Pokud chcete mít skvělý nápad, mějte nejdříve hodně nápadů.
Jakub Šafránek blog o tom jak lépe podnikat, dělat lepší zákaznický servis a jak dokončit více práce za méně času.
Už teď jste připraveni. Už teď máte dostatek dovedností, zkušeností a peněz, abyste rozjeli svůj nový projekt.
Kdy bude nejlepší čas? Teď je nejlepší čas.
Kdy to udělat? Udělejte to dnes, zítra je už pozdě.
Který den existuje? Jen dnešek, žádný jiný nemáme.
Čekáte na někoho, až vás podpoří a řekne vám, že do toho máte jít?
Máte moje slovo, jděte do toho právě teď. Nikdy nebyl lepší čas.
Jděte.
Dneska jsme s bráchou ochutnávali a hodnotili tři různé koláče pro jednu kavárnu.
Shodli jsme se na jednoduché věci. Všechny tři koláče byly průměrné. Což je promarněná šance, když si vezmu, kolik práce to muselo někomu dát ten koláč vyrobit a dopravit ho až k nám.
V Praze je už hodně míst, kde mají skvělé zákusky a koláče. Opravdu první třída.
Pokud chcete vystoupit z řady, museli byste mít fakt super koláče. Nebo možná žádné a jen skvělé kafe.
Průměr? Ten nikdy, prosím.
Kdy naposledy jste doporučili něco průměrného?
V prvním článku jsem měl jednoduchou myšlenku - pokud chcete dělat něco profesionálně, musíte to dělat skvěle. Nestačí to jen zaimprovizovat, zkusit na první dobrou a ono se uvidí.
Na druhou stranu, pokud chcete být fakt dobří, potřebujete nadšení. Nadšení je něco, co nabíjí ostatní. Co z vás sálá, co vás žene dopředu a co prodává. Nadšený majitel lépe prodává svůj produkt, než otrávený majitel (skvělý produkt je samozřejmostí).
Znám deset míst, kde mají skvělé kafe. Jen v málo z nich vás ale příjemně uvítají, jsou k vám milí a sálá z nich nadšení pro kávu.
Co z toho vyplývá?
Pokud chcete být profesionál, tak musíte dodávat skvělé věci a zároveň se pro to nadchnout. Tenhle proces je podle mě daleko snazší, než se snažit prodávat něco, co vás baví už teď. Baví mě knížky, ale těžko bych je prodával. Nadchnout se pro prezentace ale nebylo vůbec těžké.
Ať je z vás cítit nadšení. A nezapomínejte na to, že profesionál znamená dělat věci skvěle. S nadšením a skvěle.
Amatér může dělat věci z lásky a dělat je špatně. Pokud vás baví kafe, můžete si ho vařit jak chcete, jak vám chutná a nemusíte být žádný expert. Amatér, z latinského amator, je milovník. Milovník toho co dělá.
Dělá věci z lásky.
Profesionál dělá to co dělá, protože musí. Protože musí vydělat, musí se postarat o své zaměstnance, musí uřídit svou živnost či podnikání a musí dělat dobré služby. Nemůže dělat to co dělá jen z lásky. Zákazníky láska nezajímá, chtějí ty nejlepší služby.
Pokud chcete dělat věci z lásky, nesnažte se stát profesionálem.
Pokud chcete být profesionálem, buďte nejlepším v oboru. A dělejte věci pro peníze.
Není nic smutnějšího než když se někdo snaží z koníčku udělat podnikání.
(z koníčku, který měl zůstat koníčkem)
Dělejte to, protože vás to baví. Nebo to dělejte pro peníze.
Pokud jste zachytili můj poslední příspěvek, tak jedno vám je jasné - bezchybný produkt nestačí. Kvalita je daná, kvalitu čekáme. Čekáme, že naše auto bude jezdit pět let bez poruchy. Že nová televize bude fungovat po zapojení. Že nás nový telefon nezklame a vždy bude fungovat.
To, že věci fungují, s tím počítáme. Kvalita dnes nestačí. Musíte svým zákazníkům dát něco víc.
Překvapit je. Být osobní a vytvářet produkt, který je potěší.
Nemůžete být levnější než Makro. Jak tedy budete vítězit na trhu jinak než cenou?
Kvalita je daná.
Při čtení o tom jak si někdo zničil prací své zdraví (např. povídání Martina Žufánka o totálním kolapsu dvou členů rodiny nebo článek Tomáše Beránka o tom, jak dostal mozkovou příhodu) vás může jímat pocit, že je to sexy. Tvrdě makat, zničit si zdraví - pro úspěch se přeci musí trpět!
Success story pro mě není zničit si zdraví. Protože pokud jste na druhé straně (tj. ten bez dobrého zdraví), není to pro vás vůbec sexy.
Ležíte v nemocnici, chodíte po doktorech, hledáte (často neexistující) řešení vašich problémů.
Jak moc je zdraví důležité pochopíte až když zdraví ztratíte. Na nemoc jste vždycky sami. Nikdo z vašich fanoušků a followerů s vámi nebude sedět v ordinacích a chodit s vámi na vyšetření.
Myslete na to, prosím.
Vykašlete se na velké cíle, že další rok budete daleko krásnější, chytřejší, bohatší a ještě k tomu hubenější. Většina z nás nemá tu vůli tak velké cíle splnit.
Raději dělejte malé kroky správným směrem, malé změny, které vás postupně posunou dopředu.
Sníte o uběhnutí maratonu? Raději si dejte hned teď dvě kolečka kolem domu.
Novoroční předsevzetí? Bože, jen to ne!
Novoroční malé, splnitelné cíle? Ano!
Jděte.
Nejjednodušší je dělat práci, kterou vidíme.
Špinavé auto říká “umej mě”. Nepořádek ve skříni si žádá o úklid. Neustlaná postel je jasný signál jasné práce.
Všechno tohle jsou práce, které vidíme. Odepsat na všechny maily? To si říká o okamžité vyřešení!
Někteří lidé jsou zacyklení v dělání práce, kterou všude okolo sebe vidí. Můj známý má čtyři auta. Jen to, aby je udržel čisté, mu dá spoustu práce. Celou dobu jsem si myslel, že ho to musí bavit. Že to má jako koníček. Ale naposledy jsem se ho na to ptal a sám přiznal, že mu to nic nedává. Ale že nesnáší špinavé auto.
Spoustu té práce, kterou vidíme, za nás může dělat někdo jiný. Je to často ta mentálně snadná práce (byť fyzicky velmi náročná).
Ale svět od nás čeká něco víc. Čeká tu práci, kterou nevidíme na první pohled.
Napsat první knížku? To nikde nevidíme.
Rozjet nové podnikání? To nám necvrkne do nosu.
Začít cvičit jógu? Taková práce si o to sama neřekne.
Ať už budete pracovat na sobě, na svém zdraví nebo na pracovním životě, všechno to jsou práce, které nevidíte. A musíte se naučit je vidět a ideálně naučit ostatní je vidět.
Co byste měli dělat vy a nikdo jiný? Jděte, udělejte to.
(ten mail počká)
Právě jsem v Číně. A můj mozek mi tak říká, že nebezpečí na mě číhá z každého rohu.
Přitom jsem se několikrát díval na doporučení pro turisty. Skoro všude jsem se dočetl to samé - že Čína je pro turisty naprosto bezpečná země (pokud se držíte několika jednoduchých pravidel). Ostatně stejnou zkušenost jsem měl osobně z první cesty do Číny. Na Taiwanu jsem žil dva roky skoro nonstop, nepamatuji si jedinou alespoň trochu nebezpečnou situaci.
Takže nebezpečí mi hrozí maximálně v mé hlavě. Proč? Říkám si, ty jo, máš syna, máš určité povinnosti (zas ne tolik, ale přeci) a máš zodpovědnost.
A možná v tom občas zapomínáme na jedno - život prožít.
Život pro mě není o tom prožívat v maximálním bezpečí. Ale podstupovat rozumné nebezpečí a užívat si toho, co život nabídne.
Umřít můžu doma ve vaně. Celý život je risk. Tak neodkládejte žití na potom.
Žádné potom nebude. Ten správný čas je teď.
Jakub Šafránek - tipy na prezentace, podnikání a pracovní efektivitu