Snažit se více dělat více věcí najednou

...kdy s tím můžete skoncovat? 

Je to neefektivní. Nemá ale cenu, abych zde dával deset a jeden odkaz na vědecké studie? Proč? Protože už nejspíše víte, že to není efektivní. 

Jednoduché pravidlo: Creative work first, reactive work second.  

Někam si ho vytiskněte, nalepte, řekněte o tom kolegům. Do kalendáře si vyhraďte čas, kdy pracujete. Stanovte si také termín, kdy skončíte s kreativní prací a budete všem k dispozici. 

Kdy se tím ale začnete opravdu řídit?  Nemusíte se tím řídit.

Můžete strávit zbytek života odpovídáním na maily, povídáním s kolegy, sezením na jednom meetingu za druhým.

Nebo můžete začít dělat kreativní práci.  

Jak se rozhodnete? 

Prodejte to, pokud se opravdu chcete stát profesionálem.

Pokud se chcete stát profesionálem, začněte prodávat vaši práci.

Podívejte se okolo sebe. Podívejte se, co máte na stole, co máte v knihovně, co máte v lednici. Jak se tam ty věci dostaly? S největší pravděpodobností jsou tam, protože jste si je koupili.

Pokud se chcete dostat k lidem, pokud chcete mít větší publikum, pokud chcete začít dělat to, co děláte teď profesionálně - začněte to prodávat. 

Pokud to nikdo nebude ani po několika měsících (letech?) kupovat, děláte nejspíše něco, co nikdo nechce. Vyšívání dětských peřinek může být super koníček, ale pokud to nejste schopni prodat, nikdy z toho business nebude.

Nevidím okolo sebe nedostatek nápadů. Lidé se mě často ptají, jak mají rozjet svůj nápad. Jak mají najít čas na to, co chtějí dokázat. A hlavně - jak začít dělat to, co chtějí, profesionálně. Moje rada je jednoduchá:

Začněte prodávat to, co chcete dělat.

Stanete se profesionálem. Začnete pracovat i když nemáte zrovna chuť, trochu vás bolí hlava a chce se vám spát. Budete pracovat bez inspirace, protože budete vědět, že inspirace přichází vždy až potom, co začnete pracovat. Budete pracovat pravidelně, inspirace bude přicházet pravidelně. Začnete ladit, vylepšovat a upravovat svou práci. Začnete dělat špatný marketing, pak lepší marketing, pak sakra dobrý marketing. Lidé se po vás začnou shánět. Ne - nejdříve po vás nejspíše ani pes neštěkne, ale časem, časem jak začnete dělat lepší práci, začnete získávat první zákazníky. A pak další. 

Mezi koníčkem a opravdovým businessem je tlustá čára. A od prvního dne, jak začnete svou práci prodávat, se vše změní.  

Změníte vše dnes? 

 

Present to inspire - přestaňte uspávat nudnými slajdy a začněte prezentovat šťavnatě (prezentace zdrama)

S láskou k PowerPointu a čtenářům mého blogu jsem vytvořil prezentaci Present to Inspire. Můžete si jí prohlédnout na Speaker's Deck, stáhnout zdarma jako PDF a hned při vytváření další prezentace využít jednotlivé kroky.  

Nejdůležitější body k sakra dobrým slajdům (nezapomeňte!): 

  • Zrak trumfuje všechny smysly. Pokud prezentujete vizuálně, lidé si z vaší prezentace odnesou až 60% informací. Pokud jen mluvíte, je to sotva deset.
  • Vytváření prezentace je proces, je to cesta, kterou se vydáváte k cíli. Skládá se vždy z následujících kroků - brainstorming pomocí lepících papírků, identifikování jádra, vytvoření struktury, načrtnutí slajdů a vytvoření slajdů v počítači. 
  • Dobrá prezentace má splňovat tzv. SUCESs kritéria - měla by být jednoduchá (Simple), obsahovat nečekané příběhy, fakta a čísla (Unexpected), měla by být věrohodná (Credible), obsahovat příběhy, videa a metafory s emocemi (Emotional) a měla by mít příběhy (Stories). 
  • Vždy používejte dálkové ovládání (prezentér). Pokud potřebujete předat divákům více informací, dejte do do handoutu v PDF, kterým účastníkům rozešlete po prezentaci. Vyhnete se tak nabitým slajdům textem, které nikoho nezajímají (nebo vás snad baví číst slajdy?). 

Věřím, že vám tyto body pomohou při přípravě vaší další prezentaci. Nikoho nebaví sedět a usínat u skomírajících slajdů a vy to můžete změnit. Sdílejte tuto stránku, pošlete odkaz svému kolegovi či kamarádovi a změňte způsob, jakým se v Čechách prezentuje. 

Děkuji za vaši podporu. I jedno malé sdílení pomůže trochu zlepšit svět. 

Ladění techniky vezměte ze sportu do businessu a zlepšujte se tak každý týden.

espresso / sxc.hu

espresso / sxc.hu

Před čtrnácti dny jsem psal o tom, proč je dobrý nápad pozvat vašeho šéfa na kafe, a získat tak cennou zpětnou vazbu k vaší práci. Dnes bych vám rád ukázal (nebo spíše jen připomenul) něco, co už nejspíše víte. A nejspíše to ale neděláte.

Víte to, znáte to nejspíše ze sportu, ale nepoužíváte to v businessu.  

Představte si, že byste trénovali na fotbalový turnaj, snažili byste se o zaplavání rekordního času volným způsobem a přitom byste se nikdy nezastavili a nehodnotili ani vaší dosavadní techniku, ani snažení. 

Jestli jde něco sportovcům něco náramně dobře, je to právě hodnocení a ladění jejich techniky v pravidelných intervalech. Jedna naše rodinná známá je houslová virtuózka. Ne jedna z těch na Karlovo mostě, ale špičková houslistka, která jezdí po světě. Když se jí zeptáte, jak dlouho trénuje třeba minutovou část jedné těžké skladby, odpoví vám, že klidně týden. Týden pilovat jednu minutu, to je šílenost ne? 

Není, pokud chcete být opravdu sakra dobrým. 

Sám Tiger Woods několikrát za svou kariéru měnil svůj golfový švih, a to i po tom, co vyhrál Masters v roce 1997 o 12 ran (pro negolfisty: krutě dobrý náskok). Kamarád, který závodil v gymnastice si vedl deník, do kterého si každý den zapisoval jak trénoval, jaké měl časy a ten den jedl. Tyto deníky vám ukázal klidně tři roky nazpět.

Nemusíte to brát do extrému, ale pokud chcete být opravdu dobrým, musíte se čas od času zastavit a zhodnotit vaši práci, vaše zvyky. Navrhuji vám, ať se pozvete na kafe a každý týden na hodinu. 

Vyhraďte si hodinu času, zhodnoťte vaši práci na vašich cílech, co se vám daří v práci, co se vám nedaří a jak jste efektivní.  

Pokud se každý týden pravidelně zastavíte alespoň na hodinku, budete se dramaticky zlepšovat a ladit tak svou techniku. Cesta k tomu stát se krutě dobrým. 

Kdy se můžete pozvat na kafe nejdříve? Zítra?  

Tři neskutečně jednoduché způsoby, jak si vybudovat skálopevnou vůli.

Všechno to začalo třicetidenní výzvou a článkem o mých zkušenostech z poloviny cesty. Článek je teď na první stránce na Seznamu i Googlu v hledání třicetidenní výzvy. Co jsem od té doby zjistil je, že pokud chcete na sobě něco změnit, potřebujete mimo jiné silnou vůli. 

A silná vůle je zatraceně cenná věc.  

Znáte ten pocit, když přijdete v podvečer z práce a i když jste si dali za cíl, že po práci zapracujete na svých cílech, tak nemáte žádnou energii to opravdu udělat? Nebo přijdete do obchodu a nemáte vůli ty chipsy nevzít z regálu. I když víte, že je doma potom vyluxujete do posledního lupínku. Všude jsou dnes různé nástrahy, které nás vzdalují od toho, co chceme, a proto se víc než hodí vědět, jak vůli dobíjet. 

Vůle je jako sval. Dá se posilovat, dá se unavit a dá se regenerovat. 

Svoji vůli můžete posilovat. Stačí dělat skoro cokoliv při čem se musíte zapřít, abyste to udělali. Od ranní sprchy, po maraton - cokoliv vyžaduje vaši vůli je dobré dělat pravidelně. Vyberte si jednu věc a dejte si jí jako třicetidenní výzvu.

Každý den, po třicet dní budu... (doplňte váš trénink). 

Podle posledních výzkumů je vůle schopnost s omezenou kapacitou. Na toto téma doporučuji skvělou knížku Willpower Instinct, která je na mém best book listu. Proč by vás to mělo zajímat? Protože když vůli vyčerpáte, těžko budete něco na svém životě měnit. Stačí přijít unavený z práce a je po práci na cílech. Jak vůli teda dobíjet?

Zpomalte svůj dech. Snad nejjednodušší způsob jak se uklidnit, odbourat stres je zpomalit váš dech. Soustřeďte se na nádech a výdech a zkuste mít max. 3-5 nádechy-výdechy za minutu. Čím pomaleji, tím lépe. Rozhodně ale nezadržujte dech, tím akorát zvýšíte stres. 

Jděte se projít a koukejte přitom do něčeho zeleného. Když máte pocit vybitých baterek jděte se na chvíli projít, vezměte si s sebou třeba kafčo, nebo příjemnou hudbu do sluchátek a sedněte si nejlépe do parku. Stačí tak pár minut a velmi rychle s tím dobijete baterky. 

Dejte si krátký odpolední šlofík nebo nohy nahoru a zavřené oči. Stačí dvacet minut na to, abyste se zregenerovali a měli sílu na dlouhé odpoledne. Churchill si dával pravidelně šlofíka, podle jedné studie se výkony pilotů NASA po 26 minutovém šlofíku zlepšili o 34%, můžete si také dát šlofíka? Nebo si jen dát nohy nahoru, na chvíli zavřít oči a vypnout? Pokud máte odpoledne pocit, že se vám chce strašně spát, je to naprosto normální. Váš mozek žadoní po šlofíku.

Jak můžete vy využít tyhle jednoduché techniky při cestě za vašimi cíli? 

Když nestačí malé změny, je potřeba naprostá transformace.

Change will not come if we wait for some other person or some other time. We are the ones we have been waiting for. We are the change that we seek.  - Barack Obama

Zvyky vás přivedly tam, kde jste teď. Pokud chcete být jinde, je nejlepší začít měnit právě staré zvyky. Čím odlišnější jsou vaše budoucí cíle od současné reality okolo vás, tím větší budou změny vašich zvyků. Před deseti lety jste byli velmi pravděpodobně úplně jiným člověkem. Teď je čas na podobnou transformaci znovu.

Včera jsem byl s mým dobrým kamarádem a mimo jiného jsme mluvili o změnách a zvycích. Oba máme v hlavě spoustu projektů, ale hrozně málo času. V podobné situaci je podle mně většina lidí. Dostanete se do fáze, kdy už nestačí jen malé změny. Je těžké už něco dalšího outsourcovat, přivstat si o trochu více (když už tak vstáváte brzy). Pokud jste v té situaci, je podle mě čas začít zpochybňovat základní zvyky, na kterých váš život doposud stál.

Zpochybňujte váš osobní business model. Zpochybňujte jakým způsobem pracujete, jak jezdíte do práce, s kým pracujete, jak pracujete. Znáte ty příběhy, kdy někdo přežije infarkt a od doktora se pak dozví jednoduše: "Ještě jeden takový infarkt a je po vás.". Dotyčný pak začne pravidelně cvičit, okamžitě totálně změní svou stravu a nakoupí všechny knížky o zdravé výživě, work-life balance a zdravém životním stylu v prvním knihkupectví, které potká. 

Jak je možné, že to do té doby nebyl schopný udělat? Musíme všichni čekat na rakovinu nebo infarkt, abychom radikálně změnili svůj život? 

Podle mně ne. Potřebujete k tomu jasné cíle, často velmi tvrdou a upřímnou zpětnou vazbu od lidí, kteří jsou (zatím) schopnostmi vysoko nad vámi, motivaci a znát, jak fungují zvyky. Pro to doporučuji skvělé video pod článkem. Charles Duhigg je prostě boží a neznám lepší knížku o budování zvyků než Síla zvyku (The Power of Habit). Vřele doporučuji, moje kopie už obešla tři lidi a věřím, že další si jí ještě půjčí.

Proč děláme to, co děláme aneb Síla zvyku:

 

Nechceš přece pejska aneb jak se můžete motivovat.

Neustále jsem odkládal prohlídku u očaře. Když mi ale přítelkyně napsala, že přeci nechci slepeckého psa, přihlásil jsem se prakticky hned. Jak to? 

Občas neděláte věci, které byste chtěli dělat. Chcete vstávat, hubnout, jinak jíst a přeci. A přeci to neděláte, soustavně se držíte starých zvyků. To je problém slona. Jakého slona? Slon, tedy ta část mozku, která je hnaná emocemi a strachem. Pokud neděláte něco, co byste měli dělat, je to jasné. Jde o problém slona. 

Na tenhle typ problému nefungují racionální důvody (přece musím zhubnout, když ráno vstanu, můžu cvičit).  Musíte dát svému mozku ty emocionální.

Proto tak dobře zabralo, když mi přítelkyně napsala, abych se objednal k očaři, nechci přeci, abych měl slepeckého pejska. Ta představa chození o bílé holi se slepeckým psem a pocit, že bych to mohl být já byl silný emotivní impulz udělat něco, co jsem dlouho odkládal. 

Jsem teď nahlášený u očaře, bylo potřeba ale motivovat slona.

Jakým způsobem můžete vy motivovat primitivní část mozku, která je hnaná strachem a emocemi? 

Začínat a skončit, začínat a dokončit. Jak se rozhodnete?

Existují v zásadě dva důvody, proč něco začínáte.

Ten první je začínat a skončit. Přemýšleli jste o tom, že byste začali hrát golf. Chvíli jste to zkoušeli, ale pak to bylo moc těžké (nebo vás to prostě přestalo bavit) a nechali jste toho. Možná jste měsíc zkusili běhat a pak už to nešlo. Novoroční předsevzetí o změně váhy do týdne vzalo za své a vy jste jedli stejně (ne-li více) než potom. 

Druhý důvod proč s něčím začít je, protože chcete něco začít a dokončit to.  Řekli jste si, že do dvou let se naučíte druhý jazyk.   Dalo to práci, museli jste udělat některá nepříjemná rozhodnutí, někdy jste s tím fakt chtěli seknout. Teď budete do konce života sbírat výhody, které z dalšího jazyka plynou. Možná jste se rozhodli pro studium vysoké školy a teď je z vás doktor. Možná jste ještě na cestě za vašim cílem, ale víte, že ho chcete rozdělanou práci dokončit.

První je ztráta času, druhé znamená pár měsíců (let?) práce a do konce života sbírat za to odměny.  

Chcete něco začít a pak s tím (možná) seknout? Raději s tím vůbec nezačínejte. 

Chcete něco začít a dokončit to? Super, jsem s vámi, jděte do toho. 

Jak se rozhodnete?

Snažit se vyhrát stejnou hru, nebo začít hrát jinou?

To, že prohráváte nemusí nutně znamenat, že se snažíte ve správné hře.

Pokud jsem se něčemu na střední škole vyhýbal, byl to právě tělocvik. Byl jsem jedno z těch dětí, které nikdy nekopalo do míče, nedělalo na zahradě stojky a kotrmelce a obecně mi sport byl vždycky cizí. Každý druhý tělocvik probíhal následovně - vybrala se hra (fotbal), určili se dva kapitáni (nejsilnější hráči) a ti si vybírali střídavě po člověku do svého týmu. Vždycky jsem zůstal poslední. Bylo mi jasné, že vždycky zůstanu na ocet, jako takový starý rohlík, co zůstane ležet odpoledne na dně prázdné bedny s pečivem.

Můžete vás to opravdu nakopnout, naštvat vás to a říct si:"Jen počkejte, já vám jednou ukážu!". A dřete deset let a pak jdete a koupíte si fotbalový tým. 

Nebo si můžete říct, že sice musíte chvíli trpět tuhle ostudu, že vám to není příjemné, ale ta bolest jednou přestane. A vy budete někde jinde hrát jinou hru. Hru, kterou umíte sakra dobře. 

Přestat s tím, co vám nejde a velmi pravděpodobně nikdy moc dobře nepůjde je skvělá taktika. Seknout s něčím co někam vede jen proto, že se teď cítíte hrozně blbě je velmi špatná taktika. 

Vyberte si správnou hru, přestaňte hrát ty špatné a začněte hrát jiné.  

 

Až budete chtít zlomit starý zvyk vzpomeňte si na bankomat aneb proč je problém lidí často problémem situace

Představte si, že pracujete v bance a dostanete poměrně zapeklitý úkol - máte naučit lidi, aby nezapomínali kartu v bankomatu. Řeknete si možná, jak může být někdo tak nepozorný a kartu tam nechat. Začnete zkoumat různé možnosti. Mohli byste zákazníky varovat, tisknout různé plakáty, informovat je o tom jak je nebezpečné kartu v bankomatu zapomenout.  

Můžete přeci přijít o peníze. Někdo vám jí může sebrat. Můžete být bez peněz a možnosti peníze vybrat. No a představte si ještě takovou situaci když jste třeba na dovolené a karta je znenadání pryč! Co s těmi zapomnětlivci, jak je naučit tam kartu nenechávat?

A to je právě jádro problému - co se zdá jako problémem lidí je často problémem situace.

Až budete příště vybírat z bankomatu všimněte si co musíte udělat první. Nejdříve vyndat kartu, nebo peníze? Nejdříve kartu. Tak malý rozdíl v nastavení bankomatu a tak velké důsledky. Počet zapomenutých karet se tak dramaticky snížil a stačilo jen změnit situaci, nemuseli jste nikoho nic učit.

Vůle, to je věc na kterou spoléhejte při změně jako na poslední. Pokud chcete zhubnout, jezte z menších talířků a ty velké schovejte. Pokud chcete více pít, mějte s sebou pití a na pracovní stůl si ráno postavte skleničku a karafu vody. Pokud chcete jít ráno běhat, dejte si běžecké boty večer vedle postele. 

Nespoléhejte na svou vůli. Změňte vaše prostředí okolo vás tak aby vás a vaše zvyky měnilo přirozeně. Změna bude snadnější, rychlejší a daleko trvalejší.

Který nový zvyk začnete pomocí změny prostředí budovat již zítra?