Další knížka o...? Nečtěte.

Pokud má někdo hodně knížek na jedno téma, jsou dvě možnosti - buď je kovaný odborník, nebo o daném tématu jenom čte, ale čte raději, než něco dělá.

Možná ty lidi znáte. Mají dokonale nastudovanou výživu (ale sami mají nadváhu a kouří), znají každý trik jak měnit svoje zvyky (sami mají problém vůbec přijít včas) a jsou vždy připraveni přijít s nějakou dobrou radou, jak vylepšit vaši prezentaci (přitom těžko řeknou jednu větu souvisle).

Nemá cenu si kupovat další knížku o nějakém tématu, pokud nevyužíváte tipy z knihy předchozí. Je to ztráta času, peněz a energie. Čtením nezhubnete, nezbohatnete ani nezlepšíte svoje prezentační dovednosti.

Další knížka o...? Řeknete tomu nutkání ne. Raději skutky. Jsou více než (přečtená) slova.

Tím že něco uděláte, něco změníte. 

Nastavení očekávání

"The greater danger for most of us lies not in setting our aim too high and falling short; but in setting our aim too low, and achieving our mark." – Michelangelo

Ukazuje se, že do jisté míry fungujeme podobně jako termostat. Čas od času je proto dobré si zkontrolovat vaše vnitřní nastavení. 

Termostat udržuje stálou teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hranici, zapne se topení. Podobně funguje naše chování - pokud nedosahujeme stanovených cílů, upravujeme svoje chování a motivuje nás to k většímu výkonu, abychom cíle dosáhli. Mohou nastat tak různé varianty. Zkuste se nad nimi zamyslet a definovat si, kde jste právě teď.

Situace první - nemáte stanovené cíle. Pak není jasné podle čeho byste měli své chování upravit a k jakým hodnotám (úspěchu, zdraví, peněz, ...) se chcete dostat. Řešení - nastavte si cíle. Cíle zvyšují naši motivaci a lidé s jasně stanovenými cíli dosahují lepších výsledků. 

Situace druhá - nemáte zpětnou vazbu. Možná už máte jasně stanovené cíle, ale nevíte jak se vám daří. Chcete zhubnout, ale nevíte, kolik toho sníte a jak moc cvičíte. Řešení - začnete si vést záznamy a revidujte váš pokrok na denní/týdenní bázi. Sledování pokroku na vašich cíle je zásadní ingrediencí pro efektivní dosahování cílů.

Situace třetí - máte nastavené cíle extrémně nízko. Tohle je podle mě častá, bezpečná volba. Člověk si zvolí nízký cíl, o kterém si je jistý, že ho dosáhne. Mottem je pak, že slibem nezarmoutíš. Zkuste se přeci jen trochu hecnout a stanovit si jeden ambiciózní cíl pro tento rok.

Kde právě jste? Jak máte nastavený váš termostat? Zrevidujte a upravte podle toho vaše cíle. 

Dnešek – jediný den, který má smysl

Většina lidí je nešťastných z toho, že se dívají do minulosti se zármutkem a do budoucnosti se strachem, místo toho, aby řešili dnešek – jediný den, který doopravdy mohou změnit.

Možná se těšíte na něco, co přijde za několik dní/týdnů. Možná máte obavu z toho, co bude. Možná vás mrzí to, co se stalo. Zkuste nechat tyhle myšlenky plavat, dokud vás plně neopustí a začněte se soustředit na jediný den, kterým můžete změnit svůj život.

Tomáš Baťa říkal, že den má 86 400 vteřin. Je jen na vás, jak každou vteřinu využijete. Dnešek bude formovat váš zítřek. Pokud se vám dnes podaří udělat svou práci a být šťastným, nejspíše se vám bude dařit i zítra.

Pro mne to znamená především dvě věci. Cokoliv, co chci dělat, začínám ten den, kdy se pro to rozhodnu. Začal jsem tak běhat, více číst knížky, začal jsem se učit němčinu, po nocích studovat design, programování, marketing a další obory, které mě baví.

Má to druhou stranu, a to rozhodnout se, že něco dělat nebudete. Že prostě nezhubnete, nebudete umět další jazyk nebo nebudete víc číst. Nedá se stihnout vše a je dobré se rozhodnout vědomě pro to, co dělat nebudete.

Co dnes začnete dělat, co dělat nebudete? Začnete dnes, protože na jiných dnech nezáleží.

Jeden dobrý skutek denně

Jeden dobrý skutek denně. Prý heslo amerických skautů a sakra, něco na tom je. Udělejte jeden dobrý skutek někomu neznámému a budete šťastnější.

Nejsem žádný altruista. V metru žebrajícím nedávám, Nový prostor nekupuji a bio potravinám neholduji. Nejsem ani skalní fanda východní filozofie. Ale jestli mi v životě něco dělá radost, pak je to dobrý skutek od náhodného cizince. A ještě lépe – udělat dobrý skutek pro náhodného cizince.

Cestou po Václavském náměstí směrem k Muzeu mě to trklo. Je správný okamžik někomu zlepšit den. Udělat něco, co nestojí nic (nebo pár korun) a ten dotyčný na to dlouho nezapomene. Zaběhl jsem do McCafé na Muzeu objednal jedno cappuccino a vyrazil doleva na placené parkoviště, kde jsem parkoval. Pán z parkoviště se vydal mě zkasírovat. 

„To je pro vás, pane!“, řeknu místo pozdravu hlídači parkoviště (schválně pane, protože tak mě oslovují často) a předávám mu do ruky právě koupené capuccinno. „Ježiši, mockrát děkuji!“, odvětí pán z parkoviště. Na otázku kolik budu dlužen za parkovné odpoví, že vůbec nic a spokojeně odchází do své budky, hodí nohy na stůl a začne si vychutnávat předanou kávu.

Stojí to pár korun udělat někomu radost, někdy ani to ne. Může vás to stát deset korun, které hodíte do automatu po tom, co si koupíte kávu. Můžete nechat v košíku pětikorunu. Můžete koupit člověku za sebou v řadě muffin navíc. Můžete s někým něco vyměnit, někomu nabídnout jízdu taxíkem zdarma, když jedete stejným směrem.

Jeden dobrý skutek denně. Přidáte se?

Vaše kariéra jako Lego

Když máte Lego, můžete podle návodu krok po kroku postavit to, co navrhli jiní. Nebo můžete vzít kostky co máte a postavit něco svého. V kariéře před vámi stojí stejné rozhodnutí. Postavíte něco svého, nebo začnete plnit plány ostatních (a možná, částečně i své)?

Při stavění Lega to nejhorší co se vám může stát je, že vám bude chybět nějaká součástka. Návod je jasný, nedá se poplést. Představte si ale tu katastrofu, že vám někdo zapomněl přibalit součástku nutnou ke složení dané stavebnice. Nekompetentní řízení kvality! Špatná logistika! Za všechno může obchod, který prodává nekompletní stavebnice! 

Pokud vám někdo zadá úkol a jasné instrukce, buďto je naplníte, nebo hledáte viníka - kdo může za to, že instrukce není možné naplnit. 

Škola nás učí plnit úkoly s jasným cílem. Cíle jsou definované konkrétně (namaluj rybník, nauč se tyhle slovíčka, udělejte tenhle program). Je to jako Lego, když následujete návod. Co ale brzy časem zjistíte, tento typ práce je ten nejméně kreativní, nejméně se za něj platí a takové lidi je snadné vyměnit. 

Svět nepotřebuje další lidi, kteří budou následovat jasné plány. Potřebujeme vás. Potřebujeme abyste vzali kostky které máte a sami rozhodli, co se z nich bude stavět a pustili se do práce. To vyžaduje kreativitu, odvahu a vůli vydat se na cestu, kde nemůžete vinit nikoho jiného, než sami sebe. 

A když bude nějaká součást chybět, budete si muset sami poradit. Kterou cestou se vydáte vy?

(Ne)výhoda nereálných snů

Snít o tom, že změníte svět má uklidňující efekt. Je to totiž velmi nepravděpodobné (čest výjimkám) a dává nám to často pocit, že pokud to nezmění svět, je vlastně úplně jedno, co děláte.

Všechny startupy by měly přemýšlet globálně. Člověk by si říkal, že pokud se vám nepodaří dostat minimálně do Sillicon Valley, nemá vaše lokální čistírna oděvů žádný smysl (i když s ní vyděláváte slušné peníze). Někde v běhu za globálními ambicemi jsme zapomněli na to, že zde vůbec nejde o to, jestli uděláte díru do světa nebo ne. Nejde o to, jestli o vás bude psát Wall Street Journal. Jde jen o to, jestli se vám podaří být úspěšným.

Naplňte vaši vlastní definici úspěchu. Četl jsem různé příběhu extrémně úspěšných lidí. Jedno mají tyhle příběhy společné - jsou vám k ničemu. Ve většině příběhů velkých třesků (Facebook, Tesla, Amazon, Microsoft, Apple, ...) působily různé okolnosti, které těžko najdete a zároveň pravděpodobnost, že budete druhým Markem Zuckerbergem, je blížící se nule.

(Ne)myslete globálně, jednejte lokálně. Začnete dnes, nebo si řekněte, že nezačnete nikdy. Je lepší něco vzdát bez toho, abyste začali, než se půl roku o něco snažit a pak s tím seknout dříve, než se dostaví první výsledky. To je obrovská ztráta času, peněz a energie. Nezačít - nebo začít a vydržet do konce. 

Daleko víc inspirativní příběhy jsou ty, kdy to naprosto obyčejný člověk ve vašem blízkém okolí dotáhl opravdu daleko. S takovým člověkem zajděte na kafe, na oběd a poproste ho o půl hodiny času. Ať vám řekne, jak se mu to podařilo. Takových lidí je spoustu a jejich příběhy jsou daleko užitečnější. Protože v těchto příbězích je místo pro vás. Můžete být tím, kdo také naplní vlastní definici úspěchu.

Přestaňte číst příběhy o Supermanovi, když létat nikdy nebudete. Franta od vedle to ale možná daleko dotáhl a ten vás může inspirovat víc, než Mark Zuckerberg. 

Jak pracovat dvanáct hodin denně a mít stále energii?

Jak se připravit na velké cestování, flexibilitu a náročnost nového způsobu práce? Zde je několik mých osobních tipů. Nejsem guru produktivity, nicméně pár věcí se mi osvědčilo v praxi a tyto tipy by se vám samotným mohly hodit v praxi.

Začněte se starat o svoje tělo. O pozitivních efektech sportu snad nemusí být řeč. Jedna z prvních věcí na co jsem přišel po tom, co jsem týdně nacestoval víc jak tisíc kilometrů byla, že to přestanete fyzicky dávat, pokud nemáte fyzičku. Musíte se naučit starat se o svoje tělo a to je podle mně o čtyřech komponentech – spánek, sport, aktivní relaxace a jídlo.

Berte spánek jako seriózní druh dopingu. Naučte se spát víc, než jste zvyklí.  Většina z nás spí méně než optimálně a vydržet pak 12 hodin v práci s velkým cestováním se nedá. Spěte osm, osm a půl, klidně devět hodin. Ráno byste se měli probudit „do růžova“.

Každé dvě a půl hodiny něco malého snězte. Pokud budete mít přes den jen tři jídla (z toho dvě špatná), dojedete na to. Nebudete mít žádnou sílu udělat rozumnou práci. Kupte si na cestu banány a celozrnné sušenky nebo fit tyčinky a strčte si je do tašky k laptopu. Když je nejhůř, zachrání vás. Na cestách typicky není čas něco sehnat a banán vám snadno doplní energii. Sedím akorát ve vlaku, píšu tenhle blog a jediné rozumné co se tady na svačinu dá sníst je banán v mé tašce.

Naučte se aktivně relaxovat. Za tenhle tip vděčím svému otci. Je sice super naučit se pravidelně sportovat, ale při sportu se vám do těla vyplavuje adrenalin a jiné hormony, které vaše tělo nabudí. Vy sice tak úspěšně odbouráváte stres, ale tělo si neodpočine a naopak ještě více stárne. Sport je pro tělo další vypětí. Aktivní relaxace znamená opravdu vypnout, odpojit se a nechat vaše tělo dobíjet baterky. Skvěle na to funguje napustit si na hotelu vanu, poslouchat nějakou klidnou hudbu, pomalým tempem se projít po lese nebo městě, meditovat, pustit si nějaký optimistický film. Aktivní relaxace vám dobije baterky a vaše tělo bude mít prostor regenerovat.

Naučte se aktivně hýbat. Nejsem velký fanda brutální sportovní nálože, ale trocha aktivního pohybu je třeba. Pohyb vás musí především bavit. Mě osobně vyhovuje plavání, běh střídaný s chůzí a posilovna. Třikrát týdně hodina aktivního pohybu je množství, které je pro mě spolu s prací dlouhodobě udržitelné. Najděte si vlastní množství a začněte třeba dvakrát za týden s patnácti minutami sportu. Pokud vůbec nic neděláte, žádné množství sportu není příliš malé. I pět minut je lepších, než nic. Mé běhání začalo tak, že jsem si nasadil boty na běhání, vyšel ven, obešel blok a vrátil se zpět. Tohle jsem vydržel celý měsíc. Teď jsem schopen uběhnout deset kilometrů. Kdyby se snažil nejdříve uběhnout pár kilometrů, seknu s tím dřív, než se dostanu k rozumnému množství.

Naučte se zdravě jíst. Hodně lidí se snaží nějak „vyzrát“ na své tělo a hledají magické látky, které je nabudí na celý den, zvýší jejich mentální aktivitu (mýtus nootropik) a přinesou silné pozitivní efekty bez negativních. Na nic takového nevěřím. Podívejte se na Healthy Plate Harvard Medical School a vyberte si jednu změnu ve své jídelníčku podle tohoto zdravého talíře. Pro mne tato změna byla vzít ráno na hotelu talíř, naložit si ho zeleninou a sníst. Nehledě na to co si dám kromě toho, každé ráno talíř zeleniny. Z toho jsem pokračoval dále.

Jaká změna to může být u vás? Skvělé je zařadit do svého jídelníčku luštěniny (čočku jsem považoval za jakýsi zelený hnus, dá se jí ale přijít na chuť), oříšky (perfektní svačina non plus ultra, která se vejde do každé tašky) a nějaké ovoce jako svačinu. Naučte se také jíst větší množství zeleniny. Tohle jsem odkoukal v Asii, kde jsem žil dva roky. Dlouhověkost je tam naprosto běžná věc. Je to podle mě dané tím, že strava je tam velmi dramaticky opřená o zeleninu, zatímco my jsme hodně masožravci. Nechci vám kázat o tom, že zabíjet zvířata kvůli jídlu je problém, ale vaše zdraví vám rozhodně poděkuje za více zeleniny ve vašem jídelníčku. A ukazuje se, že na tom něco bude.

To byly čtyři oblasti, které mají z mého hlediska největší dopad na množství vaší energie v životě – spánek, pohyb, aktivní relaxace a jídlo. Vyberte si dvě oblasti a jednu malou změnu, kterou v těchto dvou oblastech uděláte. První týden si jen pište, na jaké hodnotě jste začali a potom se měsíc snažte držet vaši změnu implementovanou. Každý týden revidujte váš plán a přemýšlejte nad tím, jak ho vylepšit. Pokud se vám nepodařil den změnu držet, snižte změnu na menší množství.

Pracovat 12 hodin denně se dá s hodně energií. Musíte mít ale z čeho brát. 

Být nejlepším, nebo raději zmizet z trhu

Kdy jste naposledy doporučili svému kamarádovi naprosto průměrnou restauraci? Můj tip je, že nikdy.

V době, kdy vám stačí pět kliků na Booking.com nebo TripAdvisor na to, abyste zjistili nejlepší hotely na daném místě, nemá smysl vybírat špatné ubytování. Nikdo si nevybere penzion, který má na Booking hodnocení 6/10 a ještě k tomu není úplně levný. Lidé půjdou po top hotelech, hotelech, které mají skvělý poměr cena/výkon nebo po neskutečně levném ubytování. Půjdou po ubytování, které je v něčem nejlepší na daném místě. Průměr je poslední možností v nouzi.

I vy se musíte stát nejlepší v nějakém oboru (nebo oborech) na nějakém místě. Je vaše místo Praha, Brno, Česká republika nebo chcete být nejlepším na světě? Volba je na vás. Nevolte ale střed, průměrnost, být v něčem jen dobrý. Dobrý znamená po novu špatný a snadno nahraditelný. Ne proto, že být průměrným je něco špatného. Nabízet ale průměrné schopnosti na trhu je nejhorší kariérní rada, kterou můžete následovat.

Je dobré si položit několik otázek, které vám pomohou na vaší cestě:

• O co mají lidé na trhu zájem/za co zaplatí nemalé peníze? (Můžete se stát nejlepším na světě ve cvrkání kuliček, ale asi vám to nebude k ničemu)
• Co budete konkrétně vy na trhu nabízet za špičkové dovednosti? 
• Co přestanete dělat, abyste tak měli čas na pilování vašich špičkových dovedností? (těžko se vám povede stát se profesionálním basketbalistou a zároveň skvělým chirurgem, těžko strávíte každý víkend na chatě, pokud se chcete stát partnerem v advokátní kanceláři)
• Jaký je váš plán na získání špičkových dovedností?
• Jaká školení budete každý rok absolvovat, jaké knížky budete číst a jaké audioknížky budete poslouchat, abyste na špičce zůstali?

Být špičkou ve svém oboru má ještě jeden zajímavý efekt a to že nejlepší jsme ochotni platit násobně více, než ty opravdu dobré.

Pokud způsobíte dopravní nehodu, kvůli které můžete přijít o řidičák, půjdete si pravděpodobně zaplatit toho nejlepšího advokáta, na kterého budete mít peníze. Pokud dostanete rakovinu, budete nejspíše ochotni platit statisíce korun za protonovou léčbu. V těchto případech není čas váhat. A čím méně času máme, tím si vybíráme to nejlepší (nebo nejlevnější). Ne ale to ve středu.

Pokud jsem vás stále nepřesvědčil, podívejte se, kolik berou hvězdy a kolik druholigové hráčky. Snadno můžete také dojít ke stonásobku.

Svět vás potřebuje. V čem budete nejlepší?

Přestaňte doufat v talent a začněte raději věřit na tvrdou práci

View fullsize

Pokud nemáte talent, těžko se uplatníte ve vrcholovém sportu. Na vše ostatní mnoho talentu nepotřebujete, ale potřebujete tvrdě pracovat.

Talent je něco fixního. Buď ho máte, nebo ne. Pokud ne - smůla! Nebyli jste vybráni, hvězdy vám nepřály, osud se k vám otočil zády. Pokud budete věřit v iluzi talentu, jen těžko se budete posouvat v kariéře dopředu. Doufání a hledání toho, v čem mám talent je podle mě jedna z největších pracovních mýtů, se kterými se setkáváme. 

Když jsem byl na střední, lidi mi říkali jak mám talent na jazyky, jak mi to jde snadno a jsem v tom dobrej. Já jsem v tom žádný talent neviděl, jen jsem věnoval spoustu volného času studiem jazyků na jazykovým kurzech, čtením, doučováním a hledal jsem každou příležitost, jak se zlepšit. Chtělo tomu prostě věnovat výrazně více času, než věnovali ostatní. 

Když jsem se hlásil na vysokou, dal jsem si přijímačky jen na jeden konkrétní obor na VŠE, nic jiného, žádné zálohy. Na přijímačkách jsem získal nejvíce bodů ze všech. Co mi zajistilo první místo, že by zas talent? Žádný talent. Matika pro mě byla extrémně těžká. Dalo se ale očekávat, že existuje množina příkladů, které se tam mohou objevit. Spočítal jsem tedy všechny vzorové příklady, všechny je prošel na doučováních (to zabralo asi měsíc a půl) a potom jsem koupil všechny (ano, všechny) knížky, které měly vzorové testy na matiku na VŠ. Ty jsem spočítal do posledního příkladu (asi další měsíc a půl). 

Mozart se považuje za jednoho z největších géniů ve vážné hudbě. Co o něm říká Phil Grabsky, autor dokumentu o tomto skladateli In Search of Mozart? "I was intrigued by this term "genius", because as far as I can see it is completely useless. His talent wasn't simply a gift from God, it was the result of tremendously hard work."-

Vítězství (kromě sportu, vážné hudby a jiných extrémů) v kariéře závisí především na tom, kolik času do toho dáte, ne na vašem talentu. Co tedy řešit víc, než talent? 

Řešte abyste se ve vašich dovednostech každým dnem posouvali a byli lepší v tom, co děláte. Vřele doporučuji knížku So Good They Can't Ignore You.  Za doporučení nemám ani korunu, je to prostě skvělá knížka a Bookdepository je mé oblíbené knihkupectví. Robert Vlach o ní říká, že jde o "nejlepší knihu o kariérní strategii posledních let". Neváhejte, jděte a kupte jí a začnete aplikovat tipy v ní.

Jak přežít nálož služebních cest? Mých osm tipů z 10 000 kilometrů.

Dnešní článek mého kamaráda o tom, jak přežít zkoušky na vysoké mě inspiroval k sepsání pár postřehů o tom, jak zvládnout nálož služebních cest. V poslední době jsem začal více s prací cestovat a zde je několik tipů, které vám pomohou zvládnout náročné cesty lépe a snadněji.

Vybavte se na přežití bez zásuvek.

Zásuvka je kámoška. Bylo by skvělé ji všude potkat, ale bohužel je jich často málo (letiště), nefungují (vlaky) nebo nemáte čas nabíjet.  První, co na cesty potřebujete je solidní power banka, která vám dobije telefon alespoň 2x. Vřele doporučuji Xiaomi powerbank 10 400 mAh. Tahle kráska za šest stovek udělá obrovskou službu a zachrání vás před vybitým mobilem. Ve vlaku, kde signál občas je a občas není, se dá bez zapnutého módu letadla propálit celou baterku telefonu za pár hodin. Kupte si k power bance také silikonový obal. Proč? Powerbanka vám potom nebude klouzat po stole ve vlaku/letadle. A tak se neobije. 

Je dobré také zvolit ten správný stroj (čti: notebook), zvláště pokud hodně cestujete. Pro zkušené služebkáře se osvědčil (na základě mého výzkumu) Macbook Air 13", Macbook Pro 13", Asus UX305 (asi nejlepší poměrně cena/výkon), Dell XPS 13, Lenovo Yoga 3 Pro a Lenovo X1 Carbon. Nové Intel chipy Broadwell jsou dostatečně výkonné a zároveň nežerou moc baterky. Do vašeho stroje investuje co můžete, protože vás to živí. Stejně tak do mobilu. Vyplatí se mít mobil co má větší baterku, jinak jste pořád bez proudu, nebo pořád nabíjíte. 

 Uložte si kontakt na tři taxi služby.

Klasické kolečko: taxi/MHD/auto - vlak/bus/auto/letadlo - taxi - business - hotel. Pokud se nechcete nechat odrbat na taxíku, nenasedejte nikdy do taxi co stojí na ulici. Uložte si kontakty na tři taxi služby do mobilu a vždy si zavolejte taxi z dispečinku, dá se na tom ušetřit nemalé peníze. Jaké taxi služby vybrat? Vybírám vždy nejlevnější taxi, nevidím smysl v tom utrácet za to více a vždy se najde někdo, kdo to bude dělat neskutečně low-cost. V Praze doporučuji Speed Cars, v Bratislavě pak VB Taxi. Pokud máte rádi telefon s Androidem, vezměte si něco, co má technologii QuickCharge 2.0 od Qualcommu. Tyhle mobily se nabíjí výrazně rychleji. Pokud ujíždíte na jablku, vezměte si 6ku Plus, vydrží déle na baterii. 

Hotel, hotel a zase hotel. Jak vybírat, na co si dát pozor.

Hotely jsou ze začátku zábava, pak můžou být pěkná otrava (20x stejná snídaně za sebou, stejný čaj, stejné pozdravy, stejné kafe, ...).

Při výběru hotelu dávejte pozor na dva faktory - dobrý spánek a dobrá poloha. Zbytek už vás nemusí tak tankovat. Potřebujete se ale rychle dostat ráno za businessem a potřebujete se skvěle vyspat. Hotel nejdříve zkontrolujte na Tripadvisoru (recenze, reálné fotky cestovatelů) a booking.com (recenze). Neřešte moc individuální komentáře, píšou tam občas blázni, řešte celkové hodnocení. Na booking.com se vyhýbejte všemu, co má méně jak 8/10 (nebo si vyberte vlastní minimální mez a té se držte). 

Chtějte vždy pokoj, co má okna do vnitrobloku. Do ulice můžete mít lepší výhled, ale skoro vždy je v něm daleko větší hluk (tramvaje, kostel, auta, hospoda a nevím co ještě mě všechno kdy vzbudilo). 

Vybírejte si hotel co buď nejblíže a) letišti/nádraží nebo b) místu vašeho businessu. Má osobní preference je co nejblíže místu, kde probíhá business. Ráno nemusíte totiž stíhat a budete rádi, když v ideálním případě budete moct na místo dojít pěšky (zvláště v případě vaší ranní prezentace vybírejte hotel v místě prezentace, nebo v její pěší blízkosti). 

Vyplatí se vám také si zřídit členství v různých benefit programech, co hotely nabízí. Jedny z největších jsou např. IHG (InterContinental Hotels Group, např. Holiday Inn, Crowne Plaza, ...) a Accor Hotels (Ibis, Mercure, Pullman, Novotel a další). Sbíráte body, za body máte bonusy. Jednoduchý deal. V případě více jak 10 nocí za rok se vyplatí. 

Jídlo, pití - nabalte si něco malého vždy s sebou.

To jsou z mojí zkušenosti dvě věci, o které budete často bojovat - jídlo a pití. A je potřeba se připravit ať máte co jíst a co pít. Osvědčilo se mi vždy mít v kufru jednu Mattoni Sport. Kupte si domů karton vod (0,75 ideální) a sušenky - super je Flapjack a Lifebar. Sušenek si kupte 20 do špajzu a před cestou si vždy hoďte 2-3 do kufru. To je nedocenitelné. Často jsem měl problém najít něco k jídlu za rozumné ceny a řešil kde sehnat vodu, už to řešit nemusím. Super jsou také ořechy nebo sušené ovoce.

Na prezentaci si také vezměte PET lahev vody. Při prezentaci člověku pěkně vysychá v puse a na místě může být voda max z platových kelímků, který velmi snadno převrhnete. Ideální je ta Sport láhev - když se vám jí podaří převrhnout při prezentaci, nic se nestane. Je ale pravda, že nezavřená umí otravně pískat, pozor na to.

Co je důležité, to mějte dvakrát. Sbalení buďte ideálně stále.

Mějte nabíječku na mobil a adaptér 2x a nechávejte je v kufru, nikdy je doma nevyndavejte. V ideálním případě mějte i 2x prezentér a vše, co nutně potřebujete. Čím kratší seznam věcí, co musíte do kufru vždy dát, tím lépe. 

Kosmetickou tašku mějte připravenou stále. To je věc, co je zbytečné balit. Mějte v tom vše co potřebujete + ibuprofen, něco na nachlazení a něco na průjem. Také nějaké vitamíny. Jak jedete na cestu, jen jí vezmete ze skříně a hodíte do kufru. Pěnu na holení, šampon, sprchový gel - mějte malá balení, nezabírají moc místa. Ručník nevozte s sebou, skoro vždy je na hotelu. Zbytečná zátěž.

Vyberte si správný kufr. A co nejlehčí.

Kufr na kolečkách bude pro vás jak domeček pro šneka. Vyberte si ten, který vám maximálně vyhovuje a splňuje vaše požadavky. Jezdím se Samsonite, který se dá zvětšit a koupil jsem ho v outletu v akci. Je textilní a tak nemůže prasknout jako skelet. Kdybych kupoval ale znovu, koupil bych si co nejlehčí. Zvedat znovu a znovu těžký kufr je zbytečná námaha. Výhodou je, pokud má čtyři kolečka a jede "na stojato" - projedete s ním pak místy, kde se kufr se dvěma nevejde, typicky v letadle. Kufr je vaše "taška na nářadí", investujte do ní.

Napište si kontrolní seznam a nalepte si ho na vchodové dveře.

Zevnitř na vchodových dveřích mám vždy přilepený seznam věcí co mám mít s sebou. To mi pomáhá před odjezdem rychle projít očima seznam věcí a zkontrolovat, jestli mám vše co mám mít. Bez seznamu jste ztraceni a vždy na něco zapomenete. Balení pak bude hrozný chaos. Doporučuji si vytvořit takový seznam v Evernote nebo OneNote, máte pak digiální verzi stále u sebe. Mějte různé typy seznamů podle délky pobytu (např. jedna noc, 2-3 noci, týden).

Nabalte si věci den před odjezdem.

Tenhle tip už mi párkrát zachránil den, kdy bych jinak určitě nestihl vlak. Stát se může cokoliv (v noci vám přestane záhadně fungovat mobil) a vy vstanete pozdě. Na tuhle situaci musíte být připraveni a vše, co jde připravit večer (včetně snídaně, svačiny, ...) připravte večer. Ideálně byste v nejhorším případě měli po vzbuzení do deseti minut odcházet ze dveří (když půjde fakt do tuhého).

Těchto osm tipů vám pomůže služební cesty zvládat efektivně. Projděte si také tento seznam Seth Godina a nechte se inspirovat co on považuje za důležité před prezentací (businessem) připravit. Pokud máte svoje tipy, které byste sem rádi přidali, napište mi email a rád je zveřejním. 

Líbil se vám tenhle článek? Retweetněte ho, lajkujte nebo pošlete na něj někomu odkaz. Děkuji!