Síla individualizace

Představte si podnik, do kterého byste přišli, a číšník by se na vás usmál a pozdravil vás jménem. Uvedl by vás ke stolu, kde by byla kartička s rezervací a vaším jménem. Mnoho obchodů s oblečením nabízí klubové karty, jaké by to bylo, kdyby ta vaše měla na sobě vyryté vaše jméno? Jaké by to bylo, kdybyste dostávali od vašich dodavatelů poštu s ručně psanou kartičkou, kde by vám děkovali za spolupráci? Individualizace je podle mě skvělý marketing a zvládne ji každý.

Co se dá individualizovat: do pošty vkládejte ručně psaní vzkaz s pozdravem či poděkováním, dokumenty měňte podle zákazníka tak, aby v nich vždy bylo jeho jméno nebo název společnosti, vaše prezentace mohou obsahovat informace od lidí z publika, o společnosti pro kterou pracují a na to vše se jich můžete dopředu zeptat. Můžete zjistit jména lidí, se kterými se setkáte dopředu a tak je jako první oslovit jménem, můžou tak být příjemně překvapeni. Můžete zjistit, když mají narozeniny anebo svátek a poslat jim malý vzkaz nebo dárek, to se dá uhlídat v Outlooku nebo v diáři. V hlavičce emailu může být vždy jméno či název zákazníka.

Individualizace není cesta snižování nákladů. Pokud jste McDonald’s, pak nedává žádný smysl. Jednotlivec ale nikdy není masovou továrnou služeb a produktů a tam je vaše síla individualizace. Jak to vidíte vy? Zajímá mě váš názor.

Don't Blame PowerPoint. It's just a vehicle

Proc byt konzistentni

We are what we repeatedly do. Excellence, then, is not an act, but a habit. - Aristotle

Kdyz kuchar dostane objednavku na kureci rizek se salatem vi presne ktere kroky budou potreba k tomu, aby takovy rizek vznikl. Delal to uz tolikrat a recept je znamy. Informace tedy nema sama o sobe skoro zadnou hodnotu. Kazdy muze udelat kureci rizek s bramborovym salatem, neni to ani nikterak tezke.
Tezke je byt schopen udelat takovych rizku za den treba padesat a kazdy skoro stejne dobry. Den za dnem. Za takovouto premiovou sluzbu zakaznik ale zaplati. Konzistence je tedy marketingovy kanal i ekonomicka hodnota.

Petrovy dobré zprávy

Když se Petr vydal na studium vysoké školy, všichni ho podporovali. Známí, kamarádi i příbuzní mluvili o velikém štěstí. Petr mohl studovat v zahraničí, v jemu sympatickém městě. Všichni jeho blízcí ho podporovali v jeho vizi – fandili mu a věřili nejen jemu, ale i oboru, který si vybral. Bylo jen několik lidí, kteří Petra odrazovali od jeho myšlenky. Ti si nemysleli, že si vybral dobrý obor. Věřili, že škola pro něj bude příliš snadná a Petr nebude mít šanci uspět. Navíc věděli, že se nikdy nenaučí jazyk lidí, kteří ho budou obklopovat v nové škole i zemi. Petr na ně příliš nedbal a vyrazil do školy.

Začal se divit, když se dostal do jeho vysněné vysoké školy. Lidé tam nemluvili jeho rodným jazykem, a studium pro něj bylo příliš jednoduché. Jazyk byl příliš náročný. Začal cítit, že se ho nikdy nenaučí dobře. Obor ho po několika měsících přestal zajímat a začal cítit, že udělal velkou chybu. Strach ho začal čím dál více svírat. Zavolal tak své rodině, přátelům i ostatním, kteří ho podporovali. Řekl jim o svém strachu, o tom, že studium asi není pro něj. Přátelé i rodina ho dále podporovali, mysleli to s ním dobře. Petr se rozhodoval v oboru pokračovat a nikdy se nezeptal, proč s jeho rozhodnutím někteří nesouhlasili. Neperspektivní obor, příliš jednoduchá škola a studium v cizím jazyku bylo špatné rozhodnutí. Nikdy neudělal žádnou kariéru a vždy měl problém najít práci.

Čteme příběhy úspěšných miliardářů, ale málokdy těch, kteří se rozhodli špatně. Možná kdyby Petr přeci jen vyslechl nesouhlasné hlasy, možná by dopadl jinak. Máme tendenci vidět a slyšet to, co zapadá do našeho plánu, do naší vize. Ta může být někdy nesprávná. Vyplatí se vyslyšet názory těch, kteří s námi nesouhlasí i těch, kteří s námi souhlasí. Rozhodnutí zůstane na nás, ale naše vidění bude zostřené. Škoda, že pro Petra už je pozdě. Pro nás ale pozdě není.

Jake je vase cislo?

Jeden z manazeru vyrobniho podniku byl povolan, aby zvysil produktivitu nocni smeny, ktera vyrabela dlouhodobe vyrazne mene, nez zbyle dve smeny. Zeptal se, kolik finalnich vyrobku vyrobi prumerne ranni a odpoledni smena. Bylo to osm. Vzal si kridu, sehnul se k zemi, vyhrnul si rukav a na zem nakreslil velkou osmicku. Dale nic nerekl a odesel.
Kdyz nocni smena prisla do prace, kazdy se zacal ptat po obrovskem cislu osm na zemi. Brzy zjistili, co to znamena a byli nastavani, ze jsou na posledni pricce. Dali si za cil prekonat prumer a vyrabet dokonce 10 vyrobku. Dali si za cil prave 10, udelali plan a dali se do prace. Za nekolik tydnu byly nejlepsi smenou a mohli spolecne smazat osmicku na zemi a nakreslit velkou desitku.
Kazdy z nas ma podle me cislo, ktere ma sledovat. Muze to byt zisk, pocet zakazniku denne nebo kolik hodin denne se ucim. Jake je vase cislo? Jak ho muzete sledovat a pak vylepsit?
Dekuji za vasi napady.

Jak vám můžu pomoci? – Koho se ale ptát

Často se vás někdo zeptá „Jak vám můžu pomoci?“. Málokdo má podle mě čas nad tou otázkou opravdu přemýšlet a kdo ten čas má, vám málokdy zaplatí realizaci řešení takové odpovědi. Můžete se tak ptát zákazníka, ale často dostanete spíše odpověď na nějaký povrchní problém.

Ptát se „Jak vám můžu pomoci“ je podle mě třeba často a ptát se především sebe. Jak můžu zákazníkovi pomoci? Co by mu opravdu pomohlo? Jak můžu dělat to, co dělám o kus lépe? Jen tím, že se sami sebe ptáte a sami přicházíte s řešením zákazníkova problému, budete opravdu prospěšní. Jedním z pilířů rozumného podnikání je být prospěšný. Ptát se zákazníků co chtějí a dodávat jim řešení nikomu moc neprospěje a omezíte tak jakoukoliv kreativitu v podnikání. Stanete se číšníkem, který nosí přesně to, co si zákazník objednal.

Ptejte se sami sebe jak zákazníkovi nejlépe pomoci. Máte raději když ostatní přijdou a navrhnou vám řešení, nebo čekají, že za ně zase musíte rozhodovat co mají dělat?

Itálie

První snímek z Itálie, článek o cestování, horách a vůli bude již brzy.

Realita prace

Je velmi málo knížek, ktere by verne popisovalo realitu prace. Přečetl jsem jich stohy - o tom, jak plánovat, pracovat, komunikovat, prezentovat, o kreativitě a spoustu dalších. Většinou vam dají pocit, že pokud se naučíte některé techniky, ktere ještě neznáte, budete uspesni. Je to vlastně recept na úspěch za pár stokorun. Je strasne nebezpecne se podle me pouštět do takove teorie. Jak vypadá reálný den v živote, když se o něco snažíte?
Vstávám v sest třicet, nikdy se mi nechce z postele a neznám nikoho, kdo by rád ráno vstával. Zapomeňte na to, že to někdy odezní. K práci usedam v sedm ráno, po sprše, kávě a snídani. Soustředění nepřichází samo. Naivne jsem si říkal, že staci najít práci co vás baví a soustředění, pile přijde sama. To je uplna blbost, i když delam co me baví, je snazší surfovat web než pracovat. To je fakt, na který si člověk musí zvyknout a postavit se tomu. Musíte si udělat system jak pracovat, kdy odpočívat. Chcete udělat něco jinak a těšíte se na podporu? Zadna nepřijde, většina lidi očekává rozkaz, vymlouvaji se ze nemůžou s ničím nic dělat a ani nechtějí, proc měnit něco, co funguje? Proto pokud budete budovat něco nového, setkáte se pouze s odporem.
Podle me pouze jasný cíl, který vás motivuje a plan, jak ho naplnit, vam muže pomoci. Budete potřebovat poradnou davku pile, energie a penez, abyste něco dokázali. Výsledek bude stát za to, ale prace je čistý boj. Je naivní si myslet, že se nás zlo netyka. Zlo je podle me integrovano přímo v nás a je třeba ho každý den premahat. Je to boj, ale právě to je vyhoda - kdyby to bylo lehke, meli byste daleko silnější konkurenci.
Nehledejte lehke cesty, ty hledá tolik lidi, že se po nich nedá dojít nikam.

Záškodnický pokrok

Říkal jsem si, jak mi to ranní vstávání v šest pěkně jde.   Podařilo se mi to udržet asi deset dní a pak následoval návrat zpět. Přesně si pamatuji, jak jsem slavil těch několik dní jako úspěch. Příště už slavení pokroku nechám na příště. Uprostřed dlouhé túry na vrchol také moc lidí asi nenapadne rozdělat tábor, posadit se na zadek a slavit. Je poměrně velká šance, že byste tam také mohli umřít. To je docela slušná motivace pokračovat a slavit opravdu až doma, když je po všem. Soustředění se na pokrok nás oslabuje.

Pro více čtení doporučuji The Science of Willpower .Kelly McGonigal napsala i fantastickou knížku The Willpower Instinct, velmi pěkné čtení o tom, co ovlivňuje naši vůli a co s tím dělat.

Dvě největší překážky, které chci překonat

Přečetl jsem asi 80 knih na téma business, vyjednávání, psychologie, prodej, prezentování a další. Díky předplatnému na Audible každý měsíc stáhnu do telefonu novou audioknížku. Právě mi měřič na telefonu ukazuje překonanou hranici 13 dní, tedy 312 hodin knížek v angličtině na stejná témata. Nemám ani jednu beletrii či něco podobného.

Stále ale vidím, že dvě největší překážky od úspěchu jsou úplně jinde, než jsem si myslel. Není to o tom, že vám chybí ještě jedna knížka. Věřím, že největší překážky úspěchu jsou:

1. Já sám (vy sami).
2. Čekání na skvělou příležitost.

Největší překážka není venku, externí záležitost. Jste to vy sami. Rozhodujete o tom, kdy vstáváte, kolik hodin pracujete a v čem pracujete. Za většinu špatných rozhodnutí si můžu sám a čím dál tím jasněji to vidím. Nelituji špatných rozhodnutí, je to učební materiál. Ale už si nemyslím, že problém úspěchu je externí záležitost. 

Čekání na skvělou příležitost je druhá věc. Málokdo z nás se narodí CEO. Ze začátku budete manažerem kávovaru, přiznejte si to. Vždycky jsem si říkal, že jak dostanu velký důležitý úkol, tak se budu moci předvést. Je to blbost. Dělat rutinu naprosto excelentně je vaší zbraní. Každá práce o vás něco říká a většinou stačí strašně málo se předvést. Je to fakt o té extra mile, ale né ve velkých úkolech, ale i v těch nejmenších detailech.