Každý manažerem

Minulý týden jsem dočetl knížku od Petera Druckera, který přichází s revoluční myšlenkou: každý je manažerem. V dnešní době informace je informační pracovník z principu manažerem. Je to pracovník, pro kterého jsou všechny manažerské techniky stejně zásadní jako pro formálního manažera. Znáte tu situaci, když firma má manažera, vedení, ale ve skutečnosti za radu chodí zaměstatnci za někým jiným? Ve skutečnosti má někdo jiný v některých situacích hlavní slovo, někdo kdo není formální manažer?

Naše výsledky teď závisí především na jednom faktoru - efektivitě, tj kolik výrobků nebo služeb dokážete vyrobit, poskytnout z jednotky vstupu - především kapitálu, času a informací. Nepovažovat se za manažera znamená přestat aktivně přemýšlet nad zlepšením situace, soustředit se na problémy místo na výsledky a nemít jasný cíl- tím klesá produktitiva a zákonitě i výsledky. Manažer rozhoduje, stejně jako každý z nás ve svém životě. Všechno nejde zesystemizovat tak, aby se stali zaměstnanci jen prostým vykonavatelem úkolů a cesta produktivity tudy nevede.

Soustředěním se na příležitosti může být první pilíř na vaší cestě být manažerem. Kde vidíte teď příležitost? Jak by šla využít?

Co kdyby

Máte nějaký sen, který byste si chtěli splnit? Máte cíl, který se vám zdá moc velký? Máte nějaký úkol do kterého se vám moc nechce?

Zkuste se zeptat větou která začíná co kdyby. Měl jsem za cíl si přečíst všechny knížky co mám v knihovně. Přišlo mi to nemožné - práce, škola, nemám čas, musím nakoupit, nechce se mi, mám hlad, bolí mě oči, jsem unavený ..všechny možné výmluvy se začnou objevovat. Řekl jsem si co kdybych přečetl jednu knížku za týden? To mě vrátí zpět na trať, zpátky se začnu soustředit a přemýšlím nad novými řešení jak bych to zařídil, kdybych přečetl knížku za týden.

Zkuste se sami zeptat větou co kdybych měl svůj cíl splnit tenhle rok, co bych udělal tenhle měsíc, tento týden, dnes? Co všechno bych potřeboval ? Co všechno bych odmítnul? Co všechno bych zařídil, abych to splnil?

Řekni mi víc

Pokud se snažíme ostatním jen radit, zníme jako encyklopedie, mluvící stoh knížek. I když miluji čtení a dal jsem si za cíl přečíst každý týden jednu knížku, lidé neradi slyší něco načteného. Lidé milují příběhy, něco prožitého. Je to tím, že jsme odjakživa nastaveni na to poslouchat a říkat si příběhy. Stačí si zajít do kavárny, objednat si jedno espresso a poslouchat o čem si ostatní okolo vás povídají. Bude to nejspíše příběh za příběhem. Poslouchat v tramvaji spolujedoucí, nastavit ucho v práci s kolegy - lidé si sdílejí příběhy s emocemi, ty táhnou.

Aby se člověk dostal k příběhům toho druhého, stačí většinou projevit upřímný zájem. Potkal jsem člověka, který se zdál profesionálem v tom co dělá. Ale po chvíli mluvení jsem zjistil, že i když má načtené všechny komunikační triky co snad na světě jsou, chybí mu základní princip - dělat to upřímně. Řekl, že se ptá zákazníka nejdříve na jeho rodinu, děti, že si zapisuje kdy má zákazník-potencionální klient narozeniny a že po vyřízení těchto keců přejde k "serióznímu businessu".

Základem dobrého businessu je upřímnost. Upřímná zpětná vazba, upřímné jednání k zákazníkovi, upřímnost vůči sobě samému. Upřímnost od ostatních získáme snadno, stačí se jich ptát. A když začnou mluvit, zkuste je podpořit větou řekni mi víc, zní to zajímavě. Dělejme to upřímně, stojí to za to. 

Co myslíte?

Iluze zkusenosti

V ramci modelu "learning organization" se da nalezt nekolik zajimavych iluzi cloveka, kterym podlehame. Z nejzajimavejsich je myslim iluze zkusenosti - mame vrozenou tendenci mit pocit, ze pokud jsme udelali nejakou chybu automaticky jsme se nekam posunuli. Tak to bohohuzel nefunguje. Tento tyden jsem zapojoval novou tiskarnu a asi potreti zapomel koupit soucasne USB, ktery nebyva soucasti baleni.Kdyz jsme kupoval novy disk do notebooku prijdu domu a zjistim, ze mi chybi sroubovak.
Jak se vyvarovat iluze zkusenosti? Promyslete si vsechny kroky ktere jsou potreba k tomu, abyste praci dokoncili a napiste si checklist,seznam toho co je potreba pripravit a udelat. Projdete si v hlave vse co se stalo a jak vznikla chyba kterou jste udelali. Chyby vitejte, jedina sance jak se neco poradneho naucit, ale je potreba na konci dne znat odpoved na otazku "Co jsem udelal pro to, aby se tato chyba neopakovala?" .

Silné stránky

Devět řemesel, desátá bída.

Škola jakožto instituce je postavená na masové produkci. V masové produkci není čas na diferenciaci a individuálnímu přístupu k výslednému produktu. Proto existují třídy, protože v teoretické rovině se tak multiplikují učební schopnosti počtem 15-30 studentů podle velikosti běžné třídy. Na vysoké škole se multiplikátor blíží k několika stovkám.

Vyhovuje mi to a věřím, že je to správný systém - je to levné, systém produkuje konzistentní výsledky (kozistentně špatné či kozistentně dobré) a především víte co od takového systému můžete očekávat. Masová produkce funguje, protože víte do čeho jdete.

Problém je, že pokud člověk projde základní, střední i vysokou školou má tendenci si vžít poměrně špatný zvyk. Začnu od sebe. Ve škole mi nikdy nešla fyzika, chemie a už vůbec né tělocvik. Tělocviku jsem se vyhýbal a naučil jsem se s chutí na tělocvik chodit až na vysoké. Proč najednou taková změna? Proč raději nesimuluji tělesnou případně duševní slabost, choroby různých druhů a diagnóz? Protože jsem si mohl zvolit to co mi jde.

Dnešní svět funguje na maximalizaci a multiplikaci schopností, které vám jdou. Každý má spoustu nedostatků. Nikdy nebudu umět dobře kopat do mičudy, počítat chemické rovnice a sypat z rukávu Newtonův zákon. Nemá cenu se snažit výrazně zlepšovat v něčem, co vám opravdu nejde. Je to ztráta času. Pokud by se vám to i tak podařilo, čeho dosílíte? Průměrnosti.

Svět neodměňuje průměrnost v mnoha profesích, ale exceletní schopnosti v jedné a obecnou znalost několika dalších. Neptejte se tak sebe proč mi to nejde? 

Ptejme se jak můžu společnosti prokázat tu největší službu? Co mi jde nejlépe, pro co mám talent? To má opravdu smysl, hledat v sobě silné stránky a ty rozvíjet. Přináší to nejen štěstí a radost ze životě, ale i úspěch, ať už to pro vás znamená cokoliv.

Překvapení

Máte rádi překvapení?

Pochybuji o tom. Překvapením které nechceme říkáme problémy. Přitom problémy jsou výzvy naučit se něco nového. Díky tomu, že jsem před měsícem přejel přestupní stanici, vím kam se dostanu tramvají č.16. Ztráta času byl problém, ale ta informace je cennější. Nevěděl jsem jak se rozebírá notebook a neměl jsem šroubovák, byl to problém. Teď vím, že kousek od Florence jsou skvělé kutilské potřeby a vím jak tu mrchu železnou rozebrat do šroubku.

Pojďme přivítat problém jako šanci naučit se něco nového, jako cenné překvapení.

Zpetna vazba

Vetsina knizek na timemanagement, ktere mi prosly rukou, se soustredi na cile, od cilu tvorit ukoly a planovat - kratkodobe v radu dnu, strednedobe v radu tydnu az mesicu a dlouhodobe v radu let.

Co ve vetsine knizek neni je popis toho co se stane kdyz zacnete ty ukoly upravdu delat, jak zapasit s vysledky vaseho noveho systemu - timemanagement se tak casto soustredi na rizeni, ale ne na "delani".

Nejlepsi ucitel je zivot sam, proto se mi osvedcilo cile,akce a mou praci podrobit co nejrychleji zpetne vazbe - k cemu je cloveku efektivita, kdyz pracuje na necem nepouzitelnem a nevi o tom?

Zpetnou vazbu si tak zapisuji do A4 linkovaneho bloku, na za zacatku jsou cile,uprostred ukoly a od poloviny sesitu zpetna vazba.Podle ni menim ukoly,koriguji cile.

Cim se ridite vy ve svem zivote?

Rozhodnuti.

Rozhodnuti - kterou skolu si mam vybrat? Pro kterou karieru se rozhodnout? Mam zacit podnikat,plavat, oprasit nemcinu?

Kdyz premyslime o rozhodnutich,vetsinou nas napadaji ty "velke" jako tyto.Co ale ty mala?

Verim ze efektivita se skryva prave v tech malych-co dnes udelat abych se priblizil svym cilum?Je snadne videt jen velka rozhodnuti,ale kdyz vidim ze obcas staci udelat to male-zavolat babicce ktee jste dlouho nevolali,pochvalit kolegyni,kamarada -uvidite ze kazdou minutu se muzete rozhodnout a udelat neco dobreho.

I mala rozhodnuti stoji za to,co myslite?

Deset nejlepších triků jak se stát nezapomenutelným řečníkem.

Po několika desítkách naprosto fascinujících prezentacích jsem destiloval ty nejlepší tipy jak se stát naprosto nezapomenutelným řečníkem. Zavítejme mezi hvězdnou pěchotu prezentačního nebe s top ten triky jak uspat každého řečnickými majstrštyky o kterých si posluchači budou ještě dlouho za kamny obezřetně vyprávět.

1. Ignorujte diváky.

Není efektivnější metody jak si získat "přízeň" diváctva než se nedívat na diváky. V praxi se především osvědčilo - dívat se do země, dívat se do počítače a dívat se na slide zády k divákům. Jakékoliv problémy s nespavostí a hyperaktivitou přestanou v publiku existovat, stačí se otočit zády. Kdyby to opravdu otrlé povahy vydržely, začněte číst slidy slovo od slova velmi.. monotónním.. hlasem.

Pokud je součástí vaší prezentace obrázek, který je čitelný z hlediště jen pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu, určitě je třeba to zmínit slovy "na tomhle obrázku bohužel není nic vidět..". Co by mohlo rozvířit vody inspirace víc.

2. Nepoužívejte dálkové ovládání

Další z mocných zbraní jak zabít jakoukoliv prezentaci je vrátit se zpět do dob televizí značky Tesla. Není nad trochu aktivního pohybu vždy když chcete posunout snímek. Dá se kombinovat s technikou č.1, případně poprosit dobrého přítele a projektor tak bude bombardovat vše přítomné za zvuků zběsilého klikání a proseb o "další slide!".

3. Používejte Powerpoint jako Word.

V Redmontu plánují další verzi Microsoft Office již bez aplikace Word, protože uživatelské rozhraní, které nabízí PowerPoint je přesně to, co uživatelé hledali. Nenáročná tvorba odrážek pomocí klávesy Enter, vysoká kompatibilita, která se blíží formátu PDF a jistota, že na každém plátně bude ta hora textu vypadat všude stejně nudně - to je to, co podpoří informační revoluci ve vzdělávání.

4. Nepřipravujte se, neprezentujte předtím nanečisto.

Diváci milují adrenalin. Zpocené ruce nejistotou, že se před nimi bude zkoušet něco napoprvé a bude tak panovat hrobové ticho, lidé budou zatínat zuby jestli se počítač vůbec zapne a jásat nadšením pokud prezentace začne dramaticky úvodní znělkou přihlášením do Windows zatímco jejich oči budou přilepené na plátno kde projektor odpočítává svůj start. Připravte si polštáře, další slide!

5. Nedejte dobrý důvod vás poslouchat.

Není radno dávat divákům dobrý důvod vás poslouchat - jejich oči by mohly procitnout z klidného prostředí obrazovek jejich počítačů a telefonů a začít vás pozorně poslouchat, projevovat aktivitu, hlučet a dokonce by se mohli i začít ptát, nebo s vámi i nesouhlasit!

Tyto excesy se nesmí nechat připustit, je lepší nikdy nezmínit k čemu je dobré to co prezentujete, co bychom s tím mohli udělat, ale rovnou začít mluvit o nejhlubších detailech vaší ďábelské myšlenky. Tento genius loci většiny přednáškových síní na vysokých školách tak skýtá bezpečných úkryt před všetečnými dotazy (duchem ne-) přítomných. Ten kdo spí o vás nepochybuje, nemůže s vámi tak nesouhlasit a vyvést vás z míry. Spící nevypovídá. 

Brzy budeme pokračovat dalšími radami jak se stát nezapomenutelným řečníkem. Chvilku čekání si můžete zkrátit hledáním důvodů, proč ve Švýcarsku vznikla politická strana APPP (Anti PowerPoint Party), kteří se s mottem "Finally do soomething!" snaží o celostátní referendum za zákaz používání PowerPointu při prezentacích.  

[Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Anti_PowerPoint_Party]

Investice, nebo utrácení?

Price is what you pay. Value is what you get.

-Warren Buffet

Člověk má přirozenou tendenci inklinovat k tomu mít dobrý důvod pro to co dělá. Je poměrně snadné si zaměnit utrácení za investici. Také jste měli někdy tu nutkavou potřebu si koupit nový foťák, protože byste tak přeci fotili lepší fotky, koupit si lepší golfové hole, protože byste tak lépe hráli a koupit si nový oblek, protože byste v práci vypadali více reprezentativně?

Obecné pravidlo jak si dát pozor na záměnu investice a utrácení je považovat všechno za utrácení. Investicí se to stane až pokud vám to opravdu přinese nějaký hmatatelný zisk. Hrozně rád čtu knížky a mám tak knihovnu knížek od psychologie, ekonomii až po Umění války od Sun Tzu. Je snadné si nákup každé další knížky vysvělit jako "investici do vzdělání" a vydat nemalé prostředky všanc zvětšování knihovny. Pokud mi ale další nová knížka nepřinese hmatatelný zisk, je to utrácení.

Výsledky jsou to, co přináší hodnotu. Nejsou to nezrealizované nápady, plány bez akce ani cíle bez konání. Jsou to jenom výsledky. Jde o to co můžete přinést do světa a šířit.

Do čeho rádi investujete a za co rádi utrácíte?