Cena pohodlí

Na Tour de Mont Blanc dlouho nezapomenu. Měla to být klidná dovolená se středně těžkými túrami okolo Mont Blancu, maximálně šest sedm hodin šlapání. Hned po první dvanáctihodinové túře jsem zjistil, že to bude o něčem jiném. Společné horské noclehárny, kde nás spalo více než dvacet v jedné místnosti, mě štvaly víc jak fronty na poště.  Byl to první odpor mého já. Bylo to něco, co odporovalo mým zvykům.

Chodit s obvázanými šlachami, kdy vás bolí každý krok, to není zábava. Spát v zimní bundě v noclehárně spolu s dvaceti páry horské obuvi, to není zábava. Chodit v dešti v provizorní pláštěnce z pytle na odpadky (nevím kdy jsem se cítil silnější pocit méněcennosti), to není zábava.

Potřebujeme častěji méně pohodlí, ne více.

Nebyla to někdy zábava, někdy to hrozně bolelo (šlachy se zregenerovaly asi teprve po týdnu), ale stálo to za to. Pohodlí má svou cenu. Pohodlí vás bude stát daleko víc, než si myslíte. Vysedávání v kavárnách, restauracích, dělat si dobře – to je snadné. Sedět naproti bílé zdi se zapnutým notebookem a pracovat je daleko těžší.

Občas se vydejte mimo pohodlí, stojí to za to.

Neúspěch a racionalizace

Lidé rádi mluví o tom, když se něco nepovede. Jak dlouho budeme mluvit o kandidátech, kteří vypadnou. Jak dlouho  se mluvilo o Okamurovi, jak dlouho se bude mluvit o dalších. Úspěch je poměrně neatraktivní záležitosti. Když se nám něco nepovede, snažíme se najít nějaký důvod. Měl jsem málo času, zákazník byl příliš náročný, nebyl jsem vyspalý, nedostali jsme jasné instrukce… přijde mi, že se obecně rádi vymlouváme. Hledáme důvody, proč se něco nepovedlo. Je daleko těžší najít důvody, proč se něco povedlo. Málokdy uslyšíte někoho mluvit v hospodě o tom, jak mají dobře vymyšlení design prostírání, stolů nebo jak mají dobrý interiér. Stěžování si na kvalitu jídla, obsluhy a milion dalších věcí je snazší.

Je potřeba jít ale co nejdříve s vaší kůží na trh a to pravidelně. Dělejte něco, kde můžete opravdu něco ztratit. Mluvte na dalším meetingu, připravte si nějakou inovaci v práci, uspořádejte party pro vaše známé. Proč to dělat, proč o tom pořád psát? Je to jednoduché:

Pokud se vám bude dařit, vaše neúspěchy vám každý rychle odpustí. 

Potřebujete ale na cestě neúspěchy, nefungující design, návrhy a projekty. Co jste se z nich naučili? Jak to můžete použít?

Co můžete zítra začít, zorganizovat, udělat?

Čí je to práce?

Řešení zajímavých problémů stojí na vaší iniciativě.

V kanceláři se vám neustále zasekává kávovar, stačilo by zavolat opraváře. Zákazníci často u vás chtějí zaplatit kartou, ale nemáte platební terminál. Stačilo by sehnat nový terminál. Ve špičce se vám na přepážkách tvoří zbytečné fronty, stačilo by přidat odpolední posilu. Čí je to práce?

Zajímavé problémy jako tyhle, problémy u kterých je potřeba člověka a ne robota většinou nejsou v popisu práce nikoho. Manuální práce je levná, snadno nahraditelná a málokdo se nad ní pozastaví. Tipuji, že řešení těch opravdu zajímavých problémů nemáte v popisu práce. A v tom je vaše síle. Možná to vaši kolegové nepochopili, ale vy to chápete. Cítíte to jako obrovskou příležitost.

Když vidíte zákazníka, který je očividně zmatený a potřebuji poradit, jdete za ním. Když vidíte, že v kanceláři nefunguje topení, jdete se zeptat, kdy může přijít údržbář. Má někdo v popisu práce nosit dárek nebo dort se svíčkami do práce, když má jeho kolega narozeniny? Je snad u vás „manažerka narozenin a dalších oslav“? Pochybuji. V tom je ale vaše příležitost. Vaše práce není jen manuální činnost a odsedění čas, nejste placeni za pouhou přítomnost na zadaném místě. V nové ekonomice máte za úkol také emoční práci.

Jak můžete zítra zákazníka potěšit? Jak mu můžete udělat skvělý den hned ráno? Co zítra můžete udělat a pomohlo by to firmě, vám nebo vašim kolegům?

Udělejte to. Právě emoční práce vás dělá nenahraditelným.

Stojíte na eskalátoru a čekáte?

Nečekejte.

Náš život je jako cesta po eskalátoru. Většina lidí se rozhodne pro bezpečnou cestu. Postaví se do řady, skloní hlavu, opatrně si vyberou svoje místo na schodech, přidrží se madla a nastoupí na rozjetý eskalátor. Je to jako každý jiný den. Nevidí v tom rozdíl. Nespěchají, drží se davu. Hledají jistotu, bezpečí a věří, že si jich někdo všimne. Že si jich všimne někdo důležitý, velký, nadnárodní. Odmění je služebním autem, telefonem, osobní asistentkou. Když se jim bude dařit, dotáhnou to do středního managementu. Ke služebnímu autu a telefonu přibude osobní asistentka, posilovna a business třída ve vlaku. V letadle bohužel budou létat stále turistickou třídou. Čekají a stojí na eskalátoru, budoucnost vypadá růžově.

Už nestačí stát a čekat. Pošlete vaše CV do velké, nadnárodní firmy. Má tam takových CV spoustu, budete jedním listem v hromadě. Je potřeba vzít iniciativu do vlastních rukou. Rozhodnout se, vykročit a začít šlapat po schodech, zleva obcházet stojící masu. Zadýcháte se, zpotíte se, ale víte, že nemáte jinou možnost. Čím víc budete stát a doufat, tím méně rostete. Kreativita, iniciativnost a rozhodnost váš vždy odliší od ostatních. Pomůže vám, nastartuje vás i vaši kariéru. Je potřeba zabrat, ne se vést po proudu a pouze doufat, že vše dobře dopadne.

Byl jsem dnes jediný, kdo nahlásil na recepci, že je potřeba odvápnit kávovar. Ostatní se rozhodli čekat a doufat, až to někdo jiný udělá za ně. Čekali, že systém vyřeší jejich problémy i jejich budoucnost. Je čas nečekat a rozhodnout se. Systém vaše problémy nevyřeší.

Nečekejte, běžte a zaberte. Každé rozhodnutí se počítá. 

Prodávat litr za stovku, když jste jediný s vodou?

Při cestě z Budapeště jsem v chodbě vlaku narazil na pána s vozíkem s občerstvením. Nadšený z nabídky společnosti JLV na vozech Českých drah jsem dostal chuť na ledový čaj doufaje, že ho určitě budou mít. Moje očekávání ceny za půl litrovou láhev byly okolo třicetipěti, maximálně čtyřiceti korun. Jak jsem ale zjistil, tenhle pán patřil k jiné společnosti provozující občerstvení na maďarské straně a za láhev si řekl dle ceníku 85 korun, za láhev půl litru ledového čaje.

Znáte tenhle business model v turistických oblastech a (některých) letištních halách – podprůměrné jídlo za astronomické ceny, klamání zákazníka a ceny vody a kávy jako kdyby vám nalévali Bordeaux ročník 2005. Obchodní model zlatá ulička má dva hlavní problémy a proto je dlouhodobě neudržitelný. Za prvé – pokud prodáváte naprosto standardní produkt za extrémně prémiovou cenu (půllitrová kola za sto korun), tak si děláte špatnou vizitku. Každý si rád připlatí za prémiový produkt, ale odrbávání na ničem extra se zákazníka dotýká osobně, většinou si to dobře pamatuje a bude vás za to (skoro vždy) kritizovat. Cena je relativní, zákazník za ní ale musí vidět tu práci, příběh dřiny. Cena musí být především odůvodnitelná. Na horské chatě si lidé rádi připlatí několik desítek procent extra, když personál musí každou věc vynést na zádech z údolí do chaty. Za láhev vody v centru města dá málokdo rád sto korun.

Druhý problém ledového čaje za stovku – není to nic unikátního. Velmi rychle se vyrojí konkurence, která vás ubije, a všichni si příště dají pozor, aby vám nedali tolik. Proto lidé nosí do kina vlastní pití, do vlaku si berou vlastní občerstvení a na Ještědu si donedávna většina lidí dávala akorát tak čaj, protože platit za obyčejný guláš s výhledem 250 Kč si odůvodní jako rozumnou útratu málokdo.

Poskytujte prémiové služby a produkty za prémiovou cenu a vzdělávejte zákazníka, proč to stojí tolik, nebo prodávejte obyčejné věci za nízkou cenu. Nesnažte se oba modely křížit dohromady.

Co je na tom špatně?

Člověk se bojí kritiky. Málokdo ukazuje svůj výtvor před tím, než je hotový. Identifikujeme se s naší prací. Když je naše práce v ohrožení, cítíme se v ohrožení i my. Když je náš projekt, vymalovaný pokoj, napsaná kniha, prezentace managementu pod palbou kritiky, jsme i my připraveni v zákopu s odjištěnou puškou slovní obrany. Přitom nejlepší způsob jak vylepšit vaši práci je hledat kritiku.

„Co je na tom špatně?“

Sbírejte odpovědi na tuhle otázku a vaše práce bude lepší než kdykoliv předtím. Není to snadné, nesnášíme kritiku. Berte to tedy s klidnější hlavou – je lepší když vaši práci na rýsovacím prkně někdo kritizuje a vy ji pak přepracujete, než kdybyste s obrovskými náklady postavili další Titanic.

Priprava (co si precist pred dalsi prezentaci)

Právě čtu Slide:ology od Nancy Duarte, skvělá příprava na další prezentaci - vřele doporučuji tuhle knížku,.která vám pomůže změnit přístup k prezentacím.

Nejhorší chyba, kterou můžete jako zaměstnanec udělat …

je myslet si, že nemůžete nic změnit.

Nemůžu nic změnit vám brání před povýšením, zvýšením platu a celkovým úspěchem. Co byste dělali, kdybyste mohli změnit situaci - jak zlepšit služby, jak zajistit, aby zákazníci nestáli ve frontě, jak obsloužit více lidí za kratší čas.

Je to jen na vás. Buďto budete sedět po práci s kolegy a drbat o špatných časech, nebo se pustíte do změn. Je možné, že vás ze začátku nikdo nepochválí. Budete dělat ale tu nejlepší práci, a ta bude vždy odměněna. 

Je čas aktualizovat "více potu na cvičišti"

(Obrázek: Volley 5 od Mart1n, sxc.hu)

„Risk comes from not knowing what you are doing.“ - Warren Buffet

Všichni víme, že bychom se měli pravidelně vymaňovat z naší komfortní zóny. Je ale těžké si uvědomit, co všechno tam patří. Je těžké se ubránit tomu strávit den v autopilotu. Říká se, že „více potu na cvičišti, méně krve na bojišti“. Tohle rčení říká hodně, ale špatně ho chápeme.

Pojďme se podívat, co všechno patří do cvičiště – stejná práce po sté, Toastmasters, jet na dovolenou do stejného střediska potřetí, případové studie, podnikatelské inkubátory, diskutování o čemkoliv (aniž byste to zkusili), klábosení o tom jak jsou zákazníci špatní, ve škole či práci hrozní a spoustu jiných dalších aktivit. I když je trénink a cvičiště vlastně dřina, má to jeden háček.

Sportovec tvrdě netrénuje několik měsíců či let, aby pak místo účasti na soutěži sledoval vše ze svého gauče. Stejně tak my nemůžeme trávit čas na cvičišti, abychom pak nikde nic neriskovali.

Když jde o něco, je tam risk. Většinou jde o hlavní tři hlavní věci – o peníze, o strach a o váš sociální status. Pokud neriskujete jednu z těch věcí (a nejlépe všechny tři), nerostete doopravdy. Trénink je nakažlivý, protože máme pocit, že děláme maximum. Vstát z postele v pět ráno a jít si zaběhat vyžaduje pevnou vůli. Stejně jako stát na pódiu a prezentovat – z toho se většině lidí ohýbá hlava a ztrácí hlas. Klíčem k opravdovému růstu jsou ale aktivity, kde riskujete – dělejte něco za peníze, oslovujte nové zákazníky, nabízejte svoje služby, rozjeďte nový business, začněte investovat, rozhodněte se pro to, co chcete dělat příští tři roky. Začněte rozumně riskovat.  

Jak dobrým chcete být?

Jak dobrým chcete být?

Docela dobrým.
Dobrým.
Velmi dobrým.
Nejlepším v oboru.
Nejlepším na světě.

Vaše odpověď řekne mnoho.