Kupovat cizímu člověku kafe je prostě divný

 Písecká benzínka při odjezdu - pod střechou (pohled ven)

Písecká benzínka při odjezdu - pod střechou (pohled ven)

Včera jsem se zastavil u benzínky. Obsluha mi nabídla jestli mi může natankovat.

Říkám, že jasně a ptám se, jestli si nedá kafe. Pán souhlasí, že by si dal, i když se trochu ostýchá. Prý jedno espresso bez mlíka a bez cukru.

To je fér, jdu dovnitř k automatu, kupuju jedno kafe u automatu anglické značky. Platím benzín za kasou a pánovi podávám kafe a ještě nějaké drobné k tomu. 

Za tu práci. Jak jsem mu nabídl, že mu zaplatím kafe, tak mi vyleštil na autě okna tak, že bych z nich jedl vejce benedikt. Má radost a já taky. Oba máme radost a nikoho to nestálo víc než pár korun.

Shodou okolností jedu pak vyzvednout jednu slečnu, kterou vezu do Prahy. Napsala na spolujízdě na Facebooku jestli jede někdo do Prahy. V Praze mi nabízí pak peníze, ale neberu si. Nepřijde mi to fér, přijde mi to normální. Normální, že by si lidé měli pomáhat a zvlášť, když je to vůbec nic nestojí. Do Prahy bych jel přeci tak i tak.

A tak mi nabízí olivy. Prý koupené přímo v Řecku. Jo, tak to mě baví. A potěší to i ženu, také je má ráda. Vybírám tedy černé olivy a razím domů za rodinou. 

A říkám si, že tohle by mělo být úplně normální. 

Cizímu člověku koupit kafe? Vzít ho autem? Udělejte to. A uvidíte, že potěšíte víc sami sebe ještě než ostatní.

Pomáhat si je normální.