Život není Hollywoodský trhák

Když se podíváte na film o tom, jak vznikl Facebook, je to to jasný trhák. Scény plné akce a dramatu, miliardové smlouvy ve druhé polovině filmu a vytvořit něco fantastického trvá jen první půl hodinku. Ve filmu to není problém, film nás má vtáhnout do děje, zabavit, inspirovat a stihnout tohle vše za dvě hodiny. 

Problém s Hollywoodským trhákem začíná tam, kde ho začnete porovnávat s reálným životem. 

Podívejte se na tohle video.  Dostanete velmi rychle pocit, že vytvářet novou firmu, revoluční produkt je něco fantastického, je to zábava, jste se skvělými lidmi a zažíváte tunu věci. Spoustu začínajících firem a mladých profesionálů se tedy pustí do hledání tohoto snu. Párty, spoustu prachů, alkohol, měnit svět a být u zrodu něčeho velkého. 

A přitom je to hlavně o tvrdé práci, odvaze a miniaturních krocích každý den od rána do pozdní noci. 

To na co zakladatelé mladých společností často zapomenou je cíl a cesta, která k němu vede. Bude hezké pokud budete vyprávět vaše dramaticky stejně jako v tom video, ale na začátcích hledejte něco jiného než apartmá posledním patře a neomezenou konzumaci alkoholu a dolarů. Soustřeďte se na malé kroky, dokončování toho co začnete a tvrdou práci každý den. 

A pak o vás možná také natočí film. A nebo ne, ale bude za vám stát spoustu zajímavých výsledků. Život není Hollywoodský trhák. Je spíše o miniaturních krocích každý den, tvrdé práci se smyslem pro humor.  

Hotové je nové perfektní

...protože hotové znamená postavit se s produktem na trh. Perfektní je něco, o co je dobré se snažit až potom. 

Sníte o nové práci, o běhání každé ráno, o tom brzy vstávat, o novém projektu co by byl jen na vás, o napsání knížky, o nového blogu? Přemýšlejte, jak byste mohli váš nápad co nejrychleji dokončit s úměrnou kvalitou, spíše než strávit roky dřiny pilováním vašeho nápadu (produktu, ať už je to cokoliv s čím chcete jít na trh) a pak zjistit jedno - nikdo o váš nápad nemá zájem.

Nejhorší pro váš zrealizovaný nápad není kritika zákazníků, ale naprostá apatie. Nikdo nemusí chtít, potřebovat a kupovat to, s čím chcete přijít. To je naprosto v pořádku. Potřebujete ale proto co nejrychleji vědět, jestli o to opravdu zájem je. Nikoho se neptejte, nevěřte na marketingové průzkumy trhu. Je obrovský rozdíl v tom jestli vám někdo řekne, že by si to koupil (až to budete mít hotové) a že opravdu reálně vytáhne peněženku a zaplatí vám. 

Nejdříve dokončete váš produkt (nápad, business, projekt) a pak až ho pilujte - nikdy ne naopak.  Hotové je nové perfektní.

Stáli jsme s cizí paní před cenovkou melounů. A když se zeptala kolik stojí

watermelons on ice - fcd9610 (sxc.hu, 2004)

...podíval jsem se na ní s lehce nevraživým pohledem a ukázal na velkou, (pro mně) nepřehlédnutelnou ceduli s obrovskou cenovkou. Proč se někdo ptá na cenu, kterou přece musí vidět?

Protože ne každý vidí.

Paní se mi omluvila se smutkem v hlase z mé tak cizí reakce, že nerada otravuje, ale že nevidí a moc bych jí pomohl, kdybych jí přečetl cenu melounů. Nepamatuji si, kdy jsem se naposledy tak styděl.

Okamžitě jsem jí pomohl nejen s cenou, ale i s výběrem šťavnatého, zralého melounu, který jí doma musel udělat radost. Pomohl jsem jí i s výběrem ostatních věcí - nektarinky, hrozné víno, jablka a vybrat ten správný pórek do polévky, aby nebyl chudák zvadlý, ale byl pěkně čerstvý, jak od zelináře právě dovezený. Pomoci s nákupem nebyl žádný problém a nákup bych jí donesl klidně až domů.

Proč ten můj nevraživý pohled a proč jsem jí nemohl pomoci hned? Protože jsem měl mylnou představu o světě. A ta nás právě často dělí od opravdové, dlouhotrvající změny.

Dokud se nenaučíte vidět věci tak jak doopravdy jsou, dlouhotrvající změna není možná. Umění přiznat si nadváhu je prvním krokem k hubnutí. Umění přiznat si, že opravdu neumíte jezdit na lyžích tak dobře jak bych chtěli je prvním krokem k tomu se to dobře naučit.

Špatné interní přesvědčení, nepřesný mentální model o tom jak věci doopravdy jsou nás svádí do pohodlnosti, zavírá dveře našeho vlastního postupu a rozvoje, zahaluje možné příležitosti těžkou dekou nevědomosti. 

Chcete-li docílit opravdové dlouhotrvající změny, naučte se vidět věci tak jak doopravdy jsou. Otevřete oči, zbavte se (alespoň trochu) vašich zkratek o tom jak svět funguje a opravte vaše mentální modely. 

Ne každý vidí. Ale můžete se naučit vidět svět tak, jak doopravdy už dnes.  Jděte, času není nazbyt.

Být připravený

Před pár dny záplavy, včera se mě někdo snažil vytáhnout z auta na křižovatce a dnes výpadek proudu. Je možné se na tyhle věci připravit? Věřím, že ano. 

Nedá se připravit na vše. Těžko se připravíte na pád meteoritu, vyražený zub korkovým špuntem od šampaňského od štamgastů od vedlejšího stolu a vyvrknutý kotník na rovné zemi. Nepřipravený ale znamená často první umřít, jak se tedy připravit?

Nechoďte na další meeting pokud nemáte co na psaní.

Vidím to dnes a denně. Účastnit se meetingu bez něčeho na psaní dáváte najevo, že jste buďto geniální (vše si dokonale pamatujete, stejně jako seznam deseti úkolů, pěti otevřených otázkách a třech rizicích) , nebo vás ten meeting prostě moc nebere. Na každý meeting si vezměte něco na psaní a velký blok, nebo počítač. Minimálně vypadáte, že máte zájem a máte si kam zapsat důležité věci. 

Bez mobilního telefonu neběhám. 

Běhám se telefonem ze dvou důvodů -  Runtastic mi sleduje, kolik uběhnu a pokud si zlomím nohu, mám komu zavolat. Je lepší být přespříliš připravený, než první mrtvý. Proběhnutí lesíkem okolo domu se může velmi rychle proměnit v boj o život, pokud si nepěkně zlomíte nohu, něco rozříznete a nebo si vypíchnete oko. To není situace kdy by člověk rád stál uprostřed lesa bez telefonu. 

Připravit znamená připravit se na určitá rizika a vědět o zbytku, který přijmete. 

Váš business neodolá nejspíše každé krizi, stěny domu neodolají každému otřesu a váš telefon nevydrží týden bez baterky. Identifikujte možná rizika ve všem, co děláte. Ať už jdete běhat, podnikáte, jdete na zkoušku a přemýšlejte co by se tak mohlo pokazit. Co by nemuselo fungovat a jak to budete řešit, pokud to nastane. Tomuto procesu se říká vizuální simulace a může vám ušetři spoustu nepěkných problémů. 

Doteď si pamatuji jak jsem pracoval jako snowboardový intruktor. Slečna pár metrů pod mým družstvem spadla přes spodní hranu svého prkna zády přímo na hranu snowboardu, který trčela ze sněhu sedícího snowboardisty pod ní. Byl jsem v tu chvíli jediný, kdo měl telefon (i když jsem jim říkal, ať ho nosí). Od té doby už nikdo z našeho týmu telefon nezapomněl.  

Profesionála poznáte snadno podle toho, že má plný rukáv alternativ. Steven Copperfield umí udělat sto třicet sedm dobrých kouzel i když vypadne zvuk, televizní kamery a zůstane jen on a diváci. Zdeněk Polreich umí uvařit skvělé jídlo na profi sporáku i na plynovém vařici u lesa.  

Víte i vy co budete dělat, až se něco pokazí? Co to může být? Co budete dělat? 

Teď je pravý čas konfrontovat nemožné

"Opportunity is missed by most people because it is dressed in overalls and looks like work." - Thomas A. Edison

"To nejde" je poslední možnost, ke které se uchylujte jako k poslední. Jde skoro všechno, záleží jen na tom, kolik do řešení utopíte nákladů. 

Také se vám stalo, že jste vyřešili neřešitelné? Nějaký problém, kolem kterého jste dlouho chodili a najednou se vše vyjasnilo, měli jste dostatek odvahy udělat neoblíbená rozhodnutí a bylo hotovo, řešení bylo zřejmé v několika vteřinách?

Pak znáte jak je možné konfrontovat nemožné. Žijeme v době, kdy je možné z jedné kavárny udělat miliardový business (Starbucks), prodat dobrý nápad za další miliardy a potopit i ten největší finanční parník (Enron).  Takže se mi na mysl dostává jediná otázka.

Co právě teď považujete za nemožné?  

To je potřebovat konfrontovat, jestli je to stále opravdu nemožné. Možná to bylo nemožné před pěti lety, možná to bylo nemožné, když jste byli méně zkušení, ale teď? Nemáte už teď všechny potřebné nástroje k tomu rozjet váš nápad (mobil, internet, laptop a zdravé ruce)  ?

Nikdy nebyl lepší čas konfrontovat dříve nemožné.  

O soustředění

Co byste mohli přestat dělat? 

Miluji učení. Mám (skoro) nekonečný seznam věcí, které bych se chtěl naučit - němčina, rychleji psát všemi deseti, zlepšit angličtinu, číst sto stran denně, pochopit pořádně GTD (a implementovat na pátý pokus), naučit se golf, plavat kraula a vařit jednoduchá italská jídla. A ještě asi tisíc věcí.  

Místo toho přemýšlím každý den co je opravdu potřeba. 

Je snadné spadnout do koloběhu "nemám čas-nestíhám-nestíhám se učit a zlepšovat-necítím se dobře-nemám čas to řešit-jsem totálně vyčerpaný-nemám čas to řešit". Čím více se snažíte napěchovat do programu víc věcí, tím je to většinou horší. Proč se nevydat jinou cestou? Co byste mohli přestat dělat? Co přestat poslouchat hudbu na cestě do práce a místo toho si pustit nějakou dobrou audio knížku? Co přestat chodit do obchodu a nechat si jídlo vozit? Co si vařit jídlo na dva dny dopředu, místo jednoho a nosit si jedno s sebou do práce? Místo oběda pak můžete na svižnou procházku. 

Co byste mohli přestat dělat? Tři dny si pište co všechno dělají a pak to zprůměrujte - vyjde vám poměrně realistický odhad toho, čím trávíte váš čas. Najděte to nadbytečné a buďte naprosto nemilosrdní se svým časem. 

Co byste mohli přestat dělat?  

Ať platí nebo ať se také usmívají? A barista Matyáš.

Je váš business jenom o businessu, nebo i o úsměvu? 

Přečtěte si libovolnou knížku o podnikání. Dozvíte se o marketingu, financích, účetnictví, USP, CTA a WIIFM. Jasně, že za služby mají zákazníci zaplatit. Jasně, že máte dělat dobré služby. Ale než to rozvedu, rád bych vám představil Matyáše.

Maytáš pracuje jako barista v kavárně Costa Coffee na střeše obchodního centra Chodov. To, co ho liší od desítek baristů, které jsem poznal na cestách, je jeho umění prodávat nejen kávu, ale i úsměvy. Své řemeslo zná dobře. Zná kompletní nabídku z hlavy, umí udělat perfektní kávu a usmívá se, i když je deset minut do zavíračky (a nejspíše toho má plné zuby, i když to na sobě nikdy nedává znát).  

U zákazníků se často zastaví, zeptá se jich jestli jsou spokojeni a buďto prohodí nějaký skvělý vtip nebo se bude jinak snažit vám udělat úsměv na tváři. To už je umění, to není čistý business. A já věřím, že to je revoluce, jejíž je dobré být součástí.  

Každý vtip, který se zákazníkem prohodíte, nemusí vyjít. Každý začátek konverzace o který se pokusíte nemusí vyjít. Je to ale lepší, než se stát kolem u vozu. Plnit rozkazy, nedat do toho srdce a vidět výsledek businessu jen jako platícího zákazníka znamená být člověk jen napůl. Každý z nás má v sobě kousek Matyáše.

Deset tipů, jak můžete proměnit váš business v umění (a které proto nemusejí vždy vyjít): 

• Občas zákazníky obdarujte malým dárkem, který je myšlený upřímně a nečekají ho.
• Zavolejte, napište zákazníkovi jestli byl spokojený. 
• Když něco vidíte, něco udělejte. Prohlíží si zákazník vaše zboží? Řekněte mu příběh toho zboží, odkud pochází. Ukažte, že nekupuje krámy, ale něco s duší. 
• Poočku zákazníky pozorujte a když vidíte, že jim něco chybí, tak jim něco nabídněte.  
• Mějte smysl pro humor. 
• Znejte svoji nabídku dobře a buďte schopni nabídku upravovat i pro speciální přání.  
• Přidejte do balíčku kartičku s poděkováním. 
• Slavte narozeniny s vašimi zákazníky (Starbucks vám zasílá kupon na vaše narozeniny na kávu zdarma). 
• Oslovujte zákazníky jménem (jak snadněji můžete vytvořit pravidelnou klientelu). 
• Pamatujte si příběhy, které vám zákazník říká. 

A jeden bonusový: 

• Znejte nejlepší služby pro vašeho zákazníka, naučte se umění doporučit to dobré. (Jsou dva typy kadeřníků. Ten druhý typ se vám neptá, jak to chcete, ale nabídne vám ten nejlepší střih, který pravděpodobně neznáte a bude super.)

Ne každý pokus o to být více v businessu lidí musí vyjít. Přiblíží vás to ale k vašim zákazníkům a raději se k vám budou vracet. Kdo přeci nemá rád pocit, že nejen dobře  nakoupil, ale byl to prostě super zážitek?

Tři otázky jak to udělat a pán "to nikdy nepůjde"

Stop sign - linder6580 (2011, sxc.hu)

To nikdy nebude fungovat. To nebude fungovat v naší firmě. Ten název zní divně. Ty barvy jsou fakt divný. Tahle technika nemůže nikdy fungovat. Nevěřím tomu.

Kolik znáte lidí, kteří jen hledají důvody? 

Někdo má prostě tendenci hledat důvody proč to nejde. Super když na ty důvody přijde, většinou ho to ukonejší, že je lepší zůstat tam, kde je. Kdo nic nedělá, nic nezkazí namítá. Neznamená to ale, že musíte takového člověka poslouchat. 

Mám tři otázky. 

• Co doopravdy chcete?
• Co vám bráním v tom to získat? 
• Jak to můžete překonat? 

Vezměte si A4ku papír a napište si navrch co doopravdy chcete. Podtrhněte. Máte? Super. Pod to si napište pět věcí, které vám v tom brání? Hotovo? Poslední krok. Napište si dvacet možností, jak byste mohli ty překážky překonat a vyberte si tři způsoby, které se vám nejvíce líbí. 

Ode dneška na nich pracujte každý den 14 dní v kuse. Pokud vám to nemůže dostat se trochu blíže k tomu, co chcete, napište mi do komentářů. 

Ještě jedna rada, kterou jsem dostal před pár dny - pokud máte nějaký nápad, jděte si za tím. Na začátku o jeho pravdivosti přesvědčíte jen opravdové vizionáře, zbytek bude nejspíše hledat důvody proč to nejde. 

Co doopravdy chcete? Co vám brání v tom to získat?  Jak to můžete překonat?  

 Nenechte si ujít další tipy a přihlašte se do odběru newsletteru (formulář vlevo v menu). Žádný spam a možnost okamžitého odhlášení kdykoliv.

Otevřete si raději stánek s limonádou. Naučíte se víc, než vytvářením kopií.

Pokud dvacet lidí vytváří dvacet stejných koláží, je něco špatně. 

Zapsat si grafiku tenhle semestr byla moje výzva vystoupit z technického zaměření (studuji IT) a zkusit si něco uvolněnějšího, něco uměleckého, kde by člověk zapojil tu kreativní část mozku.  Po osvojení si základních technik jsem si všiml, že všech deset domácích úkolů bude znamenat vytvořit co nejpodobnější kopii toho, co dostaneme zadáno.

Vytvořte kopii této koláže. Namalujte kopii této grafiky. Udělejte co nejpodobnější kopii tohoto a támhletoho. Kdyby takhle začínal Picasso, znali byste ho spíše jako sběratele umění než umělce.

Mám jiný nápad, jiný způsob učení a zadávání úkolů. Co třeba tyto zadání - prodejte třem klientům váš nápad. Oslovte pět firem a zkuste jim nabídnout váš nápad. Udělejte marketingovou kampaň. Vytvořte něco nového a jděte s tím na trh. Zavolejte co si o tom myslí potencionální zákazníci.

Otevřít si stánek s limonádou před univerzitou vyžaduje více umění a odvahy než sezení v lavici. Povídat si o tom jestli váš nápad je dobrý nebo je je jako snažit se posoudit, jestli by byla dobrá likérová zmrzlina bez toho, aniž by jí někdo ochutnal.

Dělejte něco, kde musíte (trochu) riskovat. No risk, no zisk. 

Být iniciátor, nebo kolo ve stroji?

Strike a match - beniale (2012, sxc.hu)

Být kolem ve stroji se člověk snadno naučí už ve škole. Nejdůležitější otázka je "Bude tohle v testu?". Sklonit hlavu, umět zatnout zuby a podřídit se systému. A když přijde do práce ptá se "Co je potřeba udělat, jaké problémy řešit?". Ano, je dobré řešit problémy, ale proč stále čekat na instrukce, ptát se sám sebe jestli dostávám dost a jestli a kdy přijdou další úkoly.

Proč nebýt iniciátorem, startérem? Začít meeting příležitostmi - co je možné dělat lépe, co přestat dělat, co zahodit a udělat znovu a pětkrát lépe od začátku? Ano, chce to odvahu. Může se zdát, že odvaha se dá koupit. Přijdete do knihkupectví a je tam sto knížek o tom, jak něco začít dělat. Jak fotit, jak podnikat, jak vést meeting. 

A kde se dá koupit odvaha? 

Odvaha začít z nuly, odvaha začít dělat něco úplně jinak, odvaha být iniciátorem? Nedá se koupit, přesto jde pěstovat. Být kolem ve stroji a čekat na instrukce, nebo něco začít?  Každý z nás můžou být jiskrou, která se promění v mohutný plamen.

Iniciátor? Startér něčeho nového, neokoukaného a nejspíše nevyzkoušeného? Vy?