Vzrušení gramatických chyb

Jedna výhoda psaní blogu je, že si nemusíte dělat velkou starost s gramatikou. 

Jasně, cokoliv psané by mělo být gramaticky správně. Napsat něco gramaticky správně není ale zas tak velký problém, stačí trochu víc číst, text si po sobě přečíst nahlas a pokud to myslíte vážně, tak mít zároveň dobrého korektora.

Problém většiny textů není že jsou gramaticky špatně. Jejich problém je, že buď:

1. Jsou celkově o ničem.
2. Nemají žádnou pořádnou myšlenku.

Gramatická správnost nikoho moc nenadchne, pokud vaše texty nebudou mít myšlenku. 

Zkuste se příště uvolnit, napsat něco od srdce (klidně s chybou), ale hlavně pracujte na myšlence.

Proč se tak bojíme chyb (a zároveň tak vypichujeme chyby)? Protože nás to tak roky učila škola. Neučila nás psát něco smysluplného, šlo o gramatiku a naplnění délky textu. 

To je nuda.

Zkuste napsat něco vzrušujícího. A pokud tam bude nějaká chyba, tak nevěšte hlavu. Vždy se najde někdo, kdo vás na ni rád upozorní. 

Na text bez myšlenky vás ale nikdo neupozorní.

Zkuste dnes tyhle tři tipy, které vás zdarma udělají lepším člověkem

Některé stránky mají postavené články jen podle tipů správného copywritera. A to tedy:

1. Používají číslovky ("tři tipy")
2. Mají urgenci ("ještě dnes")
3. Obsahují nejoblíbenější slovo a to "zdarma"

Můžete psát všechny články přesně podle pravidel a možná váš atraktivní titulek opravdu přiláká posluchače. Otázka ale za mě: Budete mít z takového psaní radost? 

A nebo možná ještě lépe: Změní takové psané něco? Budou takové články někomu chybět?

Zkuste to možná někdy napsat bez všech těch triků, které se nás snaží jen levně oblbnout. Zkuste to je tak, bez příkras, přirozeně a od srdce.

Takové psaní nám bude chybět. 

Zkusíte to?

24 hodin

Zítra máte 24 hodin. Stejně hodin jako Steve Jobs, Bill Gates nebo Elon Musk.

2 myšlenky.

Pokud máte pocit, že máte málo času, pak máte problém. Nejúspěšnější lidé na téhle planete mají stejně času jako vy.

Pokud máme jen 24 hodin, eliminujte vše kromě toho, kde jste nejlepší. Co všechno může dělat někdo jiný za vás?

Zítřek, 24 hodin.. získáte z nového týdne maximum?

"Nejsme kávoví fanatici"

Nemohl mi ujít rozhovor slečny na pohovoru v mé oblíbené kavárně. Ona a spolumajitel té kavárny spolu váleli perly podnikatelských rad. 

"Musím vám ještě říct jednu nepříjemnou věc. Jak je to tu malé, nevejde se nám sem záchod. Máme smlouvu se záchodem v metru a musela byste chodit tam. Sám jsem byl trochu v šoku, když jsem tam poprvé šel," říká majitel.

Lekce první - Mluvit s lidmi narovinu. Tohle se vyplatí skoro vždy, zvlášť když jdete do nové práce.

"S tím nemám problém. Pracovala jsem v mobilní kavárně, tam nemáte ani střechu." Tím si majitele získala - "Tak to je vidět, že záchod pro vás nebude problém," říká potěšeně majitel.

Lekce druhá - Nebojte se nepohodlí. Co je nepříjemné pro ostatní má svou cenu, kterou ostatní ocení.

"Nejsme kávoví fanatici. Pokud přijde pán a chce turka, dostane ho. Pokud přijde slečna a chce půllitrové cappuccino a na to hromadu karamelu, dostane ho. Zákazníky nevychováváme, děláme jim kávu takovou jakou mají oni sami rádi," vysvětluje dál majitel.

Tahle věta se mi zaryla do paměti. Párkrát už se mi stalo, že mi někdo vysvětloval co si mám koupit a co mám jak dělat, i když jsem měl jasnou představu o tom, co chci.

Lekce třetí -  Nevychovávejte zákazníky. Oni sami vědí, co chtějí. Anebo je vychovávejte, ale pak nedělejte ústupky a dělejte si své služby svou cestou, fanoušky si také najdete. Buďte sví, nebo buďte pro všechny.

Jeden rozhovor, tři lekce. Která je ta vaše nejoblíbenější?

Co máte, musíte a co můžete

Je toho hodně, co máme dělat. Povinnosti sem a tam. Samé musím to a musím tamto.

Je to kategorie, na kterou máme aplikaci, seznamy a diáře. Notifikace, cíle a metriky. Jasně měřitelné, jasně dohledatelné. Co musíte udělat diktuje vaši kariéru, váš týden pondělí až pátek a vaše odměny.

Ta poslední kategorie - co můžete, je ale úplně jiná. Když se začnete dívat na tuhle část tak zjistíte něco úžasného. Co všechno můžete dělat, bez toho abyste nutně museli. Nejsme zvířata, máme vůli se rozhodovat a můžeme si vybrat, co budeme dělat a co ne.

Objevte tu poslední kategorii a vydejte se na cestu hledání  a zkoušení všeho toho co můžete.

Ale prd že musíte

Malé změny mohou mít velké dopady. 

Když si uvědomíte, že musíte akorát tak platit daně a umřít, otevře se vám svět plný možností. Jedna z věcí, která vám může pomoci v tom vidět možnosti je začít od slov - přestaňte říkat, že něco musíte.

"Musím zajít na poštu. Musím vyzvednout děti. Musím jít nakoupit, musím se něco nového naučit, musím více šetřit."

Všechny tyhle "musím" akorát přidávají stres a značí, že děláte něco, co nechcete. Což přináší další stres.

Dejte pryč "musím" a najednou jsou možnosti - "Půjdu na poštu, půjdu nakoupit, budu více šetřit." Rozhodli jste se, jdete to udělat, je to vaše svobodné rozhodnutí.

Nemusíte. Rozhodněte se a vezměte toto rozhodnutí za své. 

Co všechno nemusíte?

Skromnost nade vše

Skromnost se vyplatí, ale má dva rozměry.

Buďte skromní ve smyslu chovat se slušně k ostatním. Arogance nic dobrého nepřináší. Důležitých věcí je v životě málo, dobré rozlišit to co potřebujete a to, co chcete.

Nebuďte skromní ve svých cílech. Zde se skromnost nevyplácí. Proč mít malé cíle, když do práce stejně chodit musíte? Tak už z ní dostaňte maximum, to dává smysl. A klidně žijte v něčem neskromně - investujte do cestování, koníčku nebo vaší sbírky nožů. Pokud vám to přináší radost, proč ne. Jen si dejte pozor aby vám ty věci nedělaly život ještě těžším, než je.

V čem se vyplatí abyste byli skromní? V čem byste naopak měli být neskromní?

Jak jsem se v Číně naučil jíst žáby

Tam kde končí strach začíná život.

Na firemním obědě v Číně (kde budu celkem tři týdny) se sešlo mnoho čínských specialit. Žáby, husí krev, prasečí žaludky, lotusové kořeny, prasečí jícny, vařená střeva.. prostě všechny nechuťárny, které si představíte. (Jedinou výjimkou jsou psy. Ty tady opravdu nikdo není a Číňani nejsou ochotni to tolerovat. Dělat vtipy na psy tu opravdu nedoporučuji).

Zkusil jsem vše. I žábu, ale nejvíc mi nesedla asi husí krev. Žába je v pohodě, ta chutná jako kuřecí, jen si ji nesmíte moc dlouho prohlížet, jinak ji nikdy nesníte.

Hodně lidí se bojí ochutnat nějakou takovou specialitu. Neříkám, že bych to mohl jíst každý den (i když byl jícen nebo střevo celkem dobrý). I tak mi bylo po takovém obědě celkem těžko a spravila nás s kolegou potom až plechovka staré dobré Coca-Coly.

Ochutnal bych je znovu, i když bych věděl, že mi bude třeba trochu těžko? Určitě ano, život začíná tam, kde končí strach. Protože tím že se trošku hecnete začnete objevovat něco nového, zkoušet nové věci a sbírat úžasné zkušenosti.

Nekoukejte na vaši žábu moc dlouho, prostě ji ochutnejte. Nemusíte se ji dávat každý den.

Ale rozhodně byste ji měli zkusit.

Jak se cítíte znají i ostatní

Pokud mě znáte nebo pravidelně čtete tenhle blog, víte že jsem optimista. Podle mě to s námi život myslí dobře a pokud se člověk snaží, tak je život fajn. Občas ale i já mám náladu na prd. Podceňuji se, mám pocit, že jsem looser a že se mi nic nedaří. 

Ty co znám mají občas také tenhle pocit. A možná i vy máte občas tenhle pocit. Že za nic nestojíte, že život za nic nestojí. Je potřeba si uvědomit ale jednu věc a to, že to jak se cítíte znají i ostatní. Také mají občas ten pocit, že život za moc nestojí.

Svěřte se těm, kterým důvěřujete. Budou vám rozumět a nejspíše vám dají alespoň jednu dobrou radu. 

Nejste v tom sami. Nálady máme všichni. Otázka zní - chcete v blbé náladě zůstat, nebo se z ní dostat?

Kdo chce, hledá způsoby.

Psaní každý den

Před pár lety jsem dostal tip psát každý den. Rozhodl jsem se psát pravidelně blog. Teď, po více jak 500 příspěvcích, toho vůbec nelituji. 

Psát každý den vám pomůže ujasnit si vaše myšlenky, vzpomenout si na to co jste řešili a nutí vás to lépe promýšlet různá témata. Vše, co se vám honí hlavou, je ideálním adeptem na nějaký příspěvek na blog, zápisek do poznámkového bloku nebo poznámku do kalendáře.

Pokud můžete, pište si zároveň poznámky o tom, co vás potěšilo. Co se vám podařilo, co vám udělalo úsměv na tváři nebo to, za co jste vděční. To vám pomůže mít ze života větší radost.

Pokud bych mohl něco doporučit, tak je psát si veřejný blog. Když píšete veřejně, nutí vás to ještě víc přemýšlet. A mít názor, který jste ochotný prezentovat a stojíte si za tím.

Budete jako já psát každý den?