Ztráta motivuje

He who is not courageous enough to take risks will accomplish nothing in life.

 -Muhammad Ali  

Existují dva způsoby jak propagovat vaši službu nebo výrobek - ve smyslu kolik peněz ušetří, nebo kolik peněz bez ní zákazník tratí. 

Google Chrome mi před pár dny nabídl, abych si nechal spojit prohlížeč s účtem u Google a mohl tak mít synchronizované záložky a historii na každém počítači. Několik dní jsem tomu odolával, až jsem se přihlásil. Jak se ale Googlu podařilo mě přesvědčit? Google stále hlásil - you are losing out, sign up. Tratíte, přihlaste se k naší službě

V ekonomii a teorii rozhodování Tversky a Kahneman přišli na zajímavou iracionalitu - člověk je více motivován nemít ztrátu, než mít zisk.

Proto existuje software na zkušební dobu - nejen, že si ho zákazník může osahat, ale raději ho potom zaplatí, než aby přišel o možnost ho dále používat.

Snažit se prodávat něco protože to ušetří nikoho moc nebere - šetřit zní jako práce a ještě k tomu měnit zvyky. Fuj. Co takhle motivovat ostatní účinněji - díky loss aversion, tedy averzi ke ztrátě. Představte si obchodníka, který prodává kopírky, jak říká: "S vaším starým modelem kopírky při každém tisku vyhazujete oknem padesát haléřů. Každý měsíc tak na kopírování vyhodíte oknem více než pět tisíc, které by mohly být vaše.".

Vždycky když chcete někoho přesvědčit a nevyzdvihuje co ztratí, když nic neudělá, zahazujete svou šanci, zkusíte loss aversion?

Jednu laskavost týdně

“Beginning today, treat everyone you meet as if they were going to be dead by midnight. Extend to them all the care, kindness, and understanding you can muster, and do it with no thought of any reward. Your life will never be the same again.”   - Og Mandino

Jakým způsobem reagujeme na ostatní je silně ovlivněné tím, co pro nás druzí udělali. V psychologii to již identifikoval Robert Cialdini ve své knize Influence, kde zjistil několik jevů, které nás ovlivňují. Jeden z nich je reciprocity - vzájemnost.

Mám dobrého kamaráda, se kterým se čas od času scházíme a probíráme témata, která nás oba zajímají. Udělal bych pro něj hodně a až teď jsem pochopil čím to je. Má totiž jednu velmi kladnou vlastnost - ví co mě zajímá a na toto téma mi často posílá velmi zajímavé odkazy nebo sám od sebe přinese skvělou knížku a půjčí mi jí.

Tohle bezděčné dobro má obrovský efekt nejen na mně, ale na každého.

Pokud pro nás druzí něco udělají, jsme jim tak zavázání. Ve společnosti jsou velmi negativně hodnoceni ti, kteří neoplácejí dobré služby. Společnost funguje na principu: já pro tebe něco udělám a ty pro mě. 

Jestli to opravdu funguje je nejsnazší ověřit v praxi. Zkuste udělat něco pro druhé každý týden. Znáte kolegu, kterého zajímají knížky? Zkuste mu nějakou novou doporučit, o které víte, že by ho zajímala. Váš kamarád začíná podnikat? Zkuste ho představit lidem, kteří by mu mohli pomoci. Přítelkyně či přítel má ráda dobré víno? Až budete ve vinotéce, vzpomeňte si na to a kupte jednu láhev jako dárek.

Síla vlivu nevzniká tím, že se budete sami sebe pravidelně ptát: co pro mě mohou udělat ti druzí? Šíře vašeho vlivu je přímo úměrná tomu, jak často se budete ptát: co mohu udělat pro ostatní?

Zkuste pro druhého udělat jednu laskavost týdně - a sami uvidíte.

Testování vašeho plánu

If you hear a voice within you say "you cannot paint," then by all means paint, and that voice will be silenced.                         -Vincent Van Gogh

Mít plán zní profesionálně, zodpovědně a systematicky. Přišel jsem se skvělým plánem jak (doplňte dle vás) můžete slyšet poměrně často. Máte také své plány? Jak si ověřit, že jsou realizovatelné?

Problém s plány je nejen v jejich plnění, ale především v tom být si jistý, že jsou správné. Říkejme tak plánům domněnky, protože pokud si nejsme jisti výsledky a nemám žádnou zpětnou vazbu, jde pouze o domněnky. Jak dostat z domněnky reálný plán jde snadno - rychle inovujte, rychle dodávejte na trh váš produkt či službu a rychle se učte z výsledků.

Ať už je váš plán začít úspěšný blog, odstartovat revoluci nebo si pořídit psa - začněte vaše domněnky testovat. Pokud si myslíte, že máte kreativního ducha a chcete fotit, půjčte si od někoho foťák, nafoťte pár tisíc fotek, ty nejlepší nahrajte na web a začněte shánět zpětnou vazbu - pokud si lidem budou vaše fotky líbit, máte jistotu, že by z toho mohlo něco být.

Nemá cenu čekat, až budete mít ten nejlepší foťák. Nemá cenu se snažit získat obrovský kapitál, abyste mohli něco vytvořit. Zákazníci nepotřebují to, co si myslíte, že by potřebovat měli. Kupují to co opravdu oni sami potřebují a to nepoznáte dokud to nezačnete zkoušet.

Co jste zjistili?

Spojte práci

Práce - jak se cítíte?

Většina lidí si představí něco spíše negativního. Něco co bude náročné, bude to požírat čas, energii a peníze a výsledek bude nejistý. Práce je spíše negativní. Teď ne, mám práci značí, že byste práci raději neměli.

Opravdu? Zkuste to. Zkuste týden nepracovat, jen ležet v posteli. Zkuste si vzpomenout, když jste byli nemocní a nemohli jste nic dělat. Jaký to byl pocit? Nejúčinnější metoda jak považovat práci za pozitivní je přidat k ní učení.

Práce mi nemusí jít. Pokud vám ze začátku vůbec nejde jenom dobře - vybrali jste si náročný úkol, který je mimo vaši zónu komfortu. Je to něco, pro co bojujete, neděláte to zvykem ani setrvačností. Ale přesně to nás často zklame - proč to ostatním jde a mně ne? Proč nevím jak to vyřešit? Vůbec nevím co s tím, proč jsem se do toho sakra pustil.

Vaše nová mantra:

Vím, že se mi nemusí ze začátku dařit. Vím, že celé moje snažení může skončit neúspěchem, ale tak jako tak vím, že rostu. Jsem jako sval co chce a potřebuje růst. K tomu je potřeba ho zatěžovat nehledě na to jestli se mi výsledek podaří nebo ne- porostu. Nebojím se chyb, nebojím se konkurence, nebojím se chytřejších - vím, že porostu. Práci miluji, je to součást mého života a díky které můžu tvořit a přinést něco světa. To co tvořím, nejsem já, a proto se nebojím, špatné výsledky jsou mým sešitem nabitých znalostí. 

Jste jako sval, rostete. Každou prací jste lepší, jdete dopředu. Práce se nebojme, práci spojme s učením.

Shodněte se

Jakým způsobem spolu budete mluvit ovlivní celý váš vztah. Podle toho se dá předpovědět jakou šanci vydržet bude váš vztah mít. Jak docílit toho jestli spolu budete mluvit nebo ne?

Nejlepší je se často shodovat a dávat za pravdu tomu druhému pokud pravdu má - když někomu řeknete, že má pravdu, má to dvě obrovské přednosti:

1.     Posílíte tak váš vztah, protože jsou nám příjemní lidé, kteří s námi souhlasí.

2.      Ukážete, že se nebojíte uznat pravdu. 

Nejsnadnější způsob jak dosáhnout kvalitní a efektivní komunikace je shodnout se na tom jakým způsobem spolu budete mluvit. Obsahuje to dvě zásadní ingredience:

1.     Shodnout se co všechno budete dělat

2.     Shodnout se co všechno nebudete dělat

Do první skupiny spadá, že budete mluvit klidně, budete upřímní a budete začínat vaši diskuzi fakty - protože když začnete fakty, pomůžete tak tomu druhému vás pochopit. Z faktů můžete ukázat, jak na vás zapůsobily a proč jste tak či onak reagovali.

Do druhé skupiny patří vše, čemu se chcete mezi vámi vyvarovat - používáním častých a zbytečných zbraní proti diskuzi - agrese a ticha. Derivacemi jsou jízlivé poznámky, ironie a pošťuchování.

Shodněte se, jak se spolu budete bavit, protože tak dáte jasná pravidla hry. A tím, že se tomu druhému otevřeně zavážete, vám to nedá se podle toho nechovat.

Kdy nic nedělat

To nejhorší co můžeme dělat v dnešní době je především:

1.     Snažit se vždycky něco dělat

2.     Nic nedělat, i když bychom něco dělat měli

Do první kategorie spadají nejčastěji setkání s nepříjemnostmi - otravný kolega, naštvaný zákazník v řadě, v které stojíte také anebo setkání s člověkem, který se vám snaží něco urputně vysvětlovat. Řešení? Nedělat vůbec nic - na takovéto situace nereagovat, neodpovídat, neodepisovat. Proč? Protože lidé umí reagovat a rádi reagují na někoho naštvaného, někoho v afektu, ale jestli něco neumíme, je to reagovat na letargii, apatii a ignorování.

Stačí být v Praze na zastávce MHD, když se na ní objeví žebrák a začne obcházet čekající - apatie je mocná zbraň v rukou pražských spoluobčanů proti všem nástrahám hromadné dopravy.  

Pro většinu případů se ale hodí dělat opak druhého bodu, a to je něco dělat. 

Mezi tím, co se vám stane a tím, jak na to budete reagovat je prostor. A v tom prostoru leží vaše největší svoboda - svoboda vybrat si vaši reakci. Ta reakce ovlivní vše co bude následovat. 

Každý okamžik vám tak dává vždy možnost volby - vybrat svou vlastní reakci.

Hledání vyhýbavého "a"

Mám říct kamarádovi, že nepříjemně páchne, nebo ho nemám raději urazit? Mám si říct o dovolenou navíc, nebo raději budu více pracovat a třeba jí získám? Koupím si teď dražší oběd, nebo si radši peníze ušetřím a budu tak blíže svým cílům?

Kde je chyba s nebo? Nebo je slovo, kterému je třeba se vyhýbat. Nebo ohraničuje,  omezuje naše myšlení na bipolární - jen jedna z možností je správná. Protože vždy existují na světě řešení, které by vyřešily oba problémy, nejjednodušší způsob jak takový nápad dostat je ptát se sebe na těžší otázky, otázky které spojují řešení dvou problémů spojkou a.

Pamatuji si, jak jsem před dvěma dny stál v supermarketu před regály s čaji. Nepřeberné množství různých čajů odlišných cenových kategorií mi ihned vnuklo první myšlenky: "Mám si koupit levnější méně kvalitní čaj, nebo čaj dražší a chutnější?" "Co je pro mě cennější, vstávat a těšit se na šálek skvělé Anglie nebo mít plnější peněženku a pár desetikorun?" Otázky, na které se nikomu nechce odpovídat, tyhle rozhodnutí prostě bolí.

Pak jsem si vzpomněl na vyhýbavé "a".

 "Jak si dopřát šálek kvalitního čaje a přitom ušetřit?" Jak se vyhnout dvěma možnostem, z nichž ani jedno není příjemné?

Nakonec jsem koupil ten nejdražší čaj v nabídce - Twinings Lady Gray sypaný. Fantastická kvalita, nádherná plechová krabička- jak se na něm dalo ale ušetřit? Je sypaný stogramový, celá krabička je výrazně dražší než ostatní pytlíkové a proto ho nikdo nekupuje. Když se ale srovná cena za gram, vychází kvalitní čaj jako výrazně levnější. Stále nechápu, proč si lidé houfně kupují ty nekvalitní čaje, když mohou mít nejvyšší kvalitu a zároveň nižší cenu.

A co vy, vybíráte si záměrně to horší, nebo se vyhýbáte špatným řešením vyhýbavým a? 

Byt kymkoliv chcete

Je dobre byt pozitivni - verit v lepsi zitrky, prinaset dobrou naladu mezi pratele a zname a snazit se hledat na svete a v zivote to dobre.
O to snadnejsi je nadchnout se pro zakon pritazlivosti, myslenku ze pokud se budete na neco soustredit tak toho vzdy dosahnete, ze uspech je nastaveni mysli. Zakon pritazlivosti se nejlepe podpira tzv. hrdiny, tj. lidmi kteri navzdoru osudu a vsem prekazkam nakonec zvitezili.

Michael Jordan hral baseball, Roman Sebrl je golfista a Vaclav Klaus spisovatel. Vsichni je ale zname z jineho oboru, cim to je? Protoze vynikaji v jinych vecech. Vynikaji v tom, pro co se narodili a to peclive rozvijeji. Muzeme opravdu vynikat jen v tom, pro co mate bunky.

Nektere schopnosti spolu souviseji - Beethoven byl skvelym hracem violy, az potom zacal skladat. Schopnosti ktere se doplnuji ma cenu rozvijet.

Muzete byt skvelym v tom, pro co mate talent. Najdete to a rozvijejte, prehnany optimismus nastesti nezaval Beethovena treba k sonetum. Diky tomu ze rekl ne a skladal ho muzu ted poslouchat.

PowerPoint - Prezentační mód

V prezentacích obecně je jen velice málo pravidel. Jedno z pravidel kromě používání dálkového ovládání (prezentéru) je rozhodně mít počítač během prezentace v prezentačním módu. Proč? Protože jen tak je možné docílit dobré prezentace - a to jest dívat se na ty co mě poslouchají,  né na to co promítám. 

Je to funkce PowerPointu podporovaná min. od verze 2003. PowerPoint se vám tak stane kamarádem, protože na display notebooku budete moci vidět nápovědu, kterou diváci neuvidí. Na plátně poběží prezentace, ale notebook, který budeme mít před sebou (nejlépe třeba na židli aby ho posluchači neviděli) vám bude ukazovat nejen aktuální slide, ale i předcházející a následující slidy, místo pro poznámky ve velkém fontu a především i čas - prezentační mód poskytuje vše potřebné pro plynulou prezentaci bez vědomí publika. Technika tak zůstane skryta - a tak to má být.

Jde o to, že se ve Windows nastaví projektor jako rozšíření plochy (a né pouze duplikovat obraz notebooku) a tím se vám vytvoří dva displeje v nastavení. Potom stačí na kartě Slide Show zaškrtnout Presenter View a mít správně nastavený projektor v poli Show On viz obrázek:

Zkuste to.

PowerPoint - černá je dobrá

Víte co se stane, když během prezentace zmáčknete klávesu B? Obrazovka se promění v černou plochu a posluchači se tak můžou soustředit jen na vás. Většina moderních dálkových ovladačů (prezentérů) obsahuje toto tlačítko taktéž.

Je třeba ho začít používat, protože prezentace není o vašem PowerPointu. Kdyby byla, pošlete mi vaše slidy do emailu a nemusím chodit na vaší prezentaci a ztrácet tak čas. Proto spousta lidí nechodí na vysoké škole na přednášky - z naprosto pragmatického důvodu. U PowerPointu je zásadní variabilita. Lidé se vydrží aktivně soustředit nejdéle deset minut, pak soustředění výrazně klesá. Klávesa B (nebo tlačítko na prezentéru) vám dá 100% soustředění posluchačů, když ho budete potřebovat. 

Je to vaše eso v rukávu, jak můžete přitáhnout pozornost. Používejte Bčko a lidi si něco odnesou - a o to jde.