhnout.?

Druhý krok ke štěstí je přestat kritizovat – co jste kritikou naposledy vyřešili? Jak lákavé je vypichovat cizí chyby, ale kolik energie byste místo toho mohli využít právě na dosažení toho, co chcete? Platí nepřímá úměra mezi úspěchem a kritizováním ostatních.

Jak vás potěšilo, když pro vás někdo udělal něco milého a překvapil vás? To má smysl.