Užijte si rychlost až do konce

Mám jednu známou, která vždycky když jí potkám, někam spěchá.

Musel jsem se jí na to zeptat. Říkala, že toho má tolik. Do práce spěchá, aby tam byla včas a mohla začít dříve než ostatní. Na schůzkách spěchá a lidem skáče do řeči, aby byla co nejefektivnější. Z práce skoro utíká, aby prý zase stihla vlak.

Kdyby mohla, tak by i ten vlak popoháněla. Stejně to podle mě dělá, minimálně ve své hlavě. Protože už si představuje ten seznam úkolů, které má doma udělat. Postel je pak snad jediné místo, kde zůstává na místě jak tělem, tak i hlavou.

Můžete si užít rychlost až do konce.

Nebo to dělat jinak. Umět se pravidelně zastavit, zamyslet, naplánovat další akce a dělat něco kreativního. 

Pokud budete neustále spěchat, nemůžete udělat nic přelomového. Umět se zastavit je důležité nejen pro vás, ale i vaši práci. A vaše zdraví.

"A proč ne?"

Příště až se vás někdo zeptá jestli byste nezkusili pro vás něco nového, jednoduše odpovězte "A proč ne" a jděte do toho. Noví lidé a nové zážitky jsou to, co vás posune. 

Můj seznam "A proč ne" v náhodném pořadi:

• letěl jsem do Rumunska na konferenci Brandminds 2018
• koupil jsem si kolo a opravdu na něm pravidelně jezdím (kdo by tohle čekal?)
• zkusil jsem snad všechny rozumné kavárny v okolí práce
• zkusil jsem jógu a s menšími a většími úspěchy se jí stále držím (řekl jsem jógu?)
• koupil jsem větší počet knih o architektuře - ne protože bych na ní byl expert, ale protože mě architektura prostě baví
• zkusil jsem školení od Jardy Homolky
• tři roky už učím kurz na Karlově univerzitě
• pravidelně daruji body, které moje benzínka mění na koruny a dává Kapce naděje (já a neziskovka?)
• tři týdny jsem byl v Číně, kde jsem jedl husí krev, žáby, oslí maso, něco-jako-omeletu přímo z ulice a vše jsem přežil v klidu

Co zkusíte? Dejte o tom pak ostatním vědět na vašem blogu nebo sociální síti a udělejte svůj vlastní seznam "a proč ně" zážitků.

Kdokoliv to může udělat

Vidíte jak nefunguje kohoutek a necháte ho být. 

Jdete okolo papírku na zemi a necháte ho ležet.

V kanceláři praskne žárovka a nikomu o tom neřeknete.

Náš pocit? Někdo jiný to může udělat a není to moje práce.

Potřebujeme opravdu tohle motto? Podle všeho ano. 

A víte co? Ukazuje se, že nejradši máme vedle sebe lidi, kteří to berou za svou práci a nečekají na někoho jiného. 

Vidíte něco? Udělejte to.