9 životních mouder, které mi dala automyčka

/

Inspiraci často najdete na obyčejných místech.

Jako posledně.

Příval zenových mouder mi nepřinesla moje instruktorka jógy po půl roce v Tibetu, ale vypulírovaná automyčka na Chodově.

Když posloucháte, automyčka vám dá hned několik dobrých rad.

Zde jsou.

Když se o věci dobře staráte, vydrží déle. (I mytí auta má svůj smysl).

Fyzická práce je skvělý relax po práci psychické. (Mytí auta pravidelně = každý den trochu zen).

Jet s autem třikrát týdně do myčky je blbost. (Lekce mezního užitku v praxi aneb také si nedáváte větrník třikrát týdně).

Než špatné auto pravidelně mýt, raději se ho zbavte. (Sem spadnou všechny falešná přátelství, vztahy k ničemu apod.).

Abyste začali, někdy stačí pracovat první tři minuty a mít jasnou představu, kdy skončíte. (Zenové moudro v časomíře automyčky, která ukazuje zbývající čas)

Nemusíte utrácet za drahé věci, když stačí ty obyčejné. (Umyl jsem disky s čističem za 450 Kč. Výsledek? Skoro stejný jako umýt kola na myčce bez něj).

Pokud jste v něčem sakra dobří, můžete si nechat za to platit násobně víc peněz než ti, kdo jsou průměrní. (Vracíme se k mému čističi kol za 450 Kč. Pokud chcete totiž disky fakt čisté, budete ho potřebovat)

Čisté auto zvenku a špinavé zevnitř je stále špinavé auto. (Zenové moudro o bordelu v hlavě, který vám nevyřeší nové sako a krásné boty).

Dělat něco pravidelně šetří čas i peníze. (Zenové moudro pravidelnosti. Německy se snáze naučíte v pěti krátkých lekcích týdně, než jedné dlouhé týdně).

To jsou má moudra, které mi dala automyčka.

Kde jste vy našli svůj zen? Je dost dobře možné, že obyčejné věci jsou ty nejlepší věci.

Zahoďte váš americký sen

/

Michael Douglas se v božím snímku Falling Down (Volný pád) postupně prostřílí až ke svému hamburgeru v neúprosném systému fast foodu.

Vy se ale těžko prostřílíte k pozici manažera od pokladního.

Těžko se dostanete z pozice juniora na pozici senior partnera.

Jasně, už vás slyším. Najdete mi deset příkladů lidí co se pětadvacet let potili v jedné firmě a podívejte se, kde teď jsou - firemní karta, “dárečky” od dodavatelů dvakrát do roka a krásný asistent k tomu.

No a co?

Přijměte fakt, že všichni si vás pamatují tak, jak jste do firmy nastoupili. Do první firmy jsem nastupoval za nula korun na hodinu. Myslíte, že by nějakého utřinosa udělali manažerem? To bych tam musel potit krev a šance stejně blízká nula.

Prostě si vás nějak pamatují.

Chcete přidáno? Skvělý, prosím ale zahoďte váš americký sen, strhněte ze zdi motivační plky amerických řečníků a přestaňte číst rychlonávody na to jak být úspěšným.

Obejděte trh a dejte dohromady tři nabídky od jiných firem, než kde pracujete.

Možná zjistíte, že můžete vydělávat daleko víc, než teď. A i kdybyste nikam nakonec nepřešli, máte jasno a víte jak na tom jste.

A pokud vás nikde nechtějí, příp. vám nikde nenabízí tolik, příp. vám všude nabízí málo, pak máte problém. Musíte na sobě začít makat.

Nevěřte ale, že se někde dostanete zespoda nahoru. Šance jsou mizivé. Žijeme v době, když lidé často střídají práce a kariérní žebřík přestal existovat.

Je to spíš o to tom kdo umí udělat v dobrý čas změnu.

Umíte to?

Všichni tak trochu čekáme na magickou pilulku. Čekáte i vy?

/

Bradley Cooper ve filmu Limitless hraje snad svou nejlepší roli. Neschopa, který narazí na magickou pilulku, která aktivuje jeho mozek na maximální výkon. Z netáhla s lachtaní nemocí se najednou stane veleúspěšný superhrdina zářící ve všech oblastech života.

Podle mě prokrastinace doufá, že budeme stále věřit v takovou představu. Krásný sen, že jednou přestaneme věci odkládat a staneme se dokonalými supermakáči. Jsou lidé, kteří určitě takové schopnosti přeci mají.

Je to blbost. Nikdo se nedostal na vrchol zadarmo a vše stojí úsilí, práci a odříkání.

Přestaňte věřit v dokonalou přípravu, v dokonalý výsledek, v dokonalý program, v dokonalou prezentaci.

Nejhorší není špatný výsledek. Nejhorší je žádný výsledek.

Čekáte na magickou pilulku? Nečekejte, žádná není.

Jděte.

Co dělat, když přijde osvícení

/

Před osvícením jsem štípal dříví a nosil vodu. Po osvícení jsem štípal dříví a nosil vodu. Zenové přísloví

Tohle je jedno z mých oblíbených rčení. Proč? Přijde mi naprosto trefné ve své jednoduchosti. A to jsem osvícení ani náhodou nedosáhl, ale můžeme říct, že kdokoliv, kdo dosáhl mistrovské úrovně má dost často nějaké zvyky, které se s časem nemění.

Jaké zvyky jsou to pro vás? Co děláte i po deseti letech, co se věnujete vaší kariéře, rozvoji atd.?

V prezentacích je to pro mě příprava. Každý večer ještě než jdu spát si procházím své slajdy a ladím poslední detaily. I když jsem naše základní školení dělal už asi 60x, pořád je co vylepšovat. Pořád si ty slajdy procházím, abych byl perfektně připravený.

Budu to nejspíš dělat i za dvacet let. Podívejte se na Toma Peterse. Uvidíte, že prezentaci si prochází už před čtvrtou ráno.

Šílené? Podle mě to bude dělat i když bude dané téma prezentovat stokrát. Příprava je něco, co neomrzí.

Co je to pro vás to, co jste nikdy nezměnili a děláte to stále?

Přestal jsem říkat, že "nemám čas"

/

Je to blbost.

Bill Gates, Elon Musk, vy, já… všichni máme přece stejně času.

Je to blbost, time management neexistuje. Můžeme řešit pouze jen priority - co uděláme a co ne definuje naše životy, náš úspěch v práci, štěstí v rodině.

Neřídíme ani hodiny, ani minuty, ani sekundy. Prostě jsou.

Proto jsem se naučil přestat říkat “nemám čas”, místo toho třeba řeknu “není to pro mě teď důležité”. Síla volby, pravdivá odpověď.

Nemám čas je výmluva.

Napsal bych vám teď 25 tipů jak mít více času (lépe řídit své priority), ale omlouvám se, nemám na to… není to teď důležité.

Důležité je víte co? Co uděláte dnes.

Nic víc než dnešek stejně nemáme. Proto.

Zkuste někomu zavolat a říct mu/jí, že ho/jí máte rádi.

Poděkujte někomu doma nebo v práci.

Kupte cizímu člověku kafe.

Usmějte se na někoho zítra cestou domů.

Máte na to čas.

Vydělej a nech vydělat, říkal náš pradědeček (+ můj seznam doporučených profesionálů)

/

U nás v rodině se předává jednoduché rodinné moudro - vydělej a nech vydělat.

Vše, co někdo jiný může dělat lépe a rychleji než vy by měl dělat někdo jiný. Proto je zde můj seznam doporučených profesionálů, kteří na mě udělali velký dojem.

Advokát. Doporučuji skvělou Mgr. Elišku Kolečkářovou z advokátní kanceláře Smed Jorgensen. Profesionálka, výborné rady a rychlé reakce jsou jen krátkým seznamem skvělé spolupráce.

Foto a video. Dominik Kučera, Dominik Kučera a znovu Dominik Kučera. Naprostá spolehlivost, jeho slovo platí. Tohle neplatí pro většinu lidí v tomto oboru, takže pokud hledáte fotografa nebo někoho na video, volejte okamžitě jemu.

Daně. Tfuj, už na koleji jsem mu před dávnou dobou říkal, jak může studovat daně. Dnes mi dělá komplet daně a veškeré související poradenství a já jsem nadšený. Kdo? Jiří Brož, nejlepší daňový poradce, kterého jsem si mohl přát.

Online marketing. Tady jsem si říkal, že je fakt zbytečné na toho někoho najímat. Do doby, než přišel Michal Blažek a jeho tým Marketing Makers. Skvělý poměr cena/výkon, jsem nadšený. Všechny reklamy na Google na Štavnaté slajdy spravuje jeho tým.

Lektor. V tomhle odvětví mám těžkou profesní deformaci, extrémně přehnané nároky a dokážu v ČR doporučit jen velmi málo lidí. Za mě jediné jméno - Jarda Homolka. Zaplatil jsem si ze svého už tři kurzy, Jarda je těžký profík a z jeho kurzů jsem nadšený. Je perfektně připravený a zároveň dává rady, které sednou jak pr-el na hrnec.

Máte také svůj tým? Pokud ano, udělejte jim dobré jméno, napište o nich na Facebooku, na blogu, napište jim doporučení na LinkedIn.

Nemáte svůj tým? Zkuste využít někoho z mého seznamu, budete nadšení.

Nedělejte práci, kterou může dělat někdo jiný. Levněji, lépe, rychleji.

Co by se stalo, kdybychom přestali čekat?

/

Virus, krize, špatná ekonomika, továrny stály.

Co můžeme dělat?

Můžeme čekat. Čekat, až se situace vrátí do původních kolejí. Zalézt do postele, čekat až se situace uklidní a vše bude jako dřív. To je přirozená reakce. Bojíme se. Bojíme se, že nás v práci vyhodí, protože budou muset šetřit, bojíme se viru, bojíme se, že se nakazíme.

A tak je naše přirozená reakce dělat nic. Čekat.

Nebo máme druhou možnost.

Pečovat o své zdraví, o svou rodinu, o své kontakty, pracovat na svých dovednostech, zlepšit si CV, pracovat na sobě, odpočívat aktivně. K tomu všemu se musíme malinko překonat, je to nebezpečné. V hlavně nám zjí, že bezpečné je čekat.

Jaké výsledky budeme mít, když přestaneme čekat a bát se?

Zkuste se dnes nebát, jít do všeho, co jste chtěli už dávno udělat. Proč? Málokdy litujeme toho, co jsme udělali.

Ale skoro vždy litujeme toho, co jsme neudělali.

Co uděláte dnes?

Jsou to jen věci, ne? Co když ale...

/

Pokud jste neviděli, podívejte se na můj oblíbený film The Joneses (2009):

Geniální film o falešné rodině, která dostane od firmy hromadu věcí (auto, dům, golfové vybavení, oblečení, krásný nábytek atd.) a má je nosit, používat, tvořit přátelství a v satelitním městečku tak vytvářet tlak na ostatní, aby si všechny ty věci také koupili. Protože bez nich přece nejste xyz a nezapadnete mezi ostatní.

Přijde mi to jako geniální námět a v jiném filmu jsem tu jednoduchou myšlenku nenašel - jak dobře bychom si měli rozmýšlet co koupíme.

Poslední dobou mám skoro stejně velkou radost z vyhazování věcí jako z nakupování. Snažím se nakupovat jen ty věci, které:

a) často používám

b) ideálně je potřebuji

c) udělají mi velkou radost

To jsou pro mě taková základní tři hlediska kdy si něco koupit. Pokud to nepotřebuji, pak si musím říct, že to jen chci. Což je OK, ale v tom případě to musí být za dobrou cenu a musí mi to udělat velkou radost ideálně na dlouho (zážitky, pobyty, cestování - málokdy věci, ale tohle mě baví moc).

Jak jste si vy definovali kdy si co koupíte? Jste minimalisti, nebo se zahrnujete věcmi?

Za mě jednoduše - jsou to jen věci. Důležité jsou vztahy, rodina, zdraví, práce a rozumné peníze.

Ne věci.

"Dvě kila týdně"

/

Kousek od práce mám skvělou vietnamskou restauraci.

Nejen že dobře vaří, ale u kasy mají mou oblíbenou mísu se skvělými bonbony. Vždy je doplněná, bonbon pro každého.

Mají tam dokonce vedle mísy tabuli s “candy exchange rate”, tedy směnným kurzem za bonbony. Za jeden bonbon byste se měli usmát na obsluhu, za dvě bonbony udělat prsty srdíčko, za tři… vtipné, milé. Hodně lidí se tam o dost více usmívá u té kasy.

Ptal jsem se obsluhy kolik těch bonbonů se sní za týden. “Dvě kila týdně,” odpověděl mi včera pán za kasou. Kurňa, to je pěkných osm kilo za měsíc a ročně se blížíte ke sto kilo. To je spoustu dobrých bonbonů. A něco to stojí.

A je to milé malé gesto, které bychom všichni měli ve svém podnikání dělat. Miluji hotel, který má u recepce vodu s ovocem, kafe a čaj zdarma. Miluji ručně psané přání od hotelu v pokoji když mám narozeniny a vedle něj krásný dortík (mé datum narozenin přeci každý hotel ví). Miluji když jedete nějak za zákazníkem a on zarezervuje parkovací místo a dá tam ceduly s vaším jménem.

Všechny tyhle věci nestojí skoro nic a každého hosta potěší.

Jaká jsou vaše “dvě kila týdně”, tedy malé radosti, které můžete dělat vašim zákazníků (skoro) zdarma?