Proč by i na vás měli čekat, i když neprodáváte iPhone 5?

/

Jdete kolem restaurace a vidíte frontu lidí až na ulici. Zastavíte a řeknete si, že se něco hodně zvláštního musí dít uvnitř. Začnete mít zájem a chcete to také vidět. Připojíte se do fronty a chcete alespoň nakouknout. Proč by přece ty lidé tady stáli? To nebude jen tak.

Okolo jdou další kolemjdoucí a vidí vás, jak stojíte ve frontě. Řeknou si, že o to přece nemohou přijít. Nedá jim to, přece by mohli přijít o něco zajímavého. Kdy naposledy viděli hospodu, u které se stála fronta? Postupně fronta houstne, protože další a další lidé se postupně připojují do hloučku těch, co se dovnitř ještě nedostali. Nebude to snadné, už tam lidé stojí nějakou chvíli a přeci se řada ještě neposunula.

Sociální důkaz (social proof) nás ovlivňuje snad nejvíce ze všeho. Chceme řídit auta, které vidíme na ulici a v reklamách, chceme mít stejné telefony a zajímá nás to, co zaujme. Nejen co je nedostupné, je zajímavé, ale také to, o co má zájem hodně lidí. 

Jen tak mimochodem:

  • Jak byste mohli ukázat, že je o vás (Vás, vaše služby, váš produkt) opravdový zájem?
  • Jak byste mohli zákazníkům dát na vědomí, že vaše nabídka je omezená a měli by tak pospíšit a nakoupit už teď?
  • Nejen vysoká poptávka, ale i chování ostatních ovlivňuje naše rozhodnutí. Kdy chování ostatní pozitivně, rep. negativně ovlivňuje vás?

Jak na vizitky

/

The rule of friendship means there should be mutual sympathy between them, each supplying what the other lacks and trying to benefit the other, always using friendly and sincere words. –Marcus Tullius Cicero 

Vizitky, to zní jako další nástroj masového marketingu. Stejně jako pampeliška, někteří lidé si dávají za cíl kolik vizitek denně rozpráší. S vizí houfného networkingu se snaží zasadit svoje kontaktní semínko do našich peněženek a doufají, že si na ně vzpomeneme, až nám bude po obchodnících smutno. Podle mě v tom případě vizitky nemají smysl. Pokud je budete rozdávat bez rozmyslu a cíle všem, které potkáte, můžete také zkusit rozdávání letáků v metru a mačkání v poštovní schránce spolu s prospekty diskontů a jiným supermarketů.

Zkuste si nechat vytisknout tu nejjednodušší možnou verzi vizitky – žádné kraviny. Jméno, adresa, telefon, email, nic víc. Tiskněte na nejlepší papír, co můžete. Nejlépe 400g, minimálně 350g. Lidé vás soudí podle vašich bot, oblečení a papíru na vizitce. Jak uvidíte na nějaké akci někoho zajímavého, dejte se s ním do řeči. Najděte společné téma, poslouchejte a o sobě mluvte co nejvíce konkrétně. Na konci rozhovoru poděkujte a předejte vizitku. Jak jí budete dávat, řeknete důvod, proč by vás měl dotyčný kontaktovat. Právě dobrý důvod ho může nalákat vizitku si nechat.

Lidé nevyhazují užitečné vizitky, ty si naopak pečlivě ukládají a cení se ji zlatem.

Obrázek: Stock photo: Free Business Card Mockup 5, evobrained, www.sxc.hu

Nikdy se nevzdat – proč vytrvalost nemusí vždy stačit

/

Nikdy nepřestat s brigádou v McDonald’s? Nikdy nepřestat nosit flanelové košile? Nikdy nepřestat s házením hrachu na zeď?

 

Jedna z opravdu špatných rad, jakou můžete dostat (a kterou jsem dostal sám několikrát, především ze špatných knížek) je nikdy se nevzdat. Scénář této rady je jasný: „Nikdy, nikdy, nikdy se nevzdávej. Nenech se odradit. Pravidelně si opakuj své cíle. Obklop se lidmi, kteří tě podporují. Nenech se ničím odradit, soustřeď se na svůj cíl a každý den na něj pracuj.“ Tento scénář také většinou doplňuje příběh Davida a Goliáše, tedy někoho, kdo navzdory všem nesnázím nakonec právě díky vytrvalosti vyhrál a dokázal něco takřka nemožného.

Problémem je, že je velmi odvážné srovnávat se s hvězdami typu Steve Jobs, Bill Gates nebo Warren Buffet. Slyšíme často příběhy, které chceme slyšet, a zapadají do našeho scénáře. Je to problém tzv. primingu – mozek soustavně vybírá především ty informace, na které se aktuálně soustředíme. Skvělé, pokud je váš cíl realizovatelný a máte se ho držet. Problém nastává, pokud jste na palubě Titaniku a leštíte palubu. Vyleštit tak velkou palubu to chce opravdu vytrvalost.

Jak poznat, že jste na špatné lodi a je čas nechat toho?

  1. Nemáte pro to přirozený talent (Tiger Woods profi basketbalistou). 
  2. Nebaví vás to a to soustavně (U statistiky jste umírali? Statistika jako obor opravdu není pro vás).
  3. Nepřináší to žádné reálné výsledky (Stali jste se mistry světa v hodu mikrovlnkou).
  4. Žádné výsledky to zatím nepřineslo (Kategorie fantazírování, wantrepreneur a čtení z křišťálové koule).
  5. Nemáte v tom konkurenci (Prodej zmrzliny, co voní jako tramvaj v parném letním dni).

Jak to vidíte vy, jaká je vaše zkušenost?

 

 

Čtyři způsoby, jak něco dokončit

/

Jsou čtyři způsoby, jak něco dokončit – úkol delegovat, odložit, zahodit anebo udělat. Delegování je nejlepší pro vše, co je důležité, ale není to vaše silná stránka. Odkládat vše, na co není právě ten pravý čas nebo to pravé místo (i když to může být prokrastinace) a většinu úkolů shoďte ze stolu. Těch opravdu důležitých je stejně jen 20% (Paretovo pravidlo) a zbytek úkolů si nechte pro sebe a udělejte.

 Který úkol dnes můžete delegovat, který odložit? Jaký úkol byste mohli shodit ze stolu a které úkoly si necháte pro sebe a uděláte?

 

Jeden koláček a nepřibrat několik kilo?

/

Koupili jste si někdy knížku němčiny, párkrát na ni sáhli a teď vám na ni jen padá prach? Půjčili jste si někdy film, který jste nikdy neviděli a ještě vrátili pozdě? Nebo jste si říkali, že už zítra začnete (doplňte…) a nikdy jste nezačali? Nejste sami.
Až mě samotného fascinuje, jak nerealisticky pozitivně vidím sebe v budoucnosti, třeba zítra nebo příští týden. Vždy si říkám, jak budu pracovat, učit se, sportovat. Je dokázáno ze se vidíme v budoucnu daleko lépe než teď a hlavně předpokládáme, že příště budeme mít daleko silnější vůli. To je zásadní myšlenka, přitom s tím málokdy počítáme a místo toho nás čekají negativní důsledky špatných zvyků. Častěji se vidíme v budoucnu v lepším světle, ale to budoucno málokdy přijde. 
Jeden z triků, které teď zkouším je sám sebe se zeptat, jestli jsem ochoten při špatném rozhodnutí nést potom následky vybudovaní špatného zvyku. Například když si teď vezmu ten krásný voňavý koláček, jsem ochoten přibrat několik kilo v průběhu dalších měsíců? Když se teď nepustím do učení, jsem ochoten nést následky, že se nebudu s velkou pravděpodobností učit příští měsíc? 
Jaké jsou vaše zkušenosti, jak se vám daří pracovat na dlouhodobých cílech?

Předvídatelně iracionální

/

Zadarmo není jen nula korun

Nula korun pro nás není jen něco zadarmo, ale silný emocionální náboj. Když si člověk může vybrat mezi dvěma čokoládami – belgickými pralinkami za 15 korun a obyčejnou Milkou za nula korun, tedy zadarmo, většina lidí šáhne po té zadarmo. Nebere nás tak výhodnost belgických pralinek za tak výhodnou cenu, jdeme přirozeně na jistotu. Proč? Protože na člověka silně působí tzv. averze ztráty (v anglických textech pod názvem loss aversion). Vyhnout se ztrátě člověka motivuje více než velmi výhodná koupě. Jak byste poskytování něčeho zadarmo mohli využít vy ve své práci / podnikání?

Všechno je relativní

Jestli nám jde něco velmi špatně, tak je to rozhodovat se ve vakuu. Také se vám stalo, že jste byli v jednom z oddělení supermarketu a na regálu byla jedna či dvě položky mnohonásobně dražší než ostatní? Je to právě díky naší relativitě rozhodování. Vždy se rozhodujeme v kontextu ostatních nabídek a možností. Když si kupujete věc za deset tisíc, málokdo by pro ušetřenou stokorunu přejet do jiného obchodu. Pokud ale kupujeme věc za pár stovek korun, jedna stokoruna už pro nás může být dostatečně motivující na to vyrazit pro nižší cenu někam jinam. Když jsem byl dnes pro obyčejný jogurt na svačinu, vedle kasy byly viditelně umístěny bio hořčice v ceně 150 korun a více za jednu malou skleničku. Nevím v čem je bio hořčice lepší než ta za šest korun, ale každý si toho u kasy všimne a získá dobrý pocit, že přeci neutratil tolik za jednu položku.  I když hořčici neprodají ani jednu, stejně jim přinese reálný příjem.

Minulá rozhodnutí současnými rozhodnutími

Když jsem poprvé viděl ceny v kavárně Starbucks, nenašel jsem jediný racionální důvod, proč by někdo byl ochoten utratit 110Kč za latte v papírovém kelímku. Věřím, že kdybyste se zeptali lidí, proč jsou ochotni to utratit, nebudou srovnávat latte v McDonald’s a latte ve Starbucks. Budou mluvit možná o kultuře, atmosféře, internetu, místě mezi domovem a kanceláří. Přesně to pochopil Starbucks a na tom mohl vystavět takové impérium. Od každé maličkosti se snaží Starbucks donutit zákazníky aby v hlavě nesrovnávali jejich latte a latte jinde. Proto se např. většina nápojů jmenuje jinak než v obyčejné kavárně – Frapuccino, Chai Tea Latte nebo Espresso Con Panna.

Aby tam někdo chodil pravidelně je potřeba zvyku. Abychom se denně vyhnuli tisícům rozhodování, vedou nás minulá rozhodování. Jak často měníte kadeřnictví, jak často jezdíte jinou tramvají nebo jak často se rozhodujete kam zajít v poledne na oběd? Minulá rozhodnutí jsou pro nás silným vodítkem a právě tak Starbucks tvoří příjmy. Odlišuje se výrazně od konkurence a dělá vše proto, abyste se po první návštěvě znovu nerozhodovali, kam odpoledne vyrazit na kávu.

 

Business tip: Přijměte přiměřené riziko.

/

Snad v Zentivě nezkouší nic nového.

Včera mě druhý den bolela hlava a Ibuprofen tak zachránil den. Někoho v Zentivě mohlo napadnout zkusit nové složení prášku, který jsem si chtěl vzít. Mohl rozhodnout, zaexperimentovat a změnit složení. Nebo u prášků na srdce – změnit složení, zlepšit účinnost nebo jen snížit náklady. Jak jsem rád, že to nedělají. Vždyť by mohli někoho zabít.

Skoro každý koho znám ale nepracuje v Zentivě. V práci bílých límečků jsou chyby málokdy smrtící a nevratné. Přijmout přiměřené riziko znamená zkoušet něco nového, něco nečekaného a pokusit se dělat věci lépe. Pokud je potencionální zisk větší než možná ztráta, nic vám nestojí v cestě.

Nikdo ještě neumřel při prezentaci, kvůli jiné kombinaci košile a kravaty nebo protože zkusil odpovídat jinak a lépe na emaily. Stačí pak rychleji zkoušet než ostatní a více se naučíte. Go, try it.

Učení z problémů - teorie a praxe

/

Učme se prací! Skutečná práce jest nejlepší metodou. Lidé už jsou takoví, že věc a čin je předělá mnohem dokonaleji nežli nejpřesvědčivější slova.  – Tomáš Baťa

Za dva týdny začne škola a budu tak ve třetím ročníku na bakaláři. Poslední ročník první mety vysokoškolského vzdělávání. Doteď jsem nepřišel na to, proč existují přednášky. Každý čte rychleji, než poslouchá a v 90% to, co bude řešeno na přednáškách, jde najít ve skriptech. Nevadí mi ty stohy teorie, věděl jsem, do čeho jdu. Praxe s teorií nejde nikdy provázat. Překvapuje mě, proč vysoká škola neslouží podnikům. Na hodinách by se mohly řešit reálné (nebo skoro reálné problémy) a aplikovat na ní teorii. Neaplikovatelná teorie je k ničemu. Nový rok ale třeba přinese nové příležitosti, uvidíme.

 

Nebude zítřek jako dnešek?

/

Známe se, budoucnost vidíme vždy lépe, než teď. Zítra budete lepším člověkem, více disciplinovanějším, vzdělanějším, hubenějším. Dietu začnu zítra, další jazyk se začnu učit příští týden, běhat začnu příští měsíc. Až budu mít (doplňte).

Dnes jsem hledal nějaký obrázek na pozadí počítače na plochu. Něco co by mne motivovalo, nebo jen tak příjemně naladilo na práci. Hledal jsem různá motivační hesla a motta. Stejně jako jsem dříve z tohoto blogu chtěl udělat self-help blog. I když stále věřím, že self-help je jediný opravdový help, nevěřím v self-help řeči. Proto ani tenhle blog o tom nebude. Hledal jsem něco co by mě naladilo a našel jsem jeden, co jsem hned nastavil. Jediné co na něm je napsáno je „today.“.

Přesně to podle mě vystihuje náš život. Dnes je váš nejlepší den. Dnes je nejlepší příležitosti, dnes je ta pravá chvíle. Možná vše v co věřím, se nevyplní a budu za pár let, za pár desítek let skoro stejně tam, kde jsem teď. Když se nám ale podaří dnešek, může se podařit zítřek. A to stojí za zkoušku.