"A proč byste to dělal?"

Jednoduchou cestou jak být šťastnější je myslet méně na sebe a více na to, co můžeme udělat pro ostatní. 

Byl jsem dnes večer v kavárně, kde si rád večer čtu knížku, kreslím myšlenkové mapy a mám hodinu na to myslet strategicky. Tuhle hoďku týdně si snažím držet, i když toho je na programu hodně. Cestou do kavárny jsem si koupil v pekárně nějaké koláče s sebou. Protože byl večer, byly ve slevě, vzal jsem si jich tedy víc. Třeba se budou hodit, říkám si.

A hodily se.

Slečna za pultem v kavárně mě mile pozdravila, nabídla pomoc s výběrem (silné prosím, ale aby mě nezabilo!) a brzy mi na stole stálo excelentní Flat white. U kasy jsme vtipkovali se slečnou o tom, že tu krabici koláčů mám opravdu celou sám pro sebe, ale když máte celou krabici, snáze to vysvětlíte ostatním. Třeba jako že kamarád slaví narozeniny (zatímco vy byste měli hubnout do plavek). Řekla, že zrovna tyhle koláče má fakt ráda. 

Zvedl jsem se tedy po chvíli z gauče, vzal krabici koláčů a nabídl jí, ať si vybere jaký chce a může si ho dát, stejně už jí končí směna. "A proč byste to dělal?" zeptala se. "Protože jste říkala, že je máte ráda a chodím sem často a káva je vždy super," odvětil jsem.

Na cestu mi dala čokoládový muffin, prý na oplátku, protože jsem ho nezkoušel. Slečna měla koláč, podělila se s kolegou, já dostal muffin. Všichni byli spokojení, i když jsem se musel na začátku přemoct to udělat, není to pro mě přirozené tohle dělat. A nikdy nebude. 

Občas se mě známí ptají, jak to dělám, že takhle oslovuji cizí lidí, příp. se o něco podělím. Člověk se podle mě musí zapřít. Tyhle náhodné dobré skutky mají tendenci se vracet a i kdybyste za ně nic nedostaly zpět, zůstane vám min. dobrý pocit, někoho nového poznáte, budete mít lepší den. 

Taky nemám odvahu oslovovat cizí lidi, občas pro ně něco fajn udělat. Ale tím, že to občas dělám je to snazší. A dodává mi to odvahu to udělat min. znovu. 

Překonejte ten divný pocit, že neděláte dobré skutky pro cizí lidi. Zítra jděte a oslovte někoho cizího, pozvěte ho na rande, pochvalte druhému něco na sobě, kupte člověku za sobě v řadě kávu. Proč? Protože sami byste chtěli, aby se tak lidé chovali. 

Protože chceme okolo sebe lidi, kteří se neustále neptají "A co z toho budu mít?". Proč byste to dělali? Protože můžete.

// Více o tom, proč byste měli pomáhat ostatním (a méně myslet na sebe) zde a zde. V češtině zde.

Tipy na dva skvělé workshopy příští víkend (jeden o prezentacích!)

Je to asi poprvé, co mohu doporučit nějaký workshop prezentování v Čechách. Minulý rok jsem byl na školení v Amsterdamu od Duarte, Inc. (Slide:ology, Resonate), ale v naší kotlině jsem hledal něco podobného marně.  

Příští víkend v neděli 26. 4. 2015 ale vystoupí Petr Mára a Martin Vymětal s tréninkem Prezentuj jako Steve Jobs na iCON Prague 2015 v Národní technické knihovně v Praze. Na videopozvánku mrkněte zde, lístky kupte tady. Petr Mára je uznávaným profíkem co prezentuje po celém světě, od něj si každý určitě něco odnese.

Hned za nimi vystoupí Jaroslav Homolka (bio) s tréninkem Jak se udržet na špičce v agresivním světě.  I když se nemůžu úplně ztotožnit s tím agresivním světem, akce to bude myslím zajímavá a na podobné téma sem neviděl nikoho jiného vystoupit. Jaroslav Homolka působí jako kouč a trenér, jeho myšlenky můžete okouknout ve videích Bistro digital. 

Potkáme se tam?

Poděkovat za všechny problémy

Buďme rádi za všechny problémy v práci a většinu problémů v životě. Nebýt nich tak se nikam neposouváme a nejspíše by nemělo smysl nás za cokoliv platit.

Zákaznický servis by byl jednoduchý nebýt nepříjemných a naštvaných zákazníků, s těmi jsou jen problémy. Prodej by byl jednoduchý, jen kdyby potenciální zákazníci nehledali pořád důvody proč ne teď a proč nekoupit. Programování by bylo jednoduché, jen kdyby všechny možné funkce byly popsané na internetu. Vedení lidí by bylo jednoduché, jen kdyby se lidé chovali konzistentně a stačilo by je motivovat cukrem, bičem a penězi. 

Ne, tyhle věci nejsou jednoduché.

Často s sebou nesou spoustu problémů a ty problémy jsou zásadní. Existence problémů vám dává příležitost je řešit. Za řešení problémů jsme pak placeni - nebýt nich nemáme žádnou práci. Zkuste se začít dívat na problémy jako na něco produktivního. Jak na něco, co můžete buďto sami řešit, nebo nechat být a jít dál. Buďme za problémy rádi.

Také hledáte dokonalý diář?

Základem dobrého time managementu je podle mého dobrý diář, příp. opravdu solidní kombinace kalendáře na mobilu (tabletu) a úkolovníku. Zatímco někteří se snaží vytvořit svůj dokonalý diář, jiní se vracejí na stromy. Já na stromě papírového diáře zatím zůstávám, i když má spoustu chyb.

Co mi chybí v nabídce diářů? Cokoliv, co by umělo (mělo) něco (nejlépe vše) z následujícího:

• 30ti denní výzva (nikde jsem neviděl v diáři) 
• Kombinace týdenního kalendáře spolu s částí čistých linkovaných papírů (to máte buď, nebo)
• Nějaké hezké citáty napříč diářem (něco jako Pick Four od Seth Godina, které používám)
• Opravdu hezký, jednoduchý design
• Týdenní zhodnocení (co se ten týden povedlo, co se nepovedlo, co jsem si z toho odnesl)
• Plánování (to obecně diáře vůbec nemají jakékoliv sekce na plány, které by šly nějak rozumně spojit s cíli)
• Část pro cíle (roční, měsíční, týdenní - jasně, můžete si zapisovat do kalendáře, ale sledovat progress je často pak o velké úpravě diáře, šlo by rozhodně zlepšit)
• Část s volnými listy na myšlenkové mapy
• Kapsa v zadu na bordel a vizitky
• Hodně stran (min. na půl roku by měl vydržet)
• Spojení týdenního a měsíčního (ročního) plánování
• Zapojení principů GTD (sekce Inbox, seznam projektů, ....)

Zatím jsem skončil u kombinace obyčejného zápisníku bez linek a Todoistu. Kombinace není dokonalá, ale zatím stačí. V zápisníku se nedá pořádně hledat, což je výhoda Evernote, které také využívám, ale spoustu věcí bych si raději vedl i v zápisníku (proto by měl mít ideálně kombinace linkované a nelinkované části).

Máte nějaký tip na to, jak organizovat svůj čas s papírovým diářem efektivně? Nebo znáte diář, který splňuje některé (všechny?) tyto požadavky? Napište mi prosím do komentářů, budu moc rád!

Automatizace vs. personalizace

V čem jste opravdu dobří? Dokážete automatizovat to, co ostatní dokáží jen stěží, nebo dokážete zákazníkovi nabídnout extrémně personalizované služby?

Můžete zákazníkovi udělat přesně to, co mu vidíte na očích. Měnit váš produkt tak, jak to zákazníkovi vyhovuje. Pokud najdete ten správný mix mezi tím, co je možné snadno upravit a co ne budete moci prodávat prémiový produkt s vyšší marží.

Můžete jít také druhou cestou a to automatizovat vše, co se dá. Ušetříte tím na mzdách a času vašich pracovníků, ušetříte také na vlastním času, protože vaše služby budou fungovat a obsluhovat zákazníky sami.

Vydefinujte si dopředu, co budete automatizovat a co personalizovat. Není nic horšího, když se firmy snaží automatizovat (a špatně) to, co ostatní mají vychytané místo toho aby personalizovali svoje služby a nesnažili se za každou cenu o nízkou cenu.

Proč je tak těžké vytvořit dobrou prezentaci?

Protože nám dává příliš velkou svobodu, na kterou nejsme zvyklí. Vede nás k iniciativě, která je v nás potlačována. Nabádá nás ke kreativitě, kterou roky nikdo ve školách neocenil. Vyžaduje kreativitu a odvahu, které se často vyhýbáme, protože znamená zbytečné riziko.

Možná jsem příliš kritický, ale dlouho jsem přemýšlel nad tím, proč se často velké, ale i malé firmy rádi drží striktně nastavených firemních šablon. Proč se málokdo snaží těmto často špatným designérským výtvorům vzbouřit. 

Protože se jednoduše bojíme.

Bojíme se převzít iniciativu. Jít a říct, že ty šablony nestojí za nic a je potřeba je vyměnit nebo rovnou zahodit. Bojíme se svobody, protože nemít žádnou šablonu v PowerPointu by znamenalo, že najednou musíme znát alespoň základy dobrého designu, jinak to bude katastrofa. Svoboda v prezentaci bez šablony je obrovská – vy sami určuje barvy prvků a textu, kde budete mít jaký obrázek a co zdůrazníte a co naopak potlačíte v prezentaci. A lidé se vám mohou smát, když to špatně dopadne. Prezentace pro nás není vůbec přirozená, protože školy nás vedou k poslouchání, ne k iniciativě.

Ve škole se roky učíte potichu sedět na jednom místě 45 minut, potom až 90 minut. Základem úspěchu je umět přesně splnit zadání v testu. Kdo se zadání vyhne nebo se ho pokusí obejít, bude potrestán.

V prezentaci je to ale jinak.

Možná máte stanové téma, možná ani to ne. Možná kompletní obsah prezentace stanovujete vy sami a není tu poprvé nikdo, kdo by vám říkal, co máte dělat. A sakra, žádné detailní zadání, které můžete následovat. Je to najednou na vás.

Prvním krokem k dobré prezentaci je to, že se sami začnete rozhodovat, jak prezentace bude vypadat a budete bojovat za to, aby byla kvalitní. Aby byl buďto dobrý template, nebo žádný nebyl. Žádný template je nejlepší, stačí vám hájit firemní barvy, na začátku využít logo a zbytek je na vás. Pokud to špatně dopadne, získáte tím zkušenosti

Ale to, že jste tímto krokem získali odvahu, je daleko cennější. Jděte, a kopněte do té bedny.

TGIF - TGIM?

Thank's God It's Friday (Díky Bohu, je pátek) - potřebujeme vůbec tuhle zkratku?

Nedávná zahraniční cesta mi přinesla zkušenost, kterou venku vidím často. A to, že i lidé na nižších pozicích jsou za svou práci vděční a dělají ji s láskou. Jak je to možné? Jak je možné, že obsluha v McDonald's se může pár set kilometrů od nás usmívat a zeptat se vás, jak se máte a přitom se vám to ve zdejší kotlině stát vůbec nemusí? 

Hned po příjezdu mě v cizině zaskočilo, že většina lidí má tendenci vás oslovovat "Sir". Říkat někomu "Pane" není v Čechách častým jevem. Nevím, jestli to působí staromilsky, ale mně se to líbí, působí to profesionálně a opravdu slušně. Rozdíl v tom, jestli někdo svou práci dělá rád nebo ne je podle mně jednoduše v tom, na co se soustředí.

Člověk se může soustředit na sebe. Řešíte, kolik z každého zákazníka máte dýško, kolik dělá vaše měsíční mzda, kolik vám co ponese a co z jaké aktivity získáte. Tohle soustředění není špatné, nicméně pokud ho praktikujete dlouho, zjistíte, že těch opravdu radostných okamžiků nemusí být mnoho. Dokonce může být jen jeden v měsíci a to den, kdy vám dorazí na účet výplata. Žádná paráda, viďte? 

Můžete se soustředit na ostatní. Přemýšlíte nad tím, jak zákazníkovi poskytnout lepší službu, jak mu pomoci, jak zákazníkovi vyjít vstříc. To dobré na tomhle mindsetu je, že se opravdu časem bude zlepšovat to, jak se s vámi zákazník cítí a bude se k vám spíše vracet. Na druhou stranu jsou hřbitovy plné padlých altruistů, kteří sice všem pomohli, ale pro ně samotné už toho moc nezbylo.

A nebo se soustřeďte na to být lepším. Tedy soustředíte se na to, jak být nejlepším na světě v tom, co děláte. Soustředíte se na vaše řemeslo. Přemýšlíte, jak dělat vše jinak, lépe. Optimalizujete, experimentujete, sbíráte zpětnou vazbu. Občas někoho přiberete k sobě, protože už nestíháte. Občas musíte někoho vyhodit, protože není dost dobrý, protože nestíhá vaše tempo. Výhodou tohoto přístupu je, že vás bude držet dlouho šťastným, pokud se budete za pokrok pravidelně odměňovat. Nevýhodou je, že pokud budete extrémně soustředění na výkon, můžete snadno přijít o všechno kromě práce - včetně přátel a zdraví.

Jaký způsob zvolit? Pokud čtete můj blog pravidelně, možná byste čekali mé doporučení pro první cestu. Doporučuji kombinaci všech tří přístupů.

Trochu se soustřeďte na sebe, hodně se soustřeďte na ostatní a ještě více se soustřeďte na to, jak být nejlepším na světě v tom, co děláte. Protože o vás si pak všichni řeknou, k vám budou chodit.

Možná pak potřebujeme novou zkratku - TGIM (Thank's God It's Monday).

Proč jsou v Čechách tak špatné služby?

"Jsem přesvědčen, že největší ztráty v průmyslu a obchodě vznikají nesprávným stanoviskem, které zaujímá člověk k své práci, svým spolupracovníkům a k svým zákazníků." – Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, s. 88

V Čechách jsme zapomněli na to co je služba. Čest výjimkám, dobré služby existují a ti kdo dobré službě rozumí válcují ostatní. Které myšlenky nám brání v tom být se službách lepší?

Na služby v Čechách si stěžují nejen Češi, ale také cizinci. Stačí přeci vyjet do ciziny a přímo vás šokuje, jak milí lidé mohou v obchodech být. Návrat do rodné hroudy může být návratem do nory zákaznického servisu. Kdo navštívil Asii rychle pochopil, že úslužnost je samozřejmostí a nepříjemnost by se setkala s rychlým vyhazovem. Ne však tady. 

Na serveru Expats.cz, největším portálem pro cizince v ČR vyšel velmi zajímavý článek varující před tristně špatnými službami v Čechách. Podívejme se na pár vět z něj:

• Service with a frown? You must be in Prague.
• The customer is always right. Except in the Czech Republic, that is.
• I also understand that the Czechs are not a nation to whom smiling comes naturally. What we outsiders see as a facial expression communicating a deep inner despair might just be that person’s normal face.

Chvilka hledání na Google zajistila informaci, že více jak třetina Čechů si myslí, že jejich život bude v budoucnu horší. Jsme totiž druhým nejvíce pesimistickým národem na světě (Gallup, 2012). V čem je podle mně příčina toho, že se lidé v obchodech neusmívají, nevycházejí zákazníkům vstříc a nejsou příliš ochotní?

Tolerujeme špatné služby. Hodně lidí má kupodivu příliš velkou toleranci na to jak špatnou službu ještě "skousnou". Pokud vám příště jídlo nebude chutnat, reklamujte ho.

Nedáme nikomu vědět o špatné službě. Vyplatí se napsat recenzi na Google Maps, Booking.com nebo jiný server a zároveň napsat email majiteli/do firmy. Kupodivu se situace začne často řešit. Laxní přístup z naší strany zákazníka nic nevylepší. Znovu tam nepřijít sami o sobě problém nevyřeší, jen se nebude už týkat nás.

Nechce nikomu sloužit. Někomu sloužit pro nás Čechy zní až skoro podřadně, jako kdybychom museli někoho obskakovat. Není to pro nás dost dobré, nikomu sloužit nechceme.

Zákazníkovi musíme vysvětlit naši pravdu. Češi mají vyloženě zálibu říkat to, proč to nejde a proč by zákazník neměl dostat to, co chce. "Ale svíčková se jí s knedlíkem, ne s rýží!" V obchodech Bati už raději nevisí nápis "Náš zákazník, náš pán", protože už by tomu nevěřil ani management. Pokud váš zákazník bude chtít svíčkovou s ananasem, doporučte knedlík. Chce stále ananas? Servírujte ananas a pochvalte zajímavou kombinaci. 

Myslíme si svoje. Zbytečně. Jak číšník odchází, už ho v české restauraci vidím jak se směje s kolegy v kuchyni co si objednal zákazník za blbost (ananas se svíčkovou!). Kupodivu nejsme v práci placeni za svoje názory (i když si to přesto spoustu lidí myslí). Svoje názory nechce stranou. Pokud chce někdo růžovou Toyotu a na volantu Hello Kitty, je pro vás takový problém mu jí prostě prodat? 

Služby se tady pomalu zlepšují, ale stále je toho spoustu co měnit. Pro vás je to podle mně skvělá příležitosti - ve službách je neskutečně velká díra na trhu, kterou můžete začít zaplňovat právě vy.

Za deset devět

Pokud něco chcete, myslete nejdříve na to, co můžete nabídnout druhým. A jak toho můžete nabídnout více. 

Před pár dny jsem procházel po obchodním centru Chodov. Bylo za deset minut devět a zas jsem viděl stejnou situaci. Schválně, znáte to? 

I když se zavírá oficiálně až v devět hodin, některé prodavačky vždy usoudí, že je čas stáhnout roletu na půl žerdi už dříve, protože by se přeci mohl před zavírací dobou do obchodu proplížit nějaký zákazník a troufale chtít něco koupit. Tomu se přeci musí rázně zabránit, taková zrada! Zabarikádujme všechny vchody a zacpěme všechny díry už raději ve tři čtvrtě na devět!

Hmmm, možná se mnou nesouhlasíte.

"Vždyť má přeci také svůj život ta prodavačka," říkáte si. Také chtějí být ty prodavačky někdy doma, nejspíše i včas. Problémem je, že nejspíše také v životě něco chtějí. A většina z toho co chtějí, stojí peníze. A možná také přemýšlejí více na sebe, než na to, co by mohli dělat lépe. 

Někdo platí desítky (možná stovky tisíc) za pronájem prodejní plochy. Platí nájem, mzdy, platí za zboží. Určitě hledá někoho, kdo bude ochotný, kdo se bude usmívat, kdo zákazníkovi pomůže a jeho prodejna tak bude generovat zisk. "Za ty starosti a náklady a tolik práce očekávám zisk," říká si možná pronajímatel některé ze zdejších prodejních ploch. To je poněkud jiný pohled. A nejspíše hledá někoho, kdo tam bude do 21:00. Šikovné lidi rád odmění. 

Potřebujeme více nerozumných lidí. Potřebujeme lidi, kteří nebudou očekávat okamžitou odměnu za to, co dělají. Nemůžete jít a někomu dát okamžitě bonus za to, že tři dny se v práci usmíval. Někdo vám udělá laskavost a vy nechcete, aby si hned v duchu říkal "co za to?".

Jak asi chápete, zákazníci budou chodit do obchodů, kde i za deset devět je obslouží dobře, budou se na ně usmívat. Takový obchod bude prosperovat, taký obchodu budou lidé doporučovat a takovém obchodu budou nejspíše peníze na mzdy. Šťastná obsluha, podnikatelka i zákazníci. 

Někdy prostě musíme myslet více na to, co můžeme udělat pro druhé. A investovat tak do své budoucnosti bez nároku na okamžitou odměnu. Buďte tam do devíti, prosím. Některé z těchto zvyků vám mohou také pomoci.

Začněte psát pro lidi - 3 jednoduché rady k tomu, jak zlepšit vaše psaní

Jak psát tak, aby vás lidé četli?

Pozn. Budu psát tipy k obecnému psaní, které je vhodné pro různé typy běžných textů. Tipy se tak hodí na psaní blogu, článku, ebooku, netechnického materiálu. Ve vaší diplomce byste s nimi asi příliš neuspěli.

Pište tak, jak mluvíte. Když píšeme, snažíme se zbytečně zaujmout, upoutat složitými větami. Dáváme do psaní mnoho slov. Proto si příště až budete psát zkuste představit, že vaše myšlenky říkáte vašemu kamarádovi. Nebudete říkat dlouhá souvětí a používat složitá slova. Umění psát jednoduše je umění. Uměním je také psát poutavě, vtáhnout vaše čtenáře do děje. 

Pište zajímavě (pro lidi). Kolik knížek už jsem odložil, protože autor psal extrémně nudně. Kolik skript a vysokoškolských knížek vás bavilo? Musí být vzdělávání nuda? Pochybuji. Uvádějte konkrétní příklady ze života, metafory, které všichni známe a snažte se posluchači čtení co nejvíce přiblížit. Pište jeho jazykem. Krásným příkladem jsou skripta účetnictví Ing. Jiřího Peláka. Podívejte se jen na názvy kapitol -  K čemu je účetnictví vlastně dobré?, Neumím si představit nic nudnějšího..., Proč tedy tolik lidi účetnictví nesnáší?. Je vidět, že autor má se čtenáři (studenty účetnictví) empatii.

Mějte se čtenáři empatii. Proč někdo bude váš text nejspíše číst? Proč by to měl dělat a co mu to přinese? Pokud si umíte odpovědět na tyto otázky, umíte se do čtenáře vcítit. Představte si kdo vás bude číst a piště pro něj. Nejdůležitější myšlenky shrňte na konci v krátkých bodech (pokud jde o delší text). Nikdo se pak nemusí probírat omáčkou, když potřebuje jen výcuc těch největších pecek.

Pište stručně. Chtěl jsem napsat něco delšího k tomuto tipu, ale asi byste pak řekli TLDR. Pište stručně. Email na pět vět? Určitě. 

Několik rychlých tipů na závěr:

• Přečtěte si tipy George Orwella jak lépe psát.
• Přečtěte si závěrečný text nahlas.
• Když budete závěrečně číst text a opravovat chyby (proofreading), zkuste číst opačně - odspodu nahoru a pozpátku. Kupodivu vám to pomůže odhalit některé chyby. 
• Více čtěte a poslouchejte audioknížky kudy chodíte/jezdíte. Pište si, co se vám líbilo na dané knížce a co naopak ne. Kritické myšlení vám pomůže zlepšit vaše vlastní psaní.
• Více pište! Většina lidí píše špatně protože píše málo.
• Pište každý den. Stanovte si časy, kdy budete psát a pište, nemusíte se pak do psaní nutit a stane se to pro vás novým zvykem.

Pozn. Tak tři tipy nebo čtyři? Vlastně pět tipů -  (5) naučte se různé tipy a pak je porušujte.