Když zjistíte, že mít cool práci není zas tak cool

snowboard jump 2 - Jochem_a (sxc.hu, 2009)

...zboříte tak jeden z nejnebezpečnějších rad o práci -  že následování vaší vášně za cestou za ideální prací je dobrý nápad.

Bylo mi šestnáct když jsem koukal na kluky na sjezdovce co učili holky jezdit na snowboardu. Instruktor snowboardingu vypadal pro mě jako dream job. Celý den sjíždíte svahy, jednou Francie, podruhé Alpy, pak Krkonoše, máte každou sezónu nové oblečení a píšou se o vás v Bravíčku love story (první líbačka se svým snowboardovým instruktorem). Žádné maily, prokrastinace, klimatizace, stres, lupenka, bolení zad a shrbená záda.

V osmnácti jsem si tedy udělal papíry na učení na prkně a velmi rychle jsem zjistit jak následovat vaši vášeň váš svede někam úplně jinam - do reality. 

Sny o cool džobu byly rychle pryč. Bylo pěkně otravné se každý den svlékat a oblékat do všech vrstev oblečení, balit do batohu komplet první pomoc, sledovat počasí, popohánět ty lenivé v týmu a vracet se každý den často promočený a zpocený a ráno šup nohy do mokrých bot. Ve střediscích žádná pořádná restaurace, zodpovědnost za každého v týmu (uhlídat všechny nebylo vždy snadné) a být bravíčkovým leštičem sjezdovek vás přestane bavit stejně rychle jak Leoše Mareše nosit kabáty v červenci a randit s patnáctkami. 

Když si vysníváte kůl džob většinou ho vidíte velmi zkresleně. Mám tedy tři tipy.

Tři tipy jak se vyhnout tomu, abyste neskončili v cool práci, která tak cool není: 

1) Zeptejte se lidí co tu práci už dělají o čem to doopravdy je. Co je jejich denní rutina a jak je těžké / snadné v práci vyniknout. 

2) Zkuste si na jeden den tu práci o které sníte. Sny a realita jsou často dvě (velmi) rozdílné věci.

3)  Místo soustředění se na vaše vášně se soustřeďte na to být sakra dobrým v tom, co děláte právě teď. Neptejte se jestli vás práce naplňuje. Ptejte se: Co dneska můžu udělat k tomu, abych byl za pár jedničkou (ne ledničkou) v oboru?

Moje rada v jedné větě pro váš monitor, na vaši zeď:

Jak vidíte svou práci formuje váš přístup. Změňte pohled, změníte i přístup.

Jak je možné, že se některé prodavačky stále mračí a některé rozdávají úsměvy každý den jako třeba v prodejně Grunt (farmářské potraviny) v Hybernské ulici? Když tam přijdete máte pocit, že čekali jen na vás aby se o vás full-service postaraly. Je snad něco ve vodě co tam pijí?

Pochybuji. A stejně pochybuji, že vidí svou práci jako většina prodavaček. 

Jak vidíte svou práci podle mě definuje celý váš přístup k práci samotné. Když prodavačka vidí svou práci jako předkládání zboží, přebírání hotovosti a balení zboží do tašek anonymním zákazníkům těžko to v ní vyvolá nějaké pozitivní emoce spojené s prací. 

Co když vidí svou práci jako výzvu poznat (alespoň trochu) každého zákazníka co přijde? Některé prodavačky hned poznají, co chcete. Ví, co vám doporučit. To hledání co byste asi rád stokrát více naplňuje než jen překládat. Vy se jí totiž možná odměníte úsměvem, malým spropitným nebo jí začnete zdravit jménem.  

Pokud je prodávání ve vašem businessu pouze o přebírání hotovosti a vydávání zboží, raději bych místo obsluhy automat prosím.

Udělá svou práci rychleji a levněji. Pokud je ale vaše práce alespoň trochu o lidech, zkuste se na ní dívat z pohledu toho, co měníte v lidech co za vámi chodí.

Proč byste měli pozvat příští týden vašeho šéfa na kafe

Hodnotit něčí práci z očí do očí nám dělá obrovský problém. Přitom je to často to nejlepší co pro vás může váš šéf udělat. A když to nedělá je čas ho pozvat na kafe.

Čím víc se pohybuji napříč různými firmami, tím častěji se opakuje podobný scénář. Zaměstnanci si stěžují na některé věci v práci a tvrdí, že šéf stejně neposlouchá. Často slyším: "Víte, on stejně pořád vede tu svojí a je prostě nemožné mu vysvětlit opak." Šéfovi zase vadí některé věci na zaměstnancích, má pocit že jim to už říkal třikrát a stejně se tolik nezměnilo.

Druhým problémem je ticho po pěšině. Uděláte něco dobře, nikdo nic neřekne. Dokončíte projekt, pracujete půl roku a žádná zpětná vazba. Děláte vše stoprocentně dobře? Těžko. Jsou možnosti jak vylepšit to, co děláte? Určitě. 

Co tedy s tím pokud máte pocit, že vás šéf stejně neposlouchá nebo nedostáváte žádnou zpětnou vazbu?  

Pozvěte vašeho šéfa na kafe (oběd). Řekněte mu, že vám záleží na vaší práci a rádi byste probrali co děláte dobře a co můžete vylepšit. Hodně bych se divil pokud vás odmítne - každý šéf vám vyjde vstříc když se chcete vylepšit. Vyberte nějakou kavárnu u práce nebo podobně neutrální místo, můžete zajít klidně na oběd.  

Na co si dát pozor? 

Nesnažte se ve firmě zavést pravidelné "zvaní na kobereček". Ať už tomu říkáte jakkoliv (hodnocení, zpětná vazba) a je to umělé setkání s povinností probrat zaměstnancovu výkonnost nebude to fungovat stejně efektivně jako neformální prostředí kavárny (restaurace). 

Objektivní zpětná vazba je často to nejlepší, co můžete dostat na vaší cestě za lepšími výkony.

Příští týden pozvěte vašeho šéfa na kafe. 

Odeslán první newsletter - nenechte si ujít unikání a osobní obsah blogu

Odeslal jsem právě první newsletter tohoto blogu. Osobní newsletter, ve kterém budu popisovat tipy osobní produktivity, které mě samotného fungují nejvíce a pomáhají mi učit se nový jazyk (němčina), běhat (trénuji na 10 kilometrový běh Nike Run Prague) a přitom pracovat naplno. 

Nebudete dostávat žádný spam, žádné reklamy, žádný placený obsah. Jen užitečné tipy osobní produktivity.  

Přihlašte se do odběru newsletteru a nenechte si ujít unikátní a osobní obsah tohoto blogu zadáním vašeho emailu do formuláře vlevo, nebo na následující stránce - přihlášení pro odběr. 

Na newsletter můžete také odpovídat, jde o interaktivní diskuzi se mnou. Ještě váháte? Neváhejte, zapojte se.  

Kdyby to co děláte bylo lehké

plowing - osmar01 {sxc.hu, 2011]

...nestálo by to za jakoukoliv námahu, nic byste se z toho nenaučili a nejspíš by vás za to ani nikdo neplatil.

Hodnota toho co děláte vychází z toho jak moc je to výjimečné. Pokud milion lidí v republice umí dělat to co vy, není to výjimečné a tím pádem hodnotné. Pokud ale děláte něco náročného, je to nejspíše i výjimečné. Ale přesto máte nejspíše občas pocit, že všechno stojí za pendrek.

Nevíte jak rozlousknout nový program, nevíte jak nastartovat novou kampaň, nevíte jak dokončit vaší knížku. Hlas ve vaší hlavě vám možná říká:"Kdo si myslíš, že jsi? Podnikatel, spisovatel, programátor". Ten hlas vám může také říkat:"Tu knížku co píšeš si nekoupí ani zoufale unuděná matka tří dětí prožívající krizi středního věku na nádraží v Horních Kotěhulkách." 

Znáte tyhle dva hlasy? Každý, kdo dělá něco alespoň trochu kreativního podle mě musí tyhle hlasy znát. A v čem je pointa výjimečné práce? Zůstat mezi těmito dvěma hlasy, říct si, že je slyšíte - a že na ně kašlete a půjdete dál dokud to nedokončíte.

Pokud o sobě pochybujete, pokud vám vnitřní hlas říká, že si moc fandíte, nebo že za nic nestojíte - jste nejspíše na správné cestě. Pochybovat o sobě je přirozené když děláte něco, co nejspíše nikdo před vámi nezkusil. 

Proč je i vaší prací najít si práci.

Možná máte smutek, protože jste nedostali od šéfa práci.  

Je to přeci jeho práce vám říct, co máte dělat. On vám dávám práci a peníze, vy práci děláte a dostáváte za to mzdu. Jednoduchá rovnice, nebo ne? Podle mně je čas změnit tenhle starý model. 

Uklízečka, které musel šéf ukázat každé místo, které má utřít už nejspíš není v domě. Číšník, který zametl nedopalky cigaret před restaurací jen když to měl v popisu práce pracuje stále v zapadlé trojce. A sekretářka, která plnila každý příkaz do puntíku byla nahrazena tou, které se rozkazovat nemusí a která přichází s nápady, které by jí nikdo ani nezadal.

Možná vám šéf teď nedal práci. Možná máte vše hotovo (nebo si to myslíte) a do konce směny vám zůstává ještě hodinka. Možná si říkáte, že sbírat ty nedopalky není přece vaše práce. 

Je to vaše práce. Vy ji znáte nejlépe, víte, co je potřeba udělat. Najděte co je potřeba, udělejte to. Opakujte, staňte se sakra dobrými. 

A za chvíli se po vás začnou ptát. Jděte na to. 

Pokud chcete rozšířit opravdovou změnu, hledejte bílé vrány.

Právě  čtu knížku Proměna od Jan Melvil Publishing, asi jeden z nejlepších kousků na českém poli o tom jak být iniciátorem trvalých změn. 

V první řadě se na sebe začněte dívat na schizofreniky. 

Náš mozek se vlastně skládá ze dvou poměrně odlišných částí a není divu, že se nám tak nedaří měnit vše, co bychom chtěli. První část je tzv. jezdec, tedy racionální část mozku. Druhá je slon, to je ta emocionální část, která je sice skvělý dříč, ale musí být dobře řízen a snadno se něčeho lekne. 

Motivujte jezdce, ovládněte slona. Pokud chcete někoho změnit, hrajte na oba - racionálně na jezdce, emocionálně na slona. V rozšíření dlouhotrvající změny vám může pomoci najít tzv. bílé vrány. To jsou dobré výjimky, kterým se změna už podařila. Ve vaší firmě se třeba začalo rozmáhat chození pozdě do práce. Ti co chodí včas jsou právě bílé vrány a ti vám mohou pomoci při změně chování ostatních (opozdilců).

Místo toho abyste se vždy snažili přijít se svým řešením, zkuste se poptat kolegů jestli už tenhle problém nevyřešili. Již úspěšný kolega může pak učit ostatní a změna se bude tvořit daleko rychleji. Lidé mají raději změny "zevnitř", když mají pocit, že jim změnu nikdo externí nevnucuje.  

Motivujte slona, ovládněte jezdce. A snažte se najít bílé vrány. 

Děkuji Vlastovi za doporučení a přítelkyni za tenhle skvělý dárek.

Sakra to byla rychlost - jednoduchá lekce marketingu, která jde okolo tradiční reklamě

Vašeho billboardu si (skoro) nikdo nevšimne. Zato jak rychle odpovídáte na email a jestli se usmíváte si všimne každý.  

Koupit si pozornost jde snadno. Dejte (doplňte jméno své oblíbené reklamky) pár desítek tisíc a sežene vám minimálně pár tisíc návštěvníků na váš web. Přidejte dalších pár desítek (spíše stovek tisíc). Dostanete se do novin, na billboardy, i nějaké ty PR články vás pokryjí. Potencionální zákazníci vám začnou volat, psát emaily, vše vypadá jako dobrá investice. Nebo ne? 

Co je špatně se starým modelem a přivítejte nový model marketingu. 

Starý model funguje na bázi masové reklamy. Cílem je získat pozornost a výsledkem je člověk, který vám zavolá, napíše email nebo vás navštíví. Super, utratili jste tisíce korun za někoho, kdo vám nevěří, nemá s vám žádnou zkušenost a přemluvit ho k nějakému obchodu dá ještě poměrně dost úsilí. 

Přitom stačí vidět marketing (skoro) ve všem, co děláte. 

Vezměte váš rozpočet na marketing a zkraťte ho na půl. Půlky co vám najednou zůstala dejte na odměňování současných zákazníků. Získat nového zákazníka je často desetkrát dražší, než ho udržet. Zaměřte se na skvělý zákaznický servis. Pokud vám někdo napíše email, jak dlouho vám trvá odpovědět? Pokud je to den, je to věčnost. Stihnete to do hodiny?  

Zákazníci milují rychlou reakci, nikdo nechce čekat na váš email dva dny (nebo jste snad na vytáčeném připojení?). Reagujte rychle a s virtuálním úsměvem.  

Milá odpověď na zákazníkovo email ve schránce do půl hodiny je často efektivnější, než sebelepší billboard. Masový marketing je mrtvý, ať žije masový marketing. 

Jak se soustředit

Víte, co jíte? 

Seděl jsem dnes na Chodově a obědval, zatímco se vedle mě posadilo paní okolo třiceti. Popřál jsem jí dobrou chuť, třeba si to nevzala jako ironii. Oba jsme jedli z plastových talířků, ve Šmaku nám popřáli dobrou chuť. Sakra, sníst oběd ale trvá klidně i patnáct dvacet minut, co dělat s tím časem?  Jak zabít čas, zatímco jíte?

Nijak, jíst. 

Paní se rozhodla jinak než já. Celou dobu měla v jedné ruce telefon (poslední model smartphonu v ceně měsíční průměrné mzdy) a psala někomu na Facebooku, druhou rukou se snažila jíst. Moc jí to nešlo, těžko se soustředit na obě věci najednou. Chtěl jsem se zeptat jak to chutná, ale bylo mi to jasné - neví, jak to chutná. Soustředí se na dvě věci a tak na žádnou.

Co slečny vedle? 

Další smartphone (tentokrát Apple iPhone 5. cca 13 tis. Kč) v rukách slečen vedle dobře sloužil na vzájemné focení, nahrávání fotek na Facebook a vzájemné lajkování těchto fotek. Potom došlo na focení bot (jejich bot) - puntíkovaných gumovek. Následovalo další nahrávání na Facebook.

Přemýšlím. Připomíná mi to ranní scénu v metru. Majitelé vytoužených smartphonů utratili desítky tisíc za něco, co je bude bombardovat upozorněními, novými maily, twíty a dožadovat se pozornosti.   

Přitom to nejlepší co by s nimi mohli často udělat, je vypnout je.

Podívejte se na hodinky. Zapište si čas. Vypněte telefon a pracujte s vypnutým telefonem jednu hodinu. Pokud nepotřebujete internet, vypněte i ten. Uvidíte, že stihnete dvakrát tolik. 

Štve vás něco? Rozhodujte se častěji.

Railroad tracks - Ydiot (2008, sxc.hu)

Když vás něco štve, vaše nejpřirozenější reakce je na to zanadávat. Přitom je to ta nejméně efektivní strategie. Když váš něco štve, začněte se více rozhodovat než teď. 

Dvě základní pravidla pokud vás něco štve: 

1)  Pokud jste alespoň z malé části součástí toho co vás štve, tak za to přijměte plnou zodpovědnost.

2)  Pokud vás něco štve, přestaňte na to nadávat a začněte se více rozhodovat.

Tohle je nejjednodušší strategie jak efektivně řešit problémy. Odpozoroval jsem, že naše přirozená tendence je nadávat, pokud se nám něco nelíbí. Nadáváme v různých situacích - v tramvaji je horko, předjel nás řidič zleva, prodavačka se na vás neusmívala, v práci váš štve šéf, s kolegama to jde z kopce, štve vás přítelkyně. přítelkyně má hroznou matku / babičku / dceru / sestru / psa / kočku, je moc horko, není vůbec horko, máte horečku, máte zimnici, došlo vám kakao, sousedi zase paří techno, sousedi vůbec nepaří na techno, polili jste se čajem, došel vám čas. 

Štve vás toho hodně, to je v pořádku. Máte tím pádem energii něco změnit. 

A zde je chyták. Jak spadnete do pasti "v tomhle projektu / v téhle práci mám jen malou spoluúčast a jde to do kytek, ale moje zodpovědnost to není" můžete si sami za vlastní problémy, které s tím půjdou. Je lepší přijmout plnou zodpovědnost, i když jste té práce třeba jen trochu součástí. 

Všichni mluví o proaktivitě, ale co to sakra je? 

Pro mě je to jedno - přijmout zodpovědnost a dělat často (i nepříjemná) rozhodnutí. Pokud vás něco štve, napište si co a udělejte tři rozhodnutí, které podle vás mohou danou situaci zlepšit. 

Krátce - nekritizujte, přestaňte nadávat, přijměte plnou zodpovědnost, začněte dělat více rozhodnutí.